Hrej.cz Command & Conquer 4: Tiberian Twilight Recenze

Command & Conquer 4: Tiberian Twilight

tomas-krajca
Tomáš Krajča
19. 3. 2010 23:32 21 Sdílej:
Reklama
Reklama

Čtvrtý díl slavné série realtimových strategií píše smutný příběh o tom, jak se ze hry, která byla etalonem žánru a udávala směr ostatním, stal ocásek posledního psa smečky moderních RTS. Autoři místo využití tradičních principů a nostalgie vsadili na aktuální trendy a převrátili koncept C&C doslova naruby. Něco opsali z Dawn of War, něco z World in Conflict a jako vějičku nechali pár starých známých, jako jsou Scorpioni, Mammoth tank a samozřejmě charismatický Kane v hraných prostřizích. Jenže výsledkem je tiberium kouzla zbavené: hra kterou lze soudit nepředpojatě, protože oči nepřivírají krásné vzpomínky na předchozí díly. A bohužel hra, která nedovede pár dobrých nápadů proměnit v dostatečně pestrou a svižnou strategickou zábavu.

Tvůrci Tiberian Twilight provedli škrty, jaké by potřeboval náš státní rozpočet, nikoli ale klasická RTS. Pryč je tedy: budování základny, harvestry a těžba surovin, desítky jednotek na bojišti a mimozemská rasa Scrinů. A novinky? Tři typy obřích robotických jednotek, které slouží jako MCV, titěrný populační limit nutící tupit kamenem nůžky a balit kameny do papíru, a perzistentní systém získávání zkušeností a odemykání nových jednotek a upgradů.

Obří bitevní roboti

Fáze managementu je takřka pryč. Na začátku si hráč vybere, zda chce útočného, obranného či podpůrného Crawlera, základna obratem robota vysadí na vybraném místě a může se rozjet výroba jednotek. Ty nestojí žádné suroviny, jen čas a také se musejí vejít do populačního limitu. Je jasné, že odlišní Crawleři nabízejí různé možnosti. Inspirace World in Conflict je tu zjevná, ale Tiberian Twilight je mnohem méně vyvážený. Ofenzivní role je obvykle nejzábavnější a zejména v singleplayeru je jen málo důvodů ji opouštět. Znamená totiž řadu mocných pozemních jednotek včetně Scorpionů, plamenometných tanků nebo Mammothů na straně GDI. S podpůrným Crawlerem přicházejí zejména silné letecké jednotky a pak také užitečné opravárenské stroje. Obranná role nabízí možnost budovat bunkry a usazovat do nich jednotky a zajišťovat území střílnami.

Logické spojení útočného s podpůrným Crawlerem funguje v kooperaci výborně, do větších multiplayerových bitev se hodí i hráč-obranář. Dělba práce je docela zábavná, pro osamoceného hráče ovšem nepříjemná v tom, že mechanismus změny role v běhu mise – který hra nabízí a k němuž v tutorialových misích dokonce i vyzývá – je velmi nešikovný. Jednak s sebou nese výraznou časovou prodlevu (postupně se musí starý Crawler zapakovat, chvíli trvá, než přiletí nový a toho je potřeba před započetím výroby jednotek ještě usadit), jednak staré jednotky nezmizí a stále zabírají místo v populačním limitu, který bývá obvykle napnutý na úplnou hranici. Nezbývá, než část z nich poslat na smrt, což je krajní a provizorní řešení, jež svědčí o tom, jak dlouho nad touto možností zodpovědný designer asi přemýšlel. Kvalifikovaný odhad? Tři minuty mezi aktualizací facebookového účtu a pauzou na kávu...

Ať je tanků milion (anebo aspoň pět)

Potřebuji vyrobit další jednotku, ale o jeden hloupý bod se mi nevejde do populačního limitu. Chvíli zuřivě klikám, než mi to dojde, proklínám pitomou hru a pomalu přemýšlím, koho pošlu na jistou smrt, abych si mohl dovolit protiletecký Mantis. Frustrující pocit – a při hraní Tiberian Twilight naprosto běžný. Limit jednotek je nastaven hodně nízko a navíc jsou asi špatně nastaveny "ceny" jednotek, takže se hráč jen málokdy dostane na úroveň obsazeno padesát bodů z padesáti či osmdesát z osmdesáti. Většinou je to 45, ale Flame Tank nejde vyrobit, protože stojí šest bodů. Z druhé strany je ale limit užitečný pro hratelnost. Nutí totiž hráče přemýšlet. Dlouho kempovat v okolí základny, syslit tanky a vyslat obrovskou armádu proti nepříteli: nemožné. Vytvořit univerzální útočný svaz, který bude mít odpověď na každou zbraň protivníka: nemožné. Pružně reagovat na zbraně, které nepřítel používá, stavět proti těžkým tankům artilerii, proti pěchotě automatické zbraně, lasery krájet budovy, plameny vyhánět pěšáky z bunků: nejen možné, ale nezbytné...

Nezáživný eskort servis

Nápad se sběrem zkušeností a odemykáním technologií vyšel dobře. Toho, kdo půjde cíleně po multiplayeru, možná otráví těch pár hodin grindování. Jinak jde ale o logickou institucionalizaci postupného zpřístupňování lepších a lepších jednotek, které bylo v C&C přítomné odjakživa. Začátečník není zavalen množstvím možností a každý nový kousek je pro něj příjemnou odměnou. Singleplayerová kampaň vůbec začíná hezky tutorialově. Na jejích misích je vidět snaha o pestrost. Ta se daří díky neustálé změně prostředí (to ale není zničitelné a nehraje výraznou roli v boji), stejně jako díky variování úkolů. Vedle RTS klasiky "znič základnu nepřítele" jsou tu obsazování strategických bodů, boj s obří mateřskou lodí, obrana důležitého prostoru či zřejmě nezbytná, byť standardně otravná eskortovací mise. Pro někoho příjemnou, pro někoho otravnou vlastností kampaně je vedení hráče za ručičku: na malých mapách s jednoznačně určenými cíli takřka není prostor řešit úkol "po svém" a hra se omezuje na správné nasazování jednotek proti nepříteli. Obtížnost je nastavena tak akorát, a tak si hráči mohou užívat v rozumných intervalech se posunujícího příběhu.

I když: sloveso "užívat" platí jen tehdy, pokud máte k béčkovým filmečkům v laciných kulisách a poněkud natahované "tiberium story" vztah. Hrané předěly mezi misemi jsou totiž snad tím jediným, co zůstalo zachováno v tradiční formě: bohužel až na výjimku Joe Kucana jako charismatického plešouna jménem Kane jsou ostatní herci zoufale nepřesvědčiví a neuchvátí ani interiér levnější než průměrný díl seriálu Ulice. I samotný děj je tak trochu laciný. Na začátku se Kane, vůdce bratrstva Nod a někdejší zavilý nepřítel, nabídne organizaci GDI s pomocí a řešením problému tiberia, které zabralo většinu povrchu Země a učinilo z něj neobyvatelnou pustinu. I přes velkou nedůvěru se jeho kroky ukazují jako užitečné a náladu kazí snad jen parta ortodoxních bojovníků Nodu, kteří rozpoutají partyzánskou válku. Co by to ale bylo za epický závěr série, kdyby vše skončilo bratrskou idylkou – Kane toho má pochopitelně za lubem víc, než říká, a připraven je nejeden "nečekaný" zvrat.

Online řež

Tiberian Twilight je tak asi nejsilnější v multiplayeru, kde nejsou hráči omezováni ani béčkovostí děje, ani závazným scénářem misí, ani nepřesvědčivou skirmishovou AI. Jediný režim, který čtvrté C&C nabízí, je Domination, vítězství přináší obsazování klíčových bodů na mapě. Bitvy jsou hodně živé právě díky odstranění těžby: dokud má hráč k dispozici Crawlera, může chrlit jednotky, a i pokud je zničen, povolat nového. Dynamiku bitev ovlivňuje také náhodné zjevování krystalů tiberia – hráč, který je dovede do základny, může jejich energii využít k užitečnému upgradu. A ne úplně vražedné tempo, jež zpomaluje zejména čas na výrobu jednotek a jejich pomalejší pohyb, umožňuje i těm pomalejším stratégům úspěšně zvažovat taktiku a nasazování správných zbraní.

Command & Conquer 4 má i přes vydařený multiplayer k důstojnému nástupci slavné série daleko. Je to hra, která sleduje moderní trendy, ale z uctivého povzdálí, a prvky, které implementuje, trpí řadou nedostatků. Výsledkem je slušná, ale nijak oslnivá hratelnost, občas příjemná a svižná, občas zoufale frustrující. Dva zmínění konkurenti Dawn of War 2 a World in Conflict nabízejí lepší zábavu a pro nostalgické staromilce: StarCraft 2 už se blíží...

Command & Conquer 4: Tiberian Twilight
Windows icon PC

Verdikt

Nevydařený závěr série. Zejména v multiplayeru zábavná taktická hra, která sází na různé role hráčů a rozmanitost jednotek. Kazí ji ale řada systémových chyb a nedoladěností. Tradičnímu jménu by víc slušela poctivá, tradiční a trochu nostalgická RTS...

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz