Fight Night Round 3

První dva Fight Night tituly si na konzolích současné generace vytvořily velmi početnou základnu fanoušků, kterým učarovala efektní audiovizuální presentace a velmi jednoduchý, ale perfektně fungující soubojový systém v single i multiplayeru. Díl třetí - Fight Night Round 3 – nic vyloženě nekazí, ale ani nezlepšuje, pokud nepočítáme vizuální zpracování, které je v případě Xbox 360 skutečně na úrovni. Platí to hlavně o modelech boxerů, na nichž je vidět každý šrám i sval a například pohled na zpomalený záznam knockoutu, to je skutečný špektákl.

Bohužel, boxeři sice perfektně vypadají, ale některé jejich pohyby jsou vyloženě legrační. Stačí se podívat na způsob, jakým mění bloky, nebo padají k zemi po pořádné ráně. Každopádně, co se presentace týče, tak je Xbox 360 verze Fight Night Round 3 skutečným generačním skokem, což se o spoustě her pro Xbox 360 nedá říci ani teď, rok po launchi.

Zpracování je však (naštěstí) podružné hernímu systému, který se při přechodu na nový a výkonnější hardware, nijak zásadně nezměnil. Systém ovládání zvaný Total Punch zůstal (stejně jako několik druhů ultimátních úderů) a je to dobře, moc dobře. Levá analogová páčka slouží k pohybu, pravá k rozdávání ran a tlačítka na vrchní straně k obraně a uhýbání ranám. Určitě bude chvilku trvat, než si na tento systém ovládání, který nahrazuje tradiční namapování úderů na tlačítka, nováčci v sérii zvyknou. Jakmile však poznají co jim Total Punch nabízí a v čem je omezuje, tak budou rozdávat jednu efektní ránu za druhou. Možná až příliš lehce. Přinejmenším v singleplayeru, který na moc dlouho nevystačí. Upravený kariérní mód totiž nefunguje ani zdaleka tak jak má, respektive jak by za ideální situace měl. Chybí v něm výrazná výzva a pocit, že se hráč s každým zápasem skutečně zlepšuje.

Tak jako v řadě jiných her od EA prostě kariéře chybí život. Jde o sérii zápasů, která končí získáním titulu šampióna v dané váhové kategorii. Jediným oživením jsou tradiční tréninkové minihry mezi zápasy, velmi dobře fungující minihra v zápasech a jeden hlavní soupeř, s nímž se hráč v průběhu kariéry utká několikrát a je nucen jej nakonec porazit, pokud má zálusk na pás pro šampióna. Ani ten však kariéru nezachrání, a ta se, stejně jako samostatné zápasy, začne brzy přejídat.

AI soupeřů nic překvapivého vymyslet neumí a nakonec začnou všichni, i přes odlišný vzhled, splývat. Všechno jako obvykle, i když jen částečně, zachraňuje multiplayer, který funguje relativně bezproblémově a skrze souboje s živými protivníky nabízí kopu solidní zábavy. Záleží samozřejmě na kvalitách soupeře, ale pokud jde o alespoň trošku zběhlého hráče, tak se zápasy konečně stanou skutečným (v rámci možností) sportovním zážitkem. Naplno se totiž projeví kvality robustního Total Punch systému. Pávě na něm snad budou tvůrci stavět při vývoji dalšího Fight Night titulu, který se bez výrazného zlepšení některých podstatných částí určitě neobejde.

P.S. Na úplný závěr jedna poznámka pro EA. Když už je hra plná reklam, tak by měly být rozmístěny CITLIVĚ! Reklamy na moderní výrobky v historických zápasech rozhodně nejsou legrační, poněvadž působí hůř než pověstná pěst na oko.