Gunpoint Recenze Gunpoint

Gunpoint

Vojta Dřevíkovský

Vojta Dřevíkovský

24. 6. 2013 22:00 1
Reklama
Reklama

Se stealth hrami, tedy s těmi, které se zaměřují na rozvrhnutí postupu a následné nepozorované projití úrovněmi, se nám v posledním roce takřka roztrhl pytel. Měli jsme tu zcela nový Dishonored a nezávislý The Mark of the Ninja, pak přišel Hitman a letos další nezávislá stealth hra - Monaco. Čím se Gunpoint odlišuje od ostatních titulů a proč by nás měl vůbec zajímat?

Hacker nebo elektrikář?

Gunpoint trochu klame svým názvem. Kdybychom o hře nevěděli zhola nic, asi bychom si řekli, že v ní půjde především o střílení a zbraně. Jenže hlavní hrdina, Richard Conway, je špion na volné noze a před střelbou dává přednost tichému pohybu mimo dosah stráží. Když musí někoho zneškodnit, tak nějak záludně, třeba výbojem ze zásuvky nebo dobře načasovaným otevřením propadliště v podlaze. Ostatně, plánování bezpečného průchodu střeženou budovou a exekuce onoho plánu, patří mezi přední devízy Gunpointu.

Jako správný špion-hacker může Conway přinutit techniku, aby pracovala v jeho prospěch. Kdykoliv lze přepnout do tzv. crosslinku, pohledu na elektrické propojení obvodů v budově, a kliknutím změnit funkcionalitu všelijakých spínačů. Takto se dá například vypínač světla přepojit na otevírání bezpečnostních dvěří, nebo s trochou plánování zajistit, aby kamera reagující na pohyb nespustila alarm, ale přivolala výtah, jehož cinknutí odvede hlídačovu pozornost. Časem do hry vstoupí vícero elektrických obvodů, do nichž nemáte zpočátku přístup - musíte nejdřív najít příslušný ovladací panel a do něj se napíchnout. Různé obvody jsou barevně odlišené a nedají se nazvájem křížit - fialovým čudlíkem prostě červené dveře neotevřete - a vyřešení správné sekvence jejich aktivováním funguje jako jakási cesta úrovní. Pokud zelený trezor otevře jen zelený spínač, měly by vaše kroky nejprve vést k zelenému panelu.

Šaty dělají člověka a kalhoty špióna

Kromě možnosti hackovat, co se mu zlíbí, má Conway v rukávu ještě jedno eso, a tím je vrchol špionské technologie - kalhoty. S jejich pomocí dokáže vyskočit třeba do druhého patra a pak díky přísavkám lézt po stěnách a stropech. Ani z výšek strach nemá, i kdyby spadl ze střechy paneláku, na zemi se otřepe a může jít dál. Kalhotami podpořeným skokem může v kritických situacích vyskočit na strop a vyhnout se tak odhalení hlídačem, případně si pomoci pořádným odrazem, shora prorazit střešní okno a povalit nic netušící ostrahu ve spodním patře. Conway nedisponuje přímo arzenálem zbraní - jediná pistole ve hře, vhodně pojmenovaná The Resolver, tedy Řešitel, má tu nevýhodu, že hlukem přivolá okolní hlídače a dokonce i policejního snipera, který pak hlídá východ z budovy. Proto je doporučováno tiché přepadnutí ostrahy shora a její následné zneškodnění správně mířenou pěstí kamsi na hlavu.

"Conway pracuje pro kohokoliv, kdo dokáže dobře zaplatit. Že to jsou dvě konkurenční společnosti? To ať si trápí někoho jiného."

Skok za krk však neplatí na každého hlídače, kterého potkáte. V průběhu hry se objeví obrněná stráž, na kterou dveře do kebule nebo nějaké to přepadávání neplatí. Později se na scénu dostanou i profesionálové, kteří ve tmě vidí bez problémů (zhasnutí světel tedy nepomáhá), střílejí, a až poté kladou otázky. Obdobné stupňování obtížnosti zaznamená i bezpečnostní vybavení budov, do kterých se vetřete - od kamer, alarmů a detektorů kovu, po samozavírající se trezorové dveře, propadliště a detektory zvuku. Každý nový prvek vyžaduje trochu jiný přístup a nikdy nedojde k tomu, že byste se v nějakém bodě zasekli a nevědeli, jak dál, ani k tomu, že by se vám ten či onen mechanismus ohrál.

Tak trochu jiný noir

Jako prakticky každá úspěšná nezávislá hra i Gunpoint pracuje se známými herními principy a užívá je originálním a zábavným způsobem. Příběh odkazuje na noirové detektivky: Conway je nezávislý špion a pracuje pro kohokoliv, kdo pro něj má job a dokáže dobře zaplatit. Že to jsou dvě konkurenční společnosti? To ať si trápí někoho jiného. Příběh sám začíná poměrně slibně - pádem Conwaye z okna vysokého domu a následnou vraždou potenciální klientky - postupně ale trochu ztrácí tempo. Jak přibývá zainteresovaných stran, obětí a jejich křížících se plánů, vytrácí se Conwayova motivace najít vraha původní oběti, což má dříve nebo později za následek monotónní odklikávání rozhovorů a rychlé skákání zpět do hry.

Naštěstí se příběh nebere příliš vážně - jedná se přece jen o hru s chlapíkem ve skákacích kalhotech - a Conway tak v konverzacích mezi jednotlivými úrovněmi může s klienty promlouvat jak stylem tvrďáckého špiona, tak i jako vtipálek, sarkasticky komentující dění okolo. Je to pěkný a hlavně fungující způsob, jak nechat hráče vybrat si, zda bude Gunpoint vážným příběhem o pomstě nebo zábavnou sebereleflexivní poctou noirovým detektivkám. V rámci rozhodování budete mít také možnost zvolit, kudy se bude příběh odvíjet dál (předáte klientovi citlivá data nebo je zatajíte a střelíte někomu s lepší nabídkou?), ale rozhodně nečekejte zásadní větvení příběhu. Ten se drží hlavní linie a občas skočí k vedlejší zápletce. Zpravidla však jedna mise následuje další a za 3 až 4 hodiny je hra u konce. Do jisté míry těch konců můžete objevit víc, bez spoilování vám ale můžeme pouze říct, že k alternativním závěrům přistupuje Gunpoint jinak, než byste si asi představovali. Dále už pouze následuje povedený personalizovaný epilog, který shrne vaše veškeré počínání - kolik hlídačů bylo zabito, kolik omráčeno, plížili jste se ve stínech, nebo jste zlikvidovali každého, kdo vám stál v cestě? Zájemci mohou mrknout na ten můj a přesvědčit se, že mezi mé speciality patřilo skákání, ničení majetku a padání na zem :)

K zamyšlení zbývá položit otázku, zda toho Gunpoint za svoji cenu nenabízí příliš málo? Někomu může krátká herní doba vadit, ale naštěstí i na takové hráče tvůrce hry myslel. K dispozici je totiž i editor úrovní a každý si tak může buď vytvořit vlastní superzabezpečený mrakodrap nebo stáhnout jeden z mnoha levelů vytvořených komunitou. Celé nám to ale nakonec přijde tak, že tvůrce nejspíš na zručnost hráčů se svou hrou spoléhal až příliš. Herní principy totiž přímo svádějí k velké, obvody propletené budově, ve které vede k cíli několik cest, sama hra ale podobnou úroveň bohužel neobsahuje. Připomíná nám to situaci kolem prvního Portalu, ten jste také mohli dohrát poměrně rychle, a pak se tvorby úrovní chopili více či méně zruční architekti z řad hráčů, což životnost hry neskutečně prodloužilo. I přesto nám ale nedělá problém Gunpoint doporučit. Hackovací prvky jsou zábavné a neotřelé, pixelová grafika je jednoduchá a funkční, noirová atmosféra noci, deště a intrik je zkrátka cool a jazzový soundtrack vynikající. Hře lze vytknout jen krátká herní doba a nenaplnění svého potenciálu, což konečný dojem trochu kazí.

Gunpoint
Windows icon PC

Verdikt

I přes pár much je Gunpoint svěží chuťovkou pro milovníky stealth žánru i pro ty, které zajímá nezávislá vývojářská herní scéna.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz