Dungeon Maker: Hunting Ground

Kdysi dávno, v letech, kdy můj počítač měl menší výkon než PSP, existovala hra jménem Dungeon Keeper, kde jste si stavěli jeskyni, osazovali ji monstry a vraždili nebohé dobrodruhy. Dungeon Maker: Hunting Ground ji zdánlivě připomíná. Ocitáte se v nejmenovaném městě v kůži nejmenovaného podnikavce, který se rozhodne pomoci kraji a svému měšci tím, že zakoupí za hradbami ležící jeskyni. V ní si pak začnete stavět (magicky prokopávat) podzemní labyrint dle svých představ a finančních možností. Pravda, budete do něj lákat potvory, ovšem nikoliv abyste jim vládli tvrdou rukou, ale proto, abyste je tvrdou rukou sprovodili ze světa a naplnili tak svůj měšec.

Miláčku, koupíme si mučírnu?

Koncept budování čehokoliv dle svých představ je velmi návykový a lákavý. Ostatně co jiného jsou takoví The Sims? Dungeon Maker není jiný. Sice zde nekupujete ledničku, novou repro soustavu, či bazén, ale princip je stejný. Některé potvory jako netopýři, či kočky zabloudí i do nejnenápaditějších kobek zvících jedné chodby a pár křižovatek s místnostmi. Ale pokud chcete nalákat do svého luxusního doupěte kupříkladu takového kobolda, goblina, či dokonce kostlivce, už musíte splňovat určité sociokulturní požadavky oněch nestvůr. Začněte dřevěným obložením, ať se jim hezky chodí po chodbách, přidejte fontánku, aby měly z čeho pít - a co potěší gobliny víc, nežli obrovská místnost s výzdobou dle jejich vkusu (sláma, sloupy, pár šutrů). Tedy nepropadněte iluzi, že byste snad sledovali soužití potvůrek a naplňovali jejich momentální touhy. Vy jen jednou denně sestoupíte do své nemovitosti a jmete se naprosto klasicky procházet svým dungeonem a vraždit vše živé i neživé, co se vám dostane pod ruku. A podle toho, jak tento prostor rozšiřujete a zušlechťujete, tak silné (a bohaté) nestvůry na své cestě potkáte a zlikvidujete. Jednoduché a velmi, velmi návykové.

Kdo nepracuje, ať nejí!

Vaší základnou je de facto přiléhající město, kde se nacházejí lidé všech potřebných profesí, kteří vás připravují na těžší a těžší soupeře, popřípadě vám zadávají úkoly. Otravný stařec vás častuje povýšeneckými radami, klasičtí obchodníci prodávají lektvary, zbraně, mladistvý architekt pak využije služeb místní pobočky „vše pro vaše dungeony“, kde si nakupujete úseky chodeb, typy místností, či modifikátory vašeho podzemního miláčka. Velmi zajímavě je vyřešeno levelování, které zde vlastně není. Svoje statistiky zvyšujete pravidelným večerním jídlem, jehož ingredience nakupujete na tržišti, nebo v případě složitějších a výhodnějších pochutin nalézáte v dungeonu. Potěšujícím zjištěním je, že celý systém funguje dobře. Budete potěšeni z každého většího nakupení monster, když narazíte na první sociálně náročnější potvoru, vaše radost bude neskrývaná, a ve chvíli, kdy se po několika dnech (herních) čekání ve vámi přímo pro něj vybudované místnosti objeví questové monstrum, radost ze hry je je čistá jak za starých dob čtverečkových dungeonů (byť se stylem boje Dungeon Maker rovná jednoduššímu Diablu).

Co to tu hraje za hluchého šumaře?

Pravda, ne vše je na téhle hře tak světlé a radostné. Pro někoho může být frustrující pomalejší rozjezd. Počítejte s tím, že první hodinu až dvě si budete oťukávat principy a herní návyky a teprve po této době se rozjedou opravdové komplexní výpravy do podzemí. S tím je trochu spojena i relativní jednoduchost, kdy s koupí lepší zbraně přestanou být nestvůry příliš nebezpečné a až s příchodem obrněnějších a schopnějších oponentů zažijete větší výzvu vašim schopnostem. Pro někoho může být otravná „nespolehlivost“ monster. Postavíte jim epesní „pokojíček“ s oltáříky, nabodnutými hlavičkami, či prostě jen luxusní odpočinkovou místnost s postelí s nebesy, čekáte druhý den nadšeně přede dveřmi, copak se to za nimi skrývá za „macka“, a ono nic. Ani druhý den, ani třetí... Někomu může tento styl vyhovovat, někdo lačnící po rychlém úspěchu bude naštván. Nestvůry jsou prostě liknavé a někdy vaší útulnou kobkou pohrdnou. V tomto směru je i omezující pravidlo vstup do dungeonu jen 1x denně. Nedejbože, když si zapomenete nakoupit potřebné propriety pro rozšíření, jakmile odejdete, platí pro vás jen „vyčistit zuby, vyčurat a spát“.

Největší slabinou hry je jednoznačně hudba a zvukový doprovod obecně. Absence dabingu hodně zamrzí a hudební motiv je tuctový, nepříliš atmosférický a strašně rychle se oposlouchá. Pokud srovnám hudbu s tematicky podobným Puzzle Questem, pak z toho ten vychází nepoměrně lépe a Dungeon Maker zbytečně ztrácí body. Grafika hry není sice nijak excelentní, ale dostatečně vykresluje vše co je pro udržení atmosféry i přehledu třeba. Navíc animace kouzel je opravdu pěkná a nastrojenější místnosti působí krásně. Občas se budete jen kochat estetickou krásou svého výtvoru. Ještě malá douška k ovládání, kterému není co vytknout s výjimkou tlačítka pro blokování štítem, které je naklíčováno k povelu ke změně natočení kamery. Když vám během lítého boje přeskočí celá perspektiva, není to nic příjemného.

Dungeon Maker je kvalitní hra, která potřebuje delší čas na to, aby získala vaše srdce. Zatímco jinde jste během deseti minut plně ve hře, zde si ani neoťukáte všechny základní možnosti. Přidejte k tomu fakt, že dungeon jde rozšiřovat i do dalších, možnost výměny dungeonů s kamarády ad hoc a vychází z toho vysoce návyková hra s velkou mírou replayability. Poznámka na závěr – pečlivě rozmýšlejte jak své království rozšiřujete, běhat v něm budete vy a mám ozkoušeno, že některé mé architektonické nápady mne ničily dlouhou dobu.