Dark Souls Remastered Recenze Dark Souls Remastered

Dark Souls Remastered

Pavel Makal

Pavel Makal

24. 5. 2018 16:00 29
Reklama

Co vám budu vykládat. Když u mě minulý čtvrtek zazvonil kurýr s balíčkem, z něhož jsem po chvíli urputného trhání vysvobodil krabičku s nápisem Dark Souls Remastered, rozlilo se mi v osrdí příjemné teplo. Přeci jen pro mě právě tahle hra byla “tou první”, tou, která mě seznámila se studiem FromSoftware a zpečetila lásku na celý život. První průchod a pokoření Dark Souls patří k herním zážitkům, na které nikdy nezapomenu. A přestože jsem se ke hře opakovaně vracel, už to nikdy nebylo stejně intenzivní. Od mojí poslední návštěvy Lordranu však uplynula řada let a oznámení remasteru mi udělalo ohromnou radost. Týden se s týdnem sešel a po několika probdělých nocích je tenhle výlet za mnou. Je tedy čas účtovat.

VŽDYŤ MĚ ZNÁTE...

Naprosto bez mučení přiznávám, že pokud bych měl hodnotit jen kvality samotné hry, vůbec vás nebudu zdržovat nějakým dlouhým čtením, orazím tuhle recenzi štemplem 5/5 a pošlu vás do nejbližšího obchodu. Recenzování remasterů je ale věc ošemetná. Jak moc se má do hodnocení promítnout kvalita původní látky a v jakém poměru ji smíchat s přínosem, který přineslo přeleštění a opětovné uvedení na trh? Stojím v tomto ohledu na scestí, protože mezi oběma aspekty ční poměrně zásadní rozdíl. Dark Souls jsou pořád tou báječnou hrou, kterou bych zfleku doporučil každému, kdo se nebojí trochu větších nároků. Práce polského studia QLOC ve mně ale zanechala dojem značné lenosti, nebo spíš neschopnosti dotáhnout projekt k uspokojivému závěru.

Ano, tenhle benchmark byl splněn, Blighttown užnení tím trhaným peklem, teď je krásně plynulým peklem.

To, do jaké míry budete s Dark Souls Remastered spokojeni, záleží především na tom, co od hry očekáváte. Pokud jste ji kdysi, podobně jako já, hráli na PlayStation 3 a teď se těšíte, že si ji konečně zahrajete na pořádném ovladači a že Blighttownem projdete se stabilním frameratem, budete spokojeni. Ano, tenhle benchmark byl splněn, Blighttown už není tím trhaným peklem, teď je krásně plynulým peklem. Jestliže jste ale měli od Dark Souls Remastered jakákoli vyšší očekávání, než jen navýšení rozlišení a framerate, budete určitě zklamáni.

NĚKDY DOBRÉ, NĚKDY NE

Co se týče grafiky, k viditelnému posunu tu sice došlo, zároveň je ale hra značně schizofrenní. Občas vás potěší hezky detailní texturou, aby vás v dalším záběru zhnusila rozmazaným reliktem minulosti. To je patrné zejména v animacích, všimnete si toho ale bohužel i během hraní. Hry of FromSoftware jsou známé tím, že vám často poskytují působivý výhled na místa, kam se třeba podíváte až později. V prvních Dark Souls tento prvek navíc skvěle umocňuje dojem z propojeného světa, kdy například z katakomb vidíte majestátní a lávou obtékané stavby Lost Izalith. Problém je, že tyto výjevy jsou rozmazané, bez detailů a prosté jakékoli dodatečné péče. Samozřejmě jsem nečekal, že mě po příletu do Anor Londa čeká podobná nádhera, jako když jsem ve třetím díle poprvé spatřil Irithyll v jeho zasněžené kráse, výsledek mě ale přesto trochu zklamal. Abych jen nehaněl, hra se dočkala lepších efektů osvětlení, přibyly také nějaké ty animace prostředí a díky vyššímu rozlišení si teď můžeme lépe všímat různých detailů. Jsem zvědav, zda to povede k nějakým novým objevům a přírůstkům do lore hry.

Je však skutečně velmi zvláštní, že si autoři remasteru nepohlídali ani notoricky známé problémy, nad nimiž se komunita už roky baví. Víte o tom, že při útěku ze Seathova vězení v Duke's Archives se můžete podívat z jednoho balkonu na nebe a uvidíte tam vznášející se okno, které tam pravděpodobně zapomněl nějaký nepozorný vývojář? Tak v remasteru je taky. Neříkám, že je to zásadní pro posuzování kvality hry a myslím, že si toho drtivá většina z vás ani nevšimne. Je to ale důkaz toho, že tenhle remaster byl šit trochu horkou jehlou. Problémů je víc, ať už to jsou nepříjemné bugy, kdy vás třeba takový Gaping Dragon svým útokem prohodí texturou podlahy do nekonečného pádu prázdnotou, nebo podivné poklesy plynulosti při procházení Royal Woods v rozšíření Artorias of the Abyss, které jsem pro vás zachytil na přiloženém videu. Je také škoda, že autoři nemysleli na lovce trofejí a DLC ani v této verzi žádné nedostalo. 

POŘÁD TO JSOU DARK SOULS

Musím říct, že mě mrzí, že se v tomto případě autoři remasteru nepokusili napodobit Scholar of the First Sin edici pro druhý díl. Ta totiž přinesla zajímavý zvrat v podobě změny pozic jednotlivých nepřátel. Chápu, že většina hráčů se těší, jak si projde staré známé lokace tak, jak si je pamatuje, ale třeba taková dobrovolná volba v menu, případně změna při přechodu do NG+ by trvanlivosti výrazně prospěla. Ta nejostřejší kritika Dark Souls Remastered, která z mých úst může zaznít, je prostý fakt, že se tu nikdo nesnažil vytvořit tu skutečně ultimátní verzi, jakousi poctu Dark Souls. Těch několik úprav, jako je například možnost konzumace více “instantních duší” najednou, nebo rychlé přepnutí na Estus podržením šipky dolů na D-padu, to je pro mě málo. Do značné míry je tohle vydání možno vnímat jako poměrně laciný útok na nostalgii věrné fanouškovské komunity.

Zamilovaně jsem si procházel stará oblíbená místa, sledoval vedlejší questové linie, nostalgicky zalitoval skonu žoviálního Siegmeyera z Catariny, osbovodil od šílenství Big Hat Logana i milého přítele Solaira, který v Izalithu konečně našel své slunce.

Je tady ale jedno obrovské jenže. Ona ta hra pořád funguje na jedničku. Nemohl jsem se od ní odtrhnout, vážně ne. Utíkal jsem k ní každou volnou minutu, uzurpoval jsem si pro sebe televizi a přítelkyni nutil, aby se na filmy dívala na tabletu, protože JÁ PROSTĚ HRAJU A BASTA. Zamilovaně jsem si procházel stará oblíbená místa, sledoval vedlejší questové linie, nostalgicky zalitoval skonu žoviálního Siegmeyera z Catariny, osbovodil od šílenství Big Hat Logana i milého přítele Solaira, který v Izalithu konečně našel své slunce. Prokoukl jsem podvod proradného Gwyndolina, vrátil se zpět v čase, abych zachránil princeznu Dusk a nakonec jsem odmítl stát se pěšákem ve hrách bohů a stal se Temným pánem. Jen Kalameet, jen ten unikl. Ale i s ním v dalším průchodu zúčtuji… Pokoušel jsem se testovat i multiplayer, servery byly ale spuštěny až před dvěma dny a přesto se mi nepodařilo s nikým spojit, a to jak invazí, tak kooperativně. Stejný problém jsem pocítil i v Battle of Stoicism, nemohl jsem tedy využít výhody dedikovaných serverů a navýšení počtu společně hrajících uživatelů.

STAČÍ TO?

Tenhle výčet tu píšu proto, že přes veškerou výše zmíněnou kritiku je remaster Dark Souls pořád hrou, o které byste měli přemýšlet. Ať už proto, že vám hra v minulosti unikla, nebo proto, že jste nebyli spokojeni s tím, jak běhá. Jsem rád, že si momentálně celou trilogii můžete zahrát na jedné generaci konzolí, z mého pohledu se jedná o naprosto zásadní titul. Pokud jste se k sérii nachomýtli třeba až s trojkou, tedy v době, kdy se z ní stal v podstatě mainstream, určitě si tohle dobrodružství nenechte ujít. Sám jsem byl až překvapen, jak obrovský rozdíl mezi prvním a třetím dílem je. Jak palčivá je najednou absence rychlého cestování, které vám první díl nadělí až někdy v polovině hry, jak drsné a dlouhé mohou být některé cesty k bossům (dívám se na tebe, Nito) a jak skvělý je design celého světa, propojeného nejrůznějšími zkratkami a skrytými cestičkami. Je to zážitek, který mohu každému vřele doporučit.

Dark Souls Remastered
i Zdroj: Hrej.cz

Jak je z předchozího textu zřejmě jasně patrné, rozhodování o finálním hodnocení pro mě rozhodně není jednoduché. Průchod hrou jsem si nesmírně užil, ale to je dáno láskou k použité látce. A ten Blighttown, ten mě také potěšil. Jestli se chystáte jen tak vydat na nostalgickou pouť proti proudu času, nemáte důvod váhat, na konzolích bude váš zážitek hezčí a plynulejší než kdy dřív a pokud vás hra nevypeče nějakým nečekaným buggem, jako je ten zmiňovaný propad texturami, čeká vás královská porce skvělé zábavy. Jestli ale doufáte v cokoli víc, čeká vás hořké zklamání. A to je určitě škoda. 

Dark Souls Remastered
PlayStation PlayStation 4
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Vynikající hra, slabý remaster. Dlouhé hodiny zábavy, nostalgie a výzvy ostře kontrastují s absencí jakékoli snahy dopřát hráčům "něco navíc". I tak jsem ale vděčný, že si Dark Souls mohu zahrát v pohodlí a plynule. Pokud vám tohle stačí, směle do toho.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz