Persona 5 Recenze Persona 5

Persona 5

Vojta Dřevíkovský

Vojta Dřevíkovský

15. 5. 2017 11:30 14
Reklama

Persona 5 začíná velkolepou loupeží. Rázná hudba určuje rychlé tempo úprku zatím ještě neznámého protagonisty, jenž skáče přes lustry bohatého kasina, hravě vyřídí ochranku a prekérní situaci vyřeší skokem skrz vitraj, za letu, mezi barevnými střepy, ještě předvede dechberoucí salto a dopadne na zem do perfektního kotoulu. V tuto chvíli už je snad každému jasné, že Persona 5 je zatraceně cool hra, které stačí jen pár minut a svého hráče si podmaní.

OMG, WE ARE SO AWESOME

Persona je nejen jedna z nejoblíbenějších JRPG sérií na světě, ale také jedna z nejsilnějších japonských značek, jejíž popularita přesahuje hranice země vycházejícího slunce. Důvodů pro to je hned několik. V první řadě se jedná o velice solidní RPG s tahovými souboji spočívajícími v hledání a využívání slabin nepřátel a hlubokým systémem úpravy bojových dovedností. To je však pouze jedna polovina hry. Kromě průzkumu fantastických dungeonů a bojů s příšerami hráči v sérii Persona prožívají jeden rok v kůži současného tokijského školáka. Tato na první pohled méně zajímavá část představuje srdce série. Převážně zde, mezi plněním domácích úkolů, brigádami a sváděním spolužaček, se rozvíjí příběhy lidí na prahu dospělosti, kteří řeší problémy realistické i ryze nadpřirozené. Ostatně ukázku, jak se Persona 5 hraje, a vysvětlení základních mechanismů jsme zvládli v nedávném Let's Playi.

V Personě 5 se setkáváme s partou středoškoláků, z nichž každý byl svým způsobem zrazen, využit či zneužit dospělími, což většinová společnost navzdory jejich zločinům ze strachu či jen z apatie ignoruje. Když se na telefonech teenagerů objeví tajemná aplikace umožňující vstoupit do jiného světa, zjistí, že náprava dospělých je docela možná. Každý člověk se silnými pokroucenými touhami je v jiném světě reprezentován svým stínem, vnitřním já, které žije v paláci představující jeho vnímání světa a okolí. Například učitel, který své žáky šikanuje a žákyně sexuální zneužívá, se ve stínovém světě stává králem, škola zámkem, studenti vězni a studentky spoře oděnými přívěsky na jeho boku. Do těchto paláců se hlavní parta Přízračných zlodějů vydává, aby ukradla zhmotněná srdce padouchů, následkem čehož ve skutečnosti dospělák zpytuje své svědomí a ke svým zločinům se veřejně přizná. Nejde jen o nápravu, ale i o trest. Přízračné zloděje totiž žene zlost z nespravedlnosti udržovaného systému a přání probudit společnost z letargie a zažehnout v ní vzpouru proti korupci a zkaženosti autorit.

MEMENTA

Kromě unikátních paláců hra nabízí ještě mnohopatrový podzemní dungeon zvaný Memento, který představuje kolektivní nevědomí všech lidí v Tokiu. Jednotlivá patra jsou náhodně generovaná tak, jako bývaly standardní levely v předchozích hrách. V Mementech najdete nejen nové persony k polapení a potenciálně i dobrou výstroj pro své lupiče, ale především se zde odehrávají vedlejší úkoly, jejichž cílem je najít a porazit stínová já lidí, kteří dělají ve světě neplechu. Průzkum Mement je také důležitý z hlediska příběhu a především jde o hlavní místo, kde se můžete projet kočkobusem.

LIFE WILL CHANGE

Než se do Persony 5 pustíte, musíte vědět, že se jedná o dlouhodobý vztah. Persona je hodně dlouhá hra. Počítejte, že ve hře strávíte i na 100 hodin, a to můžete jen sledovat hlavní příběhovou linii, věnovat se tu a tam vedlejším aktivitám, ale nic důsledně nekompletovat. Obsahem je hra naprosto přeplněná, stále je co dělat a spíše nestíháte kvůli časovému limitu vždy provést vše, co byste si přáli. Zároveň za to můžou zbytečně dlouhé a obsahově triviální konverzace, které postavy často vedou buď v partě nebo v messengeru. Jako skuteční teenageři, i parta Přízračných zlodějů pořád o něčem mluví, rozebírá rozebrané myšlenky a opakuje témata, aby hráč nezapomněl na problém, který se právě řeší. Brzy si uvědomíte zbytečnou doslovnost mnoha diskuzí, které jasně sdělují informace, které mohly zůstat naznačené či snad zmíněné pouze jednou.

Jelikož si pátý díl ponechává rozdělení příběhu do epizod dle kalendáře, můžete se připravit na to, že konverzace se v rámci jednoho herního měsíce nebudou točit kolem ničeho jiného než jednoho problému, jednoho padoucha, jednoho paláce a prvních pár měsíců i jednoho nového člena party. Ta zpočátku čítá jen bezejmenného a převážně němého protagonistu, zbrklého delikventa Ryujiho, krásnou Ann a mluvící kočku Morganu, která se ve stínovém světě umí změnit na dodávku a už má s loupením srdcí nějaké zkušenosti. Během několika měsíců se aktivní tým rozroste, přičemž každý nováček se k prolézání dungeonů hodí díky své specializaci. Veteráni série však mohou být, stejně jako já, mírně zklamaní z nabídky parťáků, jejichž osobnosti a pozadí jsou podobné postavám z předchozích dílů, případně jejich kombinacím, přičemž nikdo není tak zajímavý jako byli Aigis, Ken, Rise, Naoto nebo Kanji. Silné postavy definovaly úspěch Persony 3 a 4 a je škoda, že u několika parťáků je silně cítit promarněná šance na netradiční vývoj příběhu.

Na padouších není nic lidského, jsou jednorozměrně zlí a ve výsledku přípomínají takového Gargamela.

Ostatně to lze říct i o jednotlivých epizodkách. Zatímco na pozadí hry se řeší docela zajímavé pátrání po podstatě stínového světa a identitě neznámého člověka, který jej zneužívá k dosažení svých tajemných cílů, jednotliví padouši a trable, které lidem okolo sebe způsobují, jsou až směšné. Hra se zabývá těžkými tématy jako je šikana, vydírání, nucená prostituce, vražda, sebevražda nebo fenomény hikikomori či burakku kigjo, které reflektují skutečné případy v Japonsku. Bohužel dotyční padouši, kteří za tím vším v Personě stojí, jsou zpravidla tak proradní a tak zákeřní, že jsou ve finále spíše karikaturami než někým uvěřitelným. Dělají to, co dělají, protože mohou, protože jsou extrémně hamižní, protože chtějí více slávy, více moci. Není na nich nic lidského, jsou jednorozměrně zlí a ve výsledku přípomínají takového Gargamela. Je to škoda, protože příběhy v předchozích dílech byly naprosto špičkové a Persona 5 se jim v tomto ohledu nedokázala vyrovnat, a to i navzdory překvapivým některým zvratům, ale o nich vám povídat nebudu.

YOU’LL NEVER SEE IT COMING

V čem pátý díl ty předchozí ale překonává, je stínový svět a s ním spjatý bojový systém. Každý stínový palác vás překvapí svým designem a s výjimkou posledních dvou je radost se jimi plížit směrem k centrálnímu pokladu. Na samotném konci jakoby vývojářům došel dech, ale do té doby na vás čekají​ super nápady, pokřivená realita, originální bossové, pár primitivních puzzlíků, ale především spousta soubojů s nepřáteli. Systém soubojů se drží klasického JRPG schématu využívání kouzel a dovedností k odhalování elementálních slabin nepřátel. Místo prohrabování se v menu jsou tentokrát jednotlivé aktivity přiřazené tlačítkům a ve výsledku je i tahový souboj příjemně rychlý. Od pohybu kamery, rozvržení uživatelského rozhraní až po vítěznou obrazovku, všechno podporuje pocit dynamiky a akce a ani delší souboje s bossy vám nepřipadnou dlouhé. Tradičně pak úspěch v boji zaručí ovládnutí komplexního systému chytání, tvorby a trénování person, které hlavnímu hrdinovi propůjčují všelijaké dovednosti, zatímco ostatní parťáci mají personu pouze jednu a tedy nejsou tak univerzální. Kromě toho i bojový systém v průběhu hry košatí. V závislosti na vašich vztazích s členy Přízračných zlodějů vám mohou v ojedinělých situacích sami pomoci s útokem, nabídnou pomoc při vyjednávání se stíny nebo jim lze předat akci navíc při povalení nepřátel.

Persona 5
i Zdroj: Hrej.cz

Budování vztahů nejen s vašimi parťáky je způsob, jak Persona propojuje bojovou část a simulaci života. Během typického dne si můžete zvolit, jak strávíte čas po škole a čas večer. Není to pravidlem, někdy vám celý den zabere odehrávající se děj, ale většinou  máte čas vyrazit do města a něco podniknout. Aktivit je mnoho: od nakupování, brigád, hraní miniher, po samostudium, návštěvy lázní nebo kavárny se servírkami v oblečcích francouzských služtiček. Můžete se také zlepšovat v pětici dovedností, které vám ve skutečném světě otevírají nové možnosti, ale především však můžete trávit čas s někým z přátel. V Tokiu lidí není málo a s mnoha postavami, které potkáte, lze navázat bližší vztah, spřátelit se, poznat je a v jistých případech i sblížit romanticky. Každé upevnění vztahu s kamarády posiluje tarotové třídy, do kterých persony patří, a vy tak při tvorbě nových person můžete získat větší bonus k jejich levelům. Nicméně se trávením času s kamarády o nich dozvídáte více, utužujete svá přátelství a pomáháte jim v řešení jejich trablí. Je to zároveň jeden z taháků hry. Tyto vedlejší příběhy vyprávějí často pohnuté osudy různých postav, které reflektují někdy přízemní, někdy spíše psychologické problémy moderního člověka. Některé příběhy jsou lepší, například ten s punkovou doktorkou Takemi, jiné jsou trochu utahané nebo rovnou docela znepokojující, jako například ten s vaší učitelkou, která má netradiční vedlejší práci, nebo s alkoholickou reportérkou Ohyou, která radši bude předstírat vztah s nezletilým, než aby řekla pravdu svému šéfovi. Leccos to vypovídá o “japonskosti” Persony. Japonská kultura má hodnoty trochu jiné a zatímco učitel svádějící školačky je opovrženíhodný, se školákem svádějícím dospělé ženy hra problémy nemá.

VÝCHODNÍ MENTALITA

Jako okno do současné japonské kultury může být Persona pro nováčky v jistých ohledech docela překvapivá. Některé věci, které jsou u nás striktně tabu, se v Personě přejdou s vtípkem nebo naprosto bez problému. Některé persony mají zvýrazněné genitálie, některé jsou dokonce samotné genitálie, některé ženské postavy nosí fetišizované oděvy, některé postavy pak stereotypně reprezentují minority. Takové věci pod globální značkou Persony působí v roce 2017 jako z jiné doby. Ostatně, není to jediná věc, co na Personě 5 působí zastarale - čtěte dál.

THE SHOW’S OVER

Na pátý díl Persony jsme čekali dlouhých 9 let. Hra měla původně vyjít ještě na PS3 a bohužel tam také graficky zůstala. Snad nikde není vidět využití silnějšího hardwaru PlayStationu 4 - lokace jsou malé a rozdělené četnými, alespoň však krátkými předěly, pozadí oblastí bývá prázdné, textury nedetailní. Zamrzí i rychlejší pohyb postavy než animace kroků, což má za výsledek efekt klouzání po podlaze jako z přelomu tisíciletí. Všechny nedostatky 3D grafiky však nahrazují 2D grafika, tedy například zvýraznění obrysů aktivních postav, anime filmečky “za odměnu” a především naprosto stylové pojednání uživatelského rozhraní, po kterém vám menu v ostatních hrách přijdou trapně sterilní. Sebejistý styl Persony 5 netkví pouze v jejím vzhledu, ale také ve fenomenálnm soundtracku, ve kterém sice nenajdete J-pop ani hip-hop, zato na vás čeká tradičně chytlavý městský rock s příměsí jazzu či tanečních rytmů EDM, disco a R'n'B. Není tak rozverný jako v P4, ani tvrďácký jako v P3, ale bezpochyb se vám opět pár melodií zaryje do hlavy a budete si je broukat společně se hrou.

Přesto se nemohu zbavit dojmu, že byť je Persona 5 nejen skvělým JRPG i RPG celkově a žhavým kandidátem na RPG roku, v porovnání s předchozími díly jí něco chybí. Nejde jen o slabší grafiku nebo jednorozměrné padouchy. Na to, jak dlouho byla ve vývoji, mohla dopadnout mnohem lépe a přes svoji živelnou energii nepůsobí jako hra z roku 2017. Pravděpodobně je to také tím, že Persona 4 Golden byla i přes svých pár problémů natolik povedená hra, že bylo zatraceně těžké se jí vyrovnat. Pokud jste předchozí díly nehráli, směle si bodík přičtěte, protože i navzdory svým mouchám je Persona 5 jedna z nejoriginálnějších a nejpromyšlenějších her poslední doby a neměla by žádnému fanouškovi RPG uniknout.

Persona 5
PlayStation PlayStation 3
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Kombinace randícího simulátoru a JRPG opět skvěle funguje, tentokrát i s bojovým systémem, kterému nelze nic vytknout. Udělejte si na půl roku volno, protože Persona 5 vám ukradne srdce a nebudete chtít hrát nic jiného.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama