Punch Club

Malá a nenápadná hra z boxerského prostředí dělá hodně pro to, aby se stala stylovým a roztomilým "mazlíčkem" všech, kteří vyrůstali na filmech s Rocky Balboou a kteří dodnes rozpumpují svaly do divokého tempa při běhu nebo posilování, jakmile zazní první tóny Eye of the Tiger. Neprůstřelná, dotažená pixelartová stylizace přibližuje hru době, kdy byly natočeny první filmy, a scénář i herní mechanismy jednoduše vybízejí: žij život Rockyho. Rozhodni o tom, kdy tvůj hrdina půjde do posilovny, kdy se nadlábne, vyspí, zkoukne televizní noviny; půjde do práce nebo do baru... K tomu známé či povědomé postavy zamilované Adrian, boxerského guru Mickeyho, a samozřejmě také hudba, pípavá automatová variace na melodie, která není stoprocentní vykrádačkou filmových motivů, ale rozhodně jsou v ní poznat.

Lazy Bear Games přinášejí boxerské RPG předurčené k úspěchu, nízkorozpočtovou hru, která ze své indie podstaty dělá přednost, staví na odiv retro-feeling a přiznává: ano, takhle nějak jsem mohla vypadat i v roce 1985 na automatu někde na chudém předměstí Filadelfie. Ještě před pár lety se její programový kód vešel do pár řádků. Petrohradští "Medvědi" ho zvedli a řekli: tahle hra bude nejlepší na světě. Bude lepší, než si umíme představit...

...jenže svět není jen samý slunce a duha. Je to hodně zlý a drsný místo, a i když jsi sebehratelnější, srazí tě na kolena a nechá klečet, když to připustíš. A nikdo nerozdává tak tvrdý rány jako herní recenzenti.

TRÉNUJ, ALE ZŮSTAŇ ČLOVĚKEM

Punch Club na začátku oslní uměním, které by se dalo pejorativně označit za sprosté vykrádání. Scénář celé hry, řada motivů, postav i zápletek je prostě a jednoduše převzatá z klasických boxerských filmů se Sylvesterem Stallonem. Hráč dostává do rukou Rockyho, postavu charakterizovanou několika statistikami, stavem aktuálních potřeb a pak také postupně otevíranými dovednostmi a perky. Na začátku je to tedy amatérský boxer bez síly, kondice i obratnosti, co dostane od každého v lize KO v prvním kole. Cesta vzhůru vede přes trénink, který ale musí být v souladu s běžným životem. Hráč tak pečlivě dělí hodiny každého dne mezi čas strávený v posilovně a práci, přinášející finance potřebné na nákup jídla. Krom toho je třeba udržovat Rockyho v dobré náladě, občas ho nechat, aby se vyspal, a tu a tam obětovat čas nad rámec běžné rutiny pro plnění příběhových úkolů.

Město postupně otevírá různé zajímavé lokace – alternativu práci dělníka v italské pizzerii s vtipnou mezihrou a odkazem na želvy ninja. Krámek se sportovními potřebami, kde se dá sehnat i něco málo ne úplně legálních a potenciálně nebezpečných substancí. Skladiště, kde probíhají neoficiální a o poznání nebezpečnější zápasy pod dohledem tajuplného chlapíka s rudým okem. Každý den je na výběr, do čeho investovat čas a úsilí, přitom prostřednictvím ligového systému a samotných soubojů hra jednoznačně motivuje k tomu postavit na první příčku trénink a snažit se z Rockyho udělat co nejlepšího boxera; všechny ostatní činnosti jsou pohledem zpět po dohrání vlastně jen taková – i když velmi chutná – omáčka, která má za cíl hráče zabavit, když zrovna kariéra nejde jako po másle.

JIŽNÍ TLAPA

Filmovou hvězdou

i Zdroj: Hrej.cz

Velmi zábavnou částí hry je natáčení filmů – v podstatě seriál soubojů na výdrž proti čím dál lepším nindžům nebo pirátům prověří i hodně nabušeného profi-boxera.

V samotných soubojích hráč kontroluje svého svěřence jen nepřímo, prostřednictvím volby úderů a dovedností, které bude využívat v daném kole. Tři základní schopnosti (síla, obratnost, kondice) určují hodnoty boxerova zdraví, šance na zásah či vyhnutí se soupeřovu úderu, a také rychlost regenerace energie, kterou se za jednotlivé údery platí. Když energie dojde, následuje tvrdý direkt a pád na zem, po němž se už hodně těžko vstává. Pestrost technik a strategií je docela velká – hra brzy rozliší tři cesty želvy, tygra a medvěda; a každá nově nabytá schopnost stojí za oslavu.

Pohříchu, v oblasti tréninku se hra úplně neřídí pravidlem, jež se snaží hráči vtlouci do hlavy na začátku kampaně. Tedy – že důležitá je specializace na jednu z vlastností. Ve skutečnosti je třeba postupně tréninkem zlepšovat všechny tři, supersilný boxer s nízkou obratností a kondicí nemá v soubojích prakticky žádnou šanci, protože jeho tvrdé údery v 99 % případů soupeře minou, superobratná "lasička" je zase neškodná, když rány na jistotu udeří za 1 nebo 2 hitpointy.

Právě tahle vlastnost kazí dojem z druhé poloviny hry. Zhruba v polovině kampaně přijde výrazné dějové oživení spojené se změnou prostředí, pak se ale Rocky stane profesionálním boxerem a veškerá zábava se z hraní prakticky vytratí. Život "profíka" totiž spočívá v prakticky neustálém tréninku, kolotoč "vyluxovat lednici, dát si kafe, zamávat Adrian a hurá do přízemí, bušit do strojů" je nutný proto, že každý den automaticky všechny schopnosti o určité procento poklesnou. A pro utkání s profi soupeři je třeba být připraven víc než dokonale. Takže se z toho pestrého a zábavného Punch Clubu se spoustou míst, kam jít, a činností, kterými se zabývat, stane útrpná, monotónní klikací šichta. Ztížená navíc tím, že na každém nářadí může Rocky cvičit jen po určitý čas, než ho to přestane bavit a efektivita tréninku se sníží.

Punch Club je zjevením na indie scéně, stylová a po stránce prezentace velmi dotažená hra.

BOX JAKO ŽIVOT

Punch Club i přesto zůstává hodně zajímavým zjevením na indie scéně. Je to hra stylová a velmi dotažená po stránce prezentace; kdo netrpí alergií na pixel art a staré herní automaty, dobrou práci ruských autorů rozhodně ocení. Kombinace "hry na život" v duchu The Sims, sportovní strategie a RPG funguje v zásadě dobře. A na rovinu je třeba říci, že už dlouho mě žádná hra nedonutila tolik hodin strávit v podstatě otravnou a stereotypní prací, jako právě Punch Club.

A tvůrcům nezbývá, než vzkázat: nejde o to, jak vás kritizují, ale jde o to, kolik špatných recenzí unesete, a přesto se znovu zvednete. Kolik trojek z pěti, sedmiček z deseti nebo jedné a půl hvězdy přijmete – a nezastaví vás. Jenom tak se vítězí!