Impire

„Už dvakrát jsem táhl na toho ohnivého hromotluka, ale on vždycky přežil, a navíc si mé pobočníky oflamboval jako ardénský rumpsteak. K čertu. Taková potupa - co mám dělat? Takhle svou bývalou moc nazpátek nezískám. K čertu. Už aby se domů vrátili mí poslední válečníci a donesli pěkně velký lup. To nemehlo sbírající potravu pro mé věrné je totiž ohromně pomalé a s takovou já svou obávanou armádu nevybuduju. K čertu. Co je mi pak do všech pekel platné, že jsem démon, když se mě nikdo nebojí. K čertu… Klídeček, Baale, oni se zas budou bát!“

Vítejte v Ardanii

V perexu článku visí spojení: adaptace – Dungeon Keeper. Tedy spojení, které je pro fanoušky slavné strategie z roku 1997 nadějí, že už se konečně objevila reinkarnace, co má s originálem společného víc než jen základní premisu. Jenže montrealští Cyanide Studios, autoři Impire, jsou proslulí svou průměrností, což na nadějích nepřidá. Vzpomeňte: nepříliš podařené Game of Thrones, zmršené Confrontation, no a kupříkladu Of Orcs And Men zrovna velký vejvar taky nebyl. Nemá cenu to moc natahovat. Ne, ani tentokrát nebyla hráčská přání vyslyšena…

Domluvme se takto, Impire je prostře realtime strategie, v níž budujete podzemní říši. Říši, která se nachází pod povrchem Ardanie, kde byl z pekla omylem povolán démon Baal, byť jen v podobě neškodného impa. To ho však nijak neodrazuje od plánů vybudovat silný podzemní útvar, odkud by terorizoval zbytek světa. Jednoduše chce zpátky svou zašlou moc a sílu. K tomu ale potřebuje vaši pomoc.

Impire mi hodně připomínalo Dungeons: The Dark Lord, což byl obdobný jakýs takýs pokus o variaci na vy-víte-co. A ona společná podobnost byla větší, než byste si mohli myslet. Ukázalo se totiž, jak někteří vývojáři smýšlejí. Když už v rukou nemají dostatečně kvalitní produkt, fláknou tam humor a doufají, že vše bude v richtigu. Jenže to se pacholci pletou, to je totiž málo. Ale pěkně popořadě.

Baal "Bořek" stavitel

Základem hry je jako u každé jiné strategie (mikro)management, přesněji řízení a přerozdělování zdrojů či budování armády, což spolu vlastně docela úzce souvisí. Armáda totiž schlamstne prakticky všechny zásoby, a když už ne přímo ona, tak nové místnosti (žalář, tréninková aréna, jídelna pro posilnění apod.), jimiž své panství rozšiřujete. Abyste si však tohle všechno mohli dovolit, potřebujete dostatek surovin. A na to vám vlastní zásoby vždycky nevystačí, takže musíte posílat své věrné ozbrojence na lup. Tyhle sekvence však nevidíte, pouze v grafickém menu volíte, jaká část armády kam půjde.

Právě herní prostředí je velký kámen úrazu. Něco tak nepřehledného a neintuitivního aby člověk pohledal. Chcete naverbovat nové bojovníky? Pak se připravte na klikací maraton. Nejprve musíte najít drobnou ikonu navrchu obrazovky, poté z tabulky budov přemáčknout na nabídku s rekruty, vybrat typ a pak ještě naklikat jejich požadovaný počet. A takové ukládání pozic je také lahůdka. K dispozici totiž máte pouze jediný slot. 

Co vám ale může být povědomé, jsou nájezdy dobrodruhů-hrdinů, kteří se občasně vydávají na trip do vaší říše. To se nejprve objeví žebříky, a pokud je nezničíte, pak se máte na co těšit. Na co hrdinové přijdou, to totiž zničí. A jsme oklikou zpátky u armády, neboť jediným pomocníkem proti nim jsou válečníci. Běda však, když táhnete na dalekou výpravu. Populační politika v Impire je totiž přísná - můžete mít jen určitý (ne zrovna velký) počet bojovníků, které pro těžší boje potřebujete všechny na jediném místě. Aspoň že lze hlavního hrdinu Baala a sestavené squady bojovníků (nepochopitelně maximálně jen po čtyřech! - spolupracují, jednotně se ovládají,...) přemisťovat všude tam, kde už jste to prošmejdili. Jsou tak passé situace, kdy musíte jako trdlo běhat tam a zase nazpátek.

Samozřejmostí jsou nejroztodivnější druhy bojovníků, které můžete povolat, a to s jedinečnými statistikami. První druh je levný, ale málo vydrží, na druhého zas musíte šetřit dlouhé desítky sekund, zato se vám odvděčí ohromnou silou a tuhým kořínkem. Někdo je střelec na dálku, jiný zas hromotluk pro boj nablízko. Vybírat je skutečně z čeho, přesněji ze zhruba dvacítky parádníků. Abyste se ale k takovémuto číslu dopracovali, musíte plnit hlavní a vedlejších questy, jež odemykají runy, umožňující tvořit lepší jednotky, pasti atd. Úkoly nejsou o ničem jiném než o zabíjení. Buď je cílem přímo nějaký boss, který čekává na konci kapitoly, případně různé předměty či aktivátory, k nimž abyste se dostali, pak stejně někoho musíte podříznout. Jaký že to má Impire věkový rating?

Jedna dvě, Baal už jde!

Třebaže se vám mohly předcházející řádky aspoň trochu líbit, nejásejte. Ono to všechno na papíře vypadá opravdu docela zajímavě, možná i zábavně, jenže reálný prožitek tak světlý není. Popravdě je spíš šedý, nevýrazný. Impire chybí jakákoliv hlubší myšlenka a kreativní design. Jinak řečeno hra nemá duši. Nic vás nežene hrát dál á la „ještě jednu úroveň, pak už to opravdu vypnu“ a snažit se. Obtížnost je totiž nastavena naprosto liknavě - i na normální laťku s ní nebudete mít větší problémy. Žádná motivace, žádné nervy, žádný prožitek.

Hráč má navíc v mnohém svázané ruce. Třeba pevně daná podoba místností i s rozmístěním východů se zdá být banalitou, ale stejně to štve. A aby toho nebylo málo, asi se vám nebude líbit ani izometrická grafika, která na defaultní nastavení vypadá hrozně. Zapomněla se zhruba o jednu dekádu v minulosti. Jenže ani po přenastavení to není žádná sláva. Mezi screenshoty najdete ukázku v plných detailech.

Shrneme-li to, na disku nám přistála další nevýrazná, nemastná neslaná dungeonovka. Od něčeho, co na Steamu stojí byť jen těch 20 USD (cca 400 Kč), bychom čekali víc. Na druhou nejde o tak velký výdaj, abyste se hře museli úplně stranit. Nebude to totiž třeba singleplayer, ale kooperační nebo klasický multiplayer, co vás zaujme. I když...