New International Track and Field

Jeden typ her jsem v mládí vždycky nesnášel. Sportovní gamesy, ve kterých musíte zuřivě mlátit do dvou tlačítek (nebo, v lepším případě, kvedlat joystickem ze strany na stranu), a to jen proto, aby váš závodník běžel po rovné trati o něco rychleji než jeho soupeři. Nikdy jsem nepochopil, v čem spočívá zábavnost těchhle her a v čem je jejich účel... tedy kromě toho, že pak máte prsty oteklé tak, až vypadají jako dva pomeranče.

Člověk by si řekl, že tyhle hry zemřely spolu s Amigou, ale evidentně jsou něco jako zabijáci z hororů. Sotva je pohřbíte, už do hrobu uhodí blesk či na něj někdo vyleje barel s radioaktivním odpadem; a mrtví maniaci se zase hrabou z hrobu.

A teď je máme na DSku... kde je to o to pikantnější, že tlačítka jsou velikosti blešího rotopedu, takže lidi, kterým ještě prsty nesplaskly po hraní sportovních games na Amize, mají smůlu. S pomerančema neuspějí. Nebo vlastně uspějí, protože je tu možnost přepnout si hru a ovládat jí stylusem. Což znamená s ním děsně rychle přejíždět z jedné strany obrazovky na druhou... a to až do chvíle, dokud nedoběhnete závod, nebo neuděláte do DS díru.

Sportujeme na DS

Ovšem tohle kmitání není na hře to nejtěžší. To vám vystačí tak na prostý běh, ale u většiny náročnějších odvětví, jako je třeba skok do dálky, musíte ještě v tu pravou chvíli přestat kmitat, bleskurychle kliknout na nějaký bod na obrazovce a držet na něm stylus tak dlouho, abyste správně nastavili úhel hodu/skoku. Což už je trochu moc věcí najednou. Většinou jsem byl tak zabraný do zuřivého kmitání, že jsem si ani nestačil všimnout, že bych měl přestat a kliknout někam jinam - natož abych byl schopný vyměřovat nějaké úhly. Pokud nemáte reakce profesionálních ninjů, tak můžete na nějaký úspěch v téhle hře rovnou zapomenout.

A to přitom hra nevypadá nijak obludně, právě naopak. Sympaticky přepálená grafika, na výběr máte z mnoha podivných existencí, do kroku vám hraje Chariots of Fire, prostě pohoda - ovšem jen do chvíle, kdy se začne hrát. Pak Chariots of Fire rychle přehluší série nadávek a výhružek... a brzo letí DS přes místnost (nebo, pokud jste větší nervák, i z okna). Ano, přichází čas hraní.  

Klikaj, klikaj, vykrúcaj

Ale jasně, v tomhle případě opravdu záleží na vašich osobních preferencích. Pokud zbožňujete zběsilé klikání a zvlhnou vám oči pokaždé, když narazíte na nějakou sportovní hru, tak se  nenechte naší kritikou odradit. Pokud musíte mít ve své sbírce všechno, kde se běhá, skáče, plave a vrhá, tak prosím, je to váš život. Různých pidiher tu najdete spoustu a ze všech možných sportovních prostředí. Od klasických běhů a skoků, až po plavání a střelbu.   

Takže pokud jste ještě jste celí naměkko z olympiády v Pekingu a toužíte po něčem, co by vám ji připomnělo, tak račte. Za své prachy dostanete spoustu miniher pro jednoho hráče (většinou samozřejmě postavených na šůrování stylusem či zběsilém klikání... ale některé budou i o trochu zábavnější), k tomu taky nějaký ten multipayer a možnost připojit se k síti a pochlubit se ostatním tím, že dokážete mačkat čudlíky rychleji než oni. Pokud budete mít chuť, můžete si dokonce začít budovat sportovní kariéru (čili mačkat A a B hodněkrát za sebou).

A samozřejmě, je tu i motivace v podobě odemykatelných bonusů. Tady máte nejen k otevření různé sportovní disciplíny, ale i postavy. A někdy i docela podivné a slavné, takže si kupříkladu můžete závodit v plavání Pyramidovou hlavou ze Silent Hillu či skákat o tyči se Solid Snakem. Jenže co naplat, když k tomu, abyste se k nim dostali, musíte absolvovat nelidské utrpení – hrát New International Track and Field.