Reklama

Nebudeme chodit dlouho kolem horké kaše. Klasický Metal Gear Solid se konečně dostal i na PSP. Není to hra tahová, není to ani strategie a už vůbec tu nenajdete žádné karty. Je pravda, že spousta fanoušků solidního Snejka nepřekousla fakt, že se při hraní dvou Metal Gear AC!ID titulů musí trošku víc přemýšlet a hraje v něm velkou roli náhoda. Největší kámen úrazu však byl v tom, že hráči od titulu se Snakem na obale čekají tradiční MGS koncept, kterého se jaksi v MGA hrách nedočkali.

Majitelé PSP však úpěli a protestovali tak dlouho, až se nad nimi Hideo Kojima smiloval a vykouzlil na PSP intermezzo – spojovací článek mezi MGS3 a prvním dobrodružstvím Solid Snakea (ti co si zahrají z MGSPO z toho však budou těžit i při hraní MGS4!). No a jak pevně se Snake do PSP zakousl, to už vám prozradí následující řádky naší recenze.

Karta se obrací

Srdcem každého MGS titulu je odjakživa silný příběh plný politických intrik, nečekaných zvratů i nových přátelství a samozřejmě také lásky. Ani MGSPO naštěstí není výjimkou a tak se můžete těšit na parádní a srdceryvnou podívanou. Tentokrát však nebudeme sledovat Snakovy patálie v enginových filmech, nýbrž v elegantních komiksových sekvencích, o než se postaral Ashley Wood, jenž stojí i za prvním digitálním komixem pro PSP - Metal Gear Solid: Digital Graphic Novell. Pan Wood po fenomenálně zpracovaném DGN rozhodně neusnul na vavřínech a kvalita jeho ilustrací je i zde na špičkové úrovni.

Kdyby snad někomu bylo líto, že zmizely enginové filmové sekvence, tak se může utěšovat tím, že je ve hře přítomen alespoň parádní dabing (fanoušky asi nepřekvapí, že Snakea opět nadaboval David Hayter). S dabingem je však spojeno i jedno negativum. Namluveny jsou pouze komiksové scény a dialogy, které probíhají v typickém okénku, kde vidíte obě hovořící postavy a frekvenci, na níž je naladěná vysílačka, jsou pouze textové. Nejsem sice odpůrce čtení textů, ale dialogů, kterými se ve hře musíte prokousat, je přeci jenom trošku moc. Jejich čtení je tedy občas dosti únavné. Na druhou stranu však chápeme, že UMD disk nedisponuje stejnou kapacitou, jako DVD disk a na dabing "vysílačkových" scén už asi nezbylo místo.

Příběh samotný začíná tam, kde skončil MGS 3. Možná je teď na místě poznámka, že hra tak nějak počítá s tím, že už víte, kdo je Big Boss, kde vzal svůj titul a co ho vlastně v jeho marném boji žene dál. Pokud vám tedy třetí MGS z nějakého důvodu unikl, připravte se na to, že vám spousta událostí nebude dávat smysl a příběh se bude sunout odnikud nikam. Pokud tedy máte tu možnost, tak si MGS 3 sežeňte a zahrajte, abyste neměli vědomostní mezery a mohli si příběh MGSPO pořádně užít.

K jádru pudla

MGSPO se sice honosí cejchem MGS, ale fanoušci prvních tří dílů možná budou zpočátku mírně rozčarováni, byť se na výborné hratelnosti víceméně nic nezměnilo. Stále je to stealth akce, kde budete o sto šest ťukat na zeď, schovávat se v krabicích, zalézat pod postele a kde je nejlepším kamarádem vaší pistole tlumič. Herní systém však přeci jenom prošel celou řadou menších i větších změn, které ve výsledku změnily, jinak známou tvář MGS, k nepoznání.

Hrou už neprocházíte kontinuálně, jako na konzolích, ale podobně jako MGA je i MGSPO rozkouskovaný na oddělené mise. Ze začátku jste sice limitování jen několika lokacemi, ale ke konci hry už budete mít přístup do celé řady míst, které budete muset navštívit. Abyste jen tak nesmyslně neběhali po vyčištěných lokacích, tak musí mít vaše mise cíl, který dostanete buď od průvodce (jméno neprozradím, protože to je první z mnoha překvapení, které ve hře na MGS fandy čeká), nebo od jednotky špionů, jež v dané lokaci operuje. Jednou z největších změn MGSPO je to, že Snake tentokrát není ve svém boji sám, ale jak postupuje hrou, tak si buduje svojí malou armádu, která je pro úspěch jeho mise nezbytná.

Nábor vojáků

Vojáci, které Snake rekrutuje se dají rozdělit do čtyři skupin – zdravotníci, inženýři, špioni a ti co jsou určeni do akce. Do ní totiž se Snakem vyráží vždy jen malý, maximálně čtyřčlenný tým, složený právě z členů posledně jmenované skupiny vojáků. No a zatímco se Snake se svými spolubojovníky potí v akci, tak ostatní vojáci v záloze také intenzivně pracují. Zdravotníci připravují nové medikamenty a léčí zraněné, inženýři konstruují nové zbraně i výbavu do boje a špióni infiltrují nepřátelské základny, odkud vás zásobují informacemi typu kde se co šustlo, kde by se dal dobře vyhodit do vzduchu muniční sklad, kde jsou vojáci nespokojení a mohli by se přidat k vám nebo kde je schovaná nějaká zajímavá zbraň.

Samotné rekrutování vojáků je také velice zajímavý proces. Hlavně proto, že máte k dispozici celou řadu způsobů, jak vojáky dostat na svojí paměťovou kartu. Nejklasičtější varianta je velmi jednoduchá. Stačí přímo ve hře někoho omráčit či uspat a potom ho jen dotáhnout do připraveného náklaďáku. Problém je v tom, že takto chycení vojáci často odmítají spolupracovat a dlouhé dny jen sedí ve vašem vězení. Dále je tu možnost, nechat si vojáky skrze Wi-Fi poslat od kamaráda, který si je sám pracně nachytal. Často vám také vaši agenti prozradí lokaci vězněného vojáka. Když ho osvobodíte, přidá se k vám vždy a bez zbytečného čekání.

Lahůdkou jsou však poslední dva způsoby náboru vojáků, které velice originálně využívají hardwarových možnosti PSP. První je použití GPS modulu. Hra si jednoduše vygeneruje mapu s vojáky a vy každého z nich dostanete tak, že dojdete na určené místo (na skutečné místo ve vašem okolí). Občas ale bývají pěkně daleko a hledání se může změnit v pořádně dlouhý výlet. Poslední způsob je hledaní přístupových Wi-Fi bodů. Každý takový bod, který najdete, vám dá jednoho vojáka. Ani se k němu nemusíte připojovat. Stačí k němu přijít dostatečně blízko, přičemž docela velkou roli hraje i síla signálu. Na začátku „lovu na vojáky“ vás hra varuje, ať scanování nepoužíváte na místech se silnou dopravou a varování to není od věci. Když jsem v centru Prahy (velká koncentrace Wi-Fi přístupových bodů) verboval vojáky, tak jsem nejednou v zápalu lovu pozapomněl na dopravní předpisy a ověřil jsem si, že chodec vážně nemá přednost všude.

Snake, SNAKE?!

Hra se může pochlubit více než povedeným audiovizuálním zpracováním. MGS 3 engine byl na PSP portován poctivě a ti co hráli MGS 3 ihned rozeznají spoustu vizuální efektů. HW možnosti PSP ale přeci jenom nejsou srovnatelné s tím co umí PS2, a tak zatímco modely postav zůstaly na obdivuhodně vysoké kvalitativní úrovni, tak celé prostředí řádně zhranatělo. Po většinu času to nevadí, protože jsou lokace jsou chytře situovány do míst, kde jsou hranaté objekty přirozené (město, vojenská základna). Občas to však vysloveně bije do očí a jeden si pak říká, že by Snake ani nemusel mít tak dokonale vymodelovaný obličej, jen kdyby auta ve hře neměla kola ve tvaru šestiúhelníku. Velmi nepříjemné je i občasné zpomalení hry (pokles framerate), obzvlášť v situacích, kdy vyvoláte poplach a seběhnou se na vás všichni vojáci z okolí.

Celkově vzato, když se za MGSPO ohlédnu, tak vidím unikátní dílko, které jasně dokazuje, že když se chce, tak to jde. To je samozřejmě narážka na dřívější tvrzení tvůrců z Kojima Productions, že PSP tradiční MGS titul nezvládne, poněvadž na to nemá dostatečný výkon a ovládací prostředky. Neřešil bych otázku, jak moc MGSPO je či není plnohodnotný díl. Je to především krok jinam a já osobně jsem velmi potěšen, že hra je mnohem víc než jen pouhý remake konzolových dílů s novým příběhem. Pokud Snakeovi dáte šanci, ukáže vám, že má v rukávu mnohem víc trumfů než jste čekali.

(Recenze je psána z US verzi hry. Evropská verze MGSOP vyjde v dubnu a o tom málu co nabídne navíc se dozvíte v této novince)

Verdikt

Metal Gear Solid se na PSP vydal trochu jinou cestou, než všichni čekali. I přesto se nemusí bát, že by si své hráče nenašel. Nabízí totiž brilantní hratelnost v parádním podání tak, jak jí umí naservírovat jen Kojima a jeho tým.

Hodnocení

Jak hodnotíme?

Co se nám líbí a nelíbí?

Je to MGS a hraje se to jako MGS (tzn. parádní hratelnost se vším všudy), vynikající audiovizuální presentace, alternativní způsoby chytání vojáků vás donutí vyrazit taky jednou ven na vzduch.

Absence dabingu ve většině „vysílačkových“ dialogů je znát, při troše snahy hra mohla být ještě lepší, chytání vojáků venku může být občas zdraví nebezpečné!

Reklama