Pokemon Mystery Dungeon: Blue Rescue Team Recenze Pokémon Mystery Dungeon: Blue Rescue Team

Pokémon Mystery Dungeon: Blue Rescue Team

Martin Strnad

Martin Strnad

26. 10. 2006 22:49
Reklama
Reklama

Pokémoni, obrovský fenomén doby nedávno minulé se už pomalu začlenil do šedivé sféry nerozlišitelných popkulturních produktů a jako takový již docela jistě ztratil nějakou možnost dalšího růstu. Ovšem ryba ještě není zcela leklá, Pikachu není ještě úplně vybyto a investoři by rádi ždímali dál. Pokémon je jako nesmrtelný virus, dokud je tkáň, kterou by mohl nakazit, žije. A protože tak zvaných tkání, tedy nových herních platforem, neustále přibývá, nezastaví nikdo tuhle horečku, aby zkusila své štěstí i na Nintendu DS a evidentně porazila jeho slabí imunitní systém. Všichni známe původní hru - relativně jednoduché RPG s rozsáhlejším světem a jakousi základní dějovou linkou v každém z nespočtu barevně odlišených dílů, kde je kromě dokončení nosného příběhu jedním z nejvíce motivujících prvků jakýsi sběratelský mamon, snaha pochytat nejrůznější příšerky, kterých společně s počtem nových dobrodružství narůstá geometrickou řadou. Následují bitvy s jiný sběrateli, výhry, prohry a tak dále. Jenomže, to už tu bylo, stanulo si to na pozici vítězů a posléze ji uvolnilo jiným. Jenomže, nemusí téct, stačí když kape a zrovna tak je tomu v případě téhle obměněné varianty.

Naruby

Co je tedy nového? Především byl vypuštěn lidský faktor. Ano, správně, tentokrát nejsou pokémoni pouze prostředkem případně cílem ale samotným hybatelem. Když hru zapnete, vybafne na vás informace, že než se otevře brána do jejich světa, je třeba odpovědět na pár dotazů. Ale na výběr nemáte, bohužel. A tak odpovídáte a následně zjistíte, že podle odpovědí byl vybrán pokémon, který povahově sedí nejvíce na vaše reakce. Jste tedy konfrontování s faktem, že uvnitř hry jste jakoby „proměněni“ v jednu ze stovek oněch podivných potvůrek a přitom víte, že jste normální člověk. Zajímavý nápad, nejmenovat konkrétního hrdinu, pouze typologickou příšerku, jakých kolem pobíhá spousta stejných – hráč by se tak mohl potenciálně lépe vžít do hry. Jenomže pak přichází první šok pro fanoušky a znalce série. Pokémoni zde totiž naprosto plynule a bez mrknutí oka mluví lidskou řečí a chovají se jako lidé. Dostali jste se totiž do světa, kde žádní lidé nejsou, tudíž je nikdo nechytá a oni si můžou žít jak oni chtějí – inteligentně a svobodně.

Rychlá rota

Příběh ale samozřejmě nemůže chybět. Z prvotního nepopsaného listu, když se objevíte na zelené louce, se vyklube váš parťák, kterého si taktéž na začátku zvolíte, a jakoby „čistě náhodou“ vás potká jako cizince v lese. To pak přes naprosto nečekané peripetie vede ke zformování jakéhosi záchranného týmu, vytýčení klubové základny, přijmutí prvních „zakázek“ a jejich samotné splnění. Hratelnost se tedy dělí na dvě části. Jednak budete vybírat poštu, případně koukat na vývěsní tabuli u radnice a vyhledávat práci, nakupovat předměty, verbovat nové členy, uschovávat peníze, kombinovat pohyby, prostě spravovat váš tým.


Ta druhá půlka pak spočívá v plnění oněch zakázek. Ty příběhové vám přinese poštovní pelikán až do schránky a v mezičasech si budete nějakou práci muset najít sami. Celý děj je ale založen na onom faktu, že hrajete za člověka proměněného v pokémona a je vlastně vyprávěn pouze po dějových questech jako animace jakýchsi neurčitých snů. A kam vás job povede? To je více méně patrné už z názvu hry, vaše korky totiž povedou do dungeonu a ne jednoho. Budou jich desítky, ba stovky. A vždy bude mapa takové podzemní úrovně jiná, jsou totiž generovány á la Diablo 2. Bohužel ale nelze upřednostňovat kvantitu před kvalitou a právě toho se dopustili autoři této hry. Dungeony jsou totiž neustále stejné, po několika úkolech už nabudete silný pocit fádnosti a nudy. Kromě neustále se opakujících, ačkoliv dynamicky generovaných dungenů, vás poctí taktéž velmi totožné úkoly. Většina z nich spočívá prostě ve vymlácení několika pater levelu, které jsou plné těch „zlých“ pokémonů, na rozdíl od domovského města, vyzvednutí jediného dobrého, případně doručení nějakého předmětu nebo jeho vyzvednutí.


Neopomenutelnou součástí je samozřejmě bojový systém. Ten je vlastně jaksi z části takový a z části realtime. Jde o to, že uvnitř dungeonů se jak členové vašeho týmu, tak všichni nepřátelé jednou pohnou, když se jednou pohnete vy, když stojíte a nic neděláte, stojí také. A to platí i když dojde na boj, dokud vy tomu druhému nedáte facku, tak vám ji ani nevrátí.

V duchu tradice

Jakkoliv je tato část herní provenience Pokémon odlišná od předchozí, existují stále velmi shodné body. Ať už v základním principu hratelnosti, který jinou formou stále vzbuzuje onu sběratelskou vášeň v podobě verbování nových členů týmů, nebo v technickém provedení. Není tajemstvím, že tato hra vychází současně pro Nintendo DS i Gameboy Advanced. Ale nejde jako v mnohých případech o dvě různé hry pod jedním logem, ale jde prostě o naprosto stejnou záležitost na jiném typu cartrige. Tomu odpovídá jak vizuální zpracování, které je hluboko pod schopnostmi NDS, tak minimální využití dvou displejů, mikrofonu a nedej bože dotekového ovládání. Autoři dokonce možnosti Nintenda DS ignorovali natolik, že se mapka právě hraného dungeonu zobrazuje průhledně na tom displeji, kde probíhá aktivní hra. Prostě hanba na hlavy vývojářů. Takový rest neodpáře ani možnost výměny nasbíraných předmětů s kamarády přes bezdrátové rozhraní mezi konzolami. Daleko lépe by se vyjímal kooperativní multiplayer, který není ani v této ani v jiné podobě přítomen, škoda.


Po delším hraní z recenzentského donucení jsem došel k závěru, že i když hra nesplňuje požadavky trochu náročnějších hráčů, pořád může dost dobře sloužit jako taková přípravka odrůstajících hráčů opravdových RPG, což je žánr, na který Pokémon Mystery Dungeon ne příliš úspěšně aspiruje. Pokud tedy jste fanoušek série, ignorujte mé hodnocení, je to tak dobré jako zbytek produkce. Jste normální hráč? Obejděte to. A jestli sháníte něco na dlouhé zabavení dítěte, jděte do toho.

Pokemon Mystery Dungeon: Blue Rescue Team
Nintendo icon DS

Verdikt

Další z dlouhé řady totižných Pokémon titulů snažící se o svěží vítr do plachet polomrtvé mánie. Pro fanoušky dost dobré, pro neznalé těžký průměr.

Co se nám líbí a nelíbí?

Je to dlouhé, dobrá škola pro RPG pozitivní dorost ... a Pikachu? :-)
Repetetivní hratelnost, poddimenzované technické provedení, hra jde málo do hloubky, chybí multiplayer.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz