Dragon Age: Prameny Recenze Dragon Age: Prameny

Dragon Age: Prameny

vaclavbednarhrej@seznam.cz

vaclavbednarhrej@seznam.cz

12. 11. 2009 23:20 52
Reklama
Reklama

Lidé nemají rádi ošklivé věci. Lidé odmítají poslouchat to, co se jim nelíbí a s čím vnitřně nesouhlasí. A lidé také tíhnou k jednoduchým kompromisním řešením, která uspokojí pokud možno všechny. Lidé by tedy Dragon Age: Prameny měli z duše nenávidět. Tahle hra vás totiž donutí dělat ohavnosti, donutí vás litovat vlastních činů, donutí vás proklínat neřešitelné situace, ze kterých nelze vyjít bez špíny na rukou nebo na duši. Jenže většina lidí Dragon Age naopak zbožňuje bez ohledu na to, že v něm žádné střední cesty neexistují a už vůbec ne zlaté.

Jestli teď pod dojmem všeobecného nadšení čekáte vynášení jednotlivých prvků hry do nebe, asi vás trochu překvapíme. Když se totiž na obsah hry podíváte blíže, nejspíš zjistíte, že co se základních stavebních kamenů týče, je vlastně veskrze obyčejný. Třeba systém pravidel je sice zcela nový, a nejsou to tedy ani provařená AD&D, ani třeba konkurenční Das Schwarze Auge (např. ve skvělém Drakensangu), ale prostě „něco na ten způsob“. Ve výsledku je to vlastně jedno – základní principy jsou beztak všude stejné a tak postačí konstatování, že funguje dostatečně dobře a každý si najde svá pro a proti. A podobné je to i u spousty dalších věcí.

Kdo chce umět všechno, nedokáže nic

Takže jen namátkou – zbraní a výbavy je tu dostatek a dělají přesně to, co mají, inventář přináší mnohá vylepšení, ale má i své mouchy, bojový systém využívající pauzování hry spojené s rozdáváním příkazů a bohatým stromem dovedností je stále stejně perfektní, jako býval kdysi, někteří nepřátelé a bojové fatality vám vyrazí dech, zatímco jiní se rychle omrzí, navštívíte spoustu velice zajímavých a krásných lokací plných života, a tak dále... Prostě vesměs samé kvalitní prvky, které však v rámci žánru nabízí prakticky každý, a jejichž sáhodlouhé rozebírání by snadno mohlo vyvolat otázku, v čem že je tahle hra tak výjimečná, a ne prostě jen nadprůměrná.

Jenže recenze nemá být náhražkou za herní manuál a tak se můžeme zaměřit na to, co všechny tyto precizně ale nijak překvapivě fungující prvky a vymakané detaily pozvedá do výšin nebeských. Odpověď je až hloupě prostá – je to herní svět, zpracování příběhu a především způsob vtažení hráče do děje. Tedy prvky, které sice stále všichni velkohubě stavíme mezi hlavní požadavky na kvalitní hratelnost, nejspíš aby se neřeklo, že jsme nějací akční primitivové, ale v hloubi duše jsme si zvykli spíše je podceňovat. Vždyť většina dialogů se stejně jen rychle prokliká, příběhy jsou jeden jako druhý a světy už nemají čím ohromit, tak jaképak copak.

Lidé z Bioware, ne nadarmo označovaní za absolutní mistry příběhových RPG, je však dokázali vzkřísit a vrátit na první místo herního zážitku. Globální souvislosti a silné emoce dodávají unikátní rámec každému úkolu, každému rozhovoru i každému souboji. Překvapivě především díky tomu, že jsou pro hráče co nejméně příjemné.

Chyby dělá každý. Od toho je lítost

Obvykle nám tvůrci her vždy nechávají alespoň nějaká zadní vrátka pro kompromisní řešení. Tentokrát se z toho ale tak snadno nedostanete a musíte dělat opravdová rozhodnutí. Tedy přesně tak jako ve skutečném životě bez jasných vodítek, bez zřejmých důsledků, s nutností spoléhat se na vlastní zdravý rozum a odhad, mnohdy hodně pomýlený. Možných řešení je tu vždy spousta, žádný Otec Fura tu však indicie nerozhazuje. Když třeba v jednom z prvních měst narazíte na vraha celé rodiny, kterého dostanete možnost osvobodit, zdravý rozum vám říká – ať shnije v pekle, kam také patří. Jenže člověk je už zvyklý, že když taková možnost ve hře existuje, měl by jí využít, protože na konci jistě čeká spravedlivé vysvětlení. Nečeká, přátelé, a některé činy se smýt nedají.

Paradoxně právě díky negativním souvislostem si k událostem příběhu vybudujete silnější vztah. Lítost ze zmařených osudů, ke kterým jste mnohdy přispěli, marnost z nemilosrdného běhu událostí, jejichž následky nemůžete změnit ba ani zmírnit, otevřené rány v podobě vedlejších úkolů, které jste nedokázali či nakonec ani nechtěli rozřešit. To všechno ve vás zanechá mnohem pevnější otisk než cesty lemované šťastně mávajícími obyvateli, jejichž životy jste zachránili a proměnili v pozemský ráj.

Navíc jsou vaše volby většinou opravdu definitivní. Jedna špatná odpověď a váš dialog s určitou postavou klidně může navždy skončit, znepřístupnit vedlejší úkoly a přinést i dlouhodobější důsledky. Označení „špatná odpověď“ ovšem není úplně na místě, protože prakticky jakákoli akce a reakce je tu zcela oprávněná v závislosti na tom, jak svou postavu chcete hrát, a zdaleka ne s každým se potom dá vyjít. Rozlišení na správné a špatné mívá jen základní obrysy a mnohé volby se odehrávají ve výrazně temnějších a nepřehlednějších kategoriích.

Poznej svůj svět, poznáš sám sebe

K tomu, aby něco takového bylo vůbec možné, jsou potřeba další podstatné ingredience – uvěřitelný a propracovaný svět, který naplno rozvine všechny souvislosti každého činu, a plastické postavy, které jsou jejich aktéry a konateli. O tom, jak velký důraz je kladený na příběh, vás velmi rychle přesvědčí už obrovské množství skvěle provedených a namluvených dialogových animací, jejichž četnost neklesá ani po několika desítkách hodin hraní. Někdy si až budete připadat jako u sledování filmu a celé je to o to působivější, když si uvědomíte, jak moc se dějové linie liší v závislosti na volbě rasy i povolání a jednotlivých rozhodnutích.

Postavení vaší postavy ve světě, kde má každá rasa své specifické místo, se na základě této volby velmi různí. Stejně jako přístup ostatních členů vaší čtyřčlenné družiny, ať už si jí namícháte jakkoli. Také tyto postavy jsou propracované daleko za hranici dodnes opěvovaného Baldur’s Gate, prakticky neustále vyjadřují postoje k vašim činům a k sobě navzájem, a udržet jejich názory v souladu s vlastním přesvědčením je nejen obtížné, ale někdy dokonce nemožné a výsledkem může být i otevřený konflikt. Poutavý příběh plný nečekaných zvratů a neobvyklých motivací vás ale stejně brzy naučí smířit se se ztrátou, nepochopením i zradou.

Samozřejmě se na Dragon Age: Prameny dá najít slušná řádka dílčích nedostatků: grafika je pěkná, ale první pohled možná leckoho zklame, postavy se občas hloupě zasekávají o překážky, rozhovory místy bývají snad až příliš ukecané, některé volby jsou okatě hnány do extrémů, postup hrou je celkem lineární a místy se může navzdory vší volnosti dostavit i pocit, že jste tlačeni vpřed podle předem zvolené šablony. Rozmístění příšer je zase hodně předvídatelné a souboje se zejména při procházení rozlehlých interiérů místnost za místností vyloženě opakují.

V drtivé většině momentů si ale naopak každé střetnutí vychutnáte díky jeho kontextu a taktické stránce soubojů, mnohovrstevnaté rozhovory a tuny dalších informací budete doslova hltat, a příběh i jeho vliv na svět a všechny v něm si vyloženě užívat, aniž byste byli ochuzeni o klíčové prvky přímočaré zábavy a motivace jako je honba za unikátními předměty a majetkem, akční souboje nebo velkolepé momenty a výjevy. Pojem příběhové RPG prostě opět dává dokonalý smysl.

Dragon Age: Prameny
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Bez ohledu na všechny řeči o inovacích a jiné době jsme jen toužili po plnohodnotném nástupci Baldur’s Gate a panečku, my ho nakonec vážně dostali. Příběh, postavy a herní svět tady stojí na prvním místě a všem škarohlídům dokazují, že fantastická hra se vážně pořád dá postavit i na nich.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz