Hrej.cz Ninja Gaiden 2 Recenze

Ninja Gaiden 2

ulrik
Ulrik_
22. 6. 2008 22:00 4 Sdílej:
Reklama
Reklama

V korunách sakur,
třpytící se kusy tkáně
Sokol vše trhá.

Původně jsem se chtěl všem milovníkům haiku za svůj malý pokus v úvodu omluvit, nicméně pod dojmem z hraní Ninja Gaidenu 2 jsem jakékoliv pardonování přehodnotil a jelikož je to mé haiku, vím jak má nejlépe vypadat a komu se to nelíbí, nechť mne následuje do dojo! Tím jsem chtěl něžně naznačit, že tahle hra není tak docela o tradičním ninjovi a co se týče některých faktorů, není to ani běžná hra. Ti, kteří první díl hráli vědí o co jde, nicméně pro ten zbytek krátká rekapitulace. Rjú Hajabuza (když už musíme Japonci prznit jméno přepisem, dělejme to alespoň v češtině a ne v angličtině), jehož příjmení znamená v japonštině sokol, je z váženého klanu ninjů, který ale své mladé bojovníky neučí ani tak jemnému umění skrytí, šalby a plížení jako spíše ovládání všemožných zbraní a smrtících technik. Do děje pak Rjú vysloveně vpadne ve chvíli, kdy je blonďatá agentka CIA s poněkud předimenzovaným poprsím (ony všechny protagonistky v této hře jsou v daných partiích sympaticky, nicméně lehce přehnaně obdařeny) unesena klanem Černého pavouka a Rjú se vydává zachránit ji a vyvraždit u toho polovinu zeměkoule. Jak všichni tušíme, agentka je jen počátkem všemožných překážek, které osud vmete Rjúovi do cesty.

Mami, to není to co si myslíš...

Co vás nemohlo při propagaci a ani po prvních minutách hry minout je brutalita. Nezměrná krvavá brutalita, která vám sprchuje monitor zevnitř krví. Rjú se s ničím nemaže a platí, že nejlepší je z toho druhého odsekávat tolik kousků, dokud má nějakou vůli bojovat. Pokud byste se snad snažili někomu vyvracet, že hry nejsou krvavé, brutální a že v nich nejde o zabíjení, zamkněte krabičku s Ninja Gaidenem někam do trezoru, klíč spolkněte a hledejte třeba Bloodrayne, to je vlastně taková růžovoučká milá hříčka. Tvůrci z Teamu Ninja splnili své sliby a do hry nacpali tolik hemoglobinu, kolik šlo. Rjú má tendenci odsekávat ručičky, nožičky, hlavičku, to vše doprovází patřičný cákanec krve, který vypadá prostě božsky (ano, ta hra z vás vychová tak trochu úchyla). Když se dostanete do větší šarvátky, končetiny létají vzduchem, krev sprchuje podlahu, stěny, nepřátele, Rjúa. S dalšími zbraněmi se pak prezentují další dimenze krveprolití a tak hned na začátku, když získáte Měsíční hůl a poprvé ji roztočíte do smrtících obrátek, proměníte se v důmyslnou sekačku na maso, kosti, kov, chitin a rudošedá hmota létá všude kolem. A ano, vypadá to nádherně. Nejde jen o znázornění násilí, celá hra vypadá ve své bojové části skvěle, Rjúovy pohyby jsou působivé, nepřátelé jsou detailně vyobrazeni, bossové jsou monumentální a nebýt nadopováni adrenalinem, sedli byste si a pasivně očekávali smrt z pařátů takových monster. Místa, která natíráte na rudo jsou povětšinou krásným prostředím, Tokio s jeho sakurami a hi-tech mrakodrapy vystřídá New York, fantaskní svět atd. Nicméně občas už je po čase to okolí stereotypní a třeba u podzemních chodeb by se nějaké to ozvláštnění hodilo. Ale zase kdo by čekal architektonickou sofistikovanost třeba u hmyzu.

To, že jsi mi usekl nohy neznamená, že ti já neuseknu hlavu, jen chvíli počkej než se k tobě dostanu...

Jenže nejspíše si toho v rámci zuřivého boje nevšimnete. Důvod, proč je Ninja Gaiden tak skvělý, soubojový systém, totiž vaši pozornost zaručeně upře jinam. Samotný základ je jednoduchý – slabší rychlý útok, silnější pomalý, skok, blok, útok na dálku a víc nepotřebujete. Z těchto pár tlačítek skládáte svá komba a kocháte se jejich realizací na plátně...pardon, monitoru. Platí jedno, ačkoliv je NG2 o něco lehčí než předchůdce, pořád jde o hru, která je na dnešní poměry obtížná. Bez zvládnutí komb nemáte v pozdějších fázích šanci a i při střetu s běžnými ninji, které kosíte po desítkách se vám chvilka nepozornosti může vymstít. Poprvé mne o tom přesvědčil moment, kdy mne naprostý chudák sérií vlastních komb potupně prohodil polovinou plácku, aby mne na konci přibodl k zemi a zanechal s minimem zdraví. Navíc jsou vaši nepřátelé pěkně zarytí parchanti a když jim utnete nějaké ty končetiny, jen je to rozzuří a o to silnější jsou. Na druhou stranu je jde sprovodit ze světa efektní fatalitkou na tlačítku Y (s mečem kupříkladu Rjú nebožáka ztrupíkovatí, probodne a pak pro jistotu ještě setne). Nicméně až poprvé uvidíte beznohého ninju, který svou zbývající rukou sune své torzo směrem k vám, bude vám jasné, že za tímhle stojí Japonci. Ale největší souboj v NG2 je ten se sebou samým. Rjú je takovou verzí Altaira na steroidech a pokud neovládnete alespoň polovinu komb (je jich přes čtyřicet pro každou zbraň!), budete mít vážné problémy i na nejnižší obtížnost.

Kolik zbraní máš, tolikrát jsi člověkem

Zbraní je zde dostatek na to, abyste si našli svého favorita. Ať jde o Dračí meč, rychlý, vhodný pro všechny konfrontace, Měsíční hůl, pomalejší, ale drtivou, Sokolí spáry s nimiž vypadáte jako Wolverine a s nimiž i podobně projíždíte houfy nepřátel a další a další kousky asijské provenience, každá má svá plus a mínus, vhodná místa pro použití a nevhodná. Navíc za nasbírané finance můžete a musíte zbraně upgradovat pro další komba. Obtížnost byla oproti jedničce snížena systémem zdraví. To se vám, s výjimkou permanentních zranění, která doléčíte jen ve zvláštních situacích, vždy po jednotlivých střetech doplní. Nemyslete ale, že je hra díky tomu lehká. I po běžném souboji můžete díky jedné chybě vyváznout z pětinou zdraví a nebýt tohoto systému, v dalším střetu byste zaklepali škorněmi, protože léčivé lektvary jsou docela drahé a radši si našetříte na upgrade zbraně. Co jde ale hře určitě vyčíst je slibované vylepšení kamery, které se proměnilo v jasné zhoršení. Špatně se natáčí a i když snímá souboje efektně, efektivita je mnohdy diskutabilní. Časem svou strategii tomuto přizpůsobíte, ale když se Team Ninja holedbal vylepšením a předvede toto...

Kouzlo Ninja Gaidenu je zvláštní. Ve hře vlastně jen probíháte silně lineárními mapami a masakrujete vše, co vám přijde pod ruku. Příběh je plochý, Rjú je tichý nemluva za nějž mluví činy a na nějaké adventuření ani nemyslete. Jenže ta intenzita a takřka vydestilovaná hratelnost vytváří velmi návykový obsah. Mnohokrát jsem se přistihl, že si říkám „ještě dojedu k save pointu a jdu“ a pak jsem dohrál celou kapitolu. Souboje jsou graficky úchvatné a tlačí vás k využití maxima svých schopností. Navíc záludné doplnění těch nejdrsnějších chvil o vibrace v ovladači působí přímo kouzelně a vy si budete užívat každou krvavou chvilku téhle trochu ujeté, trochu stereotypní, ale zaručeně pohlcující jízdy.

Ninja Gaiden 2
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Nekompromisní řežba, která si na nic nehraje a od začátku sází na svou jedinou kartu, což se jí vyplatí. Je zbytečné varovat všechny milovníky puzzlů, nelinearity a stealth akce. Víme o co tu jde a ta malá soukromá xenocida se nám zatraceně líbí. Banzai!

Co se nám líbí a nelíbí?

Boj, boj, boj! Krásné prostředí, které posprejujete romantickou šarlatovou barvou. Už na druhou základní obtížnost výzva i pro ty drsnější z nás, na odemčené pak procházka peklem. Variabilita zbraní skutečně funguje a nejde jen o odlišné skiny.
Kameraman by zasloužil odetnout všechny údy, pro příležitostné hráče může být Ninja Gaiden od poloviny docela frustrující záležitostí, je tu jenom ten boj, pro někoho může být obsah časem silně stereotypní.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz