Crysis 3 Recenze Crysis 3

Crysis 3

konfrst.jan@gmail.com

konfrst.jan@gmail.com

24. 2. 2013 23:33 4
Reklama
Reklama

Crysis je mezi námi potřetí a již první krůčky dávají tušit smutnému faktu – Crysis to bude mít opět jednou těžké. Když mezi nás přišel díl první, leckdo byl jednoduše řečeno na větvi z toho, jak hra vypadá. Jenže fyzikální model a grafika, která ještě bez debat ustojí srovnání s konkurencí i dnes, byla na tehdejší dobu náročná až příliš. Crysis byla dobrou hrou, ale zároveň také krvavým benchmarkem. S druhým dílem na to šel Crytek od lesa, ustoupil a vytvořil velké množství kompromisů, což mělo za následek nejenom menší HW nároky, ale také rozezlenou tu část PC komunity, která lpěla na technickém pokroku bez kompromisů. No, a teď babo raď!

Pláč procesoru

Nemá smysl začínat dnes ničím jiným, než tím, jak vlastně třetí Crysis vypadá. Recenzovaná PC verze v nastavení vysokém, nikoli nejvyšším, a se čtyřnásobným vyhlazováním hran vypadala zhruba tak, že kluci a holky v Cryteku mají s pompou ohlašovaný čtvrtý Playstation lidově řečeno někde. Z Crysis prostě padá čelist, opět. Wow efekt sice není již takový, jaký byl před právě šesti lety, ale vývoj je znát a opět je všechna ta akce pohlednější.

To samé si ovšem nebude myslet vaše grafická karta, nic slabšího než vyšší modely aktuální řady červených či zelených nemají příliš cenu. Sli či Crossfire řešení je přímo vítáno. Náročnost enginu je sice krvavá, ale i nízké detaily a žádné AA strčí do kapsy snad vše ze současné produkce. Jenže každý jistě víme, jak je důležité hráčovo ego. A my jen doufáme, že nebude raněno příliš, hráči si vzpomenou na spílání za ústupky v případě druhého dílu a Crytek se v prodejích dozná většího úspěchu než v případě dílu prvního. Ten byl právě za krvavé nároky pranýřován a hráči nedostatečně ohodnocen.

Zabíjení bez olova

A neocenit třetí Crysis, to by byla škoda. Nejen engine, ale i hra samotná a její náplň ušly za těch pár let existence značky značného vývoje. V Cryteku očividně moc dobře ví, že hratelnost samozřejmě stojí a padá s akcí. A zde Crysis drží krok s vlastním technickým zpracováním a jedním slovem exceluje. Výtečná grafická stránka má rovněž na krku to, že ač příběh není nikterak úžasný, tak je stejně až příliš jednoduché opít se rohlíkem a hltat dialogy tak dokonale provedených postav. Cutscény pak fungují jako velmi efektní předěly při přechodu z jedněch prostor do druhých. Celá hra je, stejně jako předešlé díly, složena z na sebe navazujících prostorných arén – místností či rozlehlých venkovních prostor. Jednotlivé mapy jsou podstatně prostornější než tomu bylo ve druhém díle a připomínají tak začátky série, ale přeci jen nedokáží skrýt celkovou linearitu hry a navíc začnou být po čase lehce repetitivní.

Každá z šarvátek má jediný cíl – pobít vše hostilní, a to pokud možno rychle, neboť na pořadu dne není nic menšího než záchrana všeho živého. Jak toho docílíte, to je čistě a pouze na vás. Hrubou sílou jde zvládnout vše, tichošlápci však mají dveře rovněž otevřené a dostávají mocného pomocníka.

Přítomnost luku byla PR oddělením EA probírána snad až příliš, ale jedním dechem je třeba dodat, že tomu tak bylo právem. Lukostřelba kupodivu dodává akční složce hry novou šťávu. Nejeden jinak ukvapený hráč se přistihne při tom, že opětovně prochází již vykostěnou lokaci jen proto, aby z ještě teplých těl méně šťastných nepřátel posbíral vystřílené šípy. Přízvisko lovce dostává v Crysis zcela novou perspektivu a nejeden predátor by se měl zastydět. Lukem jde střílet i diskrétně, se zapnutou neviditelností, čímž se z tohoto olympijského sportu stává dokonalý nástroj likvidace. A v neposlední řadě je třeba zmínit, že lukem můžete prohnat různé typy šípů – zneškodnit tak můžeme například i velké plechové mašiny.

Vypravěčův guláš

V kontrastu se zbytkem hry je zřejmé, že na scénáristech se šetřilo. Po všech předchozích patáliích se vžijete do kůže Propheta. Ten se ujímá nepříjemně fádní role proroka a pomáhá posledním zbytkům lidského odporu vzdorovat jednotkám CELLu a jejich všeobecné rozpínavosti. CELL začal po událostech druhého dílu fušovat do řemesla ČEZu a ovládat globální ekonomiku i diktovat podobu demokracie za pomocí monopolu v dodávkách energie. A jak už to tak bývá, zdroj energie není tak čistý, jak by si naši jižní sousedé přáli.

Jenže až tak šedivé a přímočaré to naštěstí není, jelikož do akce se zapojuje Psycho. Maniak matně známý z dílu prvního a hlavní protagonista spin-offu jménem Warhead se do příběhu zapojuje relativně překvapivě. Představuje se totiž bez nanoobleku a v překvapivě lidské rovině. Stále se sice jedná o neskutečného magora a chodící továrnu na tvrďácké hlášky, nicméně nově se k profilu militantního idiota přidává role chlapíka schopného respektovat rozkazy a ti pozornější snad budou i schopni zahlédnout Psycha jakožto partnera.

Ovšem toto všechno vem čert i s tou jeho babou, jelikož to budou právě momenty, kdy se Psycho prezentuje jako těžce vychýlený jedinec, kdy se budete bavit nejvíce. A kupříkladu scéna s rozzlobeným železničním vagónem patří beze sporu k tomu nejlepšímu, co se v poslední době v žánru FPS urodilo.

Bohužel ale přítomnost graficky neuvěřitelně propracovaného magora hře nepřidává tolik, aby to vyvážilo nedostatky jinak v kampani přítomné. Scénář trpí svojí pompézností a plytkostí a navíc všechna ta akce skončí snad až příliš brzo. Lehčí stupeň obtížnosti znamená něco okolo pouhých sedmi hodin zábavy.

Týmové drancování

Když to všechno dostřílíte v dobrodružství pro jednoho hráče, nezbývá, než obrátit pozornost k režimu hry pro více lovců. Ten nabízí překvapivé množství módů. O naší předčasné ochutnávce jste si již mohli přečíst dříve, ovšem až s plnou verzí hry můžeme hodnotit naplno. V nabídce je rovných osm herních módů, vybírat je tedy z čeho!

První dojmy potvrdily, že hlavní devizou multiplayeru vyvíjeném v externím studiu Crytek UK je mód Hunter. V něm jde o boj o záchranu jednotek CELL na straně jedné a o sběr jejich skalpů na straně druhé. Každý ulovený se pak sám stává lovcem a loví trofeje svých bývalých spolubojovníků. Zbytek síťové části hry už ale nijak zvlášť překvapit nedokáže, outsourcingovaný multiplayer je sice vyveden velmi kvalitně a především svižně, ale postrádá snahu zaujmout něčím originálnějším. Módů je sice dostatek, ale honba za postavením v žebříčcích a za lepší výbavou může brzy omrzet a reálně nehrozí, že by Crysis nahradila nějakou dnes hojně hranou multiplayerovou řežbu.

Ve finále není úplně jednoduché vyřknout verdikt. Třetí Crysis je propracovanou hrou, k absolutní kráse i v herní náplni však ještě pár krůčku chybí. Krátká a přímočará kampaň je kupříkladu rozsahem zcela nesrovnatelná s posledním Far Cry, byť se jedná o srovnání absolutně neférové – Crysis si jde jinou, svojí, cestou. Multiplayer ale rovněž není ztělesněním toho nejlepšího, co se v poslední době na poli FPS urodilo a své publikum si bude hledat podstatně obtížněji, než třeba některé Call of Duty či poslední Battlefield. Zmást se ale nenechte, Crysis 3 je stále bez debat výjimečným dílem. Hřeje-li se vám pod stolem dostatečné železo a jste-li fanoušky žánru akcí z první osoby, pak snad ani nemá cenu dočítat recenzi až sem. Berte, Crysis má chybičky, ale i tak jde o kulervoucí akci. Bez kompromisů.

Crysis 3
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Crysis 3 si vybírá to nejlepší ze svých předchůdců a dá nejlépe charakterizovat jako povedená směska obou. Otevřenější hratelnost, městská džungle a excelentní grafické zpracování vítají nováčky i staré harcovníky, jen je škoda toho příběhu, lehké repetitivnosti a méně nápaditého multiplayeru.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz