Desperados III Recenze Desperados III

Desperados III

David Plecháček

David Plecháček

12. 6. 2020 15:00 11
Reklama
Reklama

Desperados III je skvělá hra. Ba přímo fantastická. Asi tak jako Shadow Tactics: Blades of the Shogun. Jenže já čekal Desperados. Namísto toho jsem dostal Shadow Tactics. Skvělou hru - ale ne Desperados.

ZRODILA SE HVĚZDA

Mám toho tolik co říct. Není mi příliš milejších her z minulosti, než je Desperados: Wanted Dead or Alive. Spellbound, dávno předtím, než jsem registroval, o jakou společnost vlastně jde, vytvořil jednoduchou kopii slavnější série Commandos, jen ji zasadil na divoký západ. I tam fungoval koncept výborně, navíc s příběhem, zapamatovatelnými postavami, kterým tehdejší autoři vdechli vlastní ksicht, a přenádhernou grafickou stránkou, která je pěkná i po devatenácti letech, v roce 2020. Pokud jste hráli hry už tehdy, vsadím slaměný klobouk na to, že máte i vy nějakou svou oblíbenou hru, na níž nedáte dopustit, jen – bohužel – už buď její pokračování nevychází nebo nestojí ani za rezavý kvér. Nevím, v jakém Božím seznamu jsem zapsaný, že jsem to právě já, komu se poštěstilo zahrát si pokračování takové značky, a to vytvořené lidmi s podobným nadšením a zápalem mně samotnému vlastním.

Nepískáte na píšťalku, ale na prsty, nepokládáte bezejmennou past, ale železo na medvědy „Biancu“

Jinak bych studio Mimimi asi nazvat nemohl. Němečtí vývojáři působí jako zjevení. Kde se vzala, tu se vzala parta nadšenců, která si řekla, že naváže na žánr, jenž umřel, no, zhruba před těmi devatenácti lety. Renesance real-time taktických akcí začala už dávno, ale první reálný obraz jsme viděli v roce 2016. Od vydání Shadow Tactics, titulu zasazeného do feudálního Japonska s principy Commandos, Desperados nebo třeba Robina Hooda, letos uplynou čtyři roky a jen málokterá hra mě od jejího vydání překvapila více. V Blades of the Shogun fungovalo všechno: Grafická stránka nebyla vyloženě dechberoucí, ale byla líbivá a především naprosto dostatečná. Všechny mechanismy fungují i po letech a vývojáři neudělali ani jeden krok špatným směrem. Postavy, i když občas trochu naivní, si možná pamatujete ještě dnes, a i to je známka toho, jak velký dopad tehdejší novinka měla.

Po čtyřech letech se nezměnilo vůbec nic, snad jen s výjimkou vydavatele, kdy Daedalic vystřídalo THQ Nordic a nabídlo lidem z Mimimi značku, kvůli které tu dnes jsme. Pokud jste hráli Shadow Tactics (nebo pokud jste jej viděli), tak máte jasnou představu i o Desperados. Kdybych chtěl být škarohlíd, tak vlastně řeknu, že nevím, co vývojářům trvalo tak dlouho. Namísto Mugena, Hayata, Yuki, Aiko a Takumy je tu jiná pětice, totiž Cooper, McCoy, Kate O'Hara, Hector a Isabelle, a vlastně umí úplně to samé. Místo vrhacích hvězdic se tu háže nožem, místo sekání katanou se tu používá mocná sekyra, a na odlákání nepřátel nepoužijete šutr, ale minci. Nepískáte na píšťalku, ale na prsty, nepokládáte bezejmennou past, ale železo na medvědy „Biancu“, a když jde to tuhého, z bryndy vás nevytáhne dvojice mečů, ale upilovaná brokovnice. Western, bejby!

Třetí díl, respektive díl s číslovkou tři, předchází událostem dřívějších her

Trojici hlavních hrdinů ale už možná znáte. John Cooper je ústřední postavou od prvního dílu, obecně vzato je považovaný za nejvšestrannějšího šikulu, který v případě potřeby oddře veškerou těžkou práci, nepřátele si sám přiláká a v tichosti i zlikviduje. Dobře známý je i Doc McCoy, ostrostřelec, který si podomácku míchá vlastní koktejly smrti, nosí s sebou brašnu a svůj kabát neodkládá, ani když se potí kdesi v mohavské poušti. A v neposlední řadě nesmíme zapomínat na Kate, krásku, která zjevně k Johnovi chová city, ale svým šarmem dokáže očarovat i mysl ostatních. Hector a Isabelle jsou nováčci, ale rychle vám jejich ovládání přijde pod kůži. Třetí díl, respektive díl s číslovkou tři, předchází událostem dřívějších her, a to, jak se dá skupinka dohromady, je částečně náplní příběhu hry. Ten není nijak složitý, nicméně na ploše šestnácti misí vám dá poměrně dost důvodů k tomu, proč pokračovat stále kupředu vstříc jasnému cíli.

TEN UMÍ TO A TEN ZAS TOHLE

Pojďme ale přeci jen trošku do hloubky. Cooper už od mala trénuje mistrné ovládání nože, kterým dokáže snadno podříznout hrdlo, ale dokáže jej vrhnout i na větší vzdálenost. Kromě toho má po kapsách vždycky pár (= neomezeno) zlaťáků, které sice nepřátele nepřivedou na konkrétní místo, ale alespoň na chvíli odlákají pozornost a donutí odvrátit zrak kýženým směrem. Ve zbývajících slotech jsou dva revolvery, Cooper umí perfektně střílet od boku a dokáže trefit dvojici banditů najednou. Nábojů má ale jen hrst, maximálně osm dohromady. Oproti prvnímu dílu, ke kterému se Desperados III vrací, tak chybí kapesní hodinky. Nebudete je potřebovat, pokud s sebou budete mít Hectora. Právě on dokáže pískat na prsty, právě on třímá sekyru a upilovanou brokovnici a jeho láskou není nic jiného, než Bianca. Protože je Hector často vystavován střetu s početnější skupinou nepřátel, umí se i léčit, a sám má zároveň největší počet životů z celé party. Navíc jako silák neunese jen jednu postavu jako ostatní, ale nebožtíky může čapnout pod každou ruku a utíkat s nimi jako o život, a jako jediný se může postavit tváří v tvář těm nejsilnějším nepřátelům.

Stejně jako v případě Coopera, ani schopnosti Kate se příliš nezměnily. Kate si dokáže od cizích dam „vypůjčit“ líbivé šaty, s nimiž dokonale splyne s okolím před zraky ostatních. Odhalit ji dokáží jen kovbojové s dlouhým kabátem, případně psi, kteří ji pod šaty dokáží vyčmuchat stejně jako dokáží kohokoliv vyčenichat v libovolném krytu. Nejčastěji budete využívat jejího šarmu, ten se projevuje schopností navázat dialog s nadrženými kovboji, případně je rovnou vyzvat, aby si s vámi užili rodeo v nedalekém křoví. Mimimi do tohoto konceptu přidali zajímavou novinku, která je ve světle aktuálních debat o rovnosti všech lidí přesně na místě – mezi kovboji jsou i dámy. Ty ale Kate svést nedokáže. Kulka si nicméně nevybírá, a tak i proti nim se dá efektivně využít malá skrytá pistolka schovaná za podvazkem. Pokud si šarmantní část družiny vybere spíše kradmější postup, využije i dobře známý parfém, který je tak silný, že po roztříštění lahvičky kohokoliv omráčí, a už i mladší verze Kate věděla, že pro eliminaci nepřátel stačí dobře mířený kop mezi nohy. Z repertoáru ji zmizelo zrcátko, ale upřímně, chybět vám nebude. To Doc McCoy prošel výraznější změnou. Stále platí za výsostného ostrostřelce a dokáže trefit kohokoliv na dálku. Na úkor upravené zbraně ale přišel o svůj kolt. V prvním Desperados McCoy neměl žádnou jinou zbraň na krátkou-střední vzdálenost, nově má injekční stříkačku s jedem, případně lahvičku s chloroformem. Stejně jako ostatní nemusí nikoho zabíjet a dokáže tak jen omráčit. O poznání méně si užijete i házecí lahvičku s omračovacím plynem, ale je i ta si v pokračování místo našla. Tentokrát je ale mnohem vzácnější. Desperados III nutí z různých důvodů k mnohem větší obezřetnosti, a tak odpadla i možnost postavit z kabátu atrapu, která do sebe nechá s radostí šít jednu kulku za druhou, zatímco zmatené nepřátele likvidujete z bezpečí ze zálohy. Využijete ale kufřík, který též dokáže na krátkou chvíli kohokoliv omráčit, pokud se tedy rozhodne nápadný módní doplněk prověřit. A stejně jako kdysi, i tentokrát umí Doc svoje druhy ve zbrani léčit.

Desperados III

Zdaleka nejzajímavější je Isabelle. Pamětníkům možná připomene mladičkou Miu, která se jako poslední přidala k lovu El Diabla. Stejně jako Mia, i Isabelle má domácího mazlíčka, jen ne opičku, ale kočku. Podobně jako ona však v prvé řadě disponuje možností obrátit nepřítele proti svému spolubojovníku. Isabelle na to jde jinak, sice též přes otrávenou šipku, její účinky nicméně nejsou náhodné, ale vámi řízené. Rodačka z New Orleans totiž naprosto evidentně disponuje šamanskými triky, z nichž je ovládnutí nepřátel jedním z nich. Daní je jen to, že přijdete o kus zdraví. Naštěstí ale Isabelle ví, jak se v nouzi vyléčit. Snad ještě častěji jak toto voodoo budete používat schopnost protivníky, obrazně řečeno, „svázat“. Jednoduše spojíte jejich osudy. Co se stane jednomu, to se stane druhému. Isabelle tak do hry přidává skvělý prvek, díky němuž máte mnohem více možností. Když podříznete jednoho, krev vyteče hrdlem i druhému. Když jeden něco uslyší, uslyší něco i ten druhý. A když na někoho spadne kámen... i v tom případě bude muset hrobař vykopat jámy na dvě rakve. Isabelle dokáže vedle Coopera jako jediná lézt po zarostlých stěnách, navíc je poměrně rychlá, takže se skvěle hodí na infiltrování tábora.

AMERICKÝ SEN?

Tak to by byl dlouhý výčet všech dovedností. Faktem je, že s výjimkou Isabelle jde o všechny tradiční možnosti, které známe z dřívějších her nejen od Mimimi nebo Spellboundu. Nijak zvlášť to nevadí, ostatně co by měl člověk neustále vymýšlet. Buďme rádi, že se vývojáři opět vynalézt kolo, které by se akorát mohlo zadrhnout. Revoluce se nekoná, Desperados III je tak tradiční hrou, jakou jen může být. Už teď tím pádem můžete snadno nabýt dojmu, že jde o jasnou koupi, nebo naopak o pro vás nevhodnou záležitost. Pokud jste předchozí (první) díl nehráli, znáte jen Shadow Tactics a vyhovovalo vám, můžete směle přestat číst, proletět verdikt a upalovat pro čerstvou novinku.

I kdybych chtěl novinku projít akčním způsobem, nejde to.

Možná bych ale ještě neodcházel. Následující část totiž bude podstatně zajímavější, protože novinka v jejím světle přestane být tak idylická, a to především s ohledem na to, jak moc má člověk pod kůži původní hratelnost. Ať je Desperados sebekvalitnějším nástupcem značky, hraje se jinak, než jak jsme byli zvyklí. Problém mám obecně s tím, jak se všechny výše uvedené nástroje používají. Všechno tu trvá a některé činnosti se doslova vlečou. Chcete někoho kuchnout, nebo mu vrazit pěstí, a než se nebožák skácí k zemi, už za vámi běží strážný, kterému kuželovitá výseč toho, co vidí, dosedla přímo na vás. Desperados takové nebylo, stejně jako Commandos bylo mnohem svižnější. Když si někdo někoho všimnul, věděl o vás okamžitě – tady ne, tady stejně jako v Shadow Tactics existuje relativně krátké okno nečinnosti, než dotyčný zpozorní. Vlivem toho, jak vše dlouho trvá, je ale tato doba stejně někdy nedostatečná. Možná někdo namítne, že jde o banalitu, já však takový dojem nemám. Ve výsledku se totiž mění to, co měli hráči dlouhodobě zažité. Co jsem já měl dlouhodobě zažité. V Shadow Tactics, které bylo jako přes kopírák, mi to nevadilo, protože jsem respektoval, že jde o novou značku s novými pravidly. K divokému západu jsem ale podobným způsobem nepřistupoval. Podobných změn navíc obsahuje Desperados III hned několik.

Pokud jste věnovali pozornost popisu postav, možná už tušíte, že se ve hře jako na divokém západě střílet nebude. Všichni známe ikonické scény ze všech westernů; kovboj s ostruhami na botách si to nakráčí do salónu, vypije na ex sklenku tequilly, otočí se, šesti ranami skolí šest borců, kteří se mu postaví do cesty, naláduje novou zásobu olova, vyjde ven, rozhostí se ticho, přes ulici se převalí trs suché trávy a čeká, až odbije kostelní zvon, aby si jednou dobře mířenou ranou mohl dojet k šerifovi pro odměnu. Takové Desperados bych chtěl, o takovém ale můžu jen snít. I kdybych chtěl novinku projít akčním způsobem, nejde to. Cooper má maximálně (a nepochopitelně) osm nábojů, které může střídavě nabít do pravého nebo levého koltu. Doc McCoy jich má pět, ale budiž, chápu, že do jeho speciálně upravené zbraně jich nemá celou brašnu. Proč ale Hector nemá přes hrudník pás broků, kterými by krmil svou upilovanou brokovnici? Proč má, proboha, jen čtyři náboje?

JISTOTA JE JISTOTA

Jestliže v Mimimi chtěli, aby se střílelo minimálně, dala se situace vyřešit elegantněji. Takto je jen každému jasné, že jde o přežitek z Shadow Tactics, kde ale hrdinové sotva věděli, co je to střelný prach. Situace o několik set let později je přeci jen odlišná. Ani v roce 2001 nešlo Desperados projít tak, že si stoupnete za roh a prostřílíte se na svobodu. Kdybyste chtěli tímhle stylem projít všechny mise, vždycky byste narazili na přesilu a fakt, že nejste dostatečně rychlí. Částečně i kvůli tomu, že zbraně bylo potřeba nabíjet, což byl jeden z nejlepších prvků, který bránil jejich nadměrnému používání. Než Cooper nabil svůj šestiraňák, už měl tělo jako řešeto. Zároveň se jinak řešilo zdraví. Nejen hrdinů – na rozdíl od prvního dílu, kdy měli všichni stejně životů, kalkuluje Desperados III s tím, kolik ran vaše postava vydrží (a každá různě) – ale nebylo ani jisté, zdali svůj cíl svou ranou jednak trefíte, natož pak zabijete. Stačilo být trochu dál než v optimální vzdálenosti, a nůž se nezabodl do srdce, ale do kotníku. F8, quick load. Teď můžete vzít jed na to, že když už svou akci můžete vykonat, uspějete – to jediné, co řešíte, je timing.

Abych však hře nekřivdil, pokud se vaše načasování povede, je to hezký pocit. Je to perfektní pocit. Čistě teoreticky, pokud všem rozdáte přes speciální režim úkoly a pak zmáčknutím klávesy vydáte pokyn k akci, můžete najednou vyřídit třeba i deset, dvanáct nepřátel. Cooper sejme dvojici kovbojů, Hector klidně klábosící čtveřici sprškou broků, Isabelle spojí osud někoho z nich s někým, kdo absolutně netuší, která bije, sama pak ovládne dalšího nebožáka, který nakonec sám zmáčkne spoušť, Doc hodí do chumlu uspávající lahvičku, Kate na někoho shodí balvan... když to vyjde, jste za hvězdu. Při troše umu a štěstí se vám něco podobného nepovede jen jednou během třicetihodinového průchodu, ale rozhodně to nebude na denním pořádku. Desperados nabízí spoustu možností k vyžití, oproti Shadow Tactics nabobtnal, kromě klasických misí se do jejich dějišť můžete vrátit ve speciálních výzvách... jen už to není to mé Desperados. Kdybych si ale tímhle stylem měl zvykat na návrat dalších klasických sérií, vůbec bych se nezlobil. Holt jsem starý nerudný pes, který má potřebu všechno zkritizovat. Ve výsledku jde ale o maličkosti, na kterých nezáleží.

Desperados III
Xbox icon Xbox One
Linux icon Linux
Windows icon PC
Apple icon Mac
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Navázat po devatenácti letech není nikdy lehké, ale vývojáři z Mimimi ukazují, že podobné hry dělat umí s grácií sobě vlastní. Pamětníky jen možná trochu zamrzí, že se leccos změnilo... ale to už tak v životě bývá.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz