King's Quest Chapter I: A Knight to Remember Recenze King's Quest Chapter 1: A Knight to Remember

King's Quest Chapter 1: A Knight to Remember

Daniel Krásný

Daniel Krásný

17. 8. 2015 08:37
Reklama
Reklama

Před několika roky uváděl počasí na jedničce džentlmen jménem Ján Zákopčaník. Byl zvláštní, milý a romantický. A kdo si na něj i po těch rocích vzpomene, jistě se mu vybaví ikonické „slunce v duši“, které v závěru relací přál svým divákům. Cože? Jaké myšlenkové pochody mě při hraní King’s Quest Chapter 1: A Knight to Remember donutily vzpomenout si právě na něj? Je to vpravdě docela prosté. Stejně jako býval tak roztomile pozitivní on, přinesl s sebou zvláštní prosluněnou poetiku i King’s Quest. Je totiž jiný. Nemá sex appeal blonďatých rosniček na podpatcích a jakoby se do dnešní doby vlastně ani moc nehodil. Je ale důvěryhodný, zajímavý a svůj. Jo a stejně jako Zákopčaník má i zdejší hrdina Graham naprosto nemožně zastřižený mullet.

MALOVANÉ DOBRODUŽSTVÍ

Jako recenzent mám v případě King’s Quest Chapter 1 až nečekaně obtížnou úlohu. Vysvětlit na řádcích, v čem vězí kouzlo téhle pohádkové adventury, je totiž nadmíru složité. Dovedu si vcelku plasticky představit, s jakou vizí šli do vývoje autoři The Odd Gentlemen s vydavatelem Sierra. Zcela určitě totiž chtěli na hráče přenést TEN pocit z jejich dětství. Ten pocit, kdy se těšíte na pohádku, kterou vám jeden z rodičů převypráví před spaním. Ten pocit, kdy si dokola procházíte ilustrace těch nejlepších kreseb od Sekory nebo Kerlese. Ano, King’s Quest je adventurou převážně pro děti kolem dvanácti let. Přesto si dokázal namotat i mě. A přenést mě díky svému kouzlu o mnoho, mnoho let nazpět.

Když si hned v první půlhodince prohlédnete modrého draka, zaujme vás každý jeho záhyb.

Kouzlo, které zmiňuji, se tu ukrývá i v úplných maličkostech. Dost možná nejpodstatnějším kladem hry jsou její ručně malované textury. King’s Quest prostě vypadá jinak. Jeho grafika není strojově přesná, neoslňuje božskými stíny či ostrými detaily. Upoutá kontrastem, nestejností, řadou drobných chybek, které odhalují, že je vše děláno ručně, rozvážně a s láskou. A proto, když si hned v první půlhodince prohlédnete modrého draka, zaujme vás každý jeho záhyb. Ne proto, že by vypadal jako živý, ale protože má tu správnou pohádkovou jiskru. Už chápete, proč jsem zmínil svojí nečekaně obtížnou úlohu v této recenzi? Protože považuji za jeden z největších kladů King’s Quest grafiku, která přitom z okolních obrázků může působit mdle a zastarale. Ale věřte mi, je to v ní. A i díky filmově atraktivní kameře si prostě vizuálně smlsnete.

TAKHLE MI VYPRÁVĚJ

Snad ještě více šarmantní je pak zdejší způsob vedení příběhu. Ano, je tu nešikovný mladík Graham, který se v komickém pohádkovém světě snaží naplnit svůj rytířský osud. To ale není vše. Vypravěčem je totiž výrazně starší, zmatená, ale milá verze téže postavy. Ta v pohodlí své postele vypráví obsah hry své zvídavé vnučce, čímž se vlastně pohádkovost King’s Quest šalamounsky uzavírá. Ovládáte tedy mladého Grahama, bavíte se jeho ústy s vedlejšími postavami a plníte s ním rozličné hádanky. Kroky však komentuje Grahamovo starší já, včetně vnučky, která do jeho historek vtipně zasahuje.

