Metal Gear Solid 4: Guns of the Patriots Recenze Metal Gear Solid 4: Guns of the Patriots

Metal Gear Solid 4: Guns of the Patriots

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

25. 6. 2008 22:50 435
Reklama
Reklama

Upřímně, mám trochu problém mluvit o čtvrtém Metal Gear Solidu jako o hře. Je to spíš umělecký artefakt než gamesa. Pokud se některé hry obviňují z toho, že to jsou spíš filmy s herními vsuvkami, tak Metal Gear Solid je celá filmová sága (něco jako kompletní, rozšířená verze Pána prstenů, puštěná dvakrát po sobě), do které se nasypalo pár herních drobků. MGS4 dohrajete tak za patnáct hodin... a z toho tak tři, čtyři hodiny strávíte hraním. Zbytek budete sledovat filmy a louskat písmenka na obrazovce. Závěrečný film trvá skoro hodinu a veškerá ostatní intermezza nejsou o moc kratší.

Pokud nezvládáte hodně dobře angličtinu, tak na MGS4 rovnou zapomeňte. Měli byste ze hry poloviční zážitek. A stejně tak si moc neužijete, pokud nemáte našprtané všechny minulé díly. Čtvrtým dílem Kojima řadu uzavírá, takže se tam objevují skoro všechny postavy z minulých dílů, doplňují se prázdná místa a vůbec se všechno splétá a rozplétá. My sice hráli všechno, ale i tak jsme se chvílemi v těch klonech a kopiích začínali ztrácet.

Ale filmy jsou samozřejmě skvělé, plné nádherných záběrů a až pedantických detailů... a abyste se u nich nenudili, občas se objeví možnost spustit flashback, nebo se přepnout do pohledu z vlastních očí (což se hodí zvlášť ve chvíli, kdy se své parťačce můžete kouknout pod sukně). Některé scény jsou monumentální, některé sentimentálnější než veškeré mexické telenovely dohromady. Výsledek ale celkem funguje.

Vzácné okamžiky hraní

I když je samotná hra v menšině, tak přece jen občas sevřete v ruce ovladač. ... a pak jen zíráte. Hideo Kojima marnotratně vytváří absolutně dokonalé světy na jedno použití. Člověk je už z her tak nějak smířený s tím, že když tvůrci udělají nějakou lokaci, tak vás jí nechají projít pětkrát, aby ji pořádně využili. Tady ne. Tady vás hodí do neskutečně propracovaného světa, nechají vás jen chvilku se rozhlédnout, proplížit se za roh... a hned vás zase za flígr táhnou ven, kopající a vzpouzející se. Je to šílené plýtvání a důkaz Kojimova perfekcionismu.

Stejně jako spousta zbraní, které si můžete vylepšovat (u tajemného obchodníka se smrtí jménem Drebin - žádná příbuznost se slavným hrdinou Bláznivých střel – si je můžete doplnit o laserové zaměřovače, granátomety, světlomety a jiné vychytávky), podivné předměty k použití a kvantum bizarních detailů. Třeba hned komentáře při nahrávání, které vás nejen instruují, že máte hrát při světle a pravidelně odpočívat, ale i připomenou, že nemáte kouřit a když už jo, tak máte klepat popel do popelníku. Nebo když vám Octacon říká, že máte vyměnit placku v přístroji a vy jí vyděšeně hledáte a chystáte se běžet zpátky do obchodu, že vás ošidili... a pak mu dojde, že je hra na Blue Ray a tudíž se nic vyměňovat nemusí. I hlídající vojáci a partyzáni mají své tiky a občas některý z nich zmizí za rohem, odkud se ozve bohatýrské močení. Perfekcionismus ve spojení s divnými vtípky – to je Metal Gear Solid 4.

Fanatický důraz na detaily a propracovanost světa je vidět i v při postupu hrou, kdy máte často víc možností. Můžete gamesou projít jako osamělý bojovník, ale můžete se i přidat k bojovníkům za svobodu a získat si jejich důvěru, nebo to naopak táhnout s vládními jednotkami. A pestrost se projevuje taky v plnění misí.

Ne, nebudeme prozrazovat všechno, co budete moci dělat, to bychom vám zkazili překvapení. Stále je to především stealthovka, takže se většinu času budete snažit vypadat nenápadně... ale často se ocitnete v situacích, kdy prostě budete muset střílet po všem, co se pohne. Kromě toho půjdete třeba podle stop, budete se plížit za příslušníkem odboje ulicemi tajemného středoevropského města (nápověda – to město začíná na „Pra“ a končí na „ha“), dojde i na fackovačky obřích robotů a odstřelování žoldáků z obrněného vozidla... a samozřejmě, na souboje s podivnými protivníky s ještě podivnějšími schopnostmi.

Hračky pana Q

Kromě zbraní dostanete i různá rafinovaná udělátka. Budete se moci schovávat nejen do krabice, ale i do kovového sudu, který můžete i rozkutálet a srazit protivníky jako kuželky (jen se pak Snakeovi udělá docela nevolno). Je tu i robot Mark II, který vypadá jako slepice s jedním křídlem (a taky se tak občas chová), který se dokáže přiblížit k nepřátelskému vojákovi a omráčit ho elektrickým proudem.

A aby se hrdina ještě víc podobal svému jmenovci, je tu Solid Eye, který mu umožní vidět infrazrakem (čili pozná protivníky podle tepla, což je v takové vánici k nezaplacení) a především poskytuje info o výskytu nepřátel. Bohužel je to oko na baterky a to doslova. Pokud se vybíjí, musíte chvíli čekat a jste bez infa.

Navíc na sobě máte speciální kostým, který přebírá vzor toho, na čem Snake zrovna leží, nebo o co se opírá. Takže se Snake nejen stává skoro neviditelným, ale zároveň je obrovská zábava, když mu na zádech vytváříte květinové vzory. A časem vyfasujete masku, která dokáže napodobit cizí obličeje, takže můžete vypadat třeba jako tolik oblíbený Raiden... nebo Snake v dobách svého mládí.

Jsem tvé stáří

Snake je tu totiž postižený urychleným stárnutím, takže vypadá tak na šedesát. A co hůř, na šedesát se i cítí. Ustavičně chrchlá, chytá se za bolavá záda, podlamují se mu nohy – prostě, je to klasický penzista. A i to je jeden z půvabů MGS4. Kdy jste naposledy mohli hrát za opravdového dědka?

Samozřejmě, i bělovlasý Snake si dokáže poradit, takže se nemusíte bát, že by se ze hry stal simulátor Domova důchodců. Ale to, že je hrdina na umření, dává hře nový rozměr a styl. Ostatně, ani jeho parťáci nejsou nejmladší a těch devět let, co uplynulo od prvního dílu, se na nich podepsalo.

MGS4 je návrat ke kořenům celé herní série. Dokonce se v jednu chvíli děj vrací přímo na Shadow Moses Island, kde začínala jednička (a ve snové sekvenci se vrátíte přímo do první hry). Nostalgie v ten moment tryská ze všech kohoutků. Člověk si uvědomí, že od chvíle, kdy našel Otacona schovaného ve skříni, uplynulo skutečně devět let... a jde se podívat do zrcadla, jestli se i u něj objevili stejné vrásky pod očima, jako má Snakeův technický poradce.

Ach jo.

Stáří je vůbec druhým hlavním motivem celé hry. Tím prvním je válka. Válka jako průmyslové odvětví i zkáza lidských životů. I hlavní bossové jsou její oběti, čtyři šílené ženy dohnané válkou za hranice šílenství. Do toho samozřejmě nějaké sci-fi prvky, nanoroboti, bojové stroje, umělé inteligence, tajná spiknutí, klony... prostě klasický Metal Gear Solid.

Proč tak málo?

Vůbec je jako celek hra zvláštní, něco jako nemanželské dítě Masamune Shirowa a Sigmunda Freuda. Nedá se posuzovat jako hra, spíše jako zážitek. A zážitek to rozhodně je. I když tahle hra nemá tak geniální místa ani nápady jako jednička, tak si kvalitu udržuje kvalitu celou dobu.

A ta grafika... Je naprosto dokonalá. Všechno je neskutečně precizní... a to se týče nejen filmů a mimiky hrdinů, ale i prostředí. Když se v polovině hry objeví město evidentně inspirované Prahou, pozná rodák okamžitě, na kterých místech se akce „natáčela“. A i ostatní fleky jsou plné pedantických detailů a atmosférických zákoutí.

Tak jenom osm bodů z deseti? Upřímně, kdybychom to měli hodnotit pouze jako umělecké dílo, tak tomu dáme devítku (některé filmy byly přece jen trochu nudné, ukecané, nebo přepjatě patetické... aspoň pro Evropana). Ale moc jsme si nezahráli. Hideo Kojima nás vzal do svého světa, provedl nás, sdělil nám své názory, předvedl nám, co všechno se dá zvládnout s počítačovou grafikou... ale celou cestu nás držel za ručičku a nenechal nás pořádně si užít. Metal Gear Solid 4 je možná až trochu moc ve vleku jeho vize a příběhu. Hra je vedlejší, důležité je story. A kdo si chce zahrát, ten má přece k dispozici multiplayer (velmi slušný, mimochodem).

Takže, Metal Gear Solid 4 je rozhodně zážitek, který se na Playstationu zase tak často nevidí... ale stejně bychom rádi, kdyby v tom opulentním chodu, co nám Hideo Kojima příště naservíruje, byl větší flák hry a menší kus filmové oblohy.

Metal Gear Solid 4: Guns of the Patriots
PlayStation icon PlayStation 3

Verdikt

Být tam rozvitější herní pasáže, tak je to nejlepší hra na PS3. Co se týče grafiky a dalších věcí, tak je MGS4 daleko před svými kolegy. A když už dostanete šanci chvíli hrát, tak je hra nápaditá, propracovaná a plná originálních nápadů. Ale první díly se překonat nepodařilo.

Co se nám líbí a nelíbí?

Neskutečné nápady, vybroušená grafika, dynamická hudba a zvuky, spousta zbraní, předmětů, elegantní způsob maskování, podivné detaily, bizarní protivníci, dokonalé filmy a propletený příběh, který uzavírá celou sérii.
V podstatě jen jediný – je tu moc filmů a málo hry. A chvílemi jsme se u půlhodinových filmových vsuvek nudili. Navíc pro člověka neznalého celé série už trochu připomínají Cimrmanovský Vítr z hor.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz