Deponia Recenze Deponia

Deponia

Tomáš Nadrchal

Tomáš Nadrchal

17. 7. 2012 22:00
Reklama

Smetí. Všude, kam se podíváte, je smetí, odpadky, harampádí… na východ, na západ, sever i jih, všude, všude! Vítejte na planetě Deponia, ve světě, kde se nachází snad největší skládka v širém vesmíru. Je totiž všude, na celé planetě… A zde, v tomto semeništi švábů a moučných červů, žije i několik lidí, kteří musí vnuknout nepořádku alespoň nějaký řád. A mezi nimi i Rufus, sebestředný, egoistický, nezaměstnaný mladík, který přebývá u své bývalé přítelkyně Toni a ze samého vděku, že ač ho jeho ex nenávidí, jej ještě nevykopla, jí vyjídá ledničku, nemyje nádobí a… A neustále střádá plány na útěk pryč z Deponie, ideálně do světa zvaného Elysium. Tento utopický ráj nebo spíše plovoucí město krouží po orbitě Deponie a prý se na něj ještě nikomu z pozemšťanů nepodařilo dostat. Příběh dvourozměrné point-n-click adventury Deponia začíná právě jedním pokusem o exodus směrem k Elysiu, který by dost možná i vyšel, kdyby Rufus nezapomněl zafixovat jednotlivé díly pomocí šroubů. Inu, chybička se vloudila, nicméně i tak se dostane hodně blízko, aby mu neunikla hádka mezi ochrankou na Elysiu a sličnou slečnou Goal, která i díky Rufusově zásahu spadne dolů na povrch planetární skládky…

Ta-da-da-ta-da-da, říkají mu Rufuuuus

Jelikož Rufus je opoturnista tělem i duší, vycítí ze spadnuvší Goal šanci dostat se díky ní do Elysia, takže se snaží získat její bezvládné tělo do svého opatrovnictví. Rufus má samozřejmě ještě jeden cíl – udělat z roztomilé Goal svou novou přítelkyni, nicméně primární cíl je přeci jen Elysium, utopický voňavý ráj, v němž voda nepáchne jak ústa lenochoda tříprstého po celoživotním žvýkání lupení všeho druhu. Jenže získat Goal pro sebe není úkol jednoduchý, dokonce bych se nebál říct, že jde o nejtěžší část celé první části z plánované trilogie ze světa Deponie. Dostat se z městečka Kuvaq zabere zhruba polovinu herní doby a skrývá v sobě jak odhalování vlastností jednotlivých charakterů, tak i obrovský puzzle, který skončí až úspěšným opuštěním Kuvaqu. I díky tomu nabírá příběh zpočátku poměrně malé obrátky, nicméně postupně se po vzoru vlaku na trase Moskva - Vladivostok rozjede do závratné rychlosti, kdy dění na obrazovce dost možná nebudete ani pobírat. Ostatně, přiznám se, že ani několik hodin po dohrání jsem zcela nepochopil závěrečnou pasáž, jež působí jako useknutá a nezodpovězených otázek zůstalo více než odpovědí. Jistě, dá se pochopit snaha autorů přilákat co nejširší publikum k plánovanému pokračování, ale proboha, přece to jde udělat s citem… Nechci a nebudu spoilerovat, čímž bych vás připravil o veskrze kvalitně napsaný příběh, který bohužel sráží závěrečná půlhodina. A vůbec, proč jsme se k čertu v první půlce hry dozvěděli tolik informací o Rufusově otci, aby po opuštění Kuvaqu přestal existovat?! Jen doufám, že tvůrci přijdou v dalším pokračování s nějakým rozumným vyřešením nastalé situace…

Jsem jako opar. Cool verze oparu!

Autoři z vývojářského týmu Daedalic Entertainment se proslavili díky adventurám s nádherným, ručně malovaným grafickým zpracováním. Nejinak je tomu i v Deponii, lokace jsou opravdu překrásné… tedy, když si odmyslíte, že se jedná o smetiště. Ten puch totiž takřka proniká z displeje až k vám, stačí spustit kohoutek s vodou nebo se podívat během parného dne na horizont plný výparů z tlejících odpadků. Každá ze tří pasáží má pro sebe charakteristické zpracování, jednou se ocitnete v parné poledne, jindy za soumraku nebo pod září luny. S prostředím skládky jsou spojené i puzzly a předměty, které si berete do inventáře. O logice jejich používání lze mnohdy úspěšně pochybovat (např. omráčit mluvícího papouška rajským plynem, no nevím nevím), většina částí však lze po chvilce tápání překonat. Tvůrci přistoupili ke vstřícnému kroku, když se po stisku kolečka na myši zobrazí aktivní místa. To oceníte zejména v místech, kde je okolního smetí a haraburdí opravdu přehršel. Sympatické je i řešení inventáře, který se zobrazí po otočení kolečka na myši, což vejde pod kůži prakticky okamžitě.

Jsem Rufus. Mocný pirát?! Nikoli, mocný popelář!

Zcela separátním tématem v Deponii je černý humor z kategorie, kdy někdo padá ze židle a jiný si smíchy poprská monitor. Gagy sice nejsou v tak brutální kadenci, jako jsme byli zvyklí například v sérii Monkey Island, humor se však nese na velmi podobné notě. Ostatně, egoistický, sobecký, neskutečně ukecaný a ambiciózní Rufus v hlavní roli vypouští jednu hlášku za druhou a zejména rozhovory s jeho bývalou přítelkyní se řadí mezi naprosto skvělou zábavu. Veskrze pochválit lze i dabing, zejména Rufus se opravdu povedl. Naopak v závěrečné pasáži mi namluvení robotických strážných doslova rvalo uši, škoda, přeškoda. Někomu by mohla vadit i rozvláčnost dialogů, osobně mi však do celkového konceptu skvěle ladila. Blížíme se do finále, rád bych ještě dodal spoustu věcí, leč nechci vyzrazovat podrobnosti příběhu ani bujaré vtípky. Deponia je kvalitní adventura plná nápaditých lokací a dobře postavených logických hádanek. Sráží ji opravdu nepovedené zakončení příběhu (byť jde o první díl plánované trilogie) a občasné technické nedostatky v ozvučení a animacích. I přes to všechno jde s desetihodinovou herní dobou o jasný adventurní hit tohoto léta.

PS: poštovní robot s úchylkou v praskání balící fólie je opravdu legendární!

Deponia
Windows PC
PlayStation PlayStation 3

Verdikt

Tak trochu jiná, lehce fekální adventura, která sází na nádherné lokace (na skládce), egoistického hlavního hrdinu a rozhodně ne klišovité love story v podtextu. Škoda nepovedeného zakončení příběhu, doufejme, že pokračování na sebe nedá dlouho čekat a osvětlí řadu nezodpovězených otázek.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama