Just Cause Recenze Just Cause

Just Cause

frix@seznam.cz

frix@seznam.cz

7. 10. 2006 22:58 28
Reklama
Reklama

Vybírat si realistické cíle je v životě poměrně důležité. Nebudu zbytečně předhazovat příklady mimo téma, stačí se podívat na situaci ve hrách. Max Payne? Vždyť je to normální, jednoduchá střílečka, kterou bude snadné imitovat, no ne? Jenže on se doteď nenašel přemožitel jeho geniální hratelnosti a to pokusů o napodobitele nebylo zrovna málo. A co teprve Grand Theft Auto! Tady je už situace složitější, protože vytvořit otevřený herní svět a dát v něm hráči dost důvodů k pobytu, to už chce opravdu schopné designéry a tak bylo i kopií o něco méně. Je myslím bezpečné říci, že žádná zcela neuspěla, spíše jsme tu měli řadu her, které koncept GTA o něco osekaly a díky tomu uspěly. Just Cause nyní slibuje obrovský, nádherně barevný svět plný divoce akčních možností (kdy jste naposled viseli za ruku na ocase helikoptéry, skočili do kokpitu a ještě za letu padákem zabili svůj cíl sniperkou?), zbraní a také postranních misí. Jenže švédští nováčci z Avalanche si vzali příliš velké sousto a někde v půlce se jím začali dávit.

Rico Rodriguez, poslední akční hrdina

Ze začátku si vás Just Cause naprosto získá a nebudete schopni od hry odtrhnout samým nadšením pozornost. Je to trochu trailerový syndrom, hra vypadá v nahrávkách enormně zábavně, ale realita je už jiná. Dějem se tu nikdo moc nezabývá, prostě jste děsivě namachrovaný Rico Rodriguez, latinskoamerický mix Batmana, Robocopa a Desperada, který musí coby zaměstnanec americké tajné služby svrhnout nepohodlnou vládu v ostrovním státečku San Esperito. Do víru událostí jste doslova vrženi, hlavou dolů se řítíte vzduchem a prvním zjištěním je, že po pádu dlouhém pár set metrů NENÍ třeba otevírat padák, protože máte šanci se trefit najedno z projíždějících aut a doskočit na jeho kapotu – ano, smrt má dovolenou. A co na auto, kdybyste cestou potkali helikoptéru nebo třeba tryskáč, můžete taky naskočit! O Just Cause se rozhodně nedá tvrdit, že by hráč diskriminovala a to se přitom všechny možné nabízené vehikly ovládají jako po másle. Je nádherné hrát zase jednou hru, kde prvky reality naprosto ustupují čisté zábavě a kde se můžete bavit prostě jen blbnutím a zkoušením všeho možného. Když se vám poprvé podaří vyskočit na kapotu, vyhodit padák a za letu naskočit do helikoptéry, vaše dojmy budou jasné – Just Cause je král a jedna z nejlepších her všech dob.

Sice už víte, že tomu tak nebude, ale nechejme se ještě chvíli vznášet na vlnách krásně plynoucí hratelnosti, která nezná hranice. S Ricem můžete na padáku nebo ve volném letu strávit i valnou většinu hry, pokud se vám tento způsob přepravy po San Esperitu zalíbí. A když zjistíte, jak krásná a obrovská (přes tisíc kilometrů čtverečních, ačkoliv mi není jasné, jak toto číslo autoři mohou dokazovat) herní oblast je, věřte, že zalíbí. Vyletět za upršeného odpoledne do mraků a v noci za svitu měsíce plachtit vzduchem nad nekonečnými lesy, to má opravdu něco do sebe. Just Cause je jednou z her, kde opravdu není těžké natípat během pár minu hraní stovky krásných obrázků, je to doslova malebná, skoro až kýčovitá záležitost. Akční možnosti, kterými Rico disponuje, jsou stejně absurdní a zábavné, například je tu záchytná kotva, kterou můžete vystřelit na jakékoliv vozidlo a chvíli se nechat nést v jeho závěsu nebo se třeba přitáhnout a přivlastnit si jej. Jistě, je to snůška šíleností, ale od toho arkády jsou a takovéhle množství čistokrevně zábavných akčních klišé už jsme opravdu dlouho neviděli pohromadě.

Pečení holubi vám budou létat do pusy

V porovnání s dalšími možnostmi je chůze nebo jízda autem skoro až nudná a tak přijde vhod možnost si kdykoliv doslova zavolat o přesun helikoptérou, který pro vás agentura sponzoruje. Na záchytných bodech můžete doplnit zdraví, munici a třeba i usednout do nějakého stroje. Pokud není nic v dosahu, je tu i možnost si od agentury nechat dopravit až před nos vozidlo dle chuti a vašeho postupu ve hře. Zpočátku je v nabídce jen trapná motorka, jenže pak přijdou na řadu lahůdky jako čtyřkolka se zabudovaným raketometem a kulometem, člun s toutéž nabídkou atd. Je dobře, že Just Cause takové možnosti k urychlení hraní nabízí – většina her s otevřeným světem se neodehrává ve městech jen tak pro nic za nic. Mezi mrakodrapy většinou bývá co dělat, ne tak v Just Cause. Když se občas zaseknete v džungli, trvalo by se z ní dostat klidně půl hodiny a to by překousl jen málokdo. Ve své masivní velikosti je San Esperito také velice omezené, jakmile jste viděli jednu náhorní oblast, jeden les a jednu lagunu, viděli jste všechno.

Hlavní dějová linka zahrnuje 21 misí, kterými se jde prokousat za přibližně 8 hodin, což není nijak zlé. Zpočátku jsou úkoly velmi jednoduché, později hra dost přitvrzuje, nikdy však není obtížnost příliš vysoká. Naopak mám pocit, jako by autoři špatně odhadli klimax a umístili jej zhruba tři mise před závěr, čili si na skutečném konci připadáte trochu zmatení. Náplň misí je také celkem záhy recyklována, nečekají vás s pár výjimkami žádné inovační úkoly. Většinou jde o to se dopravit na klíčové místo, vzdálené obvykle pár kilometrů, zabití nebo zničení objektů a útěk. A i když to v reálu může vypadat jako fantastická akce plná explozí zakončená skokem z útesu (vestoje na motorce), přeci jen se příliš mnoho jedné náplně přejí.

Nesmrtelnost není nedosažitelná

Just Cause boduje svými odlišnostmi od zbytku pole a je to dobře, protože v jiných oblastech se zdaleka o tak hvězdnou záležitost nejedná. Jednotvárnost misí už jsme nakousli, jenže výčet chyb pokračuje. Střelecké části jsou postiženi naprosto nefungující umělou inteligencí a celkově nepříliš dobrým pocitem ze střelby, jako by i ty nejlepší zbraně postrádaly sílu. Střelba prostě nemá šmrnc. To se nedá říci o explozích, kterých si užijete stovky a omrzet se jich snad ani nemůžete. Jednou z mála unikátních možností je v tomto ohledu rozstřelení granátu za letu, což způsobí masivní škody a je to velmi, velmi cool.

Rico je ve svém krunýři filmových klišé sice zábavný, ale možná až příliš silný. Je super, že dovedete levou rukou vyřadit z provozu doslova celé armády, ale něco jako výzvu jsem po dobu hraní nepociťoval. Rico je mašina na vyhlazování nepřátel po tisících, která ke všemu nemůže skoro nikdy umřít, protože se poslední zhruba desetina zdraví automaticky za běhu dobíjí. Výsledek? S trochou štěstí přežijete i kobercové nálety armádních stíhaček na svoji osobu, což neříkám ani trochu s nadsázkou. Jistě, umřít jde, ale musí vás přímo trefit raketa nebo vám pod nohama vybuchnout granát. Mám přitom pocit, že tohle nebyl záměr autorů, jako spíše výsledek nedostatečné doby na betatest. Hra sama totiž svoji jednoduchost kontruje tím, že jakmile naštvete policii, je vám za zády pár helikoptér a na silnici se rojí tanky. Stačí omylem přejet chodce a všechno tohle se OKAMŽITĚ stane! V tomto ohledu už absurdita zábavná není tolik, jako když skáčete ze stíhačky na stíhačku.

UHO = univerzální hnědá omáčka

I tak bych rád dal v tomto stavu Just Cause osmičku za to, jak fantasticky nekonvenčním způsobem mě dovedla pobavit. Přichází však největší problém, totiž zhola neuspokojivé postranní mise. V tak gigantickém světě chci mít coby hráč mít možnost se zabavit i mimo kampaň, přesně ve stylu mnoha miniher v GTA. Na papíře je vše v pořádku, hra nabízí více než 112 postranních misí, 13 misí se sbíráním věcí, 9 závodů a pár desítek misí s osvobozováním vesnic a měst. Ty jsou z postranních úkolů asi nejzábavnější, ale i tak se vám rychle přejí. Co zbývá? Ve skutečnosti nic než spousta vaty, postranní mise jsou nekonečnou kopií archetypu „dojdi-předej/zabij-uteč“ a po absolvování druhé, třetí z nich se na ně prostě vykašlete. Ztratíte tak sice možnost získání odměn, ale o nic nejde – od agentury dostanete za plnění kampaně takové dárky, že další bonusy prostě nejsou potřeba.

Grafika Just Cause je velmi hezká, ačkoliv technicky jde vlastně o docela zastaralou záležitost. Pokud si je vyloženě nezapnete v hardwarovém panelu, nedočkáte se ani tak základních věcí jako vyhlazování hran nebo anizotropní filtrování textur. Tvůrci tyto možnosti nejspíše vypnuli, protože hra i v základním stavu běhá velmi špatně, o optimalizaci vůbec nemůže být řeč. Trochu si zde rýpnu do Microsoftu a jejich zjevné pro-X360 lobby: ačkoliv má PC stejné, neřkuli větší možnosti než jejich konzole, má X360 verze podstatně lepší vzhled i plynulost. Nebudu zacházet do technických detailů, sami se můžete podívat na video se srovnáním a doufat, že se podobné podrazy nebudou od nynějška praktikovat pravidelně. Zvuky a hudba jsou také cítit od šití horkou jehlou, hudba je například výborná, ale smyček je hanebně málo a rychle se oposlouchají, bez možnosti si pustit něco vlastního.

Just Cause
Windows icon PC
Xbox icon Xbox
PlayStation icon PlayStation 2
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Just Cause vyvolá bez pochyb protichůdné reakce, někdo jej bude nekriticky zbožňovat, jiný jej za řadu chyb pošle do pekel. Skutečnost je taková, že jde o silně nadprůměrnou hru se spoustou skvělých nápadů, jenže řada z nich není dotažená do konce a hratelnost tím trpí. Zbývá otázka, zdali má smysl si Just Cause pořizovat – je to fantastický akční film na jedno použití, nic víc.

Co se nám líbí a nelíbí?

Bláznivé a neskutečné zábavné kaskadérské (nebo spíše sci-fi) možnosti, které vám jiné hry skutečně nenabídnou, nádherné prostředí a možnost si jej vychutnávat z výšky, čistá akční zábava.
Příliš nízko nastavená obtížnost, řada nedotažeností např. v oblasti vedlejších misí nebo střelby, náročnost na hardware.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz