Castlevania: Portrait Of Ruin Recenze Castlevania: Portrait of Ruin

Castlevania: Portrait of Ruin

Radek Friedrich

Radek Friedrich

23. 2. 2007 23:36 1
Reklama
Reklama

Druhá světová válka, rok 1944. Blitzkrieg už se sice nekoná, ale náckové se pořád drží zuby nehty a konec celosvětového konfliktu je v nedohlednu. Snad z úpěnlivého křiku miliónů zabitých, snad ze vzteku proudícího z duší nevinných znovu povstává Drákulův hrad, který předznamenává návrat Pána zla. Tak, a už víte, v jakém časovém období se nová Castlevania odehrává – a místo se taky nemění. Nebojácným rekem ale tentokrát není nikdo s příjmením Belmont. I když je s legendární rodinou lovců vampýrů vzdáleně spřízněn, jeho jméno je Jonathan Morris.

Hlavní hrdina disponuje tradiční zbraní, bičem s poetickým názvem Vampire Killer, ale jeho skrytých sil nedokáže využívat. Zato se nebojí žádných obyčejných zbraní. Dejte mu do rukou cokoli špičatého, s ostřím nebo aspoň na dlouhé násadě a z nepřátel už létají končetiny. Arzenál je široký, meče, kopí, sekery všech tvarů a názvů, k tomu jako vedlejší zbraň vrhací náčiní, které oponenty zpracovává na dálku. Ptáte se, kam se poděla magie? Přes čáry a kouzla je tu Jonathanova společnice Charlotte Aulin. Není sice schopna používat žádnou zbraň, ale až ji uvidíte ohánět se knihou Nauka o zbraních - díl třetí, uznáte sami, že jí nejsou zapotřebí. A její sbírka kouzel? Pokud Jonathan seká nepřátele na kousky, Charlotte je drtí na prach. Dvojici hrdinů je tentokrát za křena mnich Vincent Dorin, který oba obdivuje a považuje je za jedinou spásu lidstva. To mu ale nebrání prodávat jim potřebnou výbavu za vskutku nekřesťanské ceny.

Když dva jsou jako jeden

Castlevania: Portrait of Ruin
Spolupráce dvou postav je asi nejvýraznějším a nejpovedenějším vylepšením, které Portrait of Ruin přináší. Jak už bylo zmíněno na začátku, nečekejte žádné orgie s dotykovým displejem, tentokrát autoři zaměřili svůj zájem jinam. Většina hráčů bude asi valnou část hry využívat Jonathanovy hrubé síly, přesto ale není hraní za Charlottu o nic nudnější. Její kouzla mají slušný ničivý účinek, proti některým typům nepřátel (poletující impové) jsou vysloveně požehnáním. Nejdůležitější ale je, že se na několika místech a při různých situacích neobejdete bez spolupráce obou hrdinů. Ty jednodušší záležitosti jsou odsunování těžkých bloků nebo využití partnera jako odrazového můstku (dokud se nenaučíte tryskový výskok přes několik pater). Parťáka můžete povolat kdykoli v průběhu boje, třeba jen na seslání kouzla, pak zas může jít... chcete-li ale, bude vás doprovázet pořád (a místo života mu ubývá mana, takže vás jeho sebevražedné kousky nestrhnou do pekla s ním). Opravdová síla spolupráce ale tkví ve velmi silných společných útocích a několika specifických úkolech, kde si v jednom ani neškrtnete. Útoky jsou nádherně vizuálně zpracované, ale hlavně jimi mnohdy vyčistíte kompletní místnost od všech nepřátel. Zmiňované speciální úkoly často využívají toho, že druhou postavu můžete povolat s tím, aby zůstala stát na místě. Nejlepším příkladem je zběsilá jízda důlním vozíkem přes několik místností – postavíte jednoho z hrdinů do vozíku, druhým sepnete spouštěcí páku a rychle se mezi charaktery zase přepnete. Pak už jen vychutnáváte svištění větru ve vlasech a příjezd do další, neobjevené části hradu. A zase, takových momentů by ve hře mohlo být mnohem, mnohem více, rozhodně by to výslednou známku ještě vylepšilo.

Můj dům, můj hrad

Castlevania: Portrait of Ruin
I když je příběh situován klasicky do Drákulova hradu, podíváte se i na jiná zajímavá místa mimo samotné zdi pochmurné stavby. Soupeřem vám totiž zpočátku nebude vlastník hradu, ale upírské sestry s jejich otcem (jak je to doopravdy s rodinnými pouty a křehkými vztahy mezi nimi se dozvíte v průběhu hraní – od ducha!). Abyste se jim dostali na kobylku, musíte porazit duchy (bosse) několika obrazů. Teprve pak se dostanete do malby dočasného vládce hradu a změříte spolu síly. A právě obrazy reprezentují světy mimo hrad, takže se podíváte třeba do pouště i s jejími pohyblivými písky a pyramidou, nebo do úžasného světa bláznů, kde jsou běžně stropy stěnami a útoky mohou přijít z jakéhokoli směru. Pár obrazů, sem tam boss a už je tu finále? Jen pro ty, co se spokojí s prvním zakončením. To samozřejmě není nijak optimistické a pravověrného fanouška Castlevanie jen nabudí k dalšímu postupu. Vždyť po prvním dohrání jste neviděli ještě zhruba třetinu lokací.

Duch, o kterém už byla řeč, přináší další vydařenou novinku, kterou je zadávání úkolů. Některé jsou triviální (přinést konkrétní obnos peněz, předvést sadu úderů), jiné vyžadují pátrání po celém hradě a pilné bojování s rozličnými oponenty. Odměnou za splněné úkoly jsou vylepšené vlastnosti či legendární zbraně a jiné dobroty. Nebudeme prozrazovat tajemství, která Castlevania skrývá, ale počítejte s tím, že některé důležité předměty najdete v tajných místnostech – tak své bystré oko nespouštějte z mapy a propátrejte podrobně každou podezřelou lokaci.

Mistři, mistři

Castlevania: Portrait of Ruin
Pochvalovali jsme si množství zbraní a kouzel, které Portrait of Ruin nabízí? Má to i svoji stinnou stránku. Všechny zbraně i kouzla se používáním vylepšují až po získání mistrovství v dané „disciplníně“. Perfekcionisté, kteří chtějí hru dohrát na sto procent se tak mohou těšit na pár dlouhých bezesných nocí. Odměnou jim ale budou zajímavé questové odměny a smrtící účinky vymistrovaných dovedností.

A až se vám podaří dohrát Portrait of Ruin do jeho skutečného konce, získáte možnost hrát za tajné charaktery a objeví se i jiné herní režimy. Škoda jen, že multiplayer nabízí jen spolupráci při „boss rush“ režimu nebo možnost nákupu/výměny nasbíraných věcí. Škoda, týmová spolupráce v příběhové části hry je něco, co by se nám opravdu hodně líbilo.

A to je asi tak všechno, co byste o téhle nádherně udělané (stále detailnější 2D zpracování) akční adventuře měli vědět. Teď už jen zbývá vychutnat si ji na vlastní kůži.

Castlevania: Portrait Of Ruin
Nintendo icon DS

Verdikt

Jednoznačně další podařený klenot do draculovské série. Staví sice na starých známých kulisách, ale přináší zase další novinky ve stylu a způsobu hraní, takže nadchne pravověrné zastánce Castlevanie i ty, kdo o sérii doposud neslyšeli.

Co se nám líbí a nelíbí?

Vypilovaná hratelnost populární série, spolupráce dvou postav, jako vždy vydařené souboje s jednotlivými bossy.
Jediný multiplayerový mód je malo, rádi bychom si někdy prošli celou Castlevanii kooperativně ve dvou.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz