Hrej.cz Fallout 76 Recenze

Fallout 76

david-rozsival
David Rozsíval
26. 11. 2018 08:42 23 Sdílej:
Reklama
Reklama

Válka zůstává stejná. Jenomže byznys ne. Chcete uspět ve světě, kam dopadly atomové zbraně mikrotransakcí, sdílených zážitků a her jako služeb? Pak musíte být připraveni tomu leccos obětovat. Asi to si řekli hlavouni z Bethesdy, když odklepli vývoj Falloutu 76 a po Faustově vzoru obětovali to nejcennější, co měli – duši svojí série. I když… je to s Falloutem 76 opravdu tak hrozné, jak po vydání slýcháme ze všech stran? Nalézt odpověď na tuhle otázku, ve skutečnosti není úplně jednoduché.

Znám kolem sebe spoustu hráčů, kteří sérii Fallout od chvíle, kdy se přesunula pod křídla Bethesdy a do třetího rozměru, nemohou přijít na jméno. Jiným zase nesedla prý příliš optimistická stylizace čtvrtého dílu, která nebyla dost „post-apo“. Pro všechny tyto hráče Fallout 76 není a nikdy nebude. Pro ty první z toho důvodu, že se zbavuje i toho mála, co ze hry ještě dělalo RPG – chybí možnost ovlivňovat rozhovory, systém rozvoje postavy nahrazují kartičky s perky a taktický režim V.A.T.S. se přerodil v nepříliš elegantní systém automatického zaměřování. Ty druhé zase nejspíš odradí, že se velká část Apalačie, kde se aktuální díl odehrává, vyhnula zásahům jaderných střel a vypadá to tam jako ve Stromovce (když je hezky). Jenom si rozbalit deku a piknikový koš.

COUNTRY ROADS, TAKE ME HOME

A co tu zbývá pro ty, kteří zůstanou? Začněme tím pozitivním. Fallout 76 přináší čtyřikrát větší svět než předchozí díl, a je to svět plný míst, která už od pohledu chcete navštívit – věznice, vysílače, lyžařské středisko, přehrady, lesy, pustina, poušť, bažiny, doly, nádraží – svět nového Falloutu je zkrátka obrovský, což ještě více umocňuje skutečnost, že, odmyslíme-li si energozbroje, budete všude cestovat po svých. Navíc jeho rozlehlost nevede k jednotvárnosti. Nemějte strach, že byste se snad celou dobu museli prohánět v malebných podzimních krajinkách Západní Virginie. Podíváte se i radiací zubožených pustin či v noci světélkujících bažin. Zdálky navíc vypadají leckteré výjevy opravdu přitažlivě, což u hry, která v detailu není pohledná ani trochu, zaslouží mimořádné uznání.

Pochvalu si tvůrci zaslouží i za plejádu monster, s nimiž se při toulkách krajinou potkáte. A ostatně, cením si i toho, že je zdaleka nepotkáváte na každém kroku, jako se to často děje v jiných otevřených světech. Když už je ale potkáte, musím s chválou končit, protože Fallout 76 v boji nefunguje kdovíjak. Potíž je zejména s protivníky, útočícími na blízko – na hitboxy totiž není příliš spolehnutí a rychlejší nepřátele se s pomocí V.A.T.S. takřka nedá zaměřit. Kvůli střetům s protivníky se tak do téhle pustiny nejspíš vracet nebudete.

TO THE PLACE I BELONG

Kromě soubojů by dalšími pilíři Falloutu 76 teoreticky měly být online multiplayer, crafting a survival mechanismy, s tím související rozvoj postavy a snad i příběh. S online multiplayerem se to má bohužel tak, že kdyby hra ostatní hráče odpojila, většinu času to ani nepoznáte. Příčinou je jednak limit 24 hráčů na jednom serveru a jednak skutečnost, že když už někoho potkáte, nemáte moc velkou motivaci s ním cokoli podnikat. Ano, lze obchodovat, bojovat spolu, nebo naopak se spojit dohromady. Možnost kšeftovat se sice občas hodí, ale vzhledem k tomu, že hráčům vesměs schází to samé, co Vám (ergo Vám to neprodají), záviset na něm rozhodně nebudete.

Kdo čekal správu osídlení, kdy bude muset každý přiložit ruku k dílu, ten musí hledat jinde.

Co se týče bojů hráčů proti hráčům, je vidět, že se Bethesda obávala řádění sériových vrahů, protože útočníky omezuje, jak jen to jde. Dokud cíl palbu neopětuje, dostává minimální poškození. To sice omezuje možnost otravného trollingu ze strany notorických „PéKáček“, ale na druhou stranu také ubírá z atmosféry survivalu – v pustině byste si přeci nikdy neměli být ničím jistí. A když už jsou setkání tak vzácná, bylo by působivé, pokud byste se pokaždé museli mít na pozoru, jestli Vaše výstřely náhodou nepřilákají někoho horšího, než je další skupina ghúlů.

A co říct ke hře v partě? Tak jako skoro u každé činnosti, i tady se lze uchýlit k otřepanému rčení, že ve více lidech roste zábava. Platí to ovšem hlavně pro hru s přáteli, při hře s cizími lidmi většinu času nebudete vědět, proč vlastně držet spolu. Interakce je minimální a benefity z účasti v partě zrovna tak. Kdo čekal správu osídlení, kdy bude muset každý přiložit ruku k dílu, ten musí hledat jinde. Snad jenom při hledání kódů k jaderným hlavicím se spojení s ostatními hráči nevyhnete, ale pro online inkarnaci jedné z nejslavnějších videoherních sérií se mi to zdá býti nedostatečným.

WEST VIRGINIA, MOUNTAIN MAMA

Survival prvky ve Falloutu 76 zastupují především nově přidané ukazatele hladu a žízně, které zpočátku vypadají jako příjemné osvěžení s úkrok k realismu. Nadšení ale opadne relativně rychle a ze starosti o jídlo a vodu se stane jen další nudná povinnost, kdy si zkrátka čas od času musíte přihnout z lahve a otevřít nějakou tu psí konzervu. Jídla a pití je minimálně zpočátku všude dost, což vede i k tomu, že jen málokdy pocítíte nutnost si něco připravit ve svém táboře.

Stavba tábora není pohodlná, není intuitivní a výsledné produkty zkrátka nejsou pěkné na pohled.

Ostatně tábor a s ním spojený crafting měl být dalším z trumfů aktuálního dílu, leč zůstalo toliko u přání. Stavěcí režim z Falloutu 4 se vrací i se vší svojí neohrabaností. Navíc teď musíte tábor čas od času přestěhovat, a kdo se někdy stěhoval, ví, že je z toho jen mrzení. Stěhování vede k tomu, že po několika marných pokusech postavit si svůj kemp tak, aby byl potěchou pro oko, nakonec jednotlivé stanice pro výrobu, a možná ještě postel, pumpu a pár střílen jen tak ledabyle poházíte po okolí. Stavba tábora není pohodlná, není intuitivní a výsledné produkty zkrátka nejsou pěkné na pohled. V táboře se tak budete věnovat hlavně opravám zbraní a zbrojí, které mají tendenci se rozbíjet celkem ochotně, výrobě munice a případnému vylepšování vlastní výbavy, a rádi co nejrychleji vyrazíte zase zpátky do pustiny.

 TAKE ME HOME, COUNTRY ROADS

Vylepšování nově probíhá formou kartiček. Na každé úrovni až do padesátky si můžete vybrat jednu z vlastností systému SPECIAL a tu povýšit. Povýšení zejména zvyšuje počet a sílu kartiček perků, které k dané vlastnosti můžete přiřadit. Jednotlivé kartičky stejného druhu navíc můžete spojovat, aby měly větší sílu. Leckomu asi taková míra náhody při vylepšování postavy nesedne, ale mě kartičky překvapivě bavily – už kvůli tomu, že je relativně snadné si rychle změnit „build“ svojí postavy a připravit se tak na nové výzvy.

Největší výzvou ale bude sledování příběhu hry. Z nějakého nepochopitelného a dějem jen stěží omluveného důvodu se tvůrci rozhodli, že ve hře nepotkáte, kromě ostatních hráčů, živou duši. Příběh je tak vyprávěn roboty, počítačovými záznamy a zanechanými dopisy. Neustále zažíváte Cimrmanovské „teď tu byl,“ a snadno tak získáte pocit, že na ničem z Vašeho snažení vlastně nezáleží, protože všichni jsou už mrtví. Nemluvě o tom, že vyprávění skrze sáhodlouhé monology z holopásek a nekonečné záznamy v počítačích je stěží stravitelné i pro hráče, kteří se příběhu skutečně budou chtít věnovat.

Fallout 76 trpí na prázdnotu svého zajímavého světa.

A přitom se ve hře nacházejí záblesky zábavy, dobře známé z předchozích dílů, ať už jde o robotickou rekonstrukci bitvy Občanské války, nebo kurýra, který vzdor Apokalypse neustává ve svém poslání. Je jich však děsivě málo – a to nejenom těch dobrých. Fallout 76 trpí na prázdnotu svého zajímavého světa. Častým příkladem budiž, že si všimnete nějakého zajímavého bodu – rozpadlé chatky, vysílače či jeskyně, a rozhodnete se jej prozkoumat. Dojdete tam v očekávání nějakého zajímavého vedlejšího úkolu, nebo alespoň vypečeného tajemství. Jenomže nenajdete nic. Jen pár krámů nebo nepřátel.

TAKE ME HOME

Svět Falloutu 76 zkrátka působí, jako by tam něco zásadního chybělo. Jako by šlo teprve o raný build, do kterého se ještě bude přidávat obsah, NPC, nové úkoly či mechanismy. A to vůbec nemluvím o chybách, které hra obsahuje. Můžu se považovat za šťastlivce, protože se mi vyhnula většina bugů, které v tuto chvíli plní internet. Ale i přesto mě neminuly úplně – zmizel mi například tábor a zabraná dílna a bylo třeba je postavit znovu, nestvůry se nedokázaly vyrovnat s otevřeným světem a soubojový systém se zase nedokázal vyrovnat s tím, že jsem zasáhl některou z příšer. Chyby ve hře bezesporu jsou a nemůžu slíbit, že je budete potkávat tak málo jako já.

Bugy se však dříve či později (alespoň doufám) dočkají nezbytných oprav. Fallout 76 nadto trápí i přešlapy designového rázu – kromě těch již zmíněných to je například otravně nízká nosnost hrdiny, přeskakující sledování úkolů, nebo příšery na šedesáté úrovni, ukryté mezi těmi na třinácté. I v tomto případě však věřím, že se dříve či později dočkáme nápravy. Otázkou je, jestli vůbec Bethesdě zbydou nějací hráči, kteří by se mohli z vylepšení radovat.

DOWN COUNTRY ROADS

Oni totiž asi existují hráči, které si nová inkarnace dlouholeté série získá, ale nějak se mi nedaří přijít na to, kteří by to tak měli být. Jsou to snad ti, kteří mají rádi zábavné úkoly okořeněné poťouchlým humorem, jímž se 3D díly Falloutu vyznačují? To je škoda, protože přesně tyhle úkoly zadávané osobitými obyvateli pustiny Falloutu 76 schází. Je tedy určen pro ty, kteří se ve čtyřce nemohli nabažit stavěcího režimu? To asi taky těžko, když základny mizí, jak se jim zachce, jejich stavba je sešněrovaná a při přesunu tábora je skoro nemožné všechno postavit tak, aby to vypadalo alespoň trochu k světu. Možná je Fallout 76 pro fanoušky online her. Pak ale nedává smysl, proč se na mapě prohání jen 24 hráčů, proč jsou možnosti spolupráce tak spartánské a proč hra trpí na zdlouhavost prakticky všech činností. Snad jenom objevitelé si tu mohou přijít na své – svět Apalačie je rozlehlý, různorodý a plný zajímavých míst. Jenomže i objevitelé budou nakonec zklamáni, když na zdánlivě zajímavých místech nenaleznou nic jiného, než trochu haraburdí a různě poházené kostry.

Zkrátka a dobře, největší problém Falloutu 76 nepředstavují chyby – ty se snad časem podaří opravit. Není to ani prázdnota herního světa – ta je totiž jen symptomem problému od něhož se odvíjí vše ostatní. Fallout 76 chtěl být hrou pro všechny a ve výsledku není hrou pro nikoho. Má své světlé stránky – zpočátku relativně zábavnou integraci survival mechanismů, pár zábavných úkolů, pestrý repertoár nepřátel a zejména rozlehlý a působivý svět. Přináší dokonce i pár dobrých nápadů – koneckonců běhat ve světě Falloutu s přáteli samo o sobě rozhodně dobrým nápadem je. Jenomže každý z těch nápadů je žalostně nedotažený. Nejlepší by bylo doufat, že se Bethesda ze svých chyb poučí a brát Fallout 76 jako příslib do budoucna. I když na druhou stranu by možná nejlepším poučením pro vývojáře z Marylandu bylo, aby se už o nic podobného nepokoušeli.

Hru si můžete zakoupit v e-shopu Xzone.cz

Fallout 76
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Fallout 76 je jako jeho svět. Obrovský a zdánlivě plný možností, ale ve skutečnosti hlavně děsivě prázdný.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz