Guitar Hero - Warriors of Rock Recenze Guitar Hero: Warriors of Rock

Guitar Hero: Warriors of Rock

Tomáš Krajča

Tomáš Krajča

13. 11. 2010 23:52 8
Reklama
Reklama

Série Guitar Hero se začíná natahovat jako písnička Hajcman Blues od Buty. Jenže zatímco při poslechu téhle pecky z alba Kapradí si podvědomě nepřejete, aby skončila, u Warriors of Rock stereotyp a utahanost dosáhly kritického rozměru. Nové Guitar Hero ilustruje dokonale aktuální krizi žánru hudebních her a ždímá už opravdu jen poslední zbytky přirozeného šarmu dovádění s plastovou kytarou, bicími a mikrofonem před obrazovkou, na níž ujíždějí ďábelským tempem vpřed pestrobarevné puntíky.

Warriors of Rock nepřicházejí s žádnou revolucí v podobě nového nástroje nebo možností hraní. Spoléhají na tradiční zábavu, kdy se hráči snaží mačkáním správných tlačítek a trsáním na kytaře, či bušením do bicích trefovat akordy, které zobrazuje hra. Úspěch zajišťují licence na známé a kvalitní rockové skladby populárních skupin, v singleplayeru kampaň s humornými cut-scénami a rozmanitými hrdiny, a zejména pak multiplayerové party režimy, kdy si zahraje i celá skupina včetně zpěváka.

To jsem se musel narodit dřív, než jsem vlastně umřel

Nad řadou designerských rozhodnutí v novém Guitar Hero ale nezbývá než kroutit hlavou. Pokud jde o kampaň, ta občas pobaví s nadsázkou zpracovanými příběhovými předěly, ale v mnoha okamžicích nudí a vysloveně frustruje. Důvodem je nutnost postupně si odemykat jednotlivé hrdiny – každý z nich má přitom svůj setlist složený z písniček podobného žánru. A komu nesedí laciný popíček, má problém. Kdo není schopen ubrnkat divoké metalové šílenství – má problém. A kdo zrovna netouží po tom přehrát si kompletní album Rush (jistě zajímavé, už díky provázanosti do globálního příběhu, ale utahané)... však víte...

Po pohodlí kampaní, kdy si hráči otevírali nové balíky písniček, ale hvězdy potřebné pro postup dál mohli sbírat kdekoli, je totálním zpátečnictvím nutit je hrát prakticky všechny přítomné skladby. Už i proto, že jejich výběr ani nasazení puntíků není zdaleka dokonalé. Bleed Out od Linin Park, cajdák How You Remind Me od Nickelback nebo Money for Nothing od Dire Straits patří k odstrašujícím příkladům, zklame ale i jeden z taháků Bohemian Rhapsody od Queen (pokud vám tedy nepřijde v pořádku hrát klávesové party na kytaru) a dohrát Holy Wars od Megadeth je sice velká výzva (a kdo to dokáže, ať si klidně říká „metalový king“), zábava ale ani moc ne. Pár pěkných kousků jako Fascination Street od The Cure, chytlavá Losing My Religion od R.E.M., anebo Children of the Grave od Black Sabbath situaci nezachrání – zvlášť když si je musíte z nějakého obtížně pochopitelného důvodu v rozporuplné singleplayerové kampani odemknout, protože v Quickplay režimu na začátku k dispozici nejsou.

Do obchodu přijde tlustá paní, má veliké břicho

Přestože soundtrack hýří známými jmény, občas se nelze nepozastavit nad výběrem skladeb samotných. Jako bonus je určitě prima nápad zahrát si filmový motiv ze Spider-mana v podání The Ramones, ale fanoušci Ramones by určitě raději v setlistu viděli deset jiných, plnohodnotných písniček. A tak když dojde na tradiční scénář, kdy hosté rozjeté párty listují seznamem songů, aby si vybrali, co budou hrát dál, přicházejí až příliš často rozpaky, protože hrát dokola Bohemian Rhapsody a Sharp Dressed Man zkrátka není zábava ani po deseti vodkách s rumem a jednom vodníkově spermatu (prověřeno v praxi).

Mezi systémové novinky Warriors of Rock patří speciální schopnosti hrdinů.Ty fungují poměrně dobře, byť některé dělají z hraní snad až příliš triviální záležitost. Jde o pomůcky typu, že se třeba při první chybě ještě nepřeruší „streak“, tedy načítání správně nahraných akordů za sebou, anebo že má hráč k dispozici dva ankhy, které může použít k resurekci, když nezvládne těžkou písničku, a pokud je nevyužije, připočítají se mu na konci ke hvězdičkovému hodnocení. Warriors of Rock díky tomu nabourávají zažité pětihvězdové paradigma – nyní je možné získat i větší počet a ulehčit si tak postup vpřed. Tahle změna byla k lepšímu a pomáhá tomu, aby se hráč alespoň trochu sžil s postavami rockerů, kteří musejí objevit svou temnou stránku a postavit se zlu.

Guitar Hero: Warriors of Rock však ve výsledku přiměly objevit svou temnou stránku spíše redakční osazenstvo Levelu a Hrej. Zatímco dřív se v redakci s chutí pořádaly skupinové „koncerty“, tentokrát došlo na nevrlé pohledy, demonstrativně nasazovaná sluchátka, předměty vrhané směrem k televizi a hrozby amatérskou kolonoskopií, když jsem se odvážil rozehrát už zmiňované Nickelback.

Ještě že mají Warriors of Rock, stejně jako Hajcman Blues a recenze na průměrné hudební ždímačky peněz ze stále znuděnějších hráčů, konec.

Guitar Hero - Warriors of Rock
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360
Wii icon Wii

Verdikt

Pokračování slavné série hudebních her je bohužel silně cítit nastavovanou kaší: stále je to chytlavá hra, ale v povinné kampani mnohdy nevyladěná a nudná, rozporuplný je i výběr písniček a nasazení puntíků.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz