Recenze Assassin’s Creed Shadows, samurajské akce, která by potřebovala nabrousit katanu
Společnost Ubisoft stojí před zásadní zkouškou. Assassin’s Creed Shadows je pro ni klíčovým titulem, který by mohl rozhodnout o její budoucnosti. Jak na tom tedy hra je?
Ubisoft se momentálně nachází v situaci, kdy si další přešlap jednoduše nemůže dovolit. Assassin’s Creed Shadows není jen další kapitolou v dlouholeté sérii, pro společnost jde o zásadní titul, který může rozhodnout o jejím dalším směřování. Poslední roky pro Ubisoft nebyly ideální. Odkládané projekty, průměrně přijaté hry a postupná ztráta důvěry mezi hráči vytvořily tlak na to, aby firma přišla s něčím skutečně velkým. Assassin’s Creed Mirage sice dopadl slušně, ale nešlo o hru, která by dokázala dlouhodobě táhnout prodeje nebo nadchnout celou komunitu. Shadows má však v rukou silné karty. Historické zasazení do feudálního Japonska je něco, po čem hráči volali roky, a samotná představa Assassin’s Creed ve světě samurajů a ninjů zní lákavě. Otázkou ale je, jestli to opravdu stačí.
Svět podle Ubisoftu
Od samotného oznámení se kolem hry objevuje celá řada kontroverzí. Tou největší je postava Yasukeho, samuraje černé pleti, který historicky sice existoval, ale ve hře působí pro mnohé hráče jako rušivý element. Pro část komunity bylo jeho zařazení do příběhu problematické a okamžitě se stal terčem bouřlivých diskuzí na internetu. Přiznám se, že i já jsem ke Shadows přistupoval s lehkým odstupem, i když jsem se na hru zároveň těšil. Důvodem obav nebyl Yasuke, ale to jestli se hra dokáže posunout. Osobně mi novější styl Assassin’s Creed nevadí, užívám si prozkoumávání otevřených světů a pokud něco Ubisoft umí, tak je to právě tvorba bohatých (i když často repetitivních) herních prostředí. Jak je to tedy v Shadows?
Místní svět prakticky pokračuje v klasické „Ubisoft šabloně“. Tvůrci sice slibovali, že obsahu nebude takové šílené množství jako ve Valhalle, ale už od prvních chvil v mapě mi bylo jasné, že to není tak úplně pravda. Opět je zde velmi rozsáhlá krajina rozdělená do několika regionů, která je plná vedlejších úkolů a aktivit. Můžete kreslit obrazy, účastnit se střelby z luku na koni nebo se modlit a prozkoumávat místní chrámy. Musím uznat, že způsob, jakým vám hra obsah podává, působí docela přirozeně, takže se často stane, že vlastně nevědomky plníte vedlejší úkoly. Pokud jste sběratelé, kteří si užívali předchozí hry, budete nejspíš nadšení. Pokud ne, čeká vás spíš frustrace.
Pokud jste sběratelé, kteří si užívali předchozí hry, budete nejspíš nadšení. Pokud ne, čeká vás spíš frustrace.
Důležitou součástí jsou i místní hrady, které můžete „čistit“. Vyplatí se to, protože za splnění dostanete užitečné vybavení. Bohužel už od začátku mě ale trápí systém „rozhleden“. Jsou rozmístěné strašně zvláštně, takže jsem měl často pocit, že místo toho, abych si užíval boj, akorát neustále jezdím na koni. Později si sice odemknete možnost kupovat základny špehů, na které můžete rychle cestovat, ale i tak jejich rozmístění působí nelogicky.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 1 999 Kč
- Česká lokalizace: Ne
- Obtížnost: Lze si nastavit
- Základní herní doba: 40 - 100 hodin
- Bude vás bavit: Pokud máte rádi Japonsko a sbíráte vedlejší věci
- Nebude vás bavit: Pokud vám vadí Ubisoft šablona
Dvě strany katany
Největší novinkou Shadows je systém dvou hlavních postav, přičemž každá má svůj vlastní styl hraní. Yasuke je silný samuraj, který se zaměřuje na přímý boj, proráží dveře, boří zdi a ustojí útoky velkého množství nepřátel. Naoe je naopak rychlá, nenápadná šinobi, jejíž styl je mnohem blíž klasickému Assassin’s Creed – plížení, tiché útoky, mrštnost. Na papíře tento přístup vypadá skvěle, ale v praxi se ukazuje výrazná nevyváženost. Yasukeho styl je těžkopádný, repetitivní a v rámci hry působí nepatřičně. Jeho omezené možnosti a pomalý pohyb ostře kontrastují s plynulostí Naoe, takže spíš než jako rovnocenný druhý hrdina působí jako rušivý prvek. Zatímco hraní za Naoe je plynulé a přirozené, Yasuke působí spíš jako postava z úplně jiné hry a nemožnost plížení a pomalý pohyb dělají z některých pasáží spíš frustrující zážitek.
Nepomáhá tomu ani fakt, že přepínání mezi postavami je často nucené. Yasuke neumí parkour, takže kdykoliv je potřeba vyšplhat na věž nebo se proplést úzkými prostorami, je nutné se přepnout na Naoe. A nejde o plynulé přepínání, jaké známe třeba z Marvel’s Spider-Man 2, místo toho musíte otevřít menu a čekat na několikasekundovou načítací obrazovku, což celkovou plynulost hry zbytečně narušuje. Místo dvou rovnocenných postav tak máme jednu, kterou je radost hrát, a druhou, která spíš překáží. Kontrast mezi nimi by dával větší smysl, kdyby měl Yasuke víc možností pro tichý postup nebo lepší pohyb po světě. V současné podobě jeho omezení působí spíš jako frustrující překážka. Assassin’s Creed je série, kde je pohyb a průzkum klíčovou součástí zážitku, a tady Yasukeho neschopnost překonávat překážky působí jako zvláštní designová volba.
Možná nejpřekvapivější slabinou Assassin’s Creed Shadows je ale způsob, jakým hra (ne)reaguje na hráčovy činy. V předchozích dílech měl kodex a pravidla řádu svůj význam, některé činy měly následky a svět na ně reagoval. Tady můžete páchat násilí téměř bez jakýchkoliv důsledků. Pokud ve městě zaútočíte na civilistu, hra vás občas pokárá, ale v jiných situacích nikomu nevadí, že brutálně zavraždíte zahradníka nebo jinou nevinnou postavu. To celému světu ubírá na věrohodnosti a dělá ho prázdným. Série Assassin’s Creed vždy stavěla na historické atmosféře, ale tady některé prvky působí až příliš odtržené od reality, což je vzhledem k zasazení do feudálního Japonska docela škoda.
Assassin’s Creed bez assassinů
Hlavní příběh je velmi průměrný, ale také neuvěřitelně chaotický. Myslím, že tvůrci se pokoušeli na poslední chvíli reagovat na kritiku Yasukeho a snažili se jeho roli upozadit. Prvních několik hodin ale kvůli tomu působí jako šité horkou jehlou, protože se zde často opakují záběry, flashbacky a skládání scén je nesmyslné. Postupem hrou se však příběh znatelně zlepšuje a obsahuje i několik zajímavých momentů. Zprvu zapomenutelné postavy mi také začaly přirůstat k srdci a ke konci jsem si jejich cestu vlastně opravdu užíval. Po celou dobu hraní jsem měl ale pocit, že tvůrci prakticky upouštějí od zaběhlých Assassin’s Creed prvků. Trvá desítky hodin, než se vůbec dostanete k prvním templářům a assassinům, pokud nepočítám fakt, že Naoe má skrytou čepel. Je zvláštní, že hlavní úkol, postavený na vyvraždění tajného řádu, prakticky neobsahuje zmínky o tomto odvěkém souboji až do uspěchaného závěru hry.
Shadows je nicméně vizuálně nádherná hra. Běží plynule i na standardním PlayStationu 5 a některé scenérie jsou opravdu úchvatné. Výjimkou je hlavní úkryt, kde hra i v režimu výkonu běží pod 60 FPS, ale očekávám, že to vývojáři opraví. Sedět na věži při západu slunce a sledovat, jak se pod vámi rozsvěcí město, má prostě něco do sebe. A pokud rádi fotíte, fotomód vám nabídne spoustu skvělých možností.
Verdikt
Assassin’s Creed Shadows je ambiciózní, ale nedokonalý titul. Má krásné kulisy a silné momenty, Ubisoft se ale stále potýká s problémy, které sérii pronásledují roky. Hra nicméně přináší nádherně zpracované feudální Japonsko. Vizuální stránka hry je působivá, svět je živý a atmosférický, ale zároveň se nevyhnul tradičním „Ubisoft problémům“. Dvojice hlavních postav je zajímavým konceptem, ale jeho provedení trpí nevyvážeností a Yasuke často působí jako rušivý element. Příběh je chaotický a působí nedotaženě, i když postupem času nabírá na síle. Hra nabízí skvělé momenty, ale také frustrující designové rozhodnutí. Pro fanoušky série, kteří si užívají obrovské světy plné aktivit, může být Shadows dobrou volbou. Ti, kteří hledají návrat ke klasickému Assassin’s Creed zážitku, však mohou být zklamaní.
