Marc Ecko's Getting Up: Contents Under Pressure Recenze Marc Ecko‘s Getting Up: Contents Under Pressure

Marc Ecko‘s Getting Up: Contents Under Pressure

derSpritz3r

derSpritz3r

22. 2. 2006 23:42 9
Reklama
Reklama

S graffiti jsme se v životě setkali již všichni, obklopují nás dennodenně a nejde se jim vyhnout. Někomu nevadí, druhým se hnusí a považují je za vandalství a některým se dokonce i líbí. A ti nejotrlejší z nás dokonce vezmou do ruky plechovku a nějakou tu zeď i postříkají. Takovýchto nepochopených hrdinů své doby je ale poskrovnu a ti, kteří by jejich pocity chtěli zažít, ale nemají na to odvahu, si mohou pustit „Ecka“. Tak se velmi rychle a celkem logicky začalo přezdívat hře, která prostě nemohla zůstat bez povšimnutí. Vždy, když jde totiž na pulty hra velebící některou trestnou činnost, zaujme nejednoho jinak už všemožnými pokračováními a stále stejnými hrami znuděného hráče. Bylo to tak u Carmageddonu, stejnak u všech GTA-ček a nejinak to platí i pro Marc Ecko‘s Getting Up (dále jen Ecko). U protinožců se Eckovi dostalo pozornosti až až, a ačkoli byl původně zamýšlen pro mládež starší patnácti let, nebude se tam nakonec prodávat vůbec. To je opravdu trochu paradoxní, vzhledem k příběhu a „poslání“ hry, jenž si její autoři vytyčili, což má být boj proti cenzuře a omezování společnosti.

Trane jméno mé a rád maluji na trejny

Děj se točí kolem jednoho bezvýznamného mladého človíčka jménem Coltrane, zkráceně Trane, kterého by mnoho jeho spoluobčanů označilo za „low-life“ a jehož zábavou je kreslit na zdi graffiti, lepit nálepky neboli stickery po kandelábrech pouličního osvětlení a vše, na co přijde, musí opatřovat nezbytným tagem svého jména. Tedy činnost nikterak úctyhodná v očích spořádaných občanů lehce futuristického města New Radius, jež je vedeno tvrdou rukou svého starosty. Ten se snaží kriminalitu vymítit tvrdými represivními opatřeními, kterými se svobodomyslný Trane pochopitelně nechce nechat spoutat. Na své cestě z bezvýznamné nicky až na vysněný trůn grafiťáckého guru se Trane musí ze začátku potýkat s místními hochštaplery z Vandals of the New Radius, kteří ale nejsou žádným velkým soustem. Postupem času se musí vypořádat s ostřejšími rivaly z jiných gangů a také všudypřítomnými policajty s fašistickými sklony z CCK. Ti jsou prodlouženou rukou mocichtivého starosty, jehož nekalé praktiky a úmysly pomůže odvážný Trane rozkrýt.

Nesvobodou za svobodné myšlení?

Ecko se prezentuje jako moderní akční adventura, což znamená, že chodíte po světě a plníte různé úkoly, za něž jste v RPG stylu odměňováni. Touto odměnou je reputace, tedy vaše krédo v okolí. Nepředstavujte si ale rozsáhlost a volnost světa GTA: San Andreas, vše je zde svázáno úmysly autorů a lineárně si to šinete po jimi určené cestičce. Při příchodu do každé úrovně dostanete úkoly spočívající v pomalování určitých ploch. Za jejich splnění získáváte již zmíněné „rep body“, kteréžto následně vedou k odblokování doposavad zamknutých možností ve hře, jako jsou nové chvaty, údery či dokonce speciální mód pro dva hráče. Další body můžete nahnat také na několika druhořadých plochách a pak jsou tu další výzvy ve freeform módu, jako vystřihnout určitý počet tagů na speciální místo apod. Jak už jsem ale podotknul, v Eckovi nemáte příliš možností k vlastnímu uvážení a ani všechny tyto malůvky nemůžete umístit dle vaší libosti. Místa kam je hra umožňuje nastříkat se vám ukážou pomocí tzv. intuice, kdy se vhodná místa na malou chvíli označí velkými křížky. Stejně je podivné, že ve hře, která proklamuje svobodomyslnost a boj proti útlaku shora, není možná opravdová svobodná volba, jelikož malovat na zdi můžete pouze předem autory vytvořené šablony a žádné vlastní. Jakýkoli editor či alespoň generátor vlastních návrhů chybí a šířit po celém městě jméno fiktivní postavy ztratí brzo na atraktivitě.

Ovládání v B-Moll

Pohodlnému hraní neprospívá ani konzolový a značně neintuitivní systém ovládání, který se pro PC absolutně nehodí. Pro moderní hry člověk aby pomalu navštěvoval hodiny klavíru, aby si nacvičil správný a hbitý prstoklad, zvlášť když Ecko neumožňuje předefinování klávesnice a už proto bych doporučil investici do gamepadu před jeho hraním. Kreslení tagů po zdech je velmi jednoduché, po zmáčknutí dané klávesy se ocitnete v graffiti módu, ve kterém se vám na zdi ukáže obrys, vyberete si styl, barvu a velikost dle chuti a pak už jen držíte klávesu. Při malování velkých, opravdových graffiti se už ale musíte snažit jako opravdový sprejer vybarvovat velké plochy a pevnými, soustřednými tahy docílit jednolité malby bez kapanců. To jde ale s daným ovládáním celkem nepřirozeně a chce to více cviku, stejně jako souboje s nepřáteli. Z Ecka je přímo cítit, že souboje jsou zde až na druhé koleji a podle toho také vypadají, jaksi nepřirozeně. Postupem času se budete učit nové chvaty a kombíčka, se kterými si budete moci troufnout i na „vadery“ v oranžových kombinézách. Mnoha soubojům se lze ale vyhnout Tranovým partyzánským způsobem boje, kdy se rád plíží lidem za záda a omračuje je plechovkou spreje.

Bez iPoda ani ránu

Čím je ale Ecko charakteristický je neustálé šplhání po zdech či stožárech a skákání na různé plošinky, římsy a jiné těžko dostupné plochy. Systém lezení je celkem propracovaný, i když rozhodně ne bezchybný a supluje hře jistý Prince of Persia „fílink“. Co ale hře dodává opravdovou sprejerskou underground atmosféru je doprovodný soundtrack. Od dob Kingpina z roku 1999, kdy na jeho soundtracku hostovali Cypress Hill se svým albem IV, neviděl svět PC her kvalitnější hip-hop doprovod. Nejde sice ani náhodou o špičky v oboru a pro mnohé lidi z naší krajiny budou znít jména jako Talib Kweli, RJD2, Rhymefest, Pharoahe Monch či Mobb Deep neznámě, v západnější polokouli naší planety jsou ale zavedená a patří ke kvalitnější části hip-hop scény. Na začátku je ale i výběr skladeb omezený a další do svého playlistu si musíte teprve během hraní najít a poté si mezi nimi přeskakovat ve svém vlastním stylovém iPodku. Rovněž namluvení jednotlivých postav ve hře je nadstandardní, slyšet je možné dokonce hlas P. Diddyho nebo Adama Westa, známého z kultovního seriálu Family Guy. Stejně tak i obyčejné zvuky jsou na vysoké kvalitativní úrovni, občas se ale zasekávají při přehrávání animací, což působí trochu otravně.

Velké ambice, malé výkony

Grafická úroveň Ecka je taktéž na dobrém stupni a oplývá jak pestrostí, tak sytostí použitých barev. Tranova postava je velice pěkně vymodelována a jeho animace plynulé, všechny jeho pohyby vypadají opravdově a přirozeně. Některé textury okolního prostředí ale nejsou tak kvalitní jak by mohly být a zejména level designéři by si zasloužili ještě pár hodin školení, jak správně navrhnout živě a reálně vypadající prostředí. To prakticky od začátku do konce vypadá jaksi nemastně neslaně, vyplývající zřejmě z podstaty, že je konzolového původu. Z celé hry, jejíž dohrání zhruba zabere slušných 15-17 hodin, je cítit tvůrčí snaha o novou hru a ne jen ubohé plagiátorství a to lze jedině kvitovat. Bohužel, jak to u nových nápadů bývá, nejsou dotaženy na uspokojivou úroveň a zaslouží si pořádnou porci zlepšováků. Nemusíme se ale bát. V době, kdy hry bez pořadových číslic už skoro nevycházejí, jistě nebudeme na pokračování dlouho čekat.

Marc Ecko's Getting Up: Contents Under Pressure
Windows PC
Xbox Xbox
PlayStation PlayStation 2

Verdikt

Vaši rodiče vám tuto hru asi nebudou chtít koupit, rozhodně by ale neměla uniknout ničí pozornosti. Originální a lákavý námět zakázaného ovoce, dobrá atmosféra a slušná hratelnost společně s jedinečnou hudbou dělají z Ecka černého koně herního trhu.

Co se nám líbí a nelíbí?

Jedinečný soundtrack, graffiti ve hře, atmosféra, originální námět.
Neintuitivní ovládání, horší vizuální prezentace, místy kamera.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz