Death to Spies
I když jsou tématicky série Hitman a Splinter Cell velmi podobné, herně se liší v mnoha podstatných aspektech. Hitman vsází především na promyšlenost jednotlivých akcí, na perfektní načasování pohybu a v neposlední řadě na mnohé převleky, bez kterých byste asi hru neměli šanci dohrát. Naopak Splinter Cell je technologickou špičkou, kde hraje prim především kombinace světla a stínu a výjimečné schopnosti a udělátka Sama Fishera. A kam bychom zařadili novou špionážní akci Death to Spies? Na první pohled se jedná o jasnou kopii Hitmana, ale takové tvrzení by bylo velmi krátkozraké, protože toto dílo je v mnoha ohledech velmi originální a překvapivě chytlavé.
Hitman by záviděl
Na hlavní postavu se díváte z pohledu třetí osoby a ovládáte ji pomocí klávesnice a myši. Žádná revoluce v žánru se tedy nekoná. Ve hře nechybí velmi dobře provedený tutorial, ve kterém si vyzkoušíte veškeré potřebné činnosti a nanečisto si zkusíte i jednoduchou akci na cvičišti. I když to není hned od začátku zcela patrné, pokud hře dáte šanci a jistý čas, ukáže svou pravou tvář, tedy opravdu povedený různorodý design map a propracovanost jednotlivých úkolů. Hned první mise je svou náplní zajímavá, ale na druhou stranu i poměrně obtížná a přináší spoustu nepříjemností. Na velmi velké mapě si totiž máte zajistit uniformu a s německým nákladním autem se vydat do nepřátelského tábora. Tam poté musíte omráčit jednoho z velitelů a s jeho klíčem vniknout do trezoru. Nutno podotknout, že většina vašich kroků musí být zcela přesně načasovaná a i s vlastnictvím vozidla a uniformy budete mít poměrně velké problémy se do základny dostat. Později vás čekají mise v zasněženém vybombardovaném městě, kde budete osvobozovat vězně, v hotelu plném civilistů zase odstraníte zrádce, v nepřátelské vesnici spácháte několik atentátů na vysoké důstojníky a v útrobách podzemní základny budete fotit tajné dokumenty. A tím samozřejmě výčet nekončí.
Jeden by se z toho převlékání…
Aby toho nebylo málo, i s vhodným oblekem do dané oblasti nemůžete být ani zdaleka v klidu. Sice si můžete oddychnout od desítek protivníků, kteří si vás všímat nebudou, ale stále zde jsou vyšší šarže, jež vás i přes maskování rozpoznají. K odhadnutí, kam si můžete dovolit jít a kam ne, slouží velmi praktická mapka. Na ní máte znázorněny veškeré nepřátelé ve vašem dohledu, přičemž nebezpeční jsou zobrazeni červenými trojúhelníky, civilisté šedými a ostatní, pro vás nezajímaví vojáci zelenými značkami. Mapku můžete, díky její průhlednosti a vhodnému umístění v rohu obrazovky, mít stále na očích a přitom vás nebude rušit v hraní.
Zabíjení jen pro neprofesionály
Death to Spies vás počtem protivníků velmi účinně nutí držet se tiché, nenásilné cesty před krvavými lázněmi, které by stejně ve většině případech končily vaší smrtí. Někdy se navíc jistá osoba vůbec nesmí dozvědět, že se kolem ní děje něco nekalého, takže jakýmkoliv druhem poplachu byste misi nesplnili. A udržet hráče na uzdě a donutit ho, aby opravdu přemýšlel nad postupem v misi, je pravděpodobně sen každého vývojáře podobných titulů. A v tomto případě tvůrci získávají kladné body, protože se jim to z velké části povedlo. To, jak jste byli v úkolu precizní, nehluční a profesionální se vám na konci také ukáže v jednoduché tabulce s celkovým hodnocením.
Prvků, které využijete k tichému procházení nepřátelskými liniemi, je spousta. Nechybí klasická struna, chloroform, ale i jednoduchá rána do zátylku nebo v krajním případě i pistole s tlumičem či nůž. Všechny možnosti mají své specifické pole působnosti a například pokud se připlížíte (speciální mód, ve kterém nejste slyšet) k nepříteli a uškrtíte ho strunou, i metr vzdálený kamarád to neuslyší. V případě rány či střelby s tlumičem je ale situace jiná a jelikož jsou nepřátelé velmi citliví na hluk, okamžitě na vás přijdou. Samozřejmě nechybí možnost prohledat mrtvole kapsy nebo odnést tělo do úkrytu. Trošku nám chybělo přitisknutí se na stěnu a možnost lepšího schování se ve stínu.
Hodně muziky za málo peněz
O mnoho důležitější je, že hru opravdu budete chtít hrát způsobem, jakým se hrát má. To znamená taktizováním nad každým dalším krokem a akcí. A pokud takto opravdu budete přemýšlet, zjistíte, že hra na všechny ze čtyř nabízených obtížností není příliš složitá a vždy existuje poměrně viditelná cesta, jak daný problém vyřešit. To vše navíc značně ulehčují jasně označené a popsané úkoly na mapě, včetně různých pomocných nástrojů, jako důstojnické uniformy a podobně.
Graficky je hra na nejvyšší detaily poměrně slušná, ale nečekejte ani žádné zázraky. Na druhou stranu je přívětivá k vašemu hardwaru a na průměrných strojích si zahrajete bez jakýchkoliv záseků. Škoda, že si tvůrci nedali více záležet s odladěním drobných bugů, jako je zasekávání o dveře, či časté prolínání objektů a postav, což může mít zásadní dopad i na průběh mise.
Death to Spies má spoustu drobných chyb, nemá vypilovanou grafiku ani desítky různých technologií na odstraňování nepřátel. Má však něco, co ostatní hry v takové míře nemají. Velmi dobře se hraje a z tichého plnění úkolů budete mít opravdu dobrý pocit, což je dáno také velkou mírou realističnosti, kterou titul disponuje. Když se k tomu přidá dobrý design levelů, slušná hrací doba a takové drobnosti, jako možnost řízení dopravních prostředků, vyjde vám béčková hra s příznivou cenou 299 Kč, která najde na předvánočním trhu jistě své místo.
Verdikt
Death to Spies je velkým překvapením na poli špionážních akcí z pohledu třetí osoby. Pokud si chcete zahrát Hitmana tak trochu jinak v době druhé světové války, lepší a levnější možnost jistě nenajdete.
