Reklama

Bez nadsázky můžeme označit Puzzle Quest od Steva Fawknera (série Warlords) za dokonalou hru pro Nintendo DS. Nekonečnou zábavu v ní najdou jak ti, pro které jsou hry „spoj tři kameny“ ztělesněním zábavy, tak ti, kteří očekávají propracovaný RPG systém oblečený do rozmáchlého příběhu, a znechucení neodešli ani vyznavači volného pohybu po herním světě. Tisíce miniher kopírujících Bejeweled nebo Zoo Keeper tvořily páteř epického fantasy dobrodružství, přitom ani jedna z nich netrvala déle než několik minut. Pro Nintendo DS, kapesní platformu, kterou můžeme používat ve vlaku, tramvaji nebo letadle, šlo o geniální koncept, který si PC hráči nedovedou v celém jeho půvabu ani představit. Ne nadarmo jsme na Hrej.cz udělili hodnocení 9/10 a podle Metacritics.com má oficiální hodnocení 82, zprůměrované z jednačtyřiceti recenzí. Po kritickém i tržním úspěchu na sebe pokračování nechalo několik let čekat – čekání navozovalo představu, že Fawkner a jeho lidé nevydají rychlokvašku a pohrají si s herními principy, aby dosáhli na desítkové hodnocení.

Přestože diamanty nyní padají z šesti stran a scifi příběh vypráví o umělých lidských bytostech, které se vzepřou svým stvořitelům a s představou vlastní dokonalosti začnou škodit celé galaxii, jsou samotné změny spíše ke škodě věci. Vývojáři identifikovali „spoj tři“ jako ten nejzábavnější herní systém a rozmáchle ho aplikují na každou obrazovku. Jedno a to samé spojování diamantů je použito jak při soubojích, tak při otevírání (neustále se zavírajících) hvězdných bran do jiných systémů, těžení (hodně těžení), vynalézání, smlouvání nebo poslouchání informací v hospodě, těžení (fakt příšerně moc těžení) a otevírání bran (každou chvíli!) a těžení a otevírání bran a těžení.... Aaargh! Podobná kvantita by se dala ospravedlnit, kdyby mezi minihrami hráč získal uspokojivou část příběhu nebo se jednotlivé aktivity pravidelně střídaly, aby hra nepůsobila dojmem flashového portfolia jednoho a toho samého. Příběhové koření se nedostává a je jasné, že všechny síly autorského týmu byly upřeny na samotné spojování diamantů.

Nebyl by to Puzzle Quest, kdyby se do soubojů nedalo zasahovat skrz speciální zařízení, která ovlivňují průběh bitvy. Jenže až na bitvy nic z vyjmenovaných aktivit speciálky nepodporuje a k samotným bitvám se nedostanete tak často, jak byste chtěli. Obvykle budete otevírat hvězdné brány a těžit minerály na asteroidech, což je extrémně nudná a frustrující činnost.

Když už k bitvě dojde, poznáte pravou sílu správné kombinace speciálních předmětů. Pro hráče, kteří chtějí najít vlastní soubojovou strategii, hra exceluje a nabízí nepřeberné množství nejrůznějších zbraní a generátorů silových polí. Každý z nich čerpá jeden ze čtyř druhů energie, kterou dobíjíte právě sbíráním barevných diamantů. Při dobře vyváženém arzenálu si ani mnohem silnější nepřítel několik kol neškrábne. Navíc je galaxie veliká a každá rasa disponuje jinými technologiemi, aby se hračičkové mohli pořádně vyřádit a připravit si úderné bojové kombinace. A to je jediné, s čím si hračičkové pohrají. Mohou nakupovat nové lodě s rozdílnými statistikami, vyrábět předměty, verbovat do party další jedince anebo zlepšovat vlastnosti hrdiny – to vše je ale oříznuté na minimum, jakoby dědictví Warlords v Puzzle Quest bylo pro „ideálního hráče Galactrix“ příliš brzdící. A co hůř – těch dvaatřicet megabajtů naprosto jednoduchého obsahu se na každém rohu (u každé té pitomé brány, při každém odskočení do inventáře, před a po každém souboji či těžení) několik sekund načítá a tím naprosto dokonale rozbíjí kontinuální herní zážitek.

Zmizelo též zlehčující zadání úkolů známé z minula a obvykle prostor k pousmání dostanete při jedné misi z deseti (dobrá, může to být tím, že zapomenete, jakou misi děláte, protože neustále otevíráte brány, takže nevíte, proč se smát). Vesmír přitom nabízí nejednu absurdní situaci, jak ostatně ví pánové z Digital Eel (Strange Adventures in Infinite Space), a je jen věčná škoda, že tu hvězdný humor nebyl aplikován v galaktickém měřítku. Ve snaze udělat hru co nejvíce casual, vychází nemastná neslaná variace původního titulu. Ano, je stále zábavná, stále se dá hrát v tramvaji nebo vlaku, stále udržuje pozornost a nabízí hodiny a hodiny hraní. Před starším bráchou ale musí klopit oči.