HOT PXL

Jak nejlépe popsat tuhle hru, která se vlastně skládá z mnoha, opravdu mnoha miniher? Těžko. Hot Pxl od Atari bylo od začátku prezentováno jako akční hra, v níž se ocitnete v kůži skejťáka Djona, který prochází skrz myriádu miniher, které reflektují buď současnou městskou popkulturu, nebo se odkazují ke klasikám ze stáje Atari. Nu, svým způsobem to je výstižné, svým způsobem tento popis nemůže být vzdálenější realitě. Předem chci poznamenat, že bývá HOT PXL nejvíce přirovnáván k WarioWare, což bohužel nemohu ani vyvrátit, ani potvrdit, neb jsem onu hru nehrál. Po zapnutí samotného Hot Pxl vás přivítá vskutku retro obrazovka, až by i nostalgická slza ukápla, načež ji vystřídá intro k první epizodě miniher. Pokud někdo někdy jen koutkem své šedé kůry mozkové pomýšlel na to, že by se hráč ztotožnil s Djonem, nechť je proklet za svou opovážlivost. Prapodivné individuum se na vás zašklebí, chvíli se tváří strašně „cool“, chvíli sebeironicky a vy máte největí chuť mu narovnat kšiltovku. Nicméně toto vás takřka trápit nemusí, o nějakém dějovém propojení miniher, či snad ději vůbec nemůže být ani řeč. Velmi vtipně vám bude vysvětleno, že HOT PXL budete hrát za pomoci oněch desíti tlačítek na PSP a šup ho hry.

Bav se, vždyť ty víš jak

Minihrami (ne, použít slovo hra prostě v tomto případě nejde) se prokousáváte po jednotlivých úrovních, snad evokujících městský underground. V podskupinách, které vždy musíte projít a jež jsou zakončeny bossem je pořadí her náhodné, takže na vás pokaždé vykoukne jiná hra v rámci oné epizody. Jenže vám nějak někdo nevysvětlí co a jak. Na displayi se objeví „Evolve“, zíráte na šedivý čtverec na pozadí pixelovatého města, nevíte najednou co dělat a dole utíká časový limit v podobě ubývající linky. Po přibližně pěti sekundách čas vyprší a přes display se vám šklíbí southparkovská karikatura Djona (který je sám o sobě karikaturou člověka). Nicméně jde se dál a hra vám předhodí další hru. Postupem času zjistíte, že buď se po vás chce mačkání tlačítek podle toho, co vám ukazuje hra, jindy pouhé mačkání jednoho tlačítka, ovšem s mířením na nějaký podivný cíl (tank, televizi, černou kostičku). Každá z těchto miniher zabere opravdu kolem pěti sekund, buď zvládnete freneticky namačkat všechny čudlíky, popřípadě splnit nějaký neuvěřitelně primitivní úkol a ocení vás za to usmívající se karikatura Djona, nebo máte smůlu.

Jsem boss, tadada...

Když se prohryžete určitou, maličkou, porcí miniher, z nichž si nic neodnesete, protože jsou příliš krátké, čeká vás po náležitě stylovém zjevení karikatury Djona (ano, naučíte se jej nenávidět) závěrečný boss dané skupiny, či levelu (ač je hříchem tak říkat minutovému hraní). Kdo by čekal nějakého sofistikovanějšího protivníka, bude zklamán. V první části vás čeká klasické odpalování pixelku pomocí plošky do jiných pixelků, klasika oněch digiher z tržnic s nápisy 100 in 1. Podobnost s HOT PXL čistě nenáhodná. Jakmile bosse překonáte, můžete se vrhnout na další pakl miniher. Pravda, budete ještě odměněni animaci reálného Djona.

Kromě prstů nic necítím

Nevím, někomu možná přijde hraní dvou set miniher, z nichž za něco stojí vždy tak jedna z dvaceti za zábavné, ovšem já se při hraní poměrně nudil. Jelikož je vždy časový limit extrémně krátký, do hry se prostě nedostanete. Buď jste dost rychlí, nebo ne. Obsahově je tak hra velice chudá a paradoxně selhává i v tom, kde by měla excelovat – chvilkové hraní pro odreagování. Jakou radost máte z namačkání tlačítek během pár sekund? Co získáte z vítězné hry, která spočívala v posunutí pohledu o tři kliky šipkami a stisknutí X? Ve chvíli, kdy je úkolem matematická otázka, zda 18/3 = 8-3 přemýšlíte, zda to někdo myslí vážně. Zvláště za plnou cenu, za kterou k nám nové PSP hry přicházejí. Tristní je i celková doba hraní, všechny hry jsem projel za hodinu deset minut (!). Autoři sice nabízejí možnost stažení dalších miniher z webu, ale na to jsem neměl ani nejmenší chuť. K tomu vám dokonce dávají luxus vytvořit si playlist a sdružovat hry do skupinek dle své chuti. Ne, děkuji. Je mi líto, ale zřejmě postrádám mozkové buňky na to, abych pochopil stylovost a originalitu této hry, natož abych se u ní bavil. Tento pokus o „zábavný akční kompilát her“ dopadl značně tristně.