Cursed Mountain Recenze Cursed Mountain

Cursed Mountain

Vilém Koubek

Vilém Koubek

24. 2. 2010 23:30 2
Reklama

Cursed Mountain i na své domácí platformě Wii obdržela nejedno rozporuplné hodnocení, což naznačuje, že vedlejší PCčkový port si do své sbírky herních perel pravděpodobně nezařadíte. A ačkoli bychom chtěli úvod zakončit nějakou větou s otazníkem a pustit tak do éteru trochu optimismu, nakonec to neuděláme.

Zajímavé myšlenky

Cursed Mountain totiž opravdu není výborná hra a dokonce ani hra dobrá. Můžete si ukázat na kteroukoliv její část a stejně v sobě nakonec nenajdete sílu ji pochválit. I když je pravda, že většina z nich vznikala na základě dobré myšlenky, vždy se najde něco, co ji potopí do moře průměrnosti.

Vezměme si příběh, který se odehrává v Himalájích a vypráví o jedné horolezecké výpravě a hoře, jež ukrývá tajemný artefakt propůjčující nesmrtelnost. Jak se velmi záhy po začátku hry dozvíte, výprava si nevzala k srdci to nejzásadnější pravidlo horolezectví: nikdy nelez na horu zasvěcenou bohyni, jejíž jméno se zatraceně špatně vyslovuje. Znesvěcení hory samozřejmě bohyni naštvalo, díky čemuž se mezi lidmi začali pohybovat duchové a vy už asi všichni tušíte, jak tahle pohádka pokračuje dál. Mezi členy oné výpravy byl i váš bratr, a jelikož je bratrský pud silnější než... ehm... cokoliv jiného, vydáváte se ho zachránit.

Na první pohled možná zajímavá zápletka plná budhismu, chrámů a šplhání po horách, ale pravdou je, že příběh je zajímavý asi jako německé romantické filmy na odpoledne. Je tu sice pár postav, jejichž příběhy se nějakým způsobem proplétají, ale během hraní o ně absolutně ztratíte zájem. Nikdo tady není zajímavý, všichni jsou šediví a plytcí a vyprávění příběhu se to ani nijak zásadně nesnaží zvrátit. Jasně, jsou tu kupy flashbacků a křečovitě-nudných rádoby komiksových scén, ale to je asi tak všechno.

Prchavá atmosféra

A v podobně fádním duchu se nese i celková atmosféra. To, co na začátku vypadá jako přinejmenším místy strašidelný horor, se nakonec během dvou hodin hraní zvrhne v pobíhání a zabíjení duchů místy okořeněné nějakou zajímavostí ve stylu bosse nebo úseku, v němž neplatí zákony linearity. Takových momentů však není mnoho. Občas se stane, že narazíte na zamčené dveře nebo nějakou „plošku“, na níž něco chybí, ale řešení těchto situací si nikdy nevyžádá vyvinutí velkého úsilí. Ve většině případů se jednoduše spustí skript a až posléze vybijete všechny duchy, dveře se vám poslušně otevřou.

Zabíjení duchů je další věc stavěná na dobré myšlence. Bohužel troskotá hned na samotném začátku, kdy během půl hodiny najdete magický cepín. Proč na tom hra troskotá? Je to totiž jediná zbraň. Dají se na něj sice připevnit jisté artefakty, díky nimž získává rozličné útoky na dálku, ale v praxi si po drtivou většinu hry vystačíte s jediným, který budete používat stále dokola. Rozmanitost do tohoto, jinak zcela fádního zabíjení vnáší vaše třetí oko. Jeho využívání vás během jednoho kraťoučkého rozhovoru naučí místní mnich a díky němu se vám odblokuje možnost lámání magických pečetí a dorážení nepřátel. Jakmile se někde objeví jistý svítící znak, můžete ho použít, což v praxi znamená, že se na obrazovce vykreslí síť bodů, které musíte s určitou přesností v omezeném čase pospojovat. Obrazce se sice liší, avšak i jejich paleta je omezená pouhými šesti body, z nichž se skládají. Tvůrci se tedy mohli snažit, jak chtěli, ale opakování nastane velmi záhy. Přesto je právě tento systém na hře to nejzábavnější.

Žádná esa v rukávu

Asi největší chybou hry je, že se ke všemu výše popsanému dostanete hned na jejím začátku a pak už se jenom vezete na vlně setrvačnosti. Všechny změny v hratelnosti jsou jen dočasné a tak nevýrazné, že na ně instantně zapomenete. A v tomto ohledu je nutno vinit portování z Wii. Nepochybujeme o tom, že s nunčakem v ruce nabízí hra jistou dávku výzvy, ale pokud ji ovládáte myší, nic není tak těžké, jak by mohlo být, a veškeré kouzlo je pryč.

S portem se samozřejmě nese i absolutní grafická zastaralost, proti které nemají šanci ani jisté pěkné efekty sněžné bouře či poletujícího popela. Po zvukové stránce se hře naopak dá vytknout snad jen dabing hlavního hrdiny, který zní jako divadelní herec, který si předčítá svou roli v obýváku a zrovna nemá po ruce nikoho, kdo by mu řekl, že stojí za houby.

Zdolat a zapomenout

Na vrchol prokleté hory se prokoušete během necelých sedmi hodin a většinu této hrací doby po absolutně neuspokojivém konci zapomenete. Stejně tak se vám z mysli vykouří všechna šeď, umělé natahování, jisté příliš okaté podceňování lidské inteligence a vůbec, po téhle hře vám v hlavě zůstane akorát pocit, že nebyla zajímavá, originální, rozmanitá ani příliš zábavná a do konce vám nahnala zvědavost, zda se to třeba časem nezlepší.

Cursed Mountain
Wii Wii

Verdikt

Hra Cursed Mountain je možná postavena na dobrém nápadu, ale občas je potřeba mít víc než jen dobré základy. Jistý potenciál bavit tu je, ale pouze pokud jste vyloženě zoufalí a nemáte v neděli odpoledne co dělat.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama