Pochválena buď hamižnost a lakota, pochválen buď čich na výhodný nákup či prodej nad cenou v nouzi. Pochválena buď předvídavost v konání, pochválen buď odhad nabídky a poptávky, pochváleni buďte všichni, kdo čtete v trzích jako v otevřeném manuskriptu. Grand Ages: Medieval je komplexní obchodnická RTS, situovaná do období evropského středověku. A také hra, která se točí kolem vydělávání a utrácení peněz... podobně jako vír. Na začátku ji uvedou do divokého a vzrušujícího pohybu.
A pak ji potopí.
HRABIVÁ RTS
Parazitismus
iZdroj: Hrej.cz
V roce 2009 vyšla poměrně povedená budovatelská strategie Grand Ages: Rome (recenze). S Medieval má ale společnou jen značku – vývojáře z Haemimont Games vystřídali o poznání méně přesvědčiví Gaming Minds.
Zatracena buď jistota vývojářů, že "zlato světem vládne." V krátké výukové kampani i rozsáhlé otevřené hře ji vnucují od prvního okamžiku. Od tvůrců série Port Royale či Rise of Venice se samozřejmě není čemu divit, ale Grand Ages: Medieval proto působí velmi prvoplánově. "Ovládnutí Evropy" tu tedy znamená především vytvoření totálně výkonné ekonomiky a obchodnické sítě, která umožní si konkurenční velká města prostě a jednoduše koupit.
Pochváleno budiž prvních pár desítek minut, ve kterých hra umožní rychle proniknout do základních mechanismů a staví před hráče zajímavé výzvy. Začíná s jedním městem, jedním zvědem a obchodnickou karavanou. Aby se mohla zrodit velká říše, je třeba uvážlivě produkovat suroviny, polotovary či výrobky (každé město přitom zvládne vyrábět jen pět komodit) a skrz obchodníka je prodat tam, kde za ně strhne nejvyšší cenu. Když se naspoří dost zdrojů, může hráč pomocí osadníka založit město nové, otevřít si cestu k obchodní alianci se vzdálenější osadou, a postupný rozvoj malého státečku s čím dál pestřejšími možnostmi, jak zdroje kombinovat, přenášet a prodávat, je zajímavou výzvou.
Zatraceny buďte dlouho hodiny poté, co hráč postaví páté šesté město – a hra se stane otravnou a zbytečnou.
DRAHÁ VÁLKA
Pochválena budiž snaha přimět hráče, aby před nákupem žoldnéřů a rozpoutáním otevřeného konfliktu preferoval mírumilovné metody. Lepší i zábavnější je zničit sousedy ekonomicky, jejich města si koupit, anebo odsoudit k živoření v chudobě a úpadku. Grand Ages: Medieval toho dosahuje i za cenu drastické finanční náročnosti armád, zejména ve směru pravidelnosti plateb. Jakmile se jednou někde něco zasekne a týden nedorazí žold, už jsou vojáci na dně s morálkou a téměř k nepoužití. Jasně, pivo a nevěstky něco stojí, ale tradiční křesťanský půst přece také není k zahození, no ne?
Zatracena buď nezábavnost bojové části hry. Přese všechno, když už jednou ve hře možnost tvořit a vést armády je, mohla by hra nabídnout alespoň nějakou možnost ovlivnit formaci či způsob, jakým automaticky vyhodnocované střety vaše jednotky povedou. I ten, kdo se smíří s tím, že Grand Ages: Medieval zkrátka nejsou o válčení běžnými prostředky, bude zklamán. Velmi slabé jsou totiž všechny (asi dvě) možnosti diplomacie. S nulovou možností odhadu, jaká by byla adekvátní cena za uzavření obchodního paktu či aliance hráči nezbývá, než střelit číslo od boku. A v praxi tak vlastně předimenzovat vlastní profit, a cizí město oslovit rovnou s nabídkou, která se nedá odmítnout.
Postupný rozvoj malého státečku s čím dál pestřejšími možnostmi, jak zdroje kombinovat, přenášet a prodávat, je zajímavou výzvou.
KDE SE STALA CHYBA
Medvědi
iZdroj: Hrej.cz
Otravným a ne úplně pochopitelným škůdcem na menších armádách jsou skupiny divokých medvědů.
Řečeno newspeakem sociálních sítí – ten pocit, když vám stádo medvědů roztrhá sekerníky, na které jste šetřili předchozí čtyři hodiny...
Pochválena buď míra hloubky simulace ekonomických zákonitostí. Cenu jednotlivých produktů ovlivňuje jejich dostupnost v okolí. V rámci vlastní říše či prostřednictvím obchodu s okolními městy pak musí hráč budovat řetězec surovin, který vede k cennějším artiklům. Na prodeji cihel a dřeva se zkrátka příliš zbohatnout nedá, ale na pivu už ano. Omezený počet obchodníků, kteří se mezi městy pohybují, se sice může zdát jako otravná a nelogická věc, ve skutečnosti však hráči umožní, aby se ve spleti svých cest úplně neztratil, a nutí navrhovat pohyb karavan efektivně.
Zatracena buď zpětná vazba, kterou hráč dostává. Zejména když se něco nedaří a rozpočet se dostane do červených čísel, je hrozně těžké odhalit příčinu. Výdělky od obchodníků výrazně kolísají a v některých důležitých statistikách (například náklady výstavby) jsou k dispozici pouze celková čísla. V okamžiku, kdy všechno funguje, nemívá tak hráč často pocit, že by to bylo jeho brilantním rozhodnutím, ale spíše děkuje milosrdné náhodě. Pocit, že věci nejsou pod kontrolou, zážitku z hraní neprospívá a kazí vítězný pocit i ve chvíli, kdy už je dobytí starého kontinentu na dosah.
Pochválena buď detailní grafika a přehledné zobrazení, které umožňuje podívat se zblízka na koloběh života v jednotlivých hradech a osadách, stejně jako odzoomovat a zkouknout celou mapu z ptačí perspektivy. Pochváleno buď i neomezené zastavování či urychlování času, které umožňuje rozvážné kroky i přeskočení "čekacích" pasáží.
Zatracena buď ale závěrem všechna falešná objektivita. Ta, která velí přiznat Grand Ages: Medieval tolik pozitivních věcí – snahu o inovaci, odlišné pojetí "velkolepé" historické strategie, i dílčí dobré nápady. Výsledkem totiž zůstává stále hra, která se bude muset dlouho zpovídat z hříchů nudy a stereotypu, nezáživného boje, rutiny obchodování, jež někdy jde přímo samo, a jindy nefunguje a nedá se zjistit, proč. Hra, jejíž autoři by se měli podívat na Crusader Kings 2 a pak dlouho, opravdu hodně dlouho přemýšlet.
