Jade Empire: Special Edition
Nezdá se to, ale dva roky jsou dlouhá doba. Za dva roky se stihnete naučit plynně anglicky, za dva roky stihnete postavit a zabydlet dům. Za dva roky se můžete ve zlém rozcházet s někým, kdo vám před těmi dvěma roky nedával spát. Za dva roky s ním naopak můžete vychovávat děti. Dva roky v počítačových hrách ale chápeme jen skrze technologický pokrok. Dva roky stará hra už obyčejně nevypadá moc k světu, a i když všem konečně běží plynule, vracejí se k ní pouze nejvěrnější. Čas letí dál, trh do světa tlačí nové komponenty a vyšší verze toho či onoho. Už proto je zvláštní potkat se dnes s konverzí titulu, který na Xboxu slavil úspěchy právě před těmi dvěma lety – Jade Empire, levoboček Knights Of The Old Republic ze staré Číny.
Kde film Hrdina byl ve druhém plánu agitkou na vedoucí úlohu víme které strany, Jade Empire jde proti totalitě a útisku, naznačuje aluze na Tibet i Tři soutěsky a určitě by se nelíbila čínským úřadům, kdyby tam někoho interesovaly západní počítačové hry. Hra tím křesá prvotní sympatie a hned přisazuje další trumfy: jednoduše pochopitelný bojový systém, jásavé barvy úvodních lokací a familiérní pocit vstříc všem, kdo měli tu čest s KOTORem. I když: stejné jádro, stejné vnitřnosti, ale odlehčená interakce ze strany hráče. Místo tahů bojovka. Tři hlavní statistiky, nulová práce s inventářem. Co zbývá?
Odstavec na vlastní nebezpečí
Konec odstavce na vlastní nebezpečí
I tak se Jade Empire velice dobře hraje, respektive – velice plynule. Pryč jsou konzolové pauzy na kafe (zdlouhavé loadingy) a hra na klávesnici i gamepadu je rovnocenně pohodlná. Výzvy přicházejí a odcházejí, scénář pospíchá k vyvrcholení a je to trochu jako pít tu pověstnou sklenici vody: žízeň utiší, ale sklouzne do krku a nezanechá žádnou stopu chuti. V časech, kdy spousta her chutná jako kaluž vyjetého oleje, přijde Jade Empire vhod, ale když už víme, že to jde ještě o dva řády líp...? Chybou přitom není ten základní odklon od pomalejší hratelnosti KOTORu, ten lze brát za přirozený vývoj. Jenže kde třeba žánrově příbuzná Fable byla suverénní, Jade Empire se třesou kolena. A když se velkolepým hrám třesou kolena, je to rámus přes půl kontinentu.
Otevřená dlaň netleská
Já se pro změnu nehodlám mazlit s fakty, že ve hře jsou celkem vtipné (náplní i formou) minihry, že nepřátel je tolik a tolik a jsou takoví a makoví, že "speciální edice" na krabici v praxi znamená dvojici nových stylů a várku silnějších zbraní. Nejsou to věci, které by rozhodovaly o výsledném dojmu. A upřímně, ani nepřátelé, ani žádný konkrétní moment mě nedonutil vyhradit si při ukládání pozice zvláštní save, ke kterému bych se někdy chtěl vrátit. Možná to nic neznamená, ale v dobrých hrách tohle dělám poměrně často. Což sice neimplikuje, že by Jade Empire byla hra špatná, ale tak nějak trčí na cestě mezi prefabrikátem a dílem se skutečnou hodnotou. Za ty dva roky navíc je to teď setsakra vidět.
Verdikt
V zásadě obyčejné RPG, ve kterém si skvostné a příšerné momenty přehazují hráče jako horký brambor. Nedá se říct, že by ty dva roky čekání nestály za to, ale stejně tak se nedá říct, že po těch dvou letech už šablona Knights Of The Old Republic nepůsobí opotřebovaně.