Legend Hand of God

Diablo II se do povědomí hráčů zapsalo takovým způsobem, že i kdyby ho všechny herní aspekty nové napodobeniny převyšovaly mnohokrát, hráči by ji i tak přijali jen velmi vlažně. V nynější době jde tak spíše o nasycení trhu stále žádaným žánrem akčního RPG a pokusy o zábavnou kombinaci Diabla a nových herních prvků. Podobně k tomu přistoupila i německá firma Master Creating, která má na svém kontě zatím jedinou hru. Jde o poměrně povedenou střílečku viděnou z ptačí perspektivy Restricted Area. Jak dopadl posun do žánru fantasy?

Hledání Boží ruky

Ani Legend: Hand of God není výjimkou, co se do kvality a důležitosti příběhové linie týče. Po staletích klidu, o který se úspěšně staral Řád ochránců, nastává krize. Do světa Aelfal začaly skrze bránu proudit davy fantasy zloduchů a z Řádu zůstal naživu poslední člen. A světe div se – jste to právě vy. Nezbývá tak nic jiného, než se chaosu postavit čelem a přes stovky a tisíce padlých protivníků si vyšlápnout až k záchraně jménem Božská ruka. Konkrétněji bude vašim úkolem získat tři části ztraceného artefaktu, který těmto hrůzám učiní konec. Jako bychom to už někdy slyšeli.

Další omáčka okolo tohoto trochu rozvařeného hlavního chodu není třeba. Příběh hraje druhé housle, snaží se neupadnout v zapomnění, ale bohužel se mu to po jistém čase nedaří.

Náhodní kolemjdoucí či NPC ve městech vás občas pošlou zachránit dceru v nebezpečí, jindy zase nalézt cenný ukradený artefakt. Úkoly jsou ze začátku vskutku zábavné, jejich náplň se příliš neopakuje a příjemně doplňují fantasy atmosféru hlavního děje. Po pár hodinách hry si ale najednou uvědomíte, že tady něco nehraje. Různorodost je sice hezká věc, ale nesmí být zapříčiněna malým počtem těchto nepovinných úkolů. A to je právě případ Legend: Hand of God. Vedlejších úkolů je na poměry žánru opravdu bolestivě málo a hra tím v pozdějších fázích trpí. Je totiž pořád lepší jít po mapě za účelem zabití monstra, i když jste podobný úkol dělali v posledních dvou hodinách třikrát. Stále ale máte nějaký úkol, nějaký cíl a jen tak nebloumáte po mapě připravenou cestičkou, vedoucí směrem k dalšímu posunu v příběhu.

Přidělená postava, zaměření je na vás

Na začátku si postavu vybírat ani tvořit nebudete. Zevnějšek je vám předurčen, stejně jako rasa. Jak už je z tohoto žánru známo, za zabité příšery a splněné questy se vám pomalu plní rtuť zkušeností a po jejím vyvrcholení přichází nový level, rozdělení bodíků a výběr schopností. Na výběr máte po první dosažené úrovni celkem z pěti povolání. Jde o válečníka, zloděje, druida, mága a kněze. Z této nabídky si vyberete primární a sekundární povolání, čímž si můžete namíchat kombinace známých tříd (např. paladin či hunter). Každý další level si pak jeden bod přidáte právě na naučení nové schopnosti a další na vycepování jedné z klasických vlastností hrdinů. Síla, přesnost, stamina a mana. Díky rozdělení na primární a sekundární povolání je mnohokrát větší šance znovuhratelnosti. Bohužel jsou schopnosti některých povolání velice nevyvážené a silově zcela na jiné úrovni.

Hlava nehlava

Legend: Hand of God zachovává většinu osvědčených receptů, ať už z Diabla nebo z pozdějších titulů jako Sacred či Titan Quest. Okolní prostředí se často mění z exteriéru na interiér, projdete se skalnatými kaňony, hustými lesy, bažinami, rozlehlými loukami a samozřejmě zavítáte i do jeskyní a zatuchlých dungeonů a katakomb. V těch ná vás bude čekat vcelku klasická sestava každého správného fantasy světa. Síly změříte s gobliny, trolly, obry, lesní divokou zvěří, nejrůznějšími elementy a další havětí, vybíhající na vás ze všech stran a zákoutí. Koncept útoku zůstal také prakticky beze změn, tudíž kombinací tlačítek myši můžete vyvolat kouzlo nebo jen využít svůj základní úder. Ani v inventáři se žádný zkušený hráč neztratí a kdo hrál Diablo nebo jeho nástupce, bude se ve hře po chvíli cítit jako ryba ve vodě.

Velkým tahákem těchto zběsilých RPG je, a vlastně musí být, sbírání unikátních předmětů. V tom trošku Legend: Hand of God zaostává a i když se dočkáte opravdu ničivých zbraní (také různých unikátních tříd, atd.), vylepšujících předmětů a amuletů, kvantitou titul zůstal za konkurencí. Stejně tak bychom si dokázali představit i více nepřátel na bojišti (když už, tak ať to stojí za to) a i lákadel jako různé tajné dveře, skryté poklady v sargofázích nebo truhlicích.

Velmi věrohodný boj

Jedním z mála nových aspektů Legend Hand of God je zařazení nové technologie Cinematic Combat System (filmový bojový systém), ovlivňující zásadně podobu boje. Uvidíte tak velice věrohodné souboje s protivníky, kdy budou meče opravdu narážet přímo na sebe, postavy budou dělat úkroky, vyhýbat se ranám a vše je přeci jen propracovanější, než jen dvě zběsile do sebe bušící postavičky. Celkově si vizuální zpracování hry zaslouží velmi dobré ohodnocení. Především okolní prostředí se povedlo na jedničku a jediné, k čemu bychom měli výhrady, jsou detaily protivníků po přiblížení. Hudba nabízí vcelku klasické historické fantasy melodie, které vás pravděpodobně nezaujmou, ale ani neurazí.

Poslední věcí, která by stála za zmínku je zajímavý nápad s mluvicím kurzorem myši. Když tak najedete na nějakou věc nebo dlouho nic neděláte, vystřelí na vás elfka Luna z kurzoru nějaký ten vtípek, větu nebo radu. Rozhodně to není nikterak zásadní faktor a naštěstí není ani rušivý. Nicméně i taková maličkost potěší.

Legend Hand of God se jistě nezapíše tučným písmem do historie tohoto žánru. Rozhodně však své příznivce neurazí a kdo si potrpí na detaily v grafice, zajímavé tvoření postavy pomocí dvou povolání a vylepšení, jako lepší znázornění boje nebo mluvící kurzor, bude jistě za tuto letní RPG akci rád.