Guitar Hero: Metallica Recenze Guitar Hero: Metallica

Guitar Hero: Metallica

Tomáš Krajča

Tomáš Krajča

28. 5. 2009 22:53 9
Reklama

Nedávný tematický datadisk Guitar Hero: Aerosmith nesklidil nadšené ovace. De facto se v jeho kritice spojily všechny problémy série Guitar Hero: na to, že šlo o tematický přídavek, nebyl počet skladeb nejvyšší, stejně tak jejich výběr přinesl lehké zklamání. Řada z nich byla velmi špatně nasazena a rozmístění puntíků vyvolávalo dojem, že se hraje něco jiného, než co v písni doopravdy zní. A konečně hra pro směšně lehkou obtížnost nebyla výzvou, dohrát některé delší, pomalejší balady bylo skoro za trest. Oproti tomu Guitar Hero: Metallica má šmrnc. Od samého začátku řízne do strun takovou silou, že se začnou otřásat stěny obýváku, a nepoleví až do samotného závěru. Nutí bušit do plastové kytary, házet dlouhými vlasy, lámat paličky o bubínky a činely, chraplavým řevem budit sousedy a osedlat bouřku za oknem. Let's ride the lightning!

Trefa do černého

Velká trefa je už samotný výběr skladeb. Singleplayerová kampaň jich postupně otevře necelou padesátku. To není o mnoho víc než u Aerosmith, ale málokomu to bude vadit, protože je to pecka za peckou. Osmadvacet skladeb Metallicy by se mohlo vyjímat v regálech hudebních prodejen jako regulérní Best of album, tak reprezentativní výběr to je. Hráči si užijí nezapomenutelné klasiky z osmdesátých let, je tu úplně první pecka Hit the Lights, Whiplash, Seek and Destroy, Creeping Death, Fade to Black nebo Master of Puppets. Přelom 80. a 90. let reprezentuje jedna z nejlepších metalových skladeb historie - One nebo balada Nothing Else Matters, z poloviny devadesátek a alb Load a Reload tu jsou třeba King Nothing nebo Fuel, a nechybí ani relativní novinky (včetně alba posledního) typu Frantic či All Nightmare Long.

Autorům se dál podařilo trefit i do očekávaného vkusu lidí, kteří sáhnou po Metallice. Její velkou metalovou jízdu tak vkusně doplňují Alice in Chains, Judas Priest, Motorhead, Slayer nebo System of a Down. Od méně očekávaných interpretů jako Queen nebo Foo Fighters byly vybrány netypicky tvrdé písníčky a kdo by si přece jen chtěl odpočinout, může sáhnout po Thinz Lizzy (The Boys Are Back in Town) anebo Lynyrd Skynyrd (Stacked Actors).

Nasadit a řezat

Výborný dojem zanechává kytarová singleplayerová kampaň, puntíky byly citlivě nasazeny a písně nabízejí mnoho silných okamžiků, kdy hráč chytne sérii náročných akordů a hudba přesně kopíruje jeho řezání do trsátka. Je to pocit, který by mohl stát na konci klasické reklamy na Mastercard. Na druhou stranu, patří se malé varování: jde o velmi obtížné písně. Už na obtížnost medium není jejich dohrání vždycky pohodové, pozlobit mohou velmi rychlé pasáže s nutností vydržet hodně dlouho brnkat v rychlém tempu či složitá "vybrnkávací" sóla. Obtížnost hard pak na rozdíl od Aerosmith dělá čest svému jménu a dohrání některých písní se zdá být zpočátku skoro nemožné. Ještě obtížnější jsou rychlé skladby pro bubeníky, kteří mají s paličkami přece jen víc práce než hráč, který jen lehce hýbe prsty na kytaře. Při správném výběru písně si docela dobře zahraje i basák, zpěv chce tentokrát trochu odvahy, ale po chvilce trénování se zvládnout dá.

Vyšší obtížnost paradoxně může být faktorem, který přiměje k pořízení hry i ty, kdo nejsou až tak skalními fanoušky Metallicy, ale nějaké Guitar Hero už doma mají. Písničky pro ně budou skutečnou výzvou, dobrý feedback zvyšuje radost z hraní – a dokončení na obtížnost expert je doslova a do písmene hrdinský čin hodný obdivu.

Grafický reload

Prezentace Guitar Hero: Metallica není nijak ohromující. Logicky byly změněny loadovací obrazovky a různé grafické prvky, příběh kampaně ale stále vypráví kratičké komiksové animace bez dabingu. Do hry přibyly stylizované postavičky Jamese Hetfielda, Kirka Hammetta, Roba Trujilla a Larse Ulricha (v písničkách jiných skupin lze použít klasické hrdiny z Guitar Hero typu Axela Steela), kteří vystupují v několika nových arénách. Celková úroveň prezentace je ale stále stejná a malý facelift by určitě nebyl od věci.

I přesto, že se u nás hra prodává za docela vysokou cenu (necelé dva tisíce), lze ji doporučit. Výborně se pobaví zejména ti, kdo už mají zkušenosti s hudebními hrami: pro úplné začátečníky bude obtížná a frustrující. Ale přesto: takhle nějak bychom si tematické datadisky věnované jednotlivým skupinám představovali – většina písní je od oblíbeného interpreta, a tak se snadno trefí do vkusu, navíc jsou dobře nasazené a zábavné. Těšme se, co (či spíše kdo) přijde příště.

Guitar Hero: Metallica
PlayStation PlayStation 3
PlayStation PlayStation 2
Xbox Xbox 360
Wii Wii

Verdikt

Jedna z cest, jak udělat opravdu dobrý datadisk k hudební hře typu Guitar Hero. Dal by se prodávat jako Best of Metallica - a oblíbené písničky zpracovává velmi důstojnou formou.

Co se nám líbí a nelíbí?

výborný tracklist, dobře nasazené skladby, obtížnost, která je skutečnou výzvou
jen 49 písniček, pro začátečníky může být frustrující
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama