Project Zero: Maiden of Black Water Recenze Project Zero: Maiden of Black Water

Project Zero: Maiden of Black Water

Jiří Bigas

Jiří Bigas

11. 11. 2015 08:00 6
Reklama

Jak jsme opakovaně psali v novinkách, regulérní pátý díl série Fatal Frame, v Japonsku známé jako Zero a v Evropě coby Project Zero, se na západní trh dostával poměrně komplikovanou cestou. Kultovní hororová sága, která se zrodila na PS2 v roce 2001 a já ji zatvrzele nazývám Fatal Frame, přestože originální i evropský titul je jiný, což mi doufám odpustíte, bývá často zmiňována ve společnosti dalších japonských klasik žánru, jako je Resident Evil nebo Silent Hill. A přesto nebylo jisté, že si pokračování tradičního hororu od Koei Tecmo u nás někdy zahrajeme. Čtvrtý díl série s podtitulem Mask of the Lunar Eclipse pro Wii z roku 2008 se kupříkladu nikdy nezačal prodávat mimo zemi vycházejícího slunce. A to navzdory tomu, že hra sbírala velmi slušná hodnocení, mezi fanoušky o ni byl značný zájem a na svědomí ji mělo věhlasné tokijské studio Grasshopper Manufacture.

HOROR UŠITÝ WII U NA MÍRU

Novinka už vznikala opět přímo v kancelářích Koei Tecmo a od samého počátku šlo o velmi ambiciózní projekt. Nápad skloubit tradiční ovládání a mechanismy hry, spiritistické zařízení jménem Camera Obscura, které je poznávacím znamením ságy, a unikátní GamePad pro Wii U vybavený dotykovou obrazovkou a pohybovými senzory se přímo nabízel. Není proto divu, že designéry ihned napadlo proměnit specifický ovladač konzole od Nintenda a principy hry v hlavní benefit. Pokud jste však bedlivě sledovali vydání hry v Japonsku, určitě vám neuniklo, že loni v září nakonec pátý Fatal Frame neudělal takovou díru do světa, jak se všeobecně čekalo a předpokládalo. S více než ročním odstupem po domácí premiéře, novinka konečně debutuje i v Evropě a naše redakce byla zatraceně zvědavá, jestli má Nintendo ve sbírce další potenciální exkluzivní hit, anebo vývojáři svou šanci spálili. Nutno poznamenat, že láteřit na fakt, že si Maiden of Black Water zřejmě nikdy nezahrajete na jiné platformě, je sice přirozené, ale zhola zbytečné. Na skutečnost, že jde o exkluzivní titul sice můžeme pohlížet s nepochopením, nicméně je pravdou, že nebýt Nintenda, dost možná by pátý Fatal Frame vůbec nevznikl.

Vývojáři vás usadí do vozíčku jako na Matějské, povozí vás strašidelnými kulisami, tu a tam na vás vybafne kostlivec nebo poskočíte na sedačce, když vám do ucha zakvílí nějaký nečekaný skřek.

Jak jedna generace hráčů střídá druhou a naše obec celkově logicky stárne, máme ve zvyku dojímat se nad starými dobrými časy a se slzou v oku vzpomínat na tradiční hratelnost, které se vývojáři stále častěji vzdávají ve prospěch přirozené snahy oslovit co možná nejširší skupinu zákazníků. Survival horory patří mezi vůbec nejčastěji citované žánry, pokud jde o nějakou kontroverzní evoluci. Většina z nás se zřejmě shodne na tom, že moderní strašidelné hry už vlastně nejsou skoro vůbec děsivé, nepředstavují žádnou výzvu a logické hádanky a nervydrásající atmosféru obětovaly na oltář stereotypní akce v prostředí připomínající pouťové atrakce. Vývojáři vás usadí do vozíčku jako na Matějské, povozí vás strašidelnými kulisami, tu a tam na vás vybafne kostlivec nebo poskočíte na sedačce, když vám do ucha zakvílí nějaký nečekaný skřek. Ale to je asi tak všechno. Hororové hry zpravidla hrají na jistotu, sází na laciné efekty a jejich autoři se předem dobrovolně vzdali snahy připravit nás o rozum znepokojivými výjevy, z nichž hráči zůstává rozum stát a s posvátnou hrůzou pauzuje akci, zatímco v obavách z věcí příštích odkládá gamepad opatrně na stůl.

ROZPORUPLNÝ VÝLET DO MINULOSTI

Právě takovéhle divadélko si na vás chystá Maiden of Black Water. Není to ale zadarmo. Právě naopak. Tradiční hratelnost je tvrdě vykoupena záplavou archaismů, které už leckdo dnes odmítá skousnout. Pokud se ostatně podíváte na vysoce rozporuplné recenze novinky, které oscilují mezi 40 až 90 procenty, snadno v nich odhalíte jistou nápadnou pravidelnost. Ti hráči, kteří přistoupí na staromódní ovládání, mechanismy a design, vrní blahem a hra je přesvědčivým způsobem vezme na výlet o více než dekádu zpátky proti proudu času. Zatímco druhá skupina našich pokusných králíků jen tvrdila, že touží po tradičním japonském survival hororu. A když jej konečně dostala, naservírovaný na stříbrném podnosu v krystalicky čisté podobě, stáhla ocas mezi nohy jako zpráskaný pes a dala se na útěk. Mikamiho The Evil Within jsme loni opěvovali pro jeho klasické pojetí, které se autoři pokusili na několika málo místech osvěžit několika moderními prvky. Jestliže vám ale přišel psychologický akční horor od Tango Gameworks nesnesitelně starosvětský, raději včas zařaďte zpátečku a smiřte se se skutečností, že pátý Fatal Frame není nic pro vás.

Bábovek a pozérů jsme se tímto zbavili a když jsme proseli zrno od plev, můžeme se konečně pustit do podrobnějšího průzkumu novinky. Příběh, o kterém většina hnidopichů referuje jako o matoucím nebo dokonce nezajímavém, se točí okolo fiktivní prokleté hory Hikami, jejíž historie je tak temná, že se sem vydávají hlavní hrdinové zpravidla jen pod rouškou noci. Nechvalně proslulé místo sebevrahů obestírá nepřeberné množství záhad a tajemství, které vydráždí vaši fantazii a představivost na plné obrátky. Z různých důvodů se sem opakovaně vypravíte hned s trojicí hlavních hrdinů. Yuuri Kozukata hledá svou mentorku Hisoku, spisovatel Ren Hojo sbírá materiál pro svou novou knihu a Miu Hinasaki pátrá po pohřešované matce. Jak se záhy ukáže, každý toho má s horou společného mnohem víc, než na počátku připouští, nebo je zřejmé. A osudy všech protagonistů se také podle očekávání všemožně propletou. Vy se však musíte spokojit s naším konstatováním, že napínavý příběh si udrží vaši pozornost od samého počátku až do závěrečných titulků, pokud je tradiční japonský horor právě to, co hledáte. Scénář je plný zvratů a kliček, historických odkazů a mystických motivů.

JAKÝ ŽE SE TO PÍŠE ROK?

Když se ale do hry pustíte poprvé, uštědří vám hra bez milosti hned několik tvrdých políčků a na nějaké velké terno to nevypadá. Navzdory skutečnosti, že čekáte archaický horor, vás zcela jistě vykolejí neuvěřitelně toporné ovládání, které bude zkoušet vaši trpělivost až do samého konce. Částečně mu sice přijdete na kloub, ale ve své podstatě se s ním spíš naučíte žít a tolerovat ho, protože nelze říct, že by vám přešlo zcela do krve. Vaše postava často chodí jinam, než zamýšlíte, neustále se někde zasekává, předměty sbírá a používá s jistotou podnapilého námořníka, kterého zapomněla posádka ve skladu rumu v podpalubí, a má pomalu problém trefit se na první pokus do dveří. Ke všemu hrdinům všechno strašně trvá. Než se spoře oděná virtuální kráska otočí na podpatku, pro něco se sehne či popoběhne, vyraší vám na hlavě tři stříbrné vlasy jako z polárního medvěda. S hrdostí o sobě tvrdím, že nikdy nemusím sáhnout do ovládání na konzolích, neměním citlivost analogů, zvyknu si na jakékoli schéma gamepadu. Jsem vážně přizpůsobivý tvor, který se spokojí s výchozím nastavením. Před Maiden of Black Water jsem ale kapituloval během pár minut. Rozvláčný pohyb kamery se mi podařilo alespoň trochu normalizovat, až když jsem všechna táhla v nastavení přepnul do maximální polohy.

Defenzivně vedené souboje umocňují pocit strachu a přispívají k neustálému zdání ohrožení a napětí.

Bez ohledu na to však stejně musíte učinit, co se ovládání týče, ještě jedno zásadní rozhodnutí. A sice vybrat si, zda budete GamePadem mířit na obrazovku, jako byste měli v rukou skutečný fotoaparát, anebo dáte přednost klasickým páčkám. Ani tak se sice nevyhnete nutnosti otáčet ovladačem, když chcete změnit orientaci snímku z horizontálního na vertikální (podle toho, jestli fotíte fotku na výšku, nebo na šířku), ale v tomto případě už si na neobvyklé zaměřování zvykne každý. I přes počáteční nedůvěru musím uznat, že pohybové ovládání má něco do sebe a dotyková obrazovka GamePadu vám může sloužit nejen jako alternativní obrazovka, ale třeba i coby šikovná interaktivní mapa. Pokud je pro vás Fatal Frame úplnou novinkou, pak vězte, že fotografování nepřátel a vše s tím související představuje klíčový prvek hratelnosti, kterým se série výrazně odlišuje od konkurence. Defenzivně vedené souboje umocňují pocit strachu a přispívají k neustálému zdání ohrožení a napětí. Duchů, démonů a přízraků se totiž zbavíte jedině tak, že je zvěčníte vaším okultistickým vynálezem. Princip takového souboje je poměrně chytlavý i pro úplného nováčka, rychle a snadno pochopitelný, ale o to komplikovanější na dokonalé zvládnutí. Pro začátek postačí, když vezmete na vědomí, že banální fotografické orgie komplikuje skutečnost, že musíte používat různé druhy filmů (odlišný účinek a rychlost), čočky (zpomalují nepřítele, více ho zraňují anebo třeba doplňují vaše zdraví) i speciální útoky. Za úspěšné zásahy sbíráte body a jednotlivé úrovně se poměrně staromódně snažíte pokořit se ziskem co možná nejvyššího skóre. Utržené bodíky pak investujete do vylepšení vaší výbavy i nákupu nejrůznějších předmětů.

NEZVYKLÉ SOUBOJE JSOU PŘEDNOSTÍ SÉRIE

Jak už bylo řečeno, obranný styl boje přispívá notně k tomu, jak na vás atmosféra působí. Tradiční akce ve hrách běžně pocit strachu spíš rozředí, protože když bojujete, přestanete se bát. Obáváte se sice o svůj život, ale pocit děsu nenápadně vymizí. Souboje ve Fatal Frame vedete velmi opatrně, protože nikdy nemáte nad nepřáteli skutečnou převahu a na pozoru se musíte mít, dokud bitva neskončí. Jako hráči si ale nemůžete přát nic lepšího, než když k vám není horor spravedlivý a dá vám pocítit, že stojíte tváří v tvář nerovné síle, která převyšuje vaši vlastní. O to opojnější je nakonec pocit vítězství, když se ta bestie konečně rozplyne nadobro. Pokud jste hráli minulé díly, dobře víte, co vás čeká a proč se o hru máte zajímat. Pokud jste o sérii slyšeli jen z doslechu, rozhodně se nenechte neobvyklým soubojovým systém a unikátními mechanismy odradit. Působí dnes stejně svěže jako před lety. Autoři je nijak třeskutě neinovují a přesto mají velmi moderní design, k čemuž rozhodně přispívá unikátní ovládání. Přitom ještě během předprodukce studio uvažovalo, že by ve snaze oslovit nové a mladší hráče vyměnilo Cameru Obscuru za tradičnější zbraně. Byla by to věčná škoda. Možná by se tak vývojáři víc přiblížili konvenčnímu hororu, ale vzdali by se originality a osobitosti série.

Na druhou stranu, po takové chvále musí přijít bohužel vystřízlivění v podobě upozornění, že staromódní podstata hry stále převažuje. Fatal Frame velmi často přerušují různé animace, které jsou sice velmi zajímavé, ale titul v takových momentech ztrácí tempo a jejich dávkování by mohlo být šikovnější. Přechody mezi hrou samotnou a nehratelnými sekvencemi jsou navíc opět velmi těžkopádné a nijak zvlášť plynulé. Leckoho může odradit i poněkud rozvláčný začátek, kterému sice neschází atmosféra, ale úvod hry se nikterak zvlášť nesnaží hráči vlichotit do přízně. Zarazit může nováčka i množství doprovodného textu, který je třeba během hry studovat, pokud chcete pochopit všechny souvislosti, nebo skutečnost, že některé pasáže nejsou pokaždé dabované - například monology hlavních hrdinů. Když už je řeč o ozvučení, nemůžeme se nezmínit o tom, že hra je v Evropě k dispozici s původním japonským i anglickým dabingem, což je chvályhodné. Můžete ji navíc dát šanci díky výtečné trial verzi, kterou bych se vzhledem k jejímu rozsahu zdráhal označit za demo. Dovolí vám osahat si první tři kapitoly Maiden of Black Water a pokud dáte před krabicovou sběratelskou verzí přednost digitální kopii, lze po zaplacení příslušného obnosu a stažení zbytku hry rovnou pokračovat tam, kde jste v trialu skončili.

OTEVŘETE PANDOŘINU SKŘÍNKU

Důvodů, proč byste se měli navzdory několika nedostatkům, které samozřejmě nemůžeme přehlédnout, o pátý Fatal Frame zajímat, je mnoho a převažují nad negativy. Je to skutečně děsivá interaktivní podívaná, u které zavzpomínáte na první moderní survival horory z konce devadesátých let. Pravdou je, že hra vás nestraší tak moc jako dříve, ale pořád to stačí na to, abyste se po večerním zápolení s duchy báli pomalu v noci na záchod, když vás probudí neidentifikovatelný šramot na chodbě. Její znepokojivé výjevy ve vás zanechají hluboké vzpomínky a i když máte čas od času možnost si trochu oddechnout, na každého tu čeká nějaká třináctá komnata. Kupříkladu já jsem přesvědčený, že chrám zasvěcený panenkám do hry dala nějaká kreatura, která viděla, jak se mnou zamávaly krejčovské panny v Silent Hillu. Stačí když vám napovím, že ty malé dřevěné mrchy mají tendenci překvapivě často měnit místo a shlukovat se kolem vás v okamžicích, kdy se nedíváte jejich směrem. Velmi japonskou podstatu a atmosféru podtrhuje nejen charakter hry, ale i scénář, jeho postavy i místa, kde se pohybujete a situace, jichž jste svědky.

Silný sexuální podtext Maiden of Black Water neodpářou ani autocenzurní zásahy amerického Nintenda.

Bylo by snadné hru po několika zmínkách o odvážných kostýmech, které musely ze západní verze zmizet, pikantních scénách a choulostivých záběrech i úhlech kamery, označit za nemístně erotickou nebo sexistickou. Pravdou ale je, že silný sexuální podtext Maiden of Black Water neodpářou ani autocenzurní zásahy amerického Nintenda. A nic z toho není samoúčelné. Klidně můžete nabít dojmu, že pátý Fatal Frame je hra o naříkajících a vzdychajících školačkách, jejichž asi šestnáctileté matky jsou ještě víc sexy než paradoxně přibližně stejně staré dcery. Kupříkladu tolik probíraná nahota ale nejenže nikoho nepoškodí, když je hra až od osmnácti let, ale hlavně tu symbolizuje bezbrannost a zranitelnost hlavních hrdinek. Jejich promočené šaty lepící se jim v dešti k alabastrové kůži a skandálně odhalující spodní prádlo tu nejsou jen tak pro nic za nic. Skvělá atmosféra a stylizace je do značné míry postavená na tématu vody. Vlhko tu budete doslova cítit na každém kroku. Zmoklá hlavní postava je náchylnější k útokům nepřátel. Déšť, řeka, mokro, kaluže vody - to nejsou v Maiden of Black Water prosté rekvizity nebo kulisy. To vše nemá jen podpořit celkovou stylizaci, ale podepisuje se i na primárním designu hry. Když se kupříkladu rozhodli vývojáři vyslyšet přání hráčů a přidat do hry sprint, využili vodu jako přirozenou bariéru, která vás navzdory možnosti popoběhnout často zpomaluje a brání hře sklouznout k moderní akci.

VYDAT SE PO STOPÁCH SEBE SAMA

Jestliže navíc máte Wii U zafixované coby technicky zastaralou konzoli, jistě vás příjemně překvapí, jak hra vypadá. Díky tomu všechny tyhle vlhké legrácky pěkně vyniknou. Fatal Frame za to vděčí stejnému enginu, který pohání Dead or Alive 5, což mluví samo za sebe. I když prostředí rozhodně nemůže konkurovat aktuálním hitům na novějších konzolích, postavy vypadají prostě skvostně. Z hlediska estetiky navíc nezapřou podobu se slavnou bojovkou ze stejné stáje. A aby byla příbuznost obou her dokonalá, hra obsahuje bonusovou kapitolu s Ayane, kterou si vývojáři přáli zapojit do hry výměnou za technické konzultace. Výsledkem je několik extra misí, které se odemknou po dohrání hry, ale navzdory slibu, že půjde o náročnou stealth akci bez možnost účinně se duchům bránit, je to opravdu jen rozverný bonus. Překvapí sice snahou o originalitu, ale ta se naneštěstí zcela minula účinkem.

Project Zero: Maiden of Black Water
i Zdroj: Hrej.cz

Problémem také je, že když se k bonusové kapitole konečně dopracujete, horu Hikami už znáte skrz naskrz. Vývojáři totiž udělají v samém závěru naprosto nepochopitelnou chybu. I když hru pokoříte za nějakých 15 hodin, což rozhodně není málo, právě naopak, Fatal Frame se těsně před koncem dopouští jen těžko omluvitelné chyby, která může negativně ovlivnit celkový dojem, který si z Maiden of Black Water ve výsledku odnesete. I když je prostředí plné koridorů a předem vyšlapaných cestiček, tváří se jako částečný open world, ve kterém jsou všechny lokace různě pospojované, všemožně se kříží a od úpatí až na vrchol můžete cestovat několika způsoby. Tedy mohli byste, pokud by vám to autoři dovolili. Namísto toho vás nutí procházet prostředím po nalinkovaných trasách přesně tak, jak se jim to hodí a neumožní hráči téměř nikdy sejít z cesty nebo někam odbočit. To by samo o sobě nemuselo vadit, pokud by ovšem nezvolili pokaždé stejnou cestu a nezačali v poslední čtvrtině neomluvitelně recyklovat lokace a místa, která už jste navštívili. Ne jednou nebo dvakrát, ale i třikrát. Vývojáři vás nutí vracet se opakovaně stále dokola do stejných chrámů, i když hra očividně spěje k závěru a mohli ji včas ukončit, aniž by museli sáhnout k tak diskutabilní substituci. Korunu kontraproduktivnímu závěru pak nasazuje jedna z posledních kapitol v domě, kdy pobíháte mezi sledovací technikou a jednotlivými pokoji, odkud obvykle duchové unášejí vaše kolegyně.

VY VÍTE NEJLÉPE, JESTLI JE PRO VÁS

Je trochu smutné, že recenzi jinak velmi zdařilé hry musíme končit v tak negativním duchu, ale navzdory tomu, jak se nám v redakci trefil Fatal Frame do noty, nemůžeme přivírat oko nad jeho zjevnými problémy a přehlížet skutečnost, že to není bezchybná hra. V tuhle chvíli už zřejmě beztak dávno tušíte, zda patříte do skupiny hráčů, které chtěli autoři oslovit, anebo vás naopak nechává staromódní horor chladnými. Jestliže se vám po specifickém japonském designu opravdu stýká, dokážete si užít východní mysticismus i orientální tématiku, neměli byste být výsledkem zklamaní. Maiden of Black Water vypadá jako žhavá novinka a přitom se hraje jako survival horory ze staré školy před patnácti lety. Se vším, co k tomu patří. Na jedné straně to může přinášet velkou frustraci, jak už napověděly předchozí řádky, třeba ve chvílích, kdy vás trápí nejasné zadání úkolu a vy nevíte, co přesně máte udělat. Hned vzápětí se ale můžete dočkat nečekané satisfakce. Například když si uvědomíte, že hra má více konců, z nichž jeden je depresivnější než druhý.

Project Zero: Maiden of Black Water
Wii U Wii U

Verdikt

Abyste si novinku vychutnali, musíte milovat Japonsko i horor. Pokud pro vás suši není jenom chcíplá syrová ryba v octě a pod pojmem kimono si nepředstavíte župan ke koupališti, užijete si temnou a znepokojivou atmosféru, navzdory topornému ovládání, neposedné kameře a recyklaci úrovní.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama