NHL 17

Vydávat každý rok nový ročník sportovní hry je řehole, kterou vývojářům ani trochu nezávidím. Bez ohledu na to, zda se teď bavíme o lidech z 2K Sports nebo EA Sports, jsou na tom úplně stejně a vlastně ani nerozumím tomu, kde berou motivaci. Dobře, výplata, možnost pochlubit se tím, že člověk vyrábí hru, kterou pak hrají miliony hráčů po celém světě, to by leckomu stačilo. Ale pachtit se za tím vším jen proto, aby si mohli po vydání přečíst, že by stačilo jen vydat update soupisek a na světě by bylo hezky?! Odměním se jim proto tím, že tohle v recenzi nenajdete – NHL 17 totiž bourá ledy a naznačuje, že „šestnáctku“ můžete směle nahradit i bez obvyklého každoročního remcání.

DEJ MI DŮVODY!

Teď ale samozřejmě k tomu, proč byste tak měli učinit. Počítám s tím, že většina z vás NHL hraje a pravděpodobně máte zkušenost s loňským ročníkem. V takovém případě se klidně můžeme pustit do toho, že herní projev aktuálního ročníku je dravější. Stejně ale jako Ivan Hlinka svého času říkal, ať se ho hlavně nikdo neptá na pocity, musím druhým dechem dodat, že není úplně jednoduché onu dravost vysvětlit. Hráči nebruslí rychleji, jen se organičtěji pohybují, před brankou vznikají závary, u kterých nekroutíte hlavou nad fyzikálním enginem a obyčejná snaha přes jednu dvě přihrávky projet do útočného pásma znamená šťouchanec, podklouznutí, ale také několik rychlých temp, které rozhodně oceníte. Tohle všechno pak tvoří pocit, že hra nestojí na místě, nikde se nic nezasekává a i přes to, že vývojáři ve váš prospěch trochu poštelovali fyziku v momentech, kdy například chcete z místa chytit rozjetého soupeře, výsledkem je plynulá hra, do níž se rychle dostanete.

Padají pěkné branky, které sice nepůsobí oproti loňskému ročníku vysloveně jinak, ale jakákoliv dávka nepředvídatelnosti je ve sportovní hře vítaná.

Pokud by navíc pro vás mělo NHL 17 znamenat návrat do série po několika letech, případně úplně čistý start, určitě také užijete komplexní systém „živé“ nápovědy. Osobně ho sice moc nemusím a vypínám ho takřka jako první věc, ale na tom nesejde – je funkční, užitečný a soudě dle ohlasů vás opravdu naučí všechno potřebné k tomu, abyste mohli začít pilovat jednotlivé herní situace. Bude to třeba, protože opět došlo na drobnou změnu fyziky puku, respektive toho, jak se odráží od překážek, ať už je tvoří mantinel, tyčka branky anebo jakákoliv část výstroje hráčů či brankářů. Díky tomu pak padají poměrně pěkné branky, které sice nepůsobí oproti loňskému ročníku vysloveně jinak, ale jakákoliv dávka nepředvídatelnosti je ve sportovní hře vítaná. Nebudu přehánět tvrzením, že každý z deseti gólů vstřelený po sobě může být úplně jiný, a to nejen díky výše zmíněnému. Roli v tom hraje také umělá inteligence brankářů a obránců před brankou, kteří usilovně zamezují tomu, abyste například neustále stříleli po přihrávce z první a tenhle osvědčený recept opakovali do zblbnutí.

LED JE TVRDÝ, ANO?!

Paradoxně ale umělá inteligence nefunguje tolik v útoku, kdy jsem i po přenastavení taktiky a přesném udílení pokynů jednotlivým pětkám nebyl schopný docílit toho, aby si hráči najížděli do požadovaných prostorů. Potyčky umělé inteligence jsou zdlouhavé, často rozhodí postup celé útočné trojice a většinou nezbývá příliš prostoru pro nějaké extra vypracované zakončení. Vyzdvihuje se tím sice kreativita a schopnost rychle improvizovat, ale obrazu hry to škodí. Když se k tomu navíc přidá snaha rozhodčích vzít zápas do svých rukou, zůstávají oči pro pláč. Abyste tomu dobře rozuměli, kolize jsou vážně povedené, už několik let dobře počítají s váhou i rychlostí všech hokejistů, ale posuzování takových střetů jednoduše nerozumím.

Jak má hráč „legálně“ uplatnit vypichování puku, případně nadzvedávání hokejky, když je za to trestán i v případě, když se vlastně nic nestane? A jak vycítit momenty, kdy můžete někoho po odehrání puku narámovat místo plexiskla do mantinelu a odjet s úsměvem bez trestu? Tohle je pravděpodobně největší problém letošního ročníku, který razantně ovlivňuje zápasy – bohuže i ty online – a sami musíte podvědomě hrát tenhle hokej zhruba jako florbal. Abych ale nebyl úplně neférový, hra po předběžném přístupu pro novináře dostala patch, který upravil zejména vypichování puku, které už není tak snadné a zároveň vás za něj nebudou páni v pruhovaném pokaždé posílat na dvouminutový odpočinek.

TAK NĚJAK KOMPLETNÍ

I přes výtku směrem k rozhodčím ale převládá pozitivní pocit, který celkem schopně podtrhuje rovněž herní nabídka. Po fiasku s NHL 15, kterému chyběly herní módy a vývojáři vše lepili až prostřednictvím updatů, se už loni ani letos nic podobného neopakuje. Naopak, do hry dokonce přibyl nový režim – Draft Champions – který může sloužit jednak jako místo pro grind předmětů pro Hockey Ultimate Team, ale zároveň také jako místo, kde si užijete tak trochu jiné zápasy s další injekci nepředvídatelnosti. Vše spočívá v tom, že si vyberete jeden z okruhů hráčů – například členové All-Stars, hráči ze Severní Ameriky a podobně – a následně si vydraftujete 12 hráčů, kteří tvoří osu vašeho týmu. V následných čtyřech zápasech se pak snažíte uhrát solidní výsledky, a jak už bylo řečeno – pomoci si v HUT. Není to bůhvíjak převratný model, ale je zpestřením a vhodně doplňuje celou fantasy část hry. Co se HUT týče, i tam došlo na pár změn – například v možnostech vylepšovat své hráče o nové oslavy či účesy, případně těžit z toho, že už společně hrají nějaký čas.

Jediné, co opět lidé z EA nezvládli, jsou výměny hráčů, které zkrátka nedávají smysl.

Pokud byste ale rádi drželi všechno v mantinelech realismu, je pro vás připraven režim kariéry, v rámci níž si sáhnete i do manažerských záležitostí. Kromě ladění chemie týmu tak dojde i na ceny vstupenek a další záležitosti, které samozřejmě nemusíte – jako většinu ostatních prvků ve hře – vůbec řešit a nechat je na umělé inteligenci, případně je kompletně vypnout. Tímto způsobem se však můžete přimknout k oblíbenému týmu a bourat rekordy, jako nikdo před vámi. Jediné, co opět lidé z EA nezvládli, jsou výměny hráčů, které zkrátka nedávají smysl. Perspektiva či věk jsou veličiny, které mechanismus opět statečně ignoruje, takže si sice můžete povyměňovat staré hráče za mladé a často i mnohem lepší, ale radost byste z tohohle glitche mít rozhodně neměli.

Zbytek nabídky je standardní, tedy rychlé zápasy, turnaje a samozřejmě online hra, se kterou jsem neměl sebemenší problém ani v době předběžného přístupu, ani po něm. Kód je plně odladěný a nenarazil jsem na žádné lagy ani pády hry. Co se turnajů týče, lákadlem pro spoustu hráčů může být Světový pohár, bohužel ale musím podotknout, že jde jen o obyčejný turnaj, který navíc není okořeněn ani oslavami vítězství. Když spojíte takto odfláknutou prezentaci s tím, že komentátoři stále neumí pořádně popsat situace na hřišti a opakují repliky do zemdlení, vracíme se opět o několik let nazpět.

ALE VYPADÁ HEZKY!

Rozhodně mě ale nechápejte špatně v tom, že by hra vypadala ošklivě. Prezentací v tomto případě opravdu myslím jen tu omáčku kolem, která působí nedotaženě a je znát, že NHL stojí v konkurenci ostatních sportovních sérií od EA až na druhé třetí koleji. Animace hráčů jsou takřka nachlup stejné jako loni, úhly kamer a záběry opakovaček jakbysmet, jen se k tomu přidává trochu živější publikum a pocitově i lepší soundtrack. Jinak je ale radost sledovat vlající dresy, grimasy hráčů a do detailu propracované brankáře, pyšnící se jednotlivě vymodelovanými částmi výstroje, která nikde nenatahuje textury a vůbec – nedělá všechny ty divnosti z předchozích let. I díky tomu je velice snadné NHL 17 doporučit, a to i bez parád, jakým se bude pyšnit nová FIFA. Jediné, co by vás snad mohlo držet trochu zpátky, jsou stále hlasitější náznaky, že se NHL za rok dočká nového enginu a možná – opravdu jen možná – také návratu zpět na počítače.