Dreamfall: The Longest Journey Recenze Dreamfall: The Longest Journey

Dreamfall: The Longest Journey

Luke

Luke

2. 5. 2006 22:39 9
Reklama
Reklama

Dreamfall přímo navazuje na celosvětově úspěšnou adventuru The Longest Journey, která znamenala renesanci žánru a znovu přivedla řadu lidí k narativně vybroušeným kombinačním hrám, v nichž akce hraje malou nebo žádnou roli. Norský scénárista Tørnquist postavil vůči našemu globalizovanému technickému světu magickou říši, která udržuje rovnováhu naší existence – světy musí být dokonale vyváženy, nebo nastane kolaps a jedna či druhá realita se nenávratně změní.

Podruhé ve dvou dimenzích

Dreamfall nás vrací do stejného univerza, jen okořeněného aktuálními odrazy naší skutečné reality: tradiční (evropský) svět je kolonizován novou vírou (islámem), která utlačuje historii a společnost ve jménu neexistujícího boha. Konflikt racionální politiky a demagogického náboženství ničí paralelní realitu, zatímco v naší „skutečné“ sledujeme přerod hlavní hrdinky Zoë z teenagera bez budoucnosti na cílevědomou a sebejistou ženu. Zoë je tou, která musí znovu nastolit rovnováhu mezi dimenzemi – její křížová výprava je alegorií objevování sebe samotné, poznávání světa a porozumění ostatním lidem. Při přecházení z jednoho světa do druhého opouštíme dětství, svět iluzí, naivity a nepostižitelnosti, stáváme se zodpovědnými a tolerantními – kupodivu tím, že nacházíme pohádkovou realitu, neutíkáme k neuchopitelným obrazům bohnického chovance, ale mysticky nacházíme „pevné body“ lidského života. Tørnquist se scénářem Dreamfall staví k legendám jako jsou Neil Stephenson, David Lynch či P. K. Dick.

Globalizace je zlá!

Prožíváním dobrého příběhu počítačové hry dochází k estetickému prožitku, který daleko přesahuje možnosti filmového vyprávění a jen ztuha se srovnává s beletrií. Jsme v tom druhém světě a řídíme rytmus událostí. Máme všechny nástroje pro pochopení dění, které se odehrává deset let po The Longest Journey a zahrnuje většinu postav z prvního dílu; jeho hráči tedy poznají familiérní prostředí a postavy, dokonce se na několik hodin vžijí do těla April, která je naposledy provázela. April se natrvalo usadila v paralelní dimenzi, kde vede odboj proti uchvatitelským Azadivcům (Azadi znamená v perštině „svoboda“) a nehodlá se vrátit zpět domů, dokud se neobjeví v Casablance narozená Zoë s posláním zabránit kolapsu světů.

Moderní Země připomíná svojí globalizační úrovní Sníh Neila Stephensona a přesně to je zásadní problém: velká korporace plánuje „kolonizovat“ sny smrtelníků a skrz spící mozky je ovládat. Takovou akci lze uskutečnit jen s pomocí technologické hračky propagované jako „nová úroveň domácí zábavy – žijte své sny!“ Jak pravil Arthur C. Clarke, na určité úrovni přestává být technologie odlišitelná od magie… A sny patří také do magického světa a jejich krádež znamená nevyhnutelné rozhození jemné existencionální rovnováhy. S tím, jak graduje situace, se noříme hlouběji do psychiky hlavních aktérů a chápeme jejich motivy. Gigantický příběh dvou světů a zručně postavené odhalování motivace hrdinů hrají symfonii, která zaručeně upoutá každého – a to nejen hráče, ale také jejich rodiče nebo zájemce z takzvaně akademických řad.

Příběh vs. náročnost

Dostáváme se k problematice všech striktně příběhových adventur (také Fahrenheit či Broken Sword 3), a to: je správné, že je vyprávění nadřazené herním mechanismům? Záleží na tom, jak hladce posunujeme hru kupředu skrz jednoduché aktivity a dialogy nebo na tom, jak dlouho řešíme jeden problém, který lze sice logicky vysledovat, ale neúprosně rozláme narativní rytmiku?

Dreamfall je jasně prvním případem, s trochou nadšení se dá dohrát za patnáct hodin, tedy za jeden den nebo za víkend. Rozhodně nejde o zbytečně promarněný čas nebo ztracenou investici, protože intenzivita herního zážitku je tak mohutná, že o hře a skrz ni nastolené otázky budete přemýšlet ještě řadu dní – možná týdnů – po dohrání. V tom spatřuji největší hodnotu Dreamfall: donutí vás filozofovat a přemýšlet o současném světě a jednotlivých mezinárodních kauzách. K tomu je ale nutné znát aktuální dění a najít jeho transformaci ve hře, protože jinak bude Dreamfall jen „docela fajn hrou“. Nechci přímo naznačovat, že by hra nebyla pro třináctileté publikum, ale průměrný středoškolák nebo vysokoškolák jí ocení daleko více.

Filmová prezentace

Evidentní grafický skok od 2D renderů v prvním díle k trojrozměrnému prostředí znamená komplikovanější ovládání a orientaci v prostoru. Případným kritikám čelí vývojáři funkcí „pohledu“, která zdůrazní všechny interaktivní předměty v daném směru. Jakmile si zvyknete, pojede vše jako po drátkách. Soubojový systém naštěstí zabírá zanedbatelné procento hry, téměř neznatelné – „naštěstí“ proto, že je vytvořen na bázi staccatového klikání. Autoři nemohli souboje vynechat, jelikož v jedné vypravěčské rovině vidíme události z pohledu fanatického šiřitele víry, který používá ke komunikaci meč. Zvuková stránka obsahuje profesionální dabing a řadu postav k „prokecávání“ – co se týče vtipnosti, exceluje starý známý Havran, který se vyjeví ve finální části hry. Jeho hlášky by se měly tesat do kamene – a podobně by se měly některé obrazovky vytisknout ve vysokém rozlišení na křídový papír a umístit do galerie. Grafice se daří balancovat na tenkém ostří kýče a uměleckosti, nikdy nepřebíjí příběh a jen ho zdárně podporuje.

Dreamfall je hrou dvou tváří. Fanouškové „korektních“ adventur budou pobouřeni nedostatkem hádanek, nadbytečným pobíháním za vedlejšími postavami a rychlým spádem děje. Naopak, hráči neholdující každé adventuře na trhu si v pohodě a v klidu vychutnají nenáročné úkoly v rámci strhujícího příběhu. Pro první skupinu je hra na pomezí hodnocení sedm a osm, pro druhou jde o jednoznačnou devítku. Autor recenze patří k těm druhým.

Dreamfall: The Longest Journey
Windows icon PC

Verdikt

Výborně navržená a zpracovaná hra moderního adventurového žánru, která se nesmazatelně zapíše každému do paměti.

Co se nám líbí a nelíbí?

Dynamické vyprávění vysoce inteligentního příběhu dělá z Dreamfall hru, která je povinností každého hráče.
V závěru je doba hry uměle natahována zbytečným pobíháním, v němž nechybí ani dávka zbytečných soubojů.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz