Net Yaroze - malý černý zázrak

První generace PlayStationu existuje v pěti různých variantách. Klasický PSX, hranatý šedý kvádr, je tou nejrozšířenější. V roce 2000 se objevila PS One, totožný hardware v o trochu menší a líbivější krabici, která byla díky přídavnému displeji a adaptéru na baterie ideálním společníkem na chatě mimo civilizaci. Už dávno předtím se ale objevily tři kousky, o kterých jste dost pravděpodobně nikdy neslyšeli. Tím prvním byl bílý PlayStation, který se odlišoval od klasického šedého v tom, že uměl přehrávat speciální videodisky. Na český, potažmo evropský trh to však nikdy nedotáhl, tudíž jedinou cestou, jak si bílého krasavce obstarat, byl zájezd do Japonska a procházka po Akihabaře. K dalšímu, tentokrát modrému PSX jste se dostali pouze tehdy, pokud jste pracovali v herní firmě, popřípadě byli v té době zaměstnáni jako redaktoři herních časopisů. Šlo totiž o testovací přístroj, určený pro hraní testovacích verzí her. Posledním a pro účely tohoto článku nejzajímavějším kouskem byl černý PlayStation, s nímž jste se mohli doslova přes noc stát herním vývojářem.

Jdeme na to!

Pokud jste se odhodlali a investovali do megakrabice s černým PSX astronomických 750 dolarů, našli jste v ní ohromnou porci vybavení. Předně to byla veliká zásoba dokumentace, s níž jste pochopili základy programování na PSX, užitečné prográmky a fajnové knihovny, které jste si mohli nahrát do svého PC, popřípadě Macu a kabeláž na propojení PSX, televize a počítače. Samozřejmě jste nemohli být úplnými začátečníky a doufat, že vás Yaroze (což znamená v překladu z japonštiny „Let’s Do It!“ neboli „Jdeme na to!“) všemu z gruntu naučí, ovšem pokud jste se alespoň minimálně vyznali v jazyku C, tak nebyl problém se během několika týdnů vytasit s nějakou jednodušší aplikací. Programování probíhalo za použití klávesnice běžného počítače, tedy žádná akrobacie s joypadem, a využíval se k němu základ klasického „céčka“. Bylo tedy možné použít i jiné jazyky, které si s céčkem rozumí (například Lua), dokompilovat do nich součásti vytvořené v céčku (grafika, zvuky, atd.) a následně v jiném programovacím jazyku napsat vyšší logiku vašeho projektu. Veškerá data se následně zkompilovala v přiloženém programu R3000, výsledek jste si nahráli do speciálního programu ve vašem PC a okamžitě ho mohli vyzkoušet právě na připojeném černém PSX, který se mnohdy mylně označuje jako „dev kit“, ovšem v jádru se jednalo pouze o klasickou herní konzoli.

Co všechno se vejde do dvou megabajtů

Asi vám je od počátku jasné, že s Net Yaroze jste si nemohli vytvořit takové tituly, které by se mohly poměřovat s klasickými komerčními hrami. Jedním z důvodů byl i omezený prostor, neboť velikost jedné hry nesměla překročit hranici dvou megabajtů, což bylo vnitřní omezení paměti RAM. Možná vám to bude znít jako lehce přitažené za vlasy, ovšem takhle maličký byl už třeba základ prvního Ridge Raceru (mimo zvuků). Přesto vás spousty z nich mohou i nyní překvapit svou hratelností a výtečným technickým zpracováním, které bylo v ojedinělých případech dokonce lepší než u některých za plnou cenu prodávaných her. Paleta her byla hodně široká – od logických hříček ve stylu Sokobanu (výtečný Pushy 2) a Arkanoidu (Bouncer), přes shora viděné střílečky (v čele s geniální a graficky nádhernou variací na Alien Breed s názvem Psychon) až po sportovní simulace (Total Soccer, který si co do hratelnosti v ničem nezadal s klasikou Sensible World of Soccer). S tím, jak programátoři objevovali další a další kouty možností PSX, se samozřejmě technická úroveň neustále zvyšovala a právě již zmíněný Psychon se, spolu s Blitter Boyem, dá bez námitek označit jako nejlepší technický počin, který kdy členové klubu Net Yaroze (každý zájemce se musel oficiálně přihlásit do vývojářského programu, přístroj nešlo jen tak koupit v obchodě) vyprodukovali. Někteří z těch úspěšných, jako byli například Chris Chadwick, Charles Chapman a Ben James, si dokonce prostřednictvím těchto her splnili svůj sen a bylo jim nabídnuto místo programátora v profesionální firmě.

Konec oficiální podpory

Sony viděla v programu Net Yaroze ohromný potenciál a dokonce zakládala ve spolupráci s vysokými školami, zaměřenými na technické obory, speciální učební kurzy ve Velké Británii, které byly orientovány právě na použití černého PSX jako základního programovacího prvku. Úspěch byl veliký a traduje se, že celá jedna generace britských programátorů („Class of 1998“) profesně vyrostla právě na Yaroze. Po raketovém startu následoval ovšem ještě strmější sešup. Už v roce 2000, tedy pouhé tři roky po startu, se o Net Yaroze zajímalo pouze několik stovek nadšenců. Ti ovšem s podporou nepřestali dodnes, ačkoliv jejich zapálení určitě už není takové jako na začátku a hru už také více než pět let nevydali. A zde se dostáváme k pointě celého tohoto povídaní. Sony totiž po dvanácti letech celý program Net Yaroze zavírá a ukončuje tím jeho oficiální podporu. Samozřejmě jde o logický krok, neboť dnes je díky Linuxu na PS2 a PS3 možné vyvíjet hry zcela svépomocí na několikanásobně výkonnějších strojích a dosahovat tak i mnohem kvalitnějších výsledků. Z hlediska nostalgie se však jedná o výborný důvod pro ohlédnutí za ne až tak známým tématem, které jste možná kdysi zaregistrovali v Oficiálním PlayStation Magazínu (na jehož demo CDčkách jste si rovněž mohli některé Yaroze tituly vyzkoušet) a od té doby jste o něm až do dnešního dne neslyšeli ani ň.

Pětice nejlepších Net Yaroze titulů:

5. Hover Car Racing – Richard Smithies

Už podle názvu je vám asi jasné, že v téhle hře budete především závodit a samozřejmě máte pravdu. Hover Car Racing je takovou odlehčenější variací na klasické Micro Machines, která vás dovede pohltit klidně i na několik hodin. Nečekejte nic úchvatného, pouze solidní arkádovitou hratelnost.

4. Terra Incognita – Team Fatal

Jedna z mála her, za níž nestojí samotný programátor (popřípadě sehrané duo), ale rovnou celý tým. A rozhodně to je poznat! Terra Incognita je velmi rozsáhlá a graficky nádherná adventura mixovaná s plošinovkou, která se stylem hraní nejvíce podobá Zeldě. Nabízí rovněž na Yaroze poměry hodně slušný příběh a spoustu hodin kvalitní zábavy.

3. Blitter Boy – Chris Chadwick

Nevěřili byste, jak moc dovede zabavit taková jednoduchá pifačka s kosmonautem, který musí pobíhat po náměstí, střílet do zlých duchů a zachraňovat batolící se nemluvňata. Pravda, koncept to není zrovna originální, ovšem tenhle pocit lehce přebije vysoce návyková hratelnost a úžasné technické zpracování, které Chrisu Chadwickovi vyneslo prvenství na britském festivalu digitální zábavy v roce 1998, na jehož základě začal natrvalo spolupracovat s profesionálním herním studiem.

2. Total Soccer – Charles Chapman

Totální fotbal, který redaktory britského OPSM v březnu roku 1998 donutil zahodit všechny FIFY, Actua Soccery a ISS Pro Evolutiony a místo nich dlouho do noci smažit tuto jednoduchou variaci na Sensible Soccer. Udivující byla, kromě líbivého grafického zpracování, především velikost a aktuálnost hráčské databáze, která, ač neoficiální, obsahovala desítky týmových i mezinárodních výběrů. Na desítku miniher, při nichž rozhodovaly o úspěchu a neúspěchu pikosekundy, vzpomínáme dodnes.

1. Psychon – Ben James

Na první pohled možná obyčejná střílečka, která vás ovšem během několika sekund pohltila, sežvýkala a vyplivla až poté, co jste úspěšně rozfašírkovali všechny nepřátele v celkem deseti rozličných úrovních. I dnes, téměř dvanáct let poté, co Psychon spatřil světlo světa, se jedná o návykový titul, který dohrajte klidně i třikrát za sebou a pořád se budete nezřízeně bavit a podupávat nohou při každém tónu uhrančivého soundtracku. Navíc, jako jedna z mála Net Yaroze her, podporuje kooperativní multiplayer, tudíž se v klikatých uličkách zabijáckým virem zamořené vesmírné stanice může potloukat hned dvojice ostrých zabijáků.