Open Season

Hra Open Season má jednu velkou výhodu. Nikdo při jejím hraní nebude říkat: „Jak někdo mohl udělat tak špatnou hru podle tak skvělého filmu?“. Tedy, tu první část říkat může, hra opravdu stojí za pendrek, ale to s tím skvělým filmem, to by musel být při sledování pořádně zkouřený a ještě pro jistotu otočený zády k plátnu. Open Season, čili Lovecká sezóna, je v podstatě to samé co byl Madagaskar a Divočina, s prvky z druhého Dr. Dolittla – ovšem s poloviční porcí humoru. A to je co říct, protože ani výše uvedené snímky nebyly zrovna nějaká řachanda. Takže hra měla velkou šanci být lepší. A prošustrovala jí.

Lovy v divočině

Jak je to u her podle filmů obvyklé, i tahle kopíruje děj originálu. V hlavní roli je i tady medvěd Boog, který si spokojeně žije v garáži, kde se o něj stará přátelská správkyně rezervace, dokud se mu do cesty nepřiplete jednoparohý jelen a nezačne mu blouznit o divočině a dělat mu v životě brajgl. Po jedné spanilé jízdě do obchodního domu je medvěd naložen a odvezen do lesů, kde se právě chystá lovecká sezóna. Jasně, hádáte správně. Outsider nakonec zvítězí, spojí veškerá zvířata v boji proti lovcům a každý ukáže, co v něm doopravdy je. Nic nového.

Ono to však celkem vyhovuje, protože ani hra zrovna neoplývá nějakými originálními prvky. Pokud tedy za originální prvek nebudeme považovat to, že se každé dvě minuty objeví nahrávací obrazovka. Jasně, chápeme, že se hra musí občas nahrávat, ale u téhle se to začíná měnit v posedlost. Zdá se, že si Open Season na nahrávání vypěstovala návyk a jakmile si víc než minutu nešlehne nahrávací obrazovku, začne se jí klepat obraz.

Nechme však nahrávání stranou. Hned na začátku se objeví jeden dobrý, ale docela nevyužitý nápad. Vrtění hlavou. Jelikož medvěd ve styku s lidmi nemluví, dorozumívá se vrtěním hlavy, což provádíte levou páčkou. Ptákovina, ale celkem potěší. Neradujte se však zbytečně, víc takových věcí tam už nebude. Dál je to dětská akčňárna se vším všudy. Občas se svezete nějakým dopravním prostředkem (nakláněním sbíráte věci a občas i měníte směr jízdy), ale hlavně pobíháte, sbíráte věci a házíte zvířaty. Ano, vaši zvířecí bratři vám slouží hlavně jako vrhací materiál. A pak, že je v lese rovnoprávnost.

Hlavním letcem je ze začátku váš kámoš jelen. Toho si pokynem přivoláte, chytnete za krk a vrhnete na špatně dostupné místo. Můžete jej však hodit i na místo, kde se nachází někdo, koho musíte odlákat z cesty. Jelen dopadne, předvede baletní kreaci - a vy se zatím můžete nenápadně proplížit (tedy, tak nenápadně, jak se může proplížit dvoumetrový medvěd). Další vaší zbraní budou skunčí bomby, které si uděláte tak, že popadnete skunka a mrsknete ho vstříc nepříteli. Oba se pak zachovají podle své přirozenosti. Skunci se dají hodit i do komínů loveckých chatrčí, které se tímto stanou neobyvatelné pro všechny, co nejsou skunk. Veverka taky není špatná. Tu můžete hodit na strom poblíž nepříjemného lovce a ona se změní v oříškometné hnízdo. No a zajíci se zase myslivci přichytí na obličej jako vetřelec junior.

Když ale nepočítáme házení, tak toho hlavní hrdina zase tolik ve výbavě nemá. Dokáže se maskovat za strom, čímž může uniknout pozornosti lovců, dokáže pořádně zařvat, až protivníkům spadne srdce do kalhot (tam už se v té době povaluje i obsah střev) - a může i sbírat a používat věci. Místa, kde můžete něco udělat, jsou označena pachovou stopou, která obvykle vypadá jako hejno bílých motýlků… tedy, pokud jde o nějakou příjemnější vůni. Nad skunky se žádní motýlci nevznášejí.

V lese, jo v lese...

Jestli hrajete nějaké dětské hry, tak víte, že se žádná se nemůže obejít bez závodní minihry. Abychom vás zbytečně nenapínali a nedělali vám žaludeční vředy, tak i tady nějakou najdete. Hlavní roli v ní přebírá kriploidní jelen, který si dá závody v běhu a přeskakování překážek. Úkol splněn, závody tu jsou - ale pěkně nudné. Nechybí tu ani minihry. Když se ponoříte do jejich světa (a protrpíte další půlhodinu nahrávání) odmění vás Open Season hned sedmi celkem nesmyslnými hrami, mezi nimiž vede skákání po kládách. Po řece plují klády, vy po nich skáčete a kdo zůstane poslední, aniž by spadl do vody, vyhrává. Vzhledem k tomu, že do vody se téměř nedá spadnout (jak to dokáží naši počítačoví soupeři, to je pro nás dodnes záhadou) nepovažuji tuhle hru za příliš zábavnou. A ostatní na tom nejsou o moc lépe.

K dalším povinnostem patří sbírání různě poházených předmětů, které tady vypadají jako skautské odznaky. Za ty (a za bonusové body, které získáváte za úspěšně splněné mise) si můžete koupit vylepšení svých schopností. Dokážete pak házet zajíci mnohem dál, přivolávat jelena na mnohem větší dálku, lépe se maskovat a tak podobně. Stranou nezůstávají ani ostatní zvířata, která vás zase naučí, jak stopovat, plavat a rvát se, takže se z Booga stane opravdu velký medvěd, který nakonec všechny sežere, vyvraždí půlku města a nakonec je zastřelený přivolanou armádní jednotkou. Dobře, kecáme, ale uznejte sami, to by byla hra!

Trofeje

Abychom to zbytečně neprodlužovali, tak Open Season je skutečně ryzí dětská hra a pokud je vám víc než deset, tak si u ní moc neužijete. A pokud míň, tak taky moc ne. Menší děti možná uchvátí to, že tam jsou zvířátka, ale je jich jen pár druhů a stejně tak málo jsou různorodé i mise. Chvílemi máte pocit, že Boog není medvěd, ale aportující pes, protože se většina misí točí kolem slova „přines“. Každý něco potřebujete a když mu to přitáhnete, bude s vámi kamarád. Grafika není zlá, ale má v sobě asi tolik života jako vycpaný medvěd na Konopišti. Je to grafická verze univerzální hnědé omáčky ze školních jídelen. Hra nepoužívá animace z filmu, což jí sice šlechtí, ale za pomoci herní grafiky nedokáže z postav vymáčknout nějakou mimiku ani charakter. A unavený dabing tomu taky moc nepomáhá.

Jsou tu sice zábavnější místa, jako je třeba jízda na důlním vozíku a skákání přes propasti, ale i tohle tu už několikrát bylo a v zábavnějším provedení. Máte tu galerii, minihry, ukázky z filmu, fakta o zvířatech a nákresy. Můžete jednotlivé levely hrát pořád znovu, vylepšovat se a hledat skryté předměty, silně ale pochybujeme, že byste to dělali. Nás hra přestala bavit o hodně dřív, než jsme jí dohráli poprvé a to je dohrání práce tak na čtyři hodiny.