Guitar Hero: Metallica Recenze Guitar Hero: Metallica

Guitar Hero: Metallica

Tomáš Krajča

Tomáš Krajča

28. 5. 2009 22:53 9
Reklama
Reklama

Nedávný tematický datadisk Guitar Hero: Aerosmith nesklidil nadšené ovace. De facto se v jeho kritice spojily všechny problémy série Guitar Hero: na to, že šlo o tematický přídavek, nebyl počet skladeb nejvyšší, stejně tak jejich výběr přinesl lehké zklamání. Řada z nich byla velmi špatně nasazena a rozmístění puntíků vyvolávalo dojem, že se hraje něco jiného, než co v písni doopravdy zní. A konečně hra pro směšně lehkou obtížnost nebyla výzvou, dohrát některé delší, pomalejší balady bylo skoro za trest. Oproti tomu Guitar Hero: Metallica má šmrnc. Od samého začátku řízne do strun takovou silou, že se začnou otřásat stěny obýváku, a nepoleví až do samotného závěru. Nutí bušit do plastové kytary, házet dlouhými vlasy, lámat paličky o bubínky a činely, chraplavým řevem budit sousedy a osedlat bouřku za oknem. Let's ride the lightning!

Trefa do černého

Velká trefa je už samotný výběr skladeb. Singleplayerová kampaň jich postupně otevře necelou padesátku. To není o mnoho víc než u Aerosmith, ale málokomu to bude vadit, protože je to pecka za peckou. Osmadvacet skladeb Metallicy by se mohlo vyjímat v regálech hudebních prodejen jako regulérní Best of album, tak reprezentativní výběr to je. Hráči si užijí nezapomenutelné klasiky z osmdesátých let, je tu úplně první pecka Hit the Lights, Whiplash, Seek and Destroy, Creeping Death, Fade to Black nebo Master of Puppets. Přelom 80. a 90. let reprezentuje jedna z nejlepších metalových skladeb historie - One nebo balada Nothing Else Matters, z poloviny devadesátek a alb Load a Reload tu jsou třeba King Nothing nebo Fuel, a nechybí ani relativní novinky (včetně alba posledního) typu Frantic či All Nightmare Long.

Autorům se dál podařilo trefit i do očekávaného vkusu lidí, kteří sáhnou po Metallice. Její velkou metalovou jízdu tak vkusně doplňují Alice in Chains, Judas Priest, Motorhead, Slayer nebo System of a Down. Od méně očekávaných interpretů jako Queen nebo Foo Fighters byly vybrány netypicky tvrdé písníčky a kdo by si přece jen chtěl odpočinout, může sáhnout po Thinz Lizzy (The Boys Are Back in Town) anebo Lynyrd Skynyrd (Stacked Actors).

Nasadit a řezat

Výborný dojem zanechává kytarová singleplayerová kampaň, puntíky byly citlivě nasazeny a písně nabízejí mnoho silných okamžiků, kdy hráč chytne sérii náročných akordů a hudba přesně kopíruje jeho řezání do trsátka. Je to pocit, který by mohl stát na konci klasické reklamy na Mastercard. Na druhou stranu, patří se malé varování: jde o velmi obtížné písně. Už na obtížnost medium není jejich dohrání vždycky pohodové, pozlobit mohou velmi rychlé pasáže s nutností vydržet hodně dlouho brnkat v rychlém tempu či složitá "vybrnkávací" sóla. Obtížnost hard pak na rozdíl od Aerosmith dělá čest svému jménu a dohrání některých písní se zdá být zpočátku skoro nemožné. Ještě obtížnější jsou rychlé skladby pro bubeníky, kteří mají s paličkami přece jen víc práce než hráč, který jen lehce hýbe prsty na kytaře. Při správném výběru písně si docela dobře zahraje i basák, zpěv chce tentokrát trochu odvahy, ale po chvilce trénování se zvládnout dá.

Vyšší obtížnost paradoxně může být faktorem, který přiměje k pořízení hry i ty, kdo nejsou až tak skalními fanoušky Metallicy, ale nějaké Guitar Hero už doma mají. Písničky pro ně budou skutečnou výzvou, dobrý feedback zvyšuje radost z hraní – a dokončení na obtížnost expert je doslova a do písmene hrdinský čin hodný obdivu.

Grafický reload

Prezentace Guitar Hero: Metallica není nijak ohromující. Logicky byly změněny loadovací obrazovky a různé grafické prvky, příběh kampaně ale stále vypráví kratičké komiksové animace bez dabingu. Do hry přibyly stylizované postavičky Jamese Hetfielda, Kirka Hammetta, Roba Trujilla a Larse Ulricha (v písničkách jiných skupin lze použít klasické hrdiny z Guitar Hero typu Axela Steela), kteří vystupují v několika nových arénách. Celková úroveň prezentace je ale stále stejná a malý facelift by určitě nebyl od věci.

I přesto, že se u nás hra prodává za docela vysokou cenu (necelé dva tisíce), lze ji doporučit. Výborně se pobaví zejména ti, kdo už mají zkušenosti s hudebními hrami: pro úplné začátečníky bude obtížná a frustrující. Ale přesto: takhle nějak bychom si tematické datadisky věnované jednotlivým skupinám představovali – většina písní je od oblíbeného interpreta, a tak se snadno trefí do vkusu, navíc jsou dobře nasazené a zábavné. Těšme se, co (či spíše kdo) přijde příště.

Guitar Hero: Metallica
PlayStation PlayStation 3
PlayStation PlayStation 2
Xbox Xbox 360
Wii Wii

Verdikt

Jedna z cest, jak udělat opravdu dobrý datadisk k hudební hře typu Guitar Hero. Dal by se prodávat jako Best of Metallica - a oblíbené písničky zpracovává velmi důstojnou formou.

Co se nám líbí a nelíbí?

výborný tracklist, dobře nasazené skladby, obtížnost, která je skutečnou výzvou
jen 49 písniček, pro začátečníky může být frustrující
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz