Pochválena buď hamižnost a lakota, pochválen buď čich na výhodný nákup či prodej nad cenou v nouzi. Pochválena buď předvídavost v konání, pochválen buď odhad nabídky a poptávky, pochváleni buďte všichni, kdo čtete v trzích jako v otevřeném manuskriptu. Grand Ages: Medieval je komplexní obchodnická RTS, situovaná do období evropského středověku. A také hra, která se točí kolem vydělávání a utrácení peněz... podobně jako vír. Na začátku ji uvedou do divokého a vzrušujícího pohybu.
A pak ji potopí.
HRABIVÁ RTS
Parazitismus
Zdroj: Herní magazín Hrej.cz
V roce 2009 vyšla poměrně povedená budovatelská strategie Grand Ages: Rome (recenze). S Medieval má ale společnou jen značku – vývojáře z Haemimont Games vystřídali o poznání méně přesvědčiví Gaming Minds.
Zatracena buď jistota vývojářů, že "zlato světem vládne." V krátké výukové kampani i rozsáhlé otevřené hře ji vnucují od prvního okamžiku. Od tvůrců série Port Royale či Rise of Venice se samozřejmě není čemu divit, ale Grand Ages: Medieval proto působí velmi prvoplánově. "Ovládnutí Evropy" tu tedy znamená především vytvoření totálně výkonné ekonomiky a obchodnické sítě, která umožní si konkurenční velká města prostě a jednoduše koupit.
Pochváleno budiž prvních pár desítek minut, ve kterých hra umožní rychle proniknout do základních mechanismů a staví před hráče zajímavé výzvy. Začíná s jedním městem, jedním zvědem a obchodnickou karavanou. Aby se mohla zrodit velká říše, je třeba uvážlivě produkovat suroviny, polotovary či výrobky (každé město přitom zvládne vyrábět jen pět komodit) a skrz obchodníka je prodat tam, kde za ně strhne nejvyšší cenu. Když se naspoří dost zdrojů, může hráč pomocí osadníka založit město nové, otevřít si cestu k obchodní alianci se vzdálenější osadou, a postupný rozvoj malého státečku s čím dál pestřejšími možnostmi, jak zdroje kombinovat, přenášet a prodávat, je zajímavou výzvou.
Zatraceny buďte dlouho hodiny poté, co hráč postaví páté šesté město – a hra se stane otravnou a zbytečnou.
DRAHÁ VÁLKA
Pochválena budiž snaha přimět hráče, aby před nákupem žoldnéřů a rozpoutáním otevřeného konfliktu preferoval mírumilovné metody. Lepší i zábavnější je zničit sousedy ekonomicky, jejich města si koupit, anebo odsoudit k živoření v chudobě a úpadku. Grand Ages: Medieval toho dosahuje i za cenu drastické finanční náročnosti armád, zejména ve směru pravidelnosti plateb. Jakmile se jednou někde něco zasekne a týden nedorazí žold, už jsou vojáci na dně s morálkou a téměř k nepoužití. Jasně, pivo a nevěstky něco stojí, ale tradiční křesťanský půst přece také není k zahození, no ne?
Zatracena buď nezábavnost bojové části hry. Přese všechno, když už jednou ve hře možnost tvořit a vést armády je, mohla by hra nabídnout alespoň nějakou možnost ovlivnit formaci či způsob, jakým automaticky vyhodnocované střety vaše jednotky povedou. I ten, kdo se smíří s tím, že Grand Ages: Medieval zkrátka nejsou o válčení běžnými prostředky, bude zklamán. Velmi slabé jsou totiž všechny (asi dvě) možnosti diplomacie. S nulovou možností odhadu, jaká by byla adekvátní cena za uzavření obchodního paktu či aliance hráči nezbývá, než střelit číslo od boku. A v praxi tak vlastně předimenzovat vlastní profit, a cizí město oslovit rovnou s nabídkou, která se nedá odmítnout.
Postupný rozvoj malého státečku s čím dál pestřejšími možnostmi, jak zdroje kombinovat, přenášet a prodávat, je zajímavou výzvou.
KDE SE STALA CHYBA
Medvědi
Zdroj: Herní magazín Hrej.cz
Otravným a ne úplně pochopitelným škůdcem na menších armádách jsou skupiny divokých medvědů.
Řečeno newspeakem sociálních sítí – ten pocit, když vám stádo medvědů roztrhá sekerníky, na které jste šetřili předchozí čtyři hodiny...
Pochválena buď míra hloubky simulace ekonomických zákonitostí. Cenu jednotlivých produktů ovlivňuje jejich dostupnost v okolí. V rámci vlastní říše či prostřednictvím obchodu s okolními městy pak musí hráč budovat řetězec surovin, který vede k cennějším artiklům. Na prodeji cihel a dřeva se zkrátka příliš zbohatnout nedá, ale na pivu už ano. Omezený počet obchodníků, kteří se mezi městy pohybují, se sice může zdát jako otravná a nelogická věc, ve skutečnosti však hráči umožní, aby se ve spleti svých cest úplně neztratil, a nutí navrhovat pohyb karavan efektivně.
Zatracena buď zpětná vazba, kterou hráč dostává. Zejména když se něco nedaří a rozpočet se dostane do červených čísel, je hrozně těžké odhalit příčinu. Výdělky od obchodníků výrazně kolísají a v některých důležitých statistikách (například náklady výstavby) jsou k dispozici pouze celková čísla. V okamžiku, kdy všechno funguje, nemívá tak hráč často pocit, že by to bylo jeho brilantním rozhodnutím, ale spíše děkuje milosrdné náhodě. Pocit, že věci nejsou pod kontrolou, zážitku z hraní neprospívá a kazí vítězný pocit i ve chvíli, kdy už je dobytí starého kontinentu na dosah.
Pochválena buď detailní grafika a přehledné zobrazení, které umožňuje podívat se zblízka na koloběh života v jednotlivých hradech a osadách, stejně jako odzoomovat a zkouknout celou mapu z ptačí perspektivy. Pochváleno buď i neomezené zastavování či urychlování času, které umožňuje rozvážné kroky i přeskočení "čekacích" pasáží.
Zatracena buď ale závěrem všechna falešná objektivita. Ta, která velí přiznat Grand Ages: Medieval tolik pozitivních věcí – snahu o inovaci, odlišné pojetí "velkolepé" historické strategie, i dílčí dobré nápady. Výsledkem totiž zůstává stále hra, která se bude muset dlouho zpovídat z hříchů nudy a stereotypu, nezáživného boje, rutiny obchodování, jež někdy jde přímo samo, a jindy nefunguje a nedá se zjistit, proč. Hra, jejíž autoři by se měli podívat na Crusader Kings 2 a pak dlouho, opravdu hodně dlouho přemýšlet.
Underkeep pro mě představoval první pořádné setkání s žánrem, který na první pohled působí dost zastarale. O to víc mě překvapilo, jak rychle jsem mu přišel na chuť.
Phantom Blade Zero na první pohled připomíná další náročnou akci postavenou na žánru souls her, ve skutečnosti je ale mnohem přístupnější, než se zdá. Právě proto může být ideální i pro hráče, které souls hry vždycky lákaly, ale odrazovala je jejich pověstná náročnost.
Final Fantasy Resonance je počin ze staré školy, který se vrací ke krystalům, pixelům a tahovým soubojům. Pod známým vizuálem se skrývá promyšlené RPG, které dokáže nadchnout. Jen mu musíte dát čas.
Kompletní edice Ghost of Yotei rozšiřuje původní hru o příběhové DLC Echoes of Sekigahara a nový režim Nejhledanější. První jmenované se vrací do minulosti Acu a nabízí silnější příběhovou kapitolu zasazenou do velké bitvy, zatímco druhé přidává roguelike strukturu postavenou hlavně na soubojích. Ani jedna novinka původní hru zásadně nepřekopává, dohromady ale dávají velmi dobrý důvod vrátit se po roce zpátky do Eza.
Marvel’s Wolverine ukazuje Insomniac v podstatně temnější poloze. Loganův příběh se nebojí krve ani nepříjemnějších témat a v nejlepších chvílích dokáže být opravdu silný.
Diskuse (5)
Komentáře
Nejsi přihlášený(á)
Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.
Rychlé přihlášení přes: