Luigi's Mansion 3

Jestli ve videoherním světě existuje postava, která trpí obzvlášť silným „syndromem mladšího sourozence“, pak je to bezesporu Luigi. Dlouhé roky ve stínu o poznání proslulejšího Maria asi jednomu na sebevědomí zrovna nepřidají a jako hrdinu bez bázně a hany asi tohohle fanouška zelené barvy bere jen málokdo. Přesto je tu s námi už 18 let série, která Luigiho staví do hlavní role. Zmiňované bázně ho sice nezbavuje, ale ruku na srdce, kdo by si udržel srdnatý přístup tváří v tvář zástupu duchů?

SÍDLO? HOTEL? NENÍ TO JEDNO?

Navzdory názvu hry tentokrát nenavštívíme strašidelné sídlo, ale rovnou celý hotel. Luigi, Mario, Peach a Toadové totiž vyrazili na dovolenou do luxusního zařízení, jež nese poněkud temný a výhružný název Last Resort. Místo pohodového lenošení v luxusu ale na většinu skupiny velmi záhy spadne klec zlovolné majitelky hotelu a Luigi spolu se svým věrným spektrálním štěnětem Polterpupem vyráží k jejich záchraně. Věrným pomocníkem mu při tomto snažení je především vysavač Poltergust G-00, nejnovější model zařízení pro odstranění otravných duchů, který navíc dostal do vínku několik speciálních nových funkcí. Hned zkraje příběhu se Luigi setkává s profesorem Gaddem, který jej vybaví důležitými informacemi, komunikátorem, který velmi blízce připomíná dávný pokus Nintenda o průlom na poli virtuální reality, provizorním domovem ve své mobilní laboratoři a také nádrží se zajímavou zelenou tekutinou.

Každá úroveň je nacpána řadou skrytých tajemství, ať už jde o drahokamy, nebo speciální duchy, takže je rozhodně co objevovat.

V následujících patnácti až dvaceti hodinách vás čeká prozkoumávání jednotlivých pater strašidelného hotelu, které velmi záhy přestanou připomínat jakékoli ubytovací zařízení, jaké jste kdy navštívili. Rozmanitost designu hře velmi sluší, stejně jako vysoká dávka interaktivity prostředí. Luigi se svým vysavačem může prakticky v každé místnosti nadělat pořádnou paseku, dekorace a předměty krásně létají vzduchem a odměnou je vám neskutečná záplava penízků, kterých je ve hře tolik, že je skoro nebudete mít za co utratit. Což ovšem neznamená, že by jejich hromadění nebylo velice uspokojivé. Každá úroveň je nacpána řadou skrytých tajemství, ať už jde o drahokamy, nebo speciální duchy, takže je rozhodně co objevovat.

KROTITELEM DUCHŮ

Vysavač ale není primárně určen k hromadění mamonu, ale především k vysávání duchů, kteří se vám chystají překazit vaše snažení v záchraně kamarádů. Zpočátku si vystačíte s prostým oslepením ducha baterkou a následným omlácením o zem a vysátím, na některé duchy ale budete muset použít pokročilejší taktiky, rozměrnější jedince je třeba vyluxovat pěkně „od ocásku“, a to nemluvím o soubojích s bossy, které sice nejsou nijak zvlášť obtížné, ale vždy je zapotřebí přijít na specifický fígl, jak se s vrchním zloDuchem konkrétní série popasovat, což vítězství opět dodává na uspokojivosti. Těšit se můžete například na přízračnou pokojskou, ale taky na žraloka, který umí posednout pirátskou loď, DJ a jiné a zlobivce

Dalším podstatným mechanismem je přísavka, tedy spíše záchodový zvon na provaze, jenž vám v kombinaci se silným tahem vysavače může pomoci v manipulaci s některými zvláště zapeklitými dveřmi či jinými překážkami. Zdaleka nejdůležitější pomocník se ale skrývá v oné výše zmíněné nádrži se zelenou tekutinou. Onen pomocník se jmenuje Gooigi a je dokonalou slizovou kopií hlavního protagonisty. Sice o něco méně vydrží a ve vodě se rovnou rozpustí, má ale zásadní výhodu – díky pudinkové konzistenci tělesné schránky se snadno protáhne mřížemi a skulinami, s nimiž by si pevný Luigi zkrátka neporadil. Také umí pomoci v situacích, kdy je zapotřebí dvou vysavačů naráz. Gooigi navíc do hry přináší možnost kooperativního hraní, a to i pro hráče, kteří si nejsou s ovladačem tolik jisti v kramflecích.

NEPOSEDNÁ HADICE

Ostatně, zvládnutí ovládání je jednou z mála pih na kráse, zaměřování vysavače mi zpočátku připadalo dost krkolomné a trvalo mi, než jsem mu přišel na kloub. A když už jsem u toho stěžování, odbydu si i svou druhou výtku, která možná hardcore fanouškům Nintenda bude připadat téměř svatokrádežná, ale zkrátka musí to ven – žvatlání postaviček už mi v roce 2019 prostě nepřijde vtipné ani roztomilé. Ještě bych nesmyslné výkřiky byl ochoten tolerovat u hlavního hrdiny, ale například jakýkoli proslov provesora E. Gadda je zkrátka utrpením. Luigi’s Mansion 3 je i přes zdánlivě strašidelnou stylizaci dokonalým příkladem rodinné zábavy, tak, jak ji Nintendo umí. Zabaví tedy dospělého hráče, ale pod dohledem a s trochou pomoci si hraní užije i pařanská drobotina.

Vývojáři hlavně tahají z rukávu jeden nápad za druhým, takže se ani na okamžik nezačnete brodit ve fádní nudě.

Hra naprosto exceluje v čiré hratelnosti, kterou jsem hltal doma i na cestách. Navíc je na ni radost pohledět, a to jak v handheldovém režimu, tak i na velké obrazovce. Jak už jsem zmínil, prostředí je velmi interaktivní, na každém kroku narazíte na nějaký drobný vtípek, Luigi je neustále správně vyděšený a vývojáři hlavně tahají z rukávu jeden nápad za druhým, takže se ani na okamžik nezačnete brodit ve fádní nudě. Kromě příběhového režimu se navíc můžete pustit i do multiplayeru až pro osm hráčů, a to jak on-line, tak lokálně. V děsivém mrakodrapu pak budete s kamarády plnit úkoly na čas, případně si můžete zahrát některou z miniher, které jako by vypadly ze Super Mario Party.

Nintendo opět ukázalo, že své značky zahrnuje patřičnou péčí, a na trh poslalo další nesmírně zábavnou a vydařenou hru, která by žádnému majiteli Switche neměla uniknout. Luigi’s Mansion 3 je navíc důkazem toho, že není třeba vydávat nové díly série každý rok, stačí tři přímé zásahy za dvě dekády a o dobrou pověst je postaráno.