Crashday - na vlastní nebezpečí

Maníci z Moonlight Studios se totiž svým počinem chtějí zavděčit spíš těm, kteří v dětství angličáky důmyslně likvidovali, když se je snažili podrobit skokům z pátého patra nebo s nimi zkoušeli přeskočit mámin hrnec se škubánky. V Crashday nejde o vítězství, ale o přežití. Dostatečná zásoba nitra a zatáčkový skill jsou stejně důležité jako dobře mířená raketa. Vítejte v asfaltovém pekle.

Trocha historie nikoho nezabije

První věty recenze zní sice dostatečně nabuzeně, ale faktem je, že nadšení z horké závodní novinky z fanoušků vyprchalo už před lety. Crashday má totiž na svém kontě pěkných pár letokruhů. Kdysi dávno, za sedmero horami a řekami, někde v Německu, si parta vývojářů řekla, že Stunts byla docela fajn hra a že by stálo za to udělat něco v tom smyslu. Během pár týdnů spíchnuli techvideo, navnadili hráče a začali makat… Uzávěrky se odkládaly, vývoj se protahoval a o hru nejevil žádný producent zájem. Zůstala jen nablýskaná videa a velké ambice. Atari se nakonec slitovalo a projekt zařadilo do svých plánů, díky čemuž máme nárok na šťastný konec. Jenže jak pro koho.

Stejný nápad, a to sice inspiraci ve Stunts a jiných kaskadérských hrách, mělo totiž i pár dalších firem a tak se objevila Trackmania a FlatOut. V Moonlight Studios z toho rázem měli kopec vrásek a tak na poslední chvíli přidali ještě pár odlesků, sem tam něco vykradli a ověsili auta zbraněmi, aby to bylo jako košér.

Mařeno, vono to nebrzdí!

Na první pohled by to za rozumnou cenu nemuselo být tak špatné. V menu je dostatek herních módů, auta vypadají k světu a dokonce se dají tunit, a hlavně nechybí multiplayer a vynikající editor tratí, což by mohla být záruka neutuchající hratelnosti. Je na čase zařadit jedničku a vydat se na silnici. Když poprvé sešlápnete plynový pedál, budete si v lepším případě (když máte jenom demo) připadat jako blbci… Pokud jste za hru utratili peníze, neodvážím se ten duševní stav pojmenovat. Hratelnost byla hned při prvním kroku přes práh ubitá, spálená a rozptýlená do Vltavy. Crashday totiž přichází s jízdním modelem překonaným již v dobách prvního Test Drive.

Upřímně nevím, kde to autoři odkoukali, ale když se neštítili zkopírovat z FlatOutu skok do dálky coby jednu ze samostatných miniher, proč se proboha nepodívali, jak se u konkurence auta chovají. Já mám své výhrady i k motorizovaným žehličkám v Trackmanii, ale tam se s tím dá alespoň něco dělat jemnými úpravy v nastavení. Tady jste postaveni před holý fakt, že váš vůz zátáčí podle fyzikálních zákonů z galaxie Gamma, umí zatáčet ve vzduchu (pouze horizontálně) a je naprosto nevypočitatelný. Deset minut v jakékoliv rachotině z vozového parku Crashdaye (liší se jenom vzhledem a zvukem) a ještě rádi se vrátíte k čemukoliv, co jste hráli předtím.

Utrpení na tisíc způsobů?

Nabídka módů je docela pestrá, ale v každém se musíte vypořádat s mizivou umělou inteligencí (jednotlivé stupně obtížnosti jsou navíc trestuhodně nevyvážené… mezi "easy" a "medium" je příliš velký rozdíl) a unylým designem tratí. To platí především pro stunt arény, v nichž se podle všeho máte vyblbnout ve stylu Tonyho Hawka a najíždět na nejrůznějších rampách kombinace triků. Tvůrci se to možná po několikahodinovém zkoušením naučili ovládat, já jsem tolik trpělivosti neměl. Při výskoku do vzduchu nikdy nevíte, co vaše auto udělá a skoky a jednotlivé triky na sebe díky rozložení překážek nelze plynule navazovat. Tenhle problém možná řeší bezkonkurenční editor tratí (jediná věc, která mi klasické Stunts opravdu připomněla), jenže kdo bude mít nervy napravovat chyby v původních tratích? A proč by to měl vlastně dělat? Sebelíp navržená trať bude pořád srážena k zemi hloupým ovládáním, které ustupuje do pozadí snad jen v soubojích s rotačními kulomety a raketami… To je na place najednou tolik adrenalinu, že zapomenete na veškeré nedostatky ovládání a vaším jediným cílem je uhnout blížící se raketě.

Stereotyp rychlostí blesku

Tohle ale běžnému hráči stačit nebude. Kariérní mód se neobtěžuje s nějakým dějem a háže na vás jen další a další úkoly v rozličných disciplínách, doufaje v to, že postupné odemykání nových aut a tratí vás u hry udrží. Obávám se, že těžko. Z Crashdaye totiž nebolí jen ruce, ale po chvilce i oči. Odlesky na autech a jejich modely obecně jsou celkem povedené, se vším ostatním to však jde hodně z kopce. Okolí tratí je chudší než bulharská striptérka a interiéry aut by vás mohly snad i vystrašit, takže si je raději nezapínejte. Pochválit lze model poškození, výběr kamer a režim pauzy, který vám dovolí si vychutnat nejrůznější particle efekty, které tvůrci do hry nastrkali. Před třemi roky by to možná byla grafika k pochválení a hra, u které bychom se skřípěním v zubech nějakou tu hodinku vydrželi. Doba ale uhání kupředu a zatímco tehdy neexistovaly alternativy, dnes je Crashday oním posledním závodníkem v cíli, který právě doběhl, zatímco ostatní už dávno slaví.

Hodnocení se zastavilo na třech bodech z deseti a mě přesto nenapadá jediný důvod, proč Crashday komukoliv doporučit, zvlášť když na netu řádí Trackmania Nations, kterou lze sehnat zadarmo. Raději si počkejme na druhý FlatOut nebo slovenský projekt Stunts: Final Stage, který si snad s nástrahami vývoje poradí trochu líp. Moonlight Studios lze poplácat po zádech za snahu a doufat, že příště jim to půjde trochu svižněji od ruky, aby zas nemuseli marně honit rychlík evoluce.