endless-space
Endless Space Recenze Endless Space

Endless Space

Martin Klekner

Martin Klekner

6. 8. 2012 22:35 1
Reklama

Hra Endless Space od pařížského nezávislého studia Amplitude Studios je do značné míry typickým zástupcem tzv. 4X tahové strategie, takové, jakými byly již tituly jako Sid Meier's Civilization nebo Master of Orion. Systém je to velice přímočarý – explore, expand, exploit, exterminate (objev, rozšiř, vytěž, zneškodni) – časem prověřený a do dnešní doby nesmírně populární. Nové a nové hry se rodí, aby znovu poškádlily naši vrozenou touho po objevování, ovládání a ničení nepoznaného. Některé tak činí úspěšněji, jiné o něco méně. Endless Space stojí někde mezi.

Přísliby a zklamání

Každá taková hra by měla přinášet rozsáhlý svět plný lákavých dobrodružství a nekonečných možností pro objevitele. Endless Space (dále ES) rozhodně splňuje první podmínku – dle vašich přání si můžete navolit galaxie libovolné velikosti (jen prozkoumávání těch největších může zabrat desítky hodin), typu (od spirálovitých po diskovité a kopulovité) a stáří (od nějž se odvíjí množství materiálů a kolonizovatelných planet). Vybaveni pouze domovskou planetou začínáte každou hru s pár lodičkami, se kterými se okamžitě pustíte do prohledávání okolí a osidlování nových slunečních systémů. Cestování probíhá pomocí přímočarých vesmírných stezek, stejně jako to známe z jiných her podobného typu (přičemž později samozřejmě můžete vynalézt technologie, které vám umožní cestovat mimo tyto trasy).

Každý systém obsahuje několik planet vhodných pro kolonizování, ačkoliv pro osídlení některých z nich bude nutné vyvinout speciální technologie (např. planetární štíty nebo čističe atmosféry). Jakmile se někde usadíte, začnete získávat zdroje, které jsou v ES reprezentovány systémem FIDS – food, industry, dust a science (jídlo, průmysl, prach a věda). Každý ze zdrojů slouží k jinému účelu, dust vám pomáhá při najímání hrdinů a válečných akcích, jídlo zajišťuje prosperitu kolonií, průmysl usnadňuje stavbu a věda zrychluje vývoj technologií. Každý svět lze samozřejmě cíleně zaměřit na produkci určitého zdroje (exploit) a každý systém lze vylepšovat upgrady, které získáte vývojem na technologickém stromě.

Systém zkrátka funguje, prvních pár hodin je velká zábava, objevování galaxie je napínavé a sledovat, jak vaše impérium roste, je radost. Jenže pak si začnete uvědomovat první problémy. Jedním velmi citelným je fakt, že kromě již zmíněného, nenabízí galaxie v ES vůbec nic navíc. Jistě, jsou tu nepřátelské frakce, které vás brzy zaměstnají až až, celý vesmír ale jinak působí nesmírně statickým dojmem. Nikde žádné skryté artefakty, nikde pořádná překvápka v podání neznámých ras, žádné nápadité globální události měnící běh dějin. Hra sice přináší občasné zprávy o nových objevech a milnících, ale ty nijak neovlivňují váš postup, jen občas přidají drobné bonusy. Po pár hodinách tak z každého rozlehlého světa uvidíte první poslední – a touha objevovat pak rapidně klesá.

Šíření moci

Jakmile osídlíte určitý systém a počkáte dostatečně dlouho, objeví se okolo něj barevný prstenec, který označuje teritorium impéria. Toto je velice důležité neboť jakmile dojde na kontakt s cizí rasou, automaticky se s ní nacházíte ve stavu studené války. To znamená, že může kdykoliv dojít na ozbrojený střet a stane-li se to mimo hranice vašeho vlivu, neznamená to pro nepřítele vůbec žádný postih. Vašim cílem je co nejrychleji šířit imperiální hranice, neboť pak nepřítel nejenže nebude schopen vás v nich napadnout bez vyhlášení války, ale zároveň nebude mít možnost kolonizovat vaše planety.

Stavba v ES probíhá nezvykle – ať už má systém jakékoliv množství planet, vždy v něm můžete v jednu chvíli stavět jen jednu budovu, vylepšení či loď. Právě fakt, že budování struktur a flotily probíhá sjednoceně, vás pak nutí pečlivě zvažovat, co postavit nejdříve. Je lepší pustit se do stavby kolonizační lodi, se kterou za pár kol zaberete nový svět a získáte cenné bonusy, nebo raději nacpete zdroje do přestavby mateřské planety na technologickou velmoc? Volba se na začátku může zdát jako nepodstatná, jakmile ale potkáte prvního protivníka a odhalíte, že zdejší AI vám nedá nic zadarmo, začnete o svých rozhodnutích pořádně přemýšlet. Brzy se naučíte, co je v jakou chvíli nejvhodnější, buďte si však jisti, že ještě předtím utrpíte mnohé zdrcující porážky.

Nakousli jsme to již při výčtu hratelných ras, ale zde se k tomu musím vrátit. Expanze je sice zábavná a dobývání planet generuje onen dobře známý syndrom „ještě jeden tah a půjdu spát“, ani návykovost však nezakryje fakt, že vše se víceméně drží jedněch a těch samých kolejí. Vždy vám jde především o snadno dosažitelné planety zemského a lesního typu, které jsou nejsnáze obyvatelné pro všechny frakce – a to i když to příliš nedává smysl jako kupříkladu u oceánských Amoeabanů, kteří by teoreticky měli mít bonusy na mořských světech, či Craverů, kteří by se měli nejlépe cítit v pouštních prostředích. A tak je to v ES se vším. Je to dobré, ale ne zcela dotažené.

Nezadržitelný vývoj

V ES není radno váhat ani minutu a jednou z cest, jak získat tolik potřebné bonusy, je samozřejmě technologický vývoj. Ten se skládá ze čtyř vzájemně oddělených technologických stromů, které se soustředí na vojenské umění, diplomacii a obchod, aplikované vědy a expanzi. Pokud zvolíte cestu vojenského rozvoje, vaše lodě budou brzy rychlejší, odolnější, budete moci naverbovat více hrdinů (kteří se efektivně starají jak o kolonie tak o flotily). Diplomati a obchodníci získají maximální bonusy z komerce a přátelských styků s jinými frakcemi a stanou se experty při napjatých vyjednáváních. Mistři kolonizátoři se odvážně vydají i tam, kam jiní dobyvatelé ani nepáchnou, zatímco experti přes technologické výdobytky budou rychle těžit, vyrábět a vylepšovat. Můžete samozřejmě zvolit cestu vyrovnaného vývoje, ve světe ES se ale spíše vyplácí být expertem alespoň v jednom poli...

Do toho však zase přichází problém s nedotažeností. Vývojové stromy jsou až na pár výjimek víceméně společné pro všechny rasy (jichž je celkově osm, od klasických lidských United Empire po robotické Sowery). Výsledkem je opět to, že za všechny se hraje stejně. Problémem je i relativní nedostatek popisků. Zatímco UI a celková schopnost orientovat se v herním systému je na vysoké úrovni, informace o jednotlivých odemykatelných vynálezech jsou nedostačující. Nejde o to, že by byly málo popsané, problém je ten, že jde spíše o popisky obecné a skutečný efekt jednotlivých technologií lze těžko odhadnout. Často budete muset až praxí zjistit, co přesně dělají a to rozhodně není ideální přístup.

Cesty mírové a válečné

Hra obsahuje vcelku propracovaný systém diplomacie. Každý, kdo se bude chtít pohybovat na tomto poli, bude muset nejdříve zpřístupnit diplomatické procesy skrz vývojový strom, jakmile se tak ale stane, je vám otevřená velice efektní cesta k dohadování stabilních aliancí, obchodních práv a výměny cenných technologií. Tato kapitola je v ES vcelku uspokojující a navíc nejednou vede k celkovému vítězství. Srovnávám-li však s hrami jako Total War, chyběla mi zde velmi citelně kapitola špionáže a cokoliv podobající se nájemným vrahům.

Pokud však někde hra skutečně zaostává, je to bojová část. Jakmile do ní totiž vstoupíte, nemáte možnost vaše lodě přímo ovládat, místo toho jen sledujete automaticky generované dění, které se odehrává ve třech fázích. Vše jede podle pravidel kámen-nůžky-papír a je to až nehezky jednoduché. Po úvodu do bitvy nastane část, v níž si vyměníte ozbrojené pozdravy na dálku (nejúčinější jsou dalekonosné rakety, proti nimž se staví flak), v druhé části začne boj na střední vzdálenost (zde je dobré nasadit lasery a proti nim štíty) a ve třetí boj zblízka (kinetické zbraně proti deflektorům). Toť vše – s výjimkou speciálních karet, které můžete v průběhu každého kola seslat a přidat vaší flotile bonusy, které však průběh jen zřídka skutečně ovlivní. Většina potyček tak probíhá stereotypním způsobem a je rozhodnuta spíše před bojem, sestavením vašich sil a jejich vybavením, než během něj.

Bohužel ani před bojem to není žádná sláva. Hra sice přináší možnost nadesignovat si vlastní lodě a vybavit je jakýmkoliv vybavením se vám zachce, což – při správném využití – vede k rychlému sestavení smrtících kombinací proti nimž nemá AI žádnou šanci. Během tohoto procesu ale také vyjde najevo, jak jsou kvůli zmíněnému systému rakety-lasery-kinetické zbraně omezené vaše možnosti. Nic jiného zkrátka nenajdete a po čase hraní se to stane palčivě zřejmé. Doteď jsem navíc nepochopil, proč se dá s nepřáteli bojovat jen na orbitě planet, ne v otevřeném vesmíru.

Pár slov závěrem

Abych si jen nestěžoval na nedotaženosti game designu, musím uznat, že se hra pyšní velice hezkou vizuální stránkou, a to jak co se příjemného interfacu týče, tak v oblasti designu celého vesmíru. Navíc vůbec není hardwarově náročná. Když jsem se rozhodoval o finálním hodnocení, musel jsem uznat jeden nesporný fakt – ono nadšení z každého dalšího tahu a očekávání tu zkrátka je a zůstává v omezené formě i potom, co zjistíte, že Endless Space není zdaleka tak bohatý, jak jste si zprvu mysleli. Cosi na celkovém dojmu z něj je pro mě příjemné i potom, co jsem odhalil chyby a nedotaženosti. Hra je na půl cesty k tomu, aby byla vynikající. Stačilo by vylepšit bojový systém a dotáhnout vše do konce. Doufejme, že se tak stane formou rozšíření či patche – v tomto momentě nicméně musím být přísný.

Endless Space
Windows PC

Verdikt

Lákavý design je tažen dolů hordou nedotažeností a naprosto nedostatečnou bojovou částí. Mohla to být jedna z nejlepších 4X tahovek roku, zůstala však někde na půli cesty.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama