Evoland
Výjimečně si v úvodu recenze nebudeme stěžovat na aktuální nedostatek her na hrdiny a šíleně přestřílečkovaný trh. Evoland nám totiž jakékoliv negativistické poznámky striktně zakázal a velice snadno nás donutil k tomu, abychom se od začátku do konce usmívali jako zamilovaní. Tak silná je nostalgie, kterou Evoland chrlí již od prvních vteřin. Naštěstí se však nebere tak vážně, aby působil trapně a hloupě – naopak, ze svých vzorů si roztomile dělá legraci.
S Linkem do Tristramu
Evoland se snaží prezentovat desítky lety ověřených titulů a pochopitelně se uvádí doslova legendární hratelností ve stylu Legend of Zelda. Pohyby pouze do čtyř směrů, stupidní scrollování jednotlivých obrazovek a zelený obleček. Asi není náhoda, že se hlavní hrdina jmenuje Clink. Asi není náhoda, že marně máchá směšně krátkým mečíkem, otevírá desítky truhel a jeho největší překážkou jsou neprostupné lesíky. A také asi není náhoda, že Clink rozhazuje bomby a střílí z luku tak, aby vyřešil i ty nejzapeklitější rébusy.
Legend of Zelda ale zdaleka není jedinou peckou, již si Evoland bere do úst. Podobné cti se dostalo i tehdějšímu JRPG fenoménu Final Fantasy. Z uzavřené mini-zemičky vás Evoland plynule přenese na proslulou mapu světa, kde překážkou jsou jen ty nejmohutnější kopce. To ovšem není nic ve srovnání s typickými tahovými souboji, jež jsou přesně takové jako před lety. Z dnešního pohledu tedy pomalé, zdlouhavé, nudné, otravné a zoufale postrádající akci, ale tvůrcům samozřejmě šlo o zpodobnění originálu, což se podařilo.
Příznivci svižnějšího stylu hraní se nepochybně najdou v diablovské čtvrthodince. Evoland vystřídá pestrou barevnost za tmavší modrou a na nebohého Clinka sešle kostlivce, zombie, pavouky a nakonec i tuhého bosse. Prosté, primitivní, ale v dané situaci tak dokonale funkční a působivé, že celou tuhle parádu zhltáte i s navijákem. K tomu všemu se s radostí přidávají odkazy na mnohé další populární hry – jednu z nejvýraznějších zastupuje všemi milovaný Super Mario a jeho potvory, které se jako protivníci předvádějí v tahových bitkách.
Vizuální orgie
Po přečtení předchozího nadpisu se sice můžete smíchy popadat za břicho, ale grafická stránka Evolandu skutečně baví. Od gameboyovské černobílé se během několika chvil ocitnete v krajince o dvou stech padesáti šesti barvách, kterou záhy střídá 3D grafika s renderovaným pozadím. Všechny proměny, a to včetně hudby, zvuků či přítomnosti NPC, si poctivě musíte vykrást z všudypřítomných truhel. Musíme uznat, že takový loot je přinejměnším stejně uspokojivý jako nalezení nejsilnějšího meče. Mimochodem, ten se v Evolandu jmenuje Claud's Sword, hah.
Hodnotit Evoland jako běžnou hru není úplně snadné, jelikož po necelých dvou hodinkách se hlavní záporák Zephyros poručí k nebesům a po působivých závěrečných titulcích, které ještě jednou názorně předvedou vývoj grafiky, je konec. Pokud tedy titul z dílny Shiro Games hodláte vnímat jako běžnou akční adventuru s RPG prvky, stoprocentně budete zklamáni. Milovníci old-school pářek a věční nostalgikové se však rozhodně nudit nebudou.
Verdikt
Krátké, podruhé nejspíš nehratelné, ale přesto nesmírně hodnotné. Kus herní historie ve stovce megabajtů.