Tahle součást King’s Quest doopravdy stojí za popis. Je totiž podstatným trumfem, proč je hra dost možná nejzajímavějším pohádkovým projektem posledních několika let. Nejenže jsou komentáře senilní verze hlavního hrdiny velmi vtipné. Díky jeho zmatenosti a vnuččině představivosti totiž dává smysl i řada roztodivných malých detailů. King’s Quest totiž netáhne jeho hlavní hrdina. Naopak. Jde o dost nepoutavou variaci na hloupého Honzu, a takový Simon The Sorcerer by si ho namazal na krajíc. King’s Quest je ale přímo famózně odvyprávěný. Tak třeba – překračujete řeku po kluzké kládě a trvá to celou věčnost. Po chvíli se musíte dostat zpátky, odkud jste přišli a užuž se připravujete na další zdlouhavé vyrovnávání stability. „Dědo, fakt musím zase poslouchat, jak se plahočíš přes tu pitomou řeku,“ vkročí do hry vnučka, lusk, a jste na druhém břehu. Díky tomuto svéráznému prvku tak můžete v příběhu i několikrát zemřít. „Tohle se vážně stalo, dědečku?“ No jasně, že ne... A rychlé nahrání zde nabírá úplně jiných významů.

JAK SE ODMILOVAT

Snad nemusím ani zvýrazňovat fixem, že jsem se do první poloviny King’s Quest Chapter 1 zbláznil jako do máločeho. Bavily mě jednoduché hádanky, které zbytečně nezdržovaly tempo. Nevadily ani jednoduché akční pasáže složené z klikanců a rychlého mačkání kláves. A neměl jsem nic proti příběhu, složenému spíše z krátkodechých, méně významných skečů. Jen co však hra upustí od přímočaré zábavy, otevře poměrně širokou spleť lokací, jako by někdo otočil přesýpací hodiny. Začne se docela hodně povídat, aniž by se daly rozhovory přeskočit. Začne se hodně chodit, aniž by se daly pochůzky urychlit. A co hůř, začnou se kupit gagy, které mají být srandovní za každou cenu.

Za sebou mám jednu pětinu moderní Grahamovské ságy a i přes zklamání v pozdějších fázích mi fajnová pohádkovost přišla vhod.

Čím déle jsem tak postupoval téměř sedmihodinovou první epizodou, mé nadšení opadávalo jak stromek po Vánocích. Sám sebe jsem přesvědčoval, že mi ten všeobjímající backtracking vlastně nevadí a že se na ty vodovkami vybarvené lokace podívám i podvacáté znovu a rád. Že vlastně neslyším ty liché pokusy o humor a ani nevidím skrz tu hromadu rádoby osudových voleb. Přivírat oči ale nelze věčně. A The Odd Gentleman nakonec vypustili hru plnou rozporů. Hru, která svým vizuálním zpracováním i stylem vyprávění zaujme jako málokterá druhá. A zároveň hru, která je v základu klasickou adventurou s inventářem, a přitom pošilhává po cool kolegyních od Telltale Games.

Žel bohu nemůžu srovnat King’s Quest Chapter 1: A Knight to Remember s prastarou sérií, ze které tahle chrabrá story vychází. Prostě jsem ji nehrál. Za sebou však mám jednu pětinu moderní Grahamovské ságy a i přes zklamání v pozdějších fázích mi ta fajnová pohádkovost přišla vhod. Těším se na nové blázniviny, lokace i nápady autorů. Jen se v koutku duše bojím, jestli si King’s Quest nevystřílel v úvodu veškerou svou munici. Komu tedy doporučit? Tomu, kdo má. Špetku trpělivosti, pohádkovou náturu a i ono pověstné slunce v duši.

King's Quest Chapter I: A Knight to Remember
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Ve své pohádkové atmosféře je King’s Quest silný jako vývar z kostí. Škoda jen, že autoři neumí pracovat s tempem a v druhé půlce epizody vás nechají ušlapat se k smrti. Plamen naděje, že nakonec půjde o nejlepší adventuru roku, však dále nechávám plápolat.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz