Dishonored 2 Recenze Dishonored 2

Dishonored 2

Vojta Dřevíkovský

Vojta Dřevíkovský

18. 11. 2016 09:23 6
Reklama

První Dishonored bylo příjemné překvapení. Na rozdíl od svého žánrového konkurenta Thiefa nabídla tato vysokorozpočtová stealthovka skutečnou možnost vystoupit ze stínů a ke svému cíli se provraždit. Vše, co platilo o prvním Dishonored, platí o pokračování dvojnásob, a pokud pro vás více rovnou znamená lépe, není co řešit.

Jenže zopakovat úspěch není tak složité, pokud jen podruhé naservírujete dvojnásobnou porci toho samého. Dishonored 2 se od první hry zas tolik neliší. Jeho hlavním tahákem jsou dvě hratelné postavy: Corvo, vrah z prvního dílu a nyní císařský ochránce, a Emily, mladá císařovna a Corvova dcera. Příběh se odehrává 15 let po jedničce, na Dunwallském trůně sedí mladá císařovna Emily Kaldwin, která se přes den věnuje politice, zatímco v noci se pod taktovkou svého otce učí umění boje a atletiky. V den výročí vraždy její matky, císařovny Jessamine, se však na scéně objevuje tajemná Delilah, nesmrtelná cizinka, která tvrdí, že je sestrou Jessamine a právoplatnou panovnicí. Rychlý puč podpořený místními zrádci a zámořskou aristoratickou klikou vrhá hráče do první, paradoxně nejméně důležité volby - bude hrát za Corva, nebo za Emily? A zatímco zvolený protagonista utíká z pošmourného Dunwallu do slunné Karnacy, druhý zůstává vězněm nové císařovny. Ne však na dlouho. Plán pomsty se utvoří velice rychle a stejně jako ve filmovém pokladu Kill Bill, jeho hlavní body tvoří jména zrádců a jejich kumpánů.

LOSNU, NEBO MAŽŇÁKA? ALE TŘEBA BAHŇÁKA!

Je škoda, že volba hratelné postavy nemá na hru jako takovou velký vliv. Za Corva i Emily navštívíte ty samé oblasti, potkáte ty stejné lidi a budete řešit ty stejné problémy. V tom důsledku působí druhá hratelná postava jako přílepek na poslední chvíli něco, co na hru vlastně nemá žádný vliv a figuruje v ní pouze kvůli tomu, že to dobře zní při propagaci. Znatelný rozdíl mezi oběma členy císařské rodinky spočívá pouze v jejich nadpřirozených dovednostech, které jim na cestě za odplatou věnuje tajemný bůh Outsider. Ale ani ty jasně neurčují jejich zaměření na boj či stealth. Nakonec je jedno, jestli budete jako Corvo zastavovat čas a utíkat mezi nepřáteli, nebo se jako Emily přeměníte ve stínového tvora a proplížíte se myšími dírami. Jednotlivé dovednosti nemusí být jasnými protipóly, aby byly ve hře svými funkcemi víceméně zaměnitelné. Obě postavy se například mohou přemisťovat na krátkou vzdálenost. Corvo to činí díky teleportaci, Emily se na místo určení může přitáhnout pomocí stínových hnátů. Výsledek je stejný, jen mladou ex-císařovnu při tom mohou zmerčit nepřátelé.

Čím více mrtvých těl po vás zůstane, tím cyničtější postoj zaujme Corvo či Emily vůči konspirátorům i svým spojencům.

Zaměnitelnost obou postav pocítíte především při opakovaných průchodech, ke kterým hra vlastně vybízí. Naštěstí jsou schopnosti Corva i Emily neskutečně zábavné a užijete si je při hraní si s tím, co Dishonored 2 vlastně nabízí. Vyvolat v kůži Corva hladový krysí roj, který zaútočí na nepřátele a sežere mrtvoly, byla legrace už v jedničce, Emily zase například dokáže propojit dvě a více postav a cokoliv se stane jedné z nich, stane se i všem ostatním. Lze si tak nastavit lidské domino, střelit jednoho nebožáka do hlavy a sledovat jak mozkovna odskočí všem propojeným. Během hry lze každou schopnost vylepšit za vzácné runy, které mohou rozvinout jejich účinek i dramaticky jiným směrem. Další možnost posílení nabízí kostěné přívěšky s menšími bonusy, které mohou třeba zrychlit váš pohyb nebo posílit účinnost vašich zbraní, ale čím déle jsem hrál, tím méně skutečně užitečné mi přišly. Při druhém průchodu už jsem se ani neobtěžoval jejich sbíráním, které má hráče protáhnout všemi kouty nového prosluněného města.

DOVOLENÁ LAST MINUTE

TVOJE TVÁŘ MÁ ZNÁMÝ HLAS

Dishonored 2
i Zdroj: Hrej.cz


Corvo v podání Stephena Russella (Garrett z Thiefa) bohužel zná jen jednu hlasovou chraplavou polohu, ale sympatická Emily v podání Ericy Luttrell je na tom o poznání lépe. Kromě nich uslyšíte i Rosario Dawson nebo Sama Rockwella.

Na první pohled se exodus do jižanské Karnacy zdá jako výlet za sluncem, brzy se ale ukáže, že si ani tahle perla jihu s ponurým Dunwallem v ničem nezadá. I zde se pseudoviktoriánská kultura jednoduše mísí s fantastickými elektrickými vynálezy a temnou magií. Chudí živoří na ulici, střední třída žije ve strachu před rozmary vojáků v ulicích, ve čtvrtích svádí boj gang Howlerů s fanatickými Overseery a bohatí se izolují od zbytku světa ve svých domech vybavených mechanickými strážci. Město také sužuje výskyt krvelačných komárů, proti kterým Karnaca boj vzdala, a zamořené domy tak zakrývají plenty s nápisem varujícím ty, které lákají cennosti zapomenuté v hnízdech bzučící smrti. Bohatost a zbídačenost tohoto světa vykreslují nejen byty a místností, které samy o sobě vyprávějí osudy zdejších obyvatel, ale také konverzace lidí v ulicích a bezpočet obrazů, zápisků, deníků a knih, které někdy skrývají nápovědy, jindy přibližují místní folklór, poutavou historii světa i současnou politickou situaci.

Na stavu světa se samozřejmě podepíšete vaším herním stylem. Dishonored 2 opět přichází se systémem chaosu, který mění hru podle toho, jestli řešíte konflikty mírumilovně, nebo násilně. Čím více mrtvých těl po vás zůstane, tím cyničtější postoj zaujme Corvo či Emily vůči konspirátorům i svým spojencům a tím horší vyhlídky budete mít na šťastný konec. Slib, že se chaos podepíše i na stavu světa, však nebyl úplně naplněn. Rozdíl mezi nízkým a vysokých chaosem v rozmístění nepřátel nebo jejich počtu není. To byste museli zavraždit snad všechny, co vám zkříží cestu, aby celkový chaos vyšplhal na třetí, velice vysokou úroveň. Dishonored 2 myslí i na sociopaty mezi námi a dveře jim nechává pootevřené, byť od krvavého řádění hráče odrazují i postavy ve hře.

RADOST Z KRVE

Jako od přírody mírumilovný člověk, pro kterého je pomsta pouze heslem ve slovníku, jsem při prvním průchodu hrou byl jako stín, tichý a dobrácký lapka, který okrade stráž o pistoli, peněženku i svačinu, ale místo kudly v krku mu spíše daruje ruční kravatu a zasloužený spánek mezi krabicemi v blízkém skladu. Stealthový nenásilný průchod ještě můžete podpořit nevražednými eliminacemi vašich úhlavních protivníků. U každého “bosse” se můžete rozhodnout, zda si zaslouží smrt, či zda se nerozhodnete najít alternativní cestu, jak se jeho hrozby zbavit. Škoda jen, že ta často spočívá ve vyřešení velice jednoduchého úkolíčku, často lokalizovaného v jedné blízké místnosti, přičemž jeho řešení rovnou vám vykdáká NPC nebo viditelně umístěný papírek s návodem. Dishonored 2 podceňuje inteligenci stealthových hráčů, kteří jsou zvyklí hledat méně jasné cesty, a tedy řešit environmentální hlavolamy. Proč stejnou dávku logického usuzování nevyžadují nenásilné eliminace padouchů? Hra v některých případech ani nenabízí možnost přijít na způsob, jak zlouna nezabít a celý postup sama hráči radši řekne. Pocit úspěchu nad veskrze mírumilovným vyřešením situace se nedostavuje, když hráč pouze plní příkazy a chodí od jednoho automatického značení k druhému.

Zato cesta vraha se vývojářům povedla. Kromě osvobozujícího pocitu, když nemusíte vyčkávat mezi trámy a za paravany, až se strážní odkolíbají pryč, Dishonored 2 nabízí skvělé nepřátele, se kterými je radost zkřížit meč. Kromě obyčejných strážců zákona se setkáte i s démonickými čarodějnicemi, které se umí teleportovat, infikovanými ubožáky nosící v sobě vajíčka komárů, mechanickými roboty, s nimiž je každý boj zkouška v hbitosti, či nemrtvými psy, kteří se budou vracet, dokud nezničíte jejich lebku. Souboje jsou rychlé a prokládané efektními záběry na různé fatální zásahy, odsekávání hlav a probodávání těl. Vývojáři projevili výborný cit pro načasování a souhra animace, zvukových efektů a kamery z každého zavraždění dělá mimořádný zážitek.

SNADNÉ A TĚŽKÉ ZÁROVEŇ

MAGII NE, RADĚJI KNIHU

Dishonored 2
i Zdroj: Hrej.cz


Pokud vám přijde Dishonored 2 trochu lehké, můžete na začátku hry odmítnout Outsiderovu nabídku a dar nadpřirozených schopností nedostanete. To se pak z hraní stává ta skutečná výzva.

V Dishonored 2 ale platí zvláštní vyváženost obtížnosti a umělé inteligence. Souboje na blízko jsou náročné a chybovat v nich často znamená zemřít. Vrahové a bojovníci se však budou setkávat i s tím, že AI panáci často ani netuší, že jim za zády mordujete kolegu a na ozbrojenou osobu, která k nim běží a ve skluzu jim přetíná achilovky, reagují až příliš pozdě. Na druhou stranu tichošlápkové přijdou na to, že likvidace nepřátel z bezpečné dálky je možná díky všudypřítomným nábojům, obchodům s výbavou a magickým vodičkám. Ale jakmile je ostražitá stráž zahlédne nebo si jen povšimne prázdného místa tam, kde ještě před chvíli stál kolega, je schopna prohledat celé okolí, podívat se pod stoly, za okna i do vedlejší místnosti, zda se tam náhodou někdo neschovává. Bohužel pro ně, nahoru na trubky a trámy se nedívají, a tak stačí, aby se Emily či Corvo odteleportovali pryč a přečkali celé hledání z bezpečí vyvýšeného místa.

Design úrovní je na takové schovky a kradmé plížení připravený. Vždy je kam se ukrýt, kudy prolézt, případně stačí klíčovou postavu omráčit a bezpečně projít. Level design v určitých momentech úplně září a návštěva sanatoria, domu ve dvou časových liniích a sídla geniálního architekta, jehož místnosti se přestavují za pomocí ozubených kol a vyjíždějícího nábytku, vám na dlouho uvíznou v hlavě. Úrovně jsou často komplexní, že v nich bez problémů strávíte i dvě hodiny prozkoumáváním všeho, a zároveň natolik designově čisté, že když chcete, proběhnete úrovní za pár minut. V ideálním případě si tak sami zvolíte, jak dlouho v oblasti zůstanete a co všechno prohledáte, v horším případě se vydáte “nesprávným” směrem a zaklepete na dveře bossovi, aniž byste si lokaci užili. Nutit se do prozkoumávání příliš rychle splněné úrovně není to pravé, ale speedrunneři si z level designu budou pochruchňávat radostí.

ZNOVU(NE)HRATELNOST

Často se hodnota singleplayerové hry posuzuje podle toho, jak dlouho ji trvá dohrát. Pro ty, kterým na tom záleží, mohu sdělit, že mně napoprvé průchod Dishonored 2 trval 16 hodin. Napodruhé to byla “jen” polovina. Bohužel opakované hraní podraží hře nohy. Kromě minimálního významu volby hratelné postavy na začátku se projevuje, že ten svět, který napoprvé vypadal tak otevřeně a nebezpečí číhalo snad za každým rohem, není při znalosti hry zas tak rozsáhlý a ve skutečnosti je mnohem bezpečnější. Nepřátel není vlastně tolik, zůstávají na svých místech, léčiv je i na vyšší obtížnost více než dost a ty až hororové pasáže už žádnou úctu nevzbouzejí. Opakovaný průchod také odhalí povrchní podstatu voleb a jejich následků. V tomto ohledu lze Dishonored 2 přirovnat k adventurám od Telltale, hráčovy volby jsou v podstatě jen kosmetické a kromě například jiného znění článku v novinách nemají na obsah hry velký vliv. Znatelně se projeví až v epilogu, který bere v potaz kdo všechno byl zabit a způsobený chaos a stejně jako telltalovky nabízí více než variantu dobrý konec/špatný konec, ale i ten působí uspěchaně a bez katarze.

Dishonored 2
i Zdroj: Hrej.cz

Je naprosto v pořádku, pokud chcete od pokračování Dishonored pouze více Dishonored. Zároveň je také v pořádku chtít něco víc. Lákadlo v podobě znovuhratelnosti je paradoxně největší slabina Dishonored 2 odhalující strnulost a svázanost herního světa a pouze malé rozdíly při jiném herním stylu. První průchod hrou tak představuje skvělý zážitek při objevování světa Dishonored 2, druhý slouží k až sandboxovému vyblbnutí se všemi možnostmi, které hra nabízí.

Dishonored 2
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Ať už jste lupič-stín, nebo krvelačný vrah, Dishonored 2 nabízí v jednom balení mnoho zábavy pro oba herní styly. Navzdory své otevřenosti však při opakovaném hraní ztrácí své kouzlo výjimečnosti.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama