God Eater 3 Recenze God Eater 3

God Eater 3

Vojta Dřevíkovský

Vojta Dřevíkovský

22. 2. 2019 10:15 1

Anime školačky proti obřím příšerám. Jak tohle může dopadnout?

Reklama

Když dva dělají totéž, není to totéž. Viditelné to je na sérii akčních RPG her God Eater, která se inspirovala Monster Hunterem, a tak trochu v jeho stínu stojí už od dob PSP. Z porovnání s metodickými lovy fantastické zvěře vychází God Eater jako rychlejší a také o něco snazší varianta, jak předimenzovanými zbraněmi bušit do velkých příšer. Jenže zatímco Monster Hunter loni učinil s Worldem významný krok k modernizaci zažitých systémů, God Eateru porozumění současných potřeb konzolových hráčů chybí a ve svém třetím dílu působí jako hra z dob dávno minulých.

God Eater hráče přivádí do ne tak vzdálené budoucnosti, kdy lidstvo přežívá v rozbořeném světě, po kterém se toulají příšery zvané Aragami. Boj s Aragami lidstvo prohrálo především díky tomu, že Aragami jsou konvenčními zbraněmi nezranitelní. Jedinou obranou proti nim jsou speciální zbraně God Arc, které v sobě obsahují buňky příšer a God Eateři, děti, které jediné mohou tyto zbraně ovládat, aniž by je příšery v nich sežraly. To z God Eaterů dělá poměrně cenné žoldáky, nicméně ostatní je často ani nepovažují za skutečné lidi díky jejich nadpřirozené síle a hbitosti. A tak je s God Eatery zacházeno spíše jako s věcmi, na jejich schopnostech bohatnou jiní a náladovým teenagerům v sexy oblečcích a s komicky obřími zbraněmi v rukou zbývá jen snít o lepší budoucnosti. Na rozdíl od Monster Huntera, God Eater skutečně vypráví nějaký zajímavější příběh, přestože si náramně hoví v klasických anime archetypech. Ale přiznám se, že mě navzdory všem těm mlčenlivým školačkám, rozíveným rošťákům a prsatým maminám při hraní udržel, jen abych zjistil, zda se mé partě adolescentů skutečně podaří dosáhnout vytoužené nezávislosti.

BOŽÍ ZÁKUSEK

Ve hře se ocitáme se v kůži roli jednoho takového God Eatera - tedy přesněji Adaptive God Eatera, ale nad tradičně japonskou překomplikovanou nomenklaturou všeho jsem zlomil hůl, byť hra nabízí postupně aktualizovaný slovníček všech pojmů, na které při hraní narazíte. Nicméně, typický den God Eatera vypadá tak, že si zvolí misi, podle slabin hlavní příšery si upraví výzbroj a vyrazí do terénu. Zapomeňte ale na rozlehlé oblasti z MHW - mapy v God Eateru 3 jsou vcelku malé a vzhledově nepříliš nápadité slepence pár arének a chodbiček, ve kterých se nachází hrst menších Aragami a jeden (a později i více) větší Aragami. Aragami mají různé tvary, schopnosti i vzorce útoků, ale na všechny platí hrubá síla. Proto do nich budete řezat svým God Arcem dokud nepadnou, za což získáte odměnu v podobě materiálů, které využijete při tvorbě lepších zbraní.

Ano, i tady se rozbíjejí části příšer, ale není to tak náročné, jako například v MHW.

Stejně jako v MonHunu, i v God Eater 3 určuje herní styl výběr God Arcu. Máme tu God Arcy v podobě dlouhých mečů, krátkých mečů, dvou mečů, obřího kladiva, kopí, obručové břitvy a mé vyvolené kosy, a tradičně se s každou třídou útočí trochu jinak. God Arcy si pak v průběhu hry vylepšujete nebo vytváříte nové, zlepšujete jim statistiky nebo dodáváte jeden ze 4 elementálních nábojů. Kromě toho se každý God Arc může proměnit ve střelnou zbraň (sniperku, kulomet, laser či brokovnici), štít (opět tři varianty) a nebo v ozubenou tlamu, která si kousne do příšery, čímž zpřístupní trojici speciálních útoků základní zbraně nablízko. Všechno to si můžete před výpravou nastavit, vyměnit, vylepšit a obohatit o spoustu modifikátorů... Je to zkrátka japonská hra jak řemen.

RYCHLE A ZBĚSILE

Proměnlivost God Arcu udržuje boje s příšerami ve vysokém tempu. Na rozdíl od metodického sekání a píchání do dinosauřích potvor v MonHunu se v God Eaterovi neustále uskakuje divokým anime příšerám, tu se do nich rube kosou, tu se vyblokuje silný útok, tu se přepne na brokovnici a potvoře se rozstřelí pancíř a do odhalené slabiny se následně zakousnete démonickou tlamou. Ano, i tady se rozbíjejí části příšer, ale není to tak náročné, jako například v MHW. Jednotlivé mise, tedy výpravy na příšery, většinou máte hotové za pět až deset minut a pak jedete zpět na základnu posunout příběh zase o něco dál.

Rychlý spád misí ale intermezza na základně naprosto zabíjí, neboť příběhové mise vždy následuje nějaký rozhovor postav. Někdy se jedná i o několikaminutové filmečky, častěji musíte po třech patrech základny hledat postavu, se kterou si prostě musíte pokecat, než vás hra pustí dál. Je to zbytečná otrava, kdy se hra prázdnými kecy zdržuje od dalšího hraní a ještě horší dopad to má na onlinový multiplayer.

ONLINE TRÁPENÍ

K tomu totiž God Eater 3 přistupuje překvapivě staromódně. V singlu na mise chodíte až se třemi NPC parťáky, kteří jsou v mulťáku nahrazeni skutečnými hráči. Jeden z hráčů je vždy vlastníkem instance a až tři další se k němu pak připojí. Vlastník je pak zodpovědný za výběr misí a bez něj se hra nikam nehne. Během toho, co tedy obíhá povinné rozhovory, nemají ostatní hráči co dělat; leda si můžou jít nakoupit zásoby a pozměnit výbavu. Jenže to samé poté čeká i na vlastníka, a ve výsledku v mulťáku tráví tři ze čtyř hráčů v partě spoustu času nečinným čekáním. Nefunguje žádný drop-in drop-out systém, ani výběr misí, kterou si chcete zahrát a do které by vám hra našla spoluhráče. Jako takový je multiplayer stavěný spíš na hraní s kamarády, se kterými při hraní kecáte v partě, než s náhodnými lidmi, protože při hraní s nimi se ukoušete nudou. Navíc, odejde-li jeden z hráčů, hra čtveřici už nedoplní a to mi při hraní vždy způsobilo postupný odchod i zbývajících hráčů.

God Eater je prostě hratelné anime a jako správné hratelné anime dbá na to, aby při bojích všechno svítilo barvami, ve kterých se občas sami ztratíte.

Malou výjimku z přežitého řešení mulťáku tvoří speciální assault mise, ve kterých hra dohromady spojí 8 hráčů a dá před ně velmi tuhého Aragamiho, kterého je třeba porazit během 5 minut. Pokud se vám to podaří, čeká na vás sladká odměna v podobě částí, které potřebujete na výrobu mocnějších God Arců. V osmi hráčích jsou ale assault mise spíše velká mela, jejíž úspěch závisí na tom, zda se jí účastní nějaký přelevelovaný japonec s mega zbraní.

DOBRÝ, ALE...

Ale na mega zbraních a mega příšerách je God Eater postavený. Ty ztrouchnivěliny v herním designu se dají překousnout, když jsou souboje tak rychlé a plné cool efektů. A navíc když vám editor vzhledu postavy dovolí své růžovovlasé teenagerce nasadit kočičí ouška a obléct ji do edgy potrhaného kabátku. God Eater je prostě hratelné anime a jako správné hratelné anime dbá na to, aby při bojích všechno svítilo barvami, ve kterých se občas sami ztratíte. Hra v těchto chvílích připomíná hack’n’slash tituly jako Bayonetta nebo Devil May Cry, ale její bojový systém rozhodně není tak hluboký či náročný na ovládnutí. Vystačíte si se 2 řetězícími útoky, 3 speciálními schopnosti, puškou s různými náboji, uhýbáním a bráněním se za štítem. Navíc je God Eater 3 natolik benevolentní, že můžete až 8krát padnout, než hra prohlásí misi za neúspěšnou!

God Eater 3
i Zdroj: Hrej.cz

Rychlejší tempo hry určitě může být pro někoho velkým lákadlem a v bojovém systému God Eatera se skrývá něco docela chytlavého. Jen je škoda, že v mnoha ostatních ohledech působí GE3, první díl série, který na handheld nevychází, jako remaster titulu z přenosné konzole. Nízký počet Aragami a malé a neustále recyklované mapy po několika hodinách vyústí v rutinu mise-základna-mise, kterou nabourává vlastně jen doprovázející příběh. Vystoupit ze stínu svého vzoru se God Eater 3 zatím nepodařilo, chybí mu něco zásadně jiného a hlavně lepšího, co by ho skutečně přeřadilo na vlastní kolej. Tak třeba příště to vyjde.

God Eater 3
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

God Eater 3 je lehčí a svižnější bratránek Monster Huntera, který potěší hlavně fanoušky anime.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama