Her Story

Několik posledních let jsem daleko více otevřený herním experimentům ve stylu Gone Home nebo The Stanley Parable. Ne, že bych je aktivně vyhledával, ale když už se k nim nějakou náhodou dostanu, většinou naše avantýra končí u závěrečných titulků. Her Story byl podobný případ. Stačila jedna jediná zmínka na Twitteru a už jsem upaloval na Steam, kde jsem okamžitě zaplatil 5 euro a... čekal. Čekal, až se ke hře dostane i někdo další, s kým si o ní budu moci okamžitě po dohrání popovídat. To vy už podstupovat nemusíte. Z Her Story se stal ve velmi krátké době fenomén, před nímž téměř nebylo úniku. Naštěstí u něj zafungovala jakási hráčská sounáležitost a opravdové spoilery se zatím daří buď úspěšně skrývat, nebo je okamžitě sestřelovat falešnými stopami. Co tedy vlastně je Her Story?

NEHLEDEJTE ODPOVĚĎ

Předně, je to hra. Ryzí a nefalšovaná. Kromě toho, že si ji můžete zahrát, si ale daleko pravděpodobněji bude hrát ona s vámi. Během přibližně dvou hodin, které jsou nezbytné k vyřešení alespoň základní záhady, kolem které se vše točí, vám bude pouhé sledování dění na obrazovce vytvářet v hlavě neuvěřitelně bizarní teorie. O tom, kdo je vlastně ta žena, kterou vidíte na každém z videí, přístupných skrz archivní policejní počítač. O tom, co se vlastně stalo v létě roku 1994, kdy se odehrál (fiktivní) případ úmrtí muže jménem Simon. O tom, proč vlastně všechna ta videa sledujete a kdo je ve skutečnosti sleduje. Sice to není nezbytně nutné, ale pro maximální vychutnání je třeba přistoupit na jejich hru a začít si dělat poznámky. Ať už skutečné, nebo jen virtuální v popiscích jednotlivých videí. Jakmile se vám začne spojovat jedna větev příběhu s druhou, která se doposud tvářila jen jako slepá, budete mít pocit k nezaplacení.

Atmosféra, kterou dovedlo nastolit autorské duo Sam Barlow (Silent Hill: Shattered Memories) a herečka Viva Seifertová, jež se objevuje na všech záznamech, je neuvěřitelně pohlcující, přitom ovšem minimalistická. Vy vidíte jakýsi obstarožní počítačový terminál, na němž je spuštěna omezená verze policejní databáze. Jediným vstupem je vyhledávání klíčových slov a následné sledování videí, které tato slova obsahují. Na jeden výraz jich však můžete přehrát pouze pět, tudíž je třeba být trochu kreativní a vyhledávat buď více konkrétně, pokud víte, o co vám jde, nebo naopak zeširoka, jestliže se třeba zaseknete na mrtvém bodě. Na rozdíl od her typu L.A. Noire nebo sérii Phoenix Wright, které jsou také postavené na pozornosti a schopnosti odhalovat klíčové prvky, stojí tento interaktivní film na trochu jiném principu.

Her Story vám na konci nenabídne žádné definitivní vysvětlení.

Her Story po vás nechce pospojovat předem dané klíčové body jen proto, abyste se cítili chytře, ale váš reálný intelektuální vklad byl přitom minimální. Ani po „dohrání“ a zhlédnutí závěrečných titulků totiž není jisté, že dva hráči dojdou ke stejnému výsledku. Ne snad, že by se hra s každým spuštěním měnila, ale příběh, který vypráví, má tolik vrstev, že i zcela jasně vyargumentované řešení může najít oporu v konkrétních videích, na něž sedí přesně opačná teorie. Byl jsem v šoku, když jsem si těsně po dohrání telefonoval s kolegou, kterému jsem velmi podrobně popsal mou verzi, aby mě on o pár minut později konfrontoval s tou jeho, která také skvěle seděla, také vycházela z těch samých videí, ale nabízela přesně opačný výsledek. Her Story vám na konci nenabídne žádné definitivní vysvětlení. Neexistuje nic jako „oficiální výklad“ jejího příběhu a čistě teoreticky je možné strávit sledováním více než dvou stovek videí dlouhé hodiny a skrz různé nuance v nich dojít ke zcela odlišnému vysvětlení, než je na první pohled patrné.

Her Story vznikla pro tento moment, abyste si ji zahráli ještě předtím, než bude dovoleno mluvit o jejích tajnostech. Abyste mohli sledovat úchvatný herecký výkon ženy, která není profesionální herečkou. A i přesto vám dovede vnutit svůj příběh natolik, abyste alespoň na chvilku uvěřili, že se to možná kdysi v Anglii skutečně stalo. Občas k tomu potřebuje jen několik vteřin a jedno jediné slovo. Občas ji uvidíte hrát na kytaru a smát se na němé vyšetřovatele. Někdy nebudete poznávat její agresivní výlevy, jindy se s ní budete dojímat u obyčejného poklepávání na stůl.

Většinu času ji ale budete pouze se zatajeným dechem sledovat, zatímco vám budou hlavou proudit ne úplně pozitivní myšlenky jistého zmaru, který dovedou vykouzlit snad jen flanelová devadesátá léta. Pokud neumíte opravdu dobře anglicky, je mi vás líto, ale Her Story se buď vyhněte úplně, nebo si ji nechte od někoho převyprávět. Poměrně velká část zážitku totiž tkví nejen v tom, co ona říká, ale také jak to říká. Každopádně ji kolem sebe nenechte jen tak prošumět. Dost možná byste přišli o jeden z nejméně tradičních herních zážitků tohoto roku.