Import Tuner Challenge Recenze Import Tuner Challenge

Import Tuner Challenge

michal.jonas

michal.jonas

27. 11. 2006 23:39 6
Reklama

Název Import Tuner Challenge (ITC) perfektně vystihuje tři hlavní vlastnosti této hry. Import znamená, že hra nabízí jen vozy japonských značek. Škoda, že je jejich nabídka poměrně chudá, když jsou zastoupeny pouze značky Mazda, Toyota, Nissan, Mitsubishi a Subaru. Tuner znamená, že hra nabízí možnost důkladně si "vylepšit" svého plechového miláčka, což zabere slušnou porci herní doby, pohříchu té příjemněji strávené. No a o "challenge" zde nouze rozhodně nebude, protože máte za úkol porazit 200 oponentů, povětšinou v soubojích jeden na jednoho.

Bez povzbuzujících pastilek nejezděte

Tvůrci původně slibovali dvojnásobný počet protivníků, než je jich nakonec ve hře k dispozici, což s povděkem kvitujeme. Ve hře obsažená dvoustovka protivníků víc než bohatě stačí. Obří billboard s nápisem "Stereotyp" se totiž na silnici začne stále častěji zjevovat už někde mezi desátým až třicátým poraženým řidičem. No a tam kde je stereotyp, tam nemůže chybět ani nuda, převlečená například za policistku. Co bychom však chtěli od hry, která jen mírně rozvádí léta provařený koncept z Dreamcastu, spočívající v neustálém brouzdání po stále stejných tokijských dálnicích a závodění (povětšinou) s jedním oponentem.

Abychom byli konkrétní, tak výše zmíněný koncept nabídly už tituly v sérii Tokyo Highway Challenge (jak trefné), respektive Tokyo Extreme Racer. Slovíčko "Extreme" přitom měli tvůrci už dávno nahradit výrazem "Sleepy", který by lépe vystihl náladu, jež dříve, či později sedne na každého, kdo se ITC pokusí hrát. Problém je v tom, že jsou hry z výše zmíněné série doma v Japonsku docela úspěšné. Na Dreamcast tedy vyšly rovnou dva díly a později na PlayStation 2 jich bylo k dispozici tolik, že už člověk úplně ztrácel přehled. Stále ještě relativně čerstvý přírůstek pro Xbox 360 bohužel žádné radikální změny kvalitativního rázu nepřinesl a má tak zdárně našlápnuto stejným směrem, kterým se ubíralo posledních pár dílů na PS2.

Přetahovaná na dálnici

Základ hry tvoří stíhací jízda s vybraným oponentem, v níž vyhrává ten, kdo svému rivalovi ujede. Vzdálenost mezi vozy zobrazuje jednoduchá stupnice a když se jeden z řidičů vzdálí za jasně vyznačenou hranici, tak jízda končí. Vedle 1vs1 silničních bitev hra nabízí i klasické skupinové závodění. Počet těchto klání je však bohužel nicotný. K dispozici je samozřejmě i závod proti času a volná jízda. Ani jeden z těchto módů však nemůže nic změnit na tom, že je závodění v ITC záležitostí jen pro otrlé nespavce. Jízda po nepříliš atraktivních tokijských dálnicích totiž zcela zaručeně uspí 99 procent veškeré hráčské populace.

Tokio za humny

Volného místa v Tokiu není nazbyt, takže se závodí buď v tunelech, nebo naopak na nadzemních tratích a dálnicích. Pochvalu za variabilitu tratí tak od nás rozhodně nečekejte, spíše naopak. Dálnice jsou až moc dlouhé, špatně odbočit se nedá, protože všechny výjezdy zatarasené a v okolí tratě neuvidíte nic jiného, než volný prostor, nebo šedočerné paneláky. Nelze si přitom nevšimnout, že všechny tokijské domácnosti používají stejné svítidlo, zřejmě nějakou šedesáti watovou úsporku.

A zase ten tuning

Modely aut jsou docela slušné, což ovšem ani trošku nepřekvapuje. Už původní dreamcastovské díly vynikaly hlavně pěknou a detailní grafikou vozidel. Za to pro interiéry vozů by se slova chvály hledala jenom těžko.  Jsou totiž až příliš strohé a palubní desky navíc postrádají snad tu nejdůležitější věc, kterou je obyčejný volant. Tvůrci zřejmě naznali, že není volant k řízení auta, potažmo k závodění, vůbec důležitý. To samé si však řekli i ve chvíli, kdy se rozhodovali, zda-li do hry přidají poškození vozu. Nakonec se usnesli, že v posledních dvou titulech nic podobného k dispozici nebylo a hráčům to nevadilo, tak se s tím nebudou dřít ani teď.

Zas bychom jim však nechtěli moc křivdit. Absence modelu poškození se dá vysvětlit komplexností tuningového systému, který představuje jednu z mála povedených částí hry. Nabídka součástek je vskutku rozmanitá a zahrnuje i licencované díly od skutečných výrobců. Tuning maniakům je dovoleno prakticky vše, nač si jen vzpomenou. Stačí mít po ruce dostatečné množství financí. Za některé součástky se totiž přeci jenom musí platit, hlavně za ty co mají posloužit ke zvýšení výkonu hráčova vozu. Za úpravy kosmetického charakteru po vás hra žádné virtuální peníze vyžadovat nebude, což je celkem fajn. Penízky totiž vyhráváte jen za vyhrané duely a klasické závody, takže hlavně ze začátku nebude financí nazbyt. Hlavně poté, co si koupíte svůj první automobil. To pak člověka docela naštve, že soupeři disponují už od začátku solidně nabušenými kárami, jejichž výkonu by se nevyrovnal ani proudový motor z Migu 15.

Kde jen to "next-gen" může být

Soupeři však nad vámi na začátku hry neexcelují jenom lepšími vozy, ale i dokonalou znalostí tratí a prakticky nulovou chybovostí. Hlavně díky tomu je tak počáteční část hry přehnaně obtížná. Když ji však přežijete, tak zase obtížnost hodně rychle klesne. To si totiž po pár vyhraných závodech koupíte auto, trošku si jej upravíte a soupeři budou jen zírat na vaše zadní světla. Zjednodušeně řečeno je tedy obtížnost ITC hodně nevyvážená, což není vlastnost, s níž by se chtěla jakákoli hra chlubit. S čím se naopak může ITC chlubit, to je showroom, neboli virtuální místnost, v níž si můžete prohlížet všechny ve hře dostupné vozy. Není přitom kam spěchat a tak mohou zájemci důkladně prozkoumat každou píď karoserie a kdo chce, tak si může otevřít kapotu i dveře.

Právě v showroom je vidět, jak si tvůrci s modely vozů vyhráli a když zvednete kapotu, tak vás čeká tak krásné zpracování motoru, jaké už jsme v žádné hře hodně dlouho neviděli. Nezbývá než si povzdechnout, že tak krásně jako v showroomu nevypadají vozy i při jízdě na silnici. Celkově vzato se dá říci, že je Import Tuner Challenge  titul, který se měl objevit ještě na původním Xboxu, kde by svým vizuálním zpracováním rozhodně neurazil. Na Xbox 360 poměry to je přeci jenom podprůměr. Nevýrazné ozvučení dosti rozpačitý dojem z audiovizuálního zpracování hry jenom potvrzuje. Zrezivělou korunu tomu všemu nasazuje chudý multiplayer, který kromě souboje s kamarádem na rozdělené obrazovce, nabízí online závod skrze Xbox Live, také jen pro dva hráče.

Kdyby ITC vyšel na původní Xbox za nějakou rozumnou cenu, tak bych ještě to pochopil. Chtít však za plnou cenu okleštěnou verzi hry, která se ve víceméně identické podobě objevila už před X lety na Dreamcastu, to už pořádně smrdí. Zvlášť, když jsou všechny konkurenční závodní hry na Xboxu 360 přinejmenším o generaci dále.

Import Tuner Challenge
Xbox Xbox 360

Verdikt

Jasně nejhorší závodní hra pro Xbox 360, která se bude líbit jen nenapravitelným tuningovým fanatikům, co vaří přítlačná křídla i na kočárek svého mladšího brášky. Ostatní nechť se raději poohlédnou po něčem jiném.

Co se nám líbí a nelíbí?

Komplexní tuning, solidní modely vozů na trati a nádherné naleštěné stroje v showroomu.
Grafika a zvuk jako z prvního Xboxu, ze začátku zbytečně obtížné, nudné dálnice a stereotypní jízda, směšný multiplayer, žádné poškození vozů, omezený vozový park, přímá kopie předešlých dílů z Dreamcastu a PS2.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama