Hrej.cz Knights of the Temple 2 Recenze

Knights of the Temple 2

lukas-grygar
Lukáš Grygar
19. 1. 2006 23:58 1 Sdílej:
Reklama
Reklama

Co bylo dobrého na Knights Of The Temple, ptáte se? Inu, otřeli se o ni vývojáři ze Starbreeze Studios, kteří stojí za překvapeními jako Enclave nebo – a to především – Chronicles Of Riddick. Naneštěstí pro nás hráče, jejich talent rozpoutat prvotřídní akční zábavu nestačil na záchranu od základu nepovedené hry. Jednička sice pobavila nenáročné fanoušky žánru, ale v ostré konkurenci příliš lákavého obsahu nenabídla. Co je průšvihem jejího pokračování? Že po Starbreeze už tu není ani vidu, ani slechu, a zbývá hromádka neštěstí, podepsaná slovenským Cauldronem. A je to veliká škoda, protože Cauldron dokázal v loňském roce celkem slušně zabodovat s podobně laděným Conanem. KotT totiž není nic jiného než (víceméně) lineární šermovačka, jakou veteráni pamatují už od dob Golden Axe, a jakou si lze ve třech rozměrech nejlépe vychutnat u postarší Die By The Sword nebo již zmiňované Enclave. Hrdinou je opět rytíř Paul De Raque, ale stejně tak by jím mohl být třeba Bajaja a hru by to nezachránilo. Lze mhouřit oči nad herním světem, lze mhouřit oči nad příběhem, lze mhouřit oči nad prezentací, ale když ani hratelnost nestojí za uznalé poplácání autorů po zádech, oči nemhouříme, nýbrž obracíme v sloup.

Strč prst skrz klávesnici

Pokud má KotT 2 nějakou zásadní slabinu, pak je tou slabinou příšerné ovládání. V kombinaci s humpoláckou kamerou jsou první minuty zvykání ve hře peklo, s čerty na steroidech, nekonečnou řadou kotlů vroucí smůly a Danem Vávrou, připraveným rozcupovat vás nacimprcampr sekáčkem na prošlé maso z Meinla. Něco tak protikladného obratnosti her jako Splinter Cell nebo Prince Of Persia je v současné době nejen neomluvitelné, ale především pro smrtelníka absolutně nepochopitelné. Hráli autoři svou hru vůbec? Přiznám se, že záporná odpověď by leccos vysvětlovala a zároveň bych se jim ani trochu nedivil, protože je tolik lepších způsobů, jak u monitoru akurátně trávit volné chvíle. Když se konečně naučíte nenarážet do zdí, nejspíš se vám i podaří tasit meč a vyrazit vstříc bitvě. V ní alespoň na chvilku vysvitne naděje, že stojí za to s touhle záležitostí zabít odpoledne, protože souboje jsou patřičně (tentokrát v dobrém slova smyslu) těžkopádné, jak by člověk od středověku čekal. Meče tvrdě dopadají na zbroj, nepřátelé balancují se štíty... v tu chvíli jsem spatřil onen zmíněný paprsek spásného světla a snažil se ho všemi silami polapit, jenže mi frnknul a vše zlé se vrátilo s posilami v zádech.

Králíci z klobouku

Vše by totiž dopadlo tisíckrát lépe, kdyby KotT těžil jen z té historie a dělal to po–řád–ně. Syrové přiblížení časů křížových výprav by se výborně doplňovalo s pocitem, že ovládáte rytíře, jehož meč i brnění skutečně něco váží. Jenže místo toho Cauldron sází na stokrát vyzkoušenou jistotu a – prohrává na celé čáře. Fantasy motivy tu částečně působí jako pěst na oko, ale především neuvěřitelně otráví život hráči, co doufá v čerstvou zábavu. De Raque disponuje magií, ale kombinace kouzlení a šermu nefunguje ani zdaleka tak dynamicky, jako třeba ve Fable, a časem mi přišla zcela nadbytečná. Kdy se vývojáři konečně naučí, že čistota designu není sprosté slovo a méně často znamená více? Jestli je tohle tradičně vina nátlaku distributora (aby měl dostatečně dlouhý seznam „features“, kterými se může chvástat na obalu), pak se nedá nic dělat, snad jen smutně svěsit ramena. Ale pokud s tím přišli sami autoři, zasloužili by rákoskou přes prsty.

Mohlo být i hůř

Ve svých nejlepších momentech nabízí druhý KotT tak možná relativně hezkou grafiku (ke které jsem se, pravda, musel propracovat laborováním s ovladači pro moji GeForce 6600) a to je zoufale málo. Technologické orgie pro hardwarové fetišisty určitě nečekejte. Jakékoliv pokusy o zpestření děje selhávají na celé čáře, prostředí se sice neopakuje, ale exotické lokace zní mnohem poutavěji na papíře design dokumentu, než ve virtuálním reálu. Ne, že by některé bitvy postrádaly atmosféru, ale té hbitě přerazí vaz zmíněné trable s ovládáním. Co potom s takovou hrou, která nabízí tuctový obsah uprostřed po většinu hrací doby neosobního prostředí? Kdo s ní má ztrácet trpělivost a proč? Ani nálepka „budget“ by nic nezměnila na tom, že víkend s Paulem De Raque považuji za čas, který lze strávit mnohem nápaditěji.

Dvojka není ve svých vlastnostech (s výjimkou ovládání) vyloženě špatná – problém je ten, že ona v nich prostě není dobrá. Cauldron ji sjel jako bokovku a podle toho výsledek bohužel vypadá. Pokud vás tankují templářští rytíři, případně považujete jedničku za nejgeniálnější hru pod sluncem, pak prosím, pošlete recenzenta ke všem čertům a hurá do boje – zklamáni nebudete, Raque možná povýšil, ale pořád je to ten starý známý Paul. Nám ostatním mezitím zbývají oči pro pláč, protože ani na pohled ambiciózní střílečka Gene Troopers nedopadla slovenským bratom zrovna nejlépe. Což berte jako eufemismus pro průser, a i když Knights Of The Temple 2 možná průser vyloženě není, je skoro nemožné najít důvod, proč ji někomu doporučit.

Knights of the Temple 2
Windows icon PC
Xbox icon Xbox
PlayStation icon PlayStation 2

Verdikt

Učebnicový příklad, jak NEpracovat se zajímavým námětem. Až bude výsledkem podobných snažení herní ekvivalent Scottova Království nebeského, pak si možná řekneme, že jsou hry konečně někde dál. Knights Of The Temple na vývoj kašle, zábavu podkopává xyz a nudu přebíjí... nudou.

Co se nám líbí a nelíbí?

Hmmm, nechte mě přemýšlet... tu a tam zajímavé prostředí, tu a tam zajímavé bitvy.
Že ono „tu a tam“ je spíš „jednou za uherský rok“ a „uherský rok“ ve hře nastává, až naprší a uschne. No a pak to příšerné ovládání, v kombinaci s humpoláckou kamerou.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz