Half-Life 2: Episode 2
Dobré úmysly zavedly vývojáře z Valve málem až do samotného pekla. Zastavili se díky bohu před jeho branami a satanovi, který už je očekával kvůli poslednímu zúčtování, jenom zamávali na pozdrav. Jako by tušili, že do pekla nepatří. Nebo spíše, že je tam jejich věrní příznivci nepošlou, byť jim víceméně pravidelně věší na nos bulíky velké jako Brno. Half-Life 2: Episode 2 je tedy v tomto ohledu klasický produkt Valve. Hra vyšla po řadě průtahů o více než rok později, než původně měla, a opět to bylo ze strachu o kvalitu hry, který se promítl do nekonečného upravování, předělávání a dopilovávání.
Tak si klidně mlč!
Tohle už jako hráči dobře známe a nebudeme se obtěžovat s tím, abychom na to nadávali. Je dobře, že naše žaludeční vředy spí a nechceme je budit. Zvlášť, když Half-Life 2: Episode 2 není hra revoluční a v podstatě ani evoluční, pokud ovšem nepočítáme příběhovou složku, kterou mají vývojáři a vypravěči z Valve v malíku. V pohodě a bez zaváhání nám epizodu od epizody, hru od hry předhazují dobře napsané dialogy, dramatické situace a příběhové zvraty, které rozehráli už před téměř deseti lety. Vážně, Episode 2 nabízí tolik odkazů na původní Half-Life, jako žádná jiná HL hra. Možná to má co dělat s tím, že se celá sága Gordona Freemana a jeho přátel i nepřátel blíží ke konci, kterého se snad dočkáme dříve než za další rok a půl.
Dalším primátem Episode 2 je množství velkých příběhových zvratů a situací, které udělají jasno i tomu největšímu zmatkáři. A co teprve konec Episode 2, který stoprocentně splňuje nepsaná pravidla epizodického díla, tak jako je s úspěchem používají producenti televizních seriálů. Označit jej za "cliffhanger" by byla urážka a fakt, že vám tady konec nemůžeme kompletně vyzvonit nás pořádně sžírá. Notně by nám to totiž usnadnilo celý proces vysvětlování a popisování proč je příběhová složka a její zpracování největším přínosem Half-Life 2 eposu pro herní scénu. Takhle můžeme jen přešlapovat okolo a kopat vztekle do kamínků, které lidem z Valve při otesávání osudů Gordona Freemana odpadly od dláta. Sakra, to je ale smůla.
Vždyť jej další postavy neustále vodí za ručičku. Samostatná iniciativa veškerá žádná, spousta štěstí, ale všichni jej považují za hrdinu. Kdepak, postava Gordona Freemana pro hru a její příběh z našeho pohledu nic neznamená a tak nějak se domníváme, že to je záměr. Prostě, aby vynikly postavy jiné. Jejich vzájemná interakce - slovní i pohybová - vypadá i po třech letech skvěle. Málokterá jiná hra dokázala (snad The Darkness a Heavenly Sword v poslední době) v mezičase přijít s lépe zpracovanými příběhovými scénkami. Když se Alyx obrátí na Gordona a něco s ním rozebírá, tak je tu pořád ten pocit, že hovoří přímo s vámi, což jen potvrzuje naši teorii o úmyslné nevýraznosti samotného... jak se vlastně ten chlap s páčidlem jmenuje?
Tady už jsme někdy byli...
Příběhově tedy Episode 2 září, na poměry FPS žánru. Byť v tomto směru nepřináší zhola nic nového. Herně už to tak jasné není, přestože pečlivost vývojářů přinesla své ovoce. Episode 2 je jednoznačně vrcholem hratelnosti, s níž nás celá Half-Life série už skoro deset let „obtěžuje“. Kupříkladu automobilové sekce, které v Half-Life 2 tolik dusily svojí délkou, jsou v Episode 2 s rozmyslem rozkouskovány řadou akčních segmentů na nohou. Auto-vrako-mobil tak konečně plní svoji roli na jedničku. Jde jen o posouvátko a urychlovač útěku před nepřítelem, které nesupluje výletní vozítko pro poznávání krajiny, jak tomu bylo v Half-Life 2. Nikdy nestrávíte v autě déle jak dvě - tři minutky a způsob jakým jej tvůrci využili před koncem epizody v epické bitvě nám doslova vyrazil dech. Ostatně tato část hry se stala okamžitě tím nejlepším, co jsme doposud ve společnosti Half-Life 2 her zažili. Dalo by se to označit za hru ve hře, perfektně zpracovanou minihru integrovanou přímo do základů specifické Half-Life 2 hratelnosti.
Bohužel, až na tento jeden atypický segment nás hratelnost a design misí v HL2: Episode 2 ničím takříkajíc nedostala. Nic na tom nezměnil ani přesun akce z Citadely a City 17 do volné přírody. Snad to má na svědomí samotný začátek hry, kdy vývojáři tahají zdlouhavě Gordona důlními šachtami a úzkými chodbami hnízda Antilonů. Tuto část mohli zkrátit a raději dodat více dramatických přestřelek s Combine vojáky uprostřed opuštěné vesničky v podhůří. Tyhle okamžiky mají šťávu a těží z toho, že většina hráčů dobře zná všechny zbraně i jejich použitelnost v závislosti na nepříteli. Zazářit tak v těchto chvílích může design úrovně, který je vypilovaný a zajímavý nejenom z hlediska herního, nýbrž i estetického.
Jedna sklenice - dva pohledy
No a teď tu máme názor člověka, který považoval Half-Life 2 za revoluční dílo, vztekal se při každé zvěsti o posunu vydání Episode 2 a některé její příběhové sekvence jej buď rozpláčou nebo rovnou srazí na kolena s vytřeštěným výrazem na tváři: „Tohle můžu. Povídám, tohle já mám rád jako nic jiného na světě. Vývojáři staví v Episode 2 na skvělé hratelnosti HL2, kterou dále odlaďují a pilují způsobem, který mě nesmírně uspokojuje. Těch pár hodin je doslova přecpaných akcí i dramatickými momenty a potěšilo mě početné využití gravitačního udělátka. Některé momentky mě zvedly ze židle, takže jsem hrál skoro ve stoje. No a ten příběh, netřeba o něm debatovat. To nemá obdoby. Já sice vím, že už třetí rok po sobě hraju to samé, ale co naplat, kvalita je kvalita. Na třetí epizodu se těším jako malý Jarda.“
Vážně nevím, jak to zlato odtáhneme...
Nyní máte dostatek indicií k tomu, abyste našli klíč od pokladnice pevnosti Boyard a sami se rozhodli, jestli v ní ukrytý poklad seberete a podrobíte hernímu testu, nebo jej necháte ležet a půjdete hledat štěstí jinam. My se názorově kloníme spíše k pohledu mírně pesimistického hráče. Oceňujeme příběh a způsob jeho vyprávění i některé herní segmenty, ale stejně už bychom raději pojedli čerstvou krmi. Nic na tom nezmění ani zařazení achievementů do PC verze hry, což je prvek, s nímž majitelé Xboxu 360 počítali automaticky.
Pokud uslyšíte nářky ohledne zastaralosti grafiky, tak je pusťte z hlavy. Jistě HL2: Episode 2 nevyhraje žádný metál za použití efektů, ale jako celek drží hra po stránce stylovosti grafiky neuvěřitelně pohromadě. Dá se říci, že jde o vítězství stylu na pozlátkem a tomu fandíme za každých okolností. Navíc je Episode 2 dvakrát tak delší než Episode 1, když nám dohrání na první pokus zabralo něco přes pět a půl hodinky. Při vyzobávání všech achievementů na druhý pokus si hra vzala o hodinku déle a komu to nebude stačit, může si hru střihnout ještě jednou, tentokrát se super-zajímavými komentáři vývojářů.
P. S.: Níže uvedené hodnocení se týká jenom Half-Life 2: Episode 2. Neplatí pro celý Orange Box, který si jinak zaslouží naprosté absolutorium.
Verdikt
Na Episode 2 perfektně sedí označení „velmi solidní“. Není to průšvih, není to zázrak. Svůj účel nakonec hra plní na výbornou – posunout dál příběh Gordona Freemana, blíž k (snad) epickému vyvrcholení.
