Commandos Strike Force Recenze Commandos Strike Force

Commandos Strike Force

lukvod@seznam.cz

lukvod@seznam.cz

16. 3. 2006 23:56 4
Reklama

Už je tomu tři roky, co se na osobních počítačích objevil v pořadí třetí díl taktické série Commandos. Tentokrát se však tvůrci se rozhodli pro odvážný čin a zvolili namísto zažité izometrické perspektivy (řečené také pohled postřeleného ptáka) pohled první osoby. Jestli si už nyní myslíte, že hra ztratila na atraktivitě a je z ní další klon Call of Duty, nezoufejte. Commandos Strike Force nás velmi zaujala a vy si nyní můžete přečíst exkluzivní recenzi finální verze!

Be smart, be quiet, be deadly

Tak přesně tato slova uslyšíte od ostřelovače – jedné ze tří herních postav, do kterých se převtělíte. I když došlo k drastické liposukci v podobě odstranění přebytečných (ač oblíbených) jedinců, stálice všech dílů to naprosto vynahrazují. Mezi vyvolené se tak dostal sniper, zelený baret a špión. Každý z nich má zásadně odlišné schopnosti. V každé misi dostanete pod kontrolu maximálně dva z nich a během plnění úkolu se mezi nimi můžete libovolně přepínat, čímž dostává hra mnohem atraktivnější směr. Sniper kromě své milované pušky disponuje také pistolí a šesticí vrhacích nožů, které jsou často jediným možným východiskem při řešení zapeklité situace. Vztahuje se k němu také jedna příjemná možnost, totiž zadržení dechu při míření. Na chvíli se zapne bullet-time a zneškodňování nepřátel je hned o poznání snazší.

V závěsu je zelený baret, specialista na granáty a těžké zbraně (počínaje kulometem, konče u brutální brokovnice), který svou oběť dokáže poslat na onen svět i svým chladným miláčkem – nebezpečně vyhlížejícím vojenským nožem. Zřejmě nejzajímavější postavou je špión. Ten dobře hozenou mincí nebo balíčkem cigaret odláká nepřítelovu pozornost aby ho vzápětí mohl strunou připravit o život a obléct si jeho uniformu. Když jde opravdu do tuhého, může využít i pistoli s tlumičem, kterou má vždy za opaskem.

Tímto výčet hratelných postav končí, ovšem při jejich spojení je řešení zdánlivě složitých a bezvýchodných situací procházka růžovou zahradou. Zvláště pak mezi sniperem a špiónem panuje výtečná souhra. Zatímco v roli špióna se tiše plížíte za nepřátelskými liniemi a bez hlasitějších zvuků se zbavujete německých příslušníků, jako ostřelovač vše jistíte pěkně v klidu a z dálky.

Plížit se a být tichý nebo jako Rambo všechno vystřílet?

Oba přístupy hra umožňuje a proto je pouze čistě na vás, jakým způsobem hru zdoláte. My jsme při hraní zkoušeli všechny možnosti a každá z nich má něco do sebe. Pokud totiž vezmete do ruky ostře nabitý kvér a v druhé budete třímat hrst granátů, misi splníte velice rychle a bez větších problémů. Daleko zábavnější je však nebudit pozornost, v tichosti škrtit nepřátele a oblékat si uniformy vyšších šarží, díky kterým bez problému projdete zónou plnou protivníků a na závěr této poutě splníte zadaný úkol. Samozřejmě lze vše kombinovat, takže například vystřílíte dům plný nacistů, poté si oblečete německou uniformu a směle pokračujete dále.

Skvěle nadesignované mise a hratelnost

Co se autorům skutečně podařilo jsou perfektní mapy, nebo úkoly, které hráč plní a celková hratelnost. Už dlouho mě žádná jiná hra nedokázala do sebe tak vtáhnout jako právě Commandos Strike Force. Velkou zásluhu na tom mají také různá prostředí, která navštívíte. Celkem hra nabízí čtrnáct různorodých misí. Zprvu navštívíte zřejmě nejoblíbenější místo Druhé světové války, Francii. Společně s francouzským odbojem budete vzdorovat útokům německých jednotek, v roli špióna se budete muset setkat se spojenci a plánovat protiútok, krást nákladní vozy s municí a osvobozovat své muže. Poté následuje přesun na mrazivý sever, přesněji do Norska. Zde budete se svým týmem ničit nukleární zbraně, během chladné noci se infilitrujete do města, ve kterém následující den budete čelit odporu Wehrmachtu a získáte důležitý strategický most.

Poslední část kampaně vás zavede na ruskou půdu. Zde pak ucítíte vůni střelného prachu a kouře v množství větším než malém. Ruská kampaň je zřejmě nejakčnější, protože budete ničit německé tanky, bránit důležitá místa a spácháte dokonce atentát. Každá hlavní mise obsahuje řadu pevně daných úkolů, ovšem během jejich plnění můžete narazit i na další nepovinné. Ty vám mohou zvednout výsledné hodnocení a povětšinou se jedná o příjemná zpestření.

Bohužel, nepříjemná je krátká herní doba. Na nejlehčí obtížnost zdoláte hru do pěti hodin, proto vřele doporučujeme hraní na vyšším stupni. Zde se totiž nevyplácí dělat co největší humbuk, ale vše řešit pokud možno v tichosti a tím pádem pomalu.

Velice příjemná je pak technologie picture-in-picture, kdy se v důležitých situacích objeví v pravém horním rohu ještě jedno okýnko ukazující nečekanou událost či zásadní informaci. Je až k neuvěření, jak taková drobnůstka přidá na hratelnosti. V jedné misi se budete muset vypořádat se čtveřicí oficírů přes teleskop ostřelovací pušky. Právě v tento moment se zobrazí okýnko a nabídne pohled na místo, kde se budoucí mrtvola nachází.

Po liposukci přichází kastrace

Přechod na FPS žánr nepřinesl jen vylepšení, moderní grafiku a nové pojetí hry. Zapříčinil také odepsání zajetých vymožeností. Například je nemožné odnést omráčené či mrtvé tělo někam do ústraní. Proto musíte být na pozoru a dobře si zmapovat obchůzky hlídek. Krom toho, tělo po třiceti vteřinách samo zmizí (že by hyperaktivní mikroby nebo krysy?), takže strach z jeho nečekaného nalezení odpadá. Vyškrtnut byl také ukazatel směru pohledu nepřátel a namísto něho tvůrci zvolili radar. Ten ukazuje šipky indikující nepřítele a jeho směr pohybu, které mění barvy podle dění. V klidu jsou zelené, zvýšenou pozornost vojáků si zabrala žlutá barva a červená znamená malér. Zde však musím podotknout, že umělá inteligence nepřátel nepatří k nejlepším. Někdy neslyší ohlušující výstřel z ostřelovačky, jindy na vás zase nabíhávají jak králící na porážku.

Nadprůměrná grafika, královské ozvučení a multiplayer

Už z obrázků můžete poznat, že grafický engine nepatří mezi nejlepší. Nepodporuje žádné moderní efekty, ale přesto nepatří mezi ty nejhorší. Vše vypadá v pohybu hezky a navíc hardwarové nároky jsou přijatelné. Hru rozběháte i na slabších sestavách. Já si mohl na sestavě Athlon 64 3500+, 2 GB RAM a GeForce 7800GT dovolit hrát bez problémů na rozlišení 1280x1024, přičemž veškeré nastavení detailů bylo na maximum (pozn. ed. - na stroji s Athlonem 2800+, 1 GB RAM a GeForce 6600GT bylo dosaženo prakticky stejného výsledku, hra je nenáročná a dovoluje i hraní na širokoúhlých obrazovkách). Průměrná hranice FPS se pohybovala okolo 60-70 snímků za vteřinu. Naopak ozvučení hry lze zařadit mezi špičku. Veškeré zvuky jsou naprosto věrohodné, bombardování má na 5.1 systému ty správné grády a hudební složka je výtečná. Bratislavský symfonický orchestr se zkrátka vyznamenal. Hudební složka podpořena o skvělé chorály umocňuje požitek z hraní.

Multiplayer mě trochu zklamal. K dispozici je hra po internetu nebo lokální síti. I když je map relativní dostatek, s herními módy je to horší. Celý seznam čítá: Deathmatch, Team Deathmatch a Sabotage, přičemž klání se může zúčastnit až šestnáct hráčů. Naopak příjemné jsou české titulky, s nimiž se hra bude koncem března u nás prodávat.

Commandos Strike Force
Windows PC
Xbox Xbox
PlayStation PlayStation 2

Verdikt

Commandos Strike Force významně oživil rychle se rozrůstající pole válečných her. Přechod z izometrické perspektivy na FPS žánr je krok sice radikální, povedl se však výborně a jedná se o příjemnou změnu. Zamrzí pouze krátká herní doba a občas umělá (ne)inteligence. Pokud hledáte nějakou kvalitní FPS, je Strike Force určena právě vám. Tak intezivní hraní jsme na PC již nějakou chvíli nezažili.

Co se nám líbí a nelíbí?

Výtečná hratelnost, perfektní design map, kvalitní mise, kombinace stealth prvků a akce.
Krátká herní doba, AI nepřátel, pouze „nadprůměrné“ grafické zpracování.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama