Neverwinter Nights 2 Recenze Neverwinter Nights 2

Neverwinter Nights 2

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

17. 11. 2006 23:56 4
Reklama
Reklama

Metafór: šli dva rogueové a prostřední postoupil o level.
Metafora: Neverwinter Nights 2 je pozvání na čaj od dávného přítele. Má nový dům a teď vás do něj se znaveným úsměvem uvádí.

Že jsou klasická erpégéčka na ústupu, to je svatá pravda. Že je to špatně, o tom už by se dalo polemizovat. Jiná doba si žádá jiné cíle. Někdo vidí budoucnost v ovlivnitelném světě Fable, jiný u systémově hutnějších Knights Of The Old Republic / Mass Effectu. Onehdy jsem se účastnil famózní debaty, jak ukázkovou RPG hrou je Gran Turismo, když v něm vývoj "postavy" (myšleno řidiče) neodvisí od tabulek, ale zvyšující se schopnosti hráče kontrolovat závodní vůz na silnici. Dotyčný svou teorii samozřejmě myslel vážně jen napůl, ale když vezmeme v potaz třeba takového Thiefa, kde opět nezáleží na číslech, ale činech, něco na tomhle odlišném pojetí hraní si na hrdiny určitě bude. Ostatně sám Richard Garriot aneb jeho excelence lord British se nechal slyšet, že největší sžití se s postavou zažil právě v Thiefovi, kterého považuje za učebnicový příklad roleplay ve hrách.

Během instalace druhého dílu Neverwinter Nights (NWN) můžete podobné úvahy bez váhání pustit z hlavy. Dvojka neexperimentuje, ani neláme hřbety zavedeným tradicím. Je opět zcela poplatná pravidlům Dungeons & Dragons, je opět zcela napěchovaná obsahem, a co je nejdůležitější - ten obsah má konečně šťavu. Protože jestli něco táhlo původní NWN k zemi, byla to právě slabá hlavní kampaň, která až příliš vystavovala na odiv fakt, že ji autoři splácali zpětně v editoru. Jasně, editor. Bez editoru nedá tahle potvora ani ránu. Editor, tedy prostředí, ve kterém si můžete poskládat dohromady vlastní fantasy dobrodružství, je klíčem k uznání a statutu, jaké si NWN vydobyla mezi počítačovými DrDisty (rozuměj hráči Dračího Doupěte) a podobnou, na roleplay zatíženou havětí. Což není míněno jako urážka ani pohrdání, nýbrž přátelské popíchnutí lidu, co se štítí transformace žánrů a potrpí si na osmibitová zátiší. Co jim i nám ostatním nabízí NWN s pořadovým číslem 2?

Stará láska nerezaví

Kdybyste to nedejbože nevěděli, tak tahle věc je v zásadě třírozměrným pohrobkem Infinity enginu (Planescape: Torment, Baldur's Gate...) a ideově má k hrám na Infinity stavěným též velice blízko. Jak už bylo řečeno, celá stojí a padá na licenci ultimátní papírové hry na hrdiny, a tudíž spoustě lidem řekne mnohem víc, než jiné spoustě, která kostkou házela tak možná u Člověče, nezlob se! nebo vrchcáb. Ovšem ponořit se do NWN 2 může v zásadě kdokoliv, pokud tedy netrpí agorafobií a panickou hrůzou ze statistik, řídících veškeré akce uvnitř virtuálního prostoru. Páčíte zámek, hra konfrontuje číslo u vaší schopnosti páčit zámky. Mícháte lektvar, hra se dívá pod pokličku a kalkuluje vaše šance na úspěch. Bojujete se zbraní, na jejíž specializaci jste se vykašlali - hra vám to spočítá. Zatímco v moderních rpg už čísla ustupují do stínů, kde je hráč nevidí (a často se pak mylně domnívá, že dotyčná hra není natolik propracovaná), tady se jim nevyhnete. Pohodlnější jedince proto určitě potěší, že mnohé aspekty vývoje postavy lze tradičně automatizovat a starat se jen o samotné dění na obrazovce.

Na té se toho neděje málo: grafická stránka věci se notně změnila od časů, kdy nám detailní, ručně kreslená grafika připadala nepřekonatelná. Moderní trojrozměrné zobrazení tu už polehoučku dosahuje kouzla starých klasik, až se možnost práce s kamerou zdá nadbytečná a hraní příliš neulehčuje. "Fixní kamery do 3D her!", vzkazuji vývojářům - nechápu, proč se jich někteří tak bojí, v mnoha ohledech by jim to ulehčilo dřinu. Hra sama o sobě vypadá skutečně parádně a zvlášť nápadité efekty kouzel potěší každého virtuálního mága. Daň z výkonu ovšem není zrovna nízká a tak se raději dopředu připravte na slabší framerate, byť v tomhle žánru to není vyloženě tragédie. Ani loadovací časy nepatří mezi střízlíky, což by se také dalo prominout, kdyby hra...

Jejda!

...nepadala. Respektive její kód nebyl tak zprasený, že na některých konfiguracích vydrží několik hodin v kuse (načež spadne při otevření nějaké questové truhly), zatímco jinde lidem padá až podezřele často. A bohužel nezůstává jen u samotných pádů, hra je prošpikovaná chybami ve skriptech i interakci, jak už to u rozsáhlých (tady odhadem zhruba 50 hodin hrací doby) erpégéček prostě bývá pravidlem. Žádné z chyb naštěstí nepatří mezi chyby demolující hratelnost, ale divme se pak hráčům konzolových RPG, že jim naše toužebné čekání na patche přijde neuvěřitelně směšné.

Co ovšem mangafilům závidět nemusíme, to je v tomhle případě kvalita příběhu. Že lidé z Obsidianu umí napsat pořádné dialogy, to ví každý, kdo měl tu čest třeba se Sith Lords. No a v rámci cely, do které tu Obsidian zavřela licence, je scénář opravdu nadprůměrný a plný postav, které sice fungují jako fantazácké archetypy, ale mají i nějaký ten další, často poměrně vtipný rozměr. Ze hry sice čiší, že jde o produkt šitý na zakázku, ale na mnoha místech se prostě nelze ubránit pousmání z rafinované střelby do vlastních řad. Obsidiáni tedy zaslouží sympatie za pokus naložit s provařenou fantasy způsobem, který zná sebereflexi a ironii, ale nedaří se jim tak úplně vybřednout z klišé, táhnoucích celý žánr hluboko pod zem. Kolikrát už jste hledali artefakt Iks, který má efekt Ypsilon, který zničí bytost Zet, která samozřejmě také hledá artefakt Iks? Proč, proč, proč, PROČ bych měl postodevadesáté opakovat úkol, který jsem splnil nesčetněkrát v záplavě starších RPG titulů? Je vlastně celkem komické, s jakým pohrdáním pohlížejí hardcore hráči na "nižší" existence, co donekonečna hrají dejme tomu sportovní hry od EA - vždyť tyhle dva světy mají tolik společného! Fajn, alibi Obsidianu je celkem zřejmé - tohle prostě hráči D&D znají, tohle chtějí, tohle jsme pro ně s láskou napsali a vyrobili a teď jim to na znamení věčného přátelství nabízíme.

Jenže! Třeba na takových Knights Of The Old Republic bylo fascinující, s jakou grácií zvládla tahle v mnoha ohledech hardcore hra vábit sváteční hráče i benjamínky světa Hvězdných válek. Vztaženo na Dungeons & Dragons, nevím nevím, jestli se druhým Neverwinter Nights daří něco podobného. Ale skuhrání stranou, rozhodně jde o poctivou hru na hrdiny a těch není nikdy dost - her i hrdinů.

Neverwinter Nights 2
Windows PC

Verdikt

Pokračování původních Neverwinter Nights s sebou nese mnohá zlepšení (především solidní hlavní kampaň), ale pokud máte dávno plné zuby dokola omílaných fantasy mechanismů, tady vám kartáček a pastu nikdo nenabídne. Už teď je ale jisté, že i dvojku čeká dlouhý život a můžeme jen doufat, že se objeví co možná nejvíce zajímavých modulů.

Co se nám líbí a nelíbí?

Léty prověřený herní systém, dobře napsané, obrovské možnosti (uživatelsky přítulného) editoru.
Pro "neznalce poměrů" nezáživné, nulový podíl originálních motivů, hardwarová náročnost a klasické bugy.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz