Quantum Conundrum

Professor Fitz Quadwrangle je podivín. Už to jméno. Ve škole s ním byl outsider i mezi nulami. Navíc se zabýval věcmi, které lidem v pubertě připadají cool asi jako výlet s rodiči na Kokořín. Místo, aby  Fitz chodil za školu, hnízdil po odpolednách ve své vynálezecké laboratoři a místo holek tam pod mikroskopem proháněl atomy.

Naneštěstí Quadwrangle vyrostl a z malého trouby se stal velký trouba a náhodou i tvůj strýček. Nemáte se rádi. On se nezměnil a ty jsi spratek, se kterým se tvá matka Quadwranglovi občas pomstí, když tě pošle na prázdniny do jeho podivuhodného sídla. Je to hrad s roztodivnými vynálezy, prolézačkami, plánky a místnostmi, kde se zastavuje čas a obrací gravitace. Právě asi takhle vypadají zhmotněné sny mužů, kteří jsou i po padesátce panicové bez vyhlídek na změnu.

Na kořenech Portalu

Na logickou hříčku Quantum Conundrum se čekalo s velkým napětím ne snad kvůli střetu rozjíveného dětskosti a popleteného stáří, ale spíše proto, že jde o další dílo autorky Portalu Kim Swiftové. A podle toho novinka také vypadá a také se tak hraje. Ocitáte se uvnitř obrovského šlechtického sídla ve stylu staré dobré Anglie, kde pojmy jako prostor, hmotnost a čas jsou značně relativními a podobně jako v Portalu se s nimi navýsost pobavíte.

Každá z několika desítek místností, jenž na vás v příběhové kampaní čekají, je vyplněna nějakým důmyslným zařízením, které dokáže přesunout člověka do dalších dveří k dalšímu puzzlu. Vše funguje naprosto skvěle, jen s jedním malým zádrhelem Musíte nejdřív přijít na to jak.

Ze soků kamarádi

Strejda při jednom ze svých posledních pokusů uvíznul kdesi v časoprostoru a do toho si přicestuješ na prázdniny. No tak buď zamčený v tom jeho domě puzzloidní hrůzy. Sám si musíš poradit s podivnými samostroji i silami, jenž odporují všem obecným znalostem o fyzice a do toho se ještě pokus strejdu zachránit. Naštěstí se s tebou spojí interkomem a bude tvé počínání nejen sledovat, ale také komentovat a občas k němu i něco poradí.

Trpí však lehkou amnézií, takže ne vždy jsou jeho věty úplné, přesné nebo dokonce užitečné. Swiftová odvedla skvělou práci. Mistrně vybalancovala vztah mezi hráčem a jeho rádcem tak, aby nedevalvoval hratelnost neustálým spoilerováním. Krom toho se strejda postupně dostává do stále lepší a lepší nálady s tím jak jeho synovec překonává geniální technická udělátka. Nakonec si oba začnou na dálku fandit. Jestli Swiftová chtěla vytvořit mezi hráčem a „hlasem shůry“ podobné pouto jako kdysi v Portalu, povedlo se jí to. Akorát je Quadwrangle časem sympatičtější než Glados.

Lehčí než obvykle?

V samotné hratelnosti skloňuje Quantum Conundrum čtyři herní veličiny – malou gravitaci, velkou gravitaci, obrácenou gravitaci a zpomalení času. Ačkoliv jedna veličina ruší druhou a nelze je tedy používat najednou, budete je využívat alespoň napřeskáčku v různých kombinacích. V domě plného strojů a secesního nábytku je budete míchat tak, aby vám dělaly doslova mosty z jednoho levelu do druhého.

Je až neuvěřitelné, co designéři pod vedením Swiftové dokázali postavit za předpokladu, že jeden jediný předmět může mít v odlišných gravitačních i časových podmínkách jiné vlastnosti a rázem i jiné funkce. Tak třeba kovový trezor, obdoba krabice z Portalu. Jako malý prcek ho samozřejmě nezvedneš. Fajn, tak přepni na malou gravitaci, aby se všechno okolo změnilo do vtipně nadýchaných marshmallow. Najednou si s trezorem pohráváš. Co s ním? Vhoď ho do pásu laserů, které ti zabraňovaly v průchodu dveřmi. Vhoď ho tam, ale v letu honem také přepni do těžké gravitace, protože obláček by byl pro paprsek snadná kořist. Teď je z trezoru pancéřová kostka a ta paprsek spolehlivě zastaví. Bravo. Můžeš projít. Co dál? Přepni zpátky do obláčků elegantně si odhoď trezor nad díru opodál. Hned pak přepni do normální gravitaci a zpomal čas! Jen tak můžeš na letící trezor pohodlně naskočit a doplachtit na něm na druhou stranu. Užij si let!

Tohle je jen základní popis toho, co se v Quantum Conundrum děje. Je to jen základní mustr, jinak autory dovedený do extrémních kombinací. Obdivuji tvůrčí tým Swiftové za nápady, s jakými si v každé místnosti pohráli se všemi těmi veličinami postavili na nich roztodivné puzzloidní zápletky. Čas, gravitaci a stroje jsem v tak nápaditém a funkčním celku ještě v žádné logické hře neviděl.

Naprostá většina strojů ohromí už jenom svojí velikostí, tvarem a vzájemným propojením součástek. Tu funí větrák, tu řinčí potrubí, tady házíte křeslo do jakéhosi tubusu jak do basketového koše a ze všech těch obrovských udělátek máte už dopředu strach, protože nevěříte tomu, že dokážete zjistit, jak fungují a jakou gravitační nebo časovou fintu na ně použít. Vždyť velká spousta úspěšných řešení spočívá nejen v odhalení správné mechaniky, ale také v bezvadném a rychlém načasování veškerého gravitačního a časového přepínání. Popsaná eskapáda s trezorem budiž příkladem. Na Quantum je ovšem geniální, že i ty nejmonstróznější hlavolamy mají v jádru docela primitivní řešení. Jen na něj přijít. Někdy si budete připadat jako kozel, jak se budete pořád trkat do hlavy. „No jóóó, dyť je to úplně jednoduchý,“  vykřiknete, kdykoliv odhalíte princip Swiftovské geniality.

Lehké pokulháníčko

Quantum Conundrum v žádném případě není klon Portalu. Má jiné prostředí a více funkcí, díky nimž nemusí spoléhat na to, že hráče pobaví jen jeho vlastním zmatkem v prostorové orientaci. Portal byl geniální svým minimalistickým nápadem. S procházení zdí si vystačil od začátku do konce. To Quantum je na pohled bohatší a takové hravější. Strýcův dům jako by vypadl z nějakého animáku a jeho stroje splňují všechny požadavky na klasickou technokratickou skládanku. Proto je minimálně dobré jako Portal, ačkoliv jej bude navždy provázet nespravedlivý cejch dvojky a plagiátu.

Snad jen v technickém zpracování Quantum na svůj vzor objektivně ztrácí. Jeho minimalistická grafika tentokrát dává příliš najevo, že nebyla hlavním předmětem zájmu svých autorů. Tím, že je Quantum barevnější než Portal, vyplouvají na povrch prastaře jednoduché a neostré textury a po těch osmi hodinách hrací doby člověk zjistí, že všechen inventorář domu, především nábytek, ale také chodby, dekorace a dveře autoři od začátku jen unifikovaně nakopírovali.

Kdyby byla jednoduchá grafika alespoň nenáročná na hardware, ale není. Špatná optimalizace způsobuje, že se Quantum tu a tam pocukává a mainstreamový počítač vám rozhodně nebude stačit na stabilní vysoký framerate. Bídné grafické zpracování ve špatné optimalizaci, unyle postejnavý inventorář předmětů a relativně krátká herní doba jsou také důvody, proč Quantum nedostává maximální hodnocení